3 Lacko
STYL ROZHOVOR
88 ǀ POSITIV 3/2022
Dobrý den, Adame. Závody tahačů, to je poněkud
netradiční disciplína. Jak jste se k ní dostal?
Ač se to nezdá, tahače mají v Česku dlouhou historii,
letos zde tyto závody slaví 30. výročí. Já jsem se k této
disciplíně dostal přes Standu Matějovského, mimo
jiné mistra Evropy z roku 2001, který tehdy závodil
za Tatra Truck Racing Team. Jsem z Frenštátu, což je
od Kopřivnice kousek, takže mě Standa znal od mých
6 let, kdy jsem začínal na motokárách. Napadlo ho
mě oslovit, jestli bych nechtěl zkusit jezdit s tahačem
Tatra. Mně se nápad zalíbil, tak jsme se to rozhodli
zkusit. První rok jsem pro Tatru dělal testovacího
jezdce a v následujícím roce už jsem jel závody Super
Race Truck v kategorii Tatra Jamal.
Od té doby jste toho stihl spoustu. Jste
několikanásobný vicemistr Evropy, mistr Evropy,
jako jediný závodník jste od roku 2015 nechyběl
ani jednou v elitní trojce, několikrát jste získal Zlatý
volant... Jakého zážitku či úspěchu si zatím ceníte
ve své dosavadní kariéře nejvíc?
I když mám za sebou mnoho úspěchů, člověk chce
stejně vždycky vyhrát. A to se mi podařilo, stal jsem
se mistrem Evropy. To je zatím můj největší úspěch,
protože kamiony se jezdí po celém světě – jezdí se
mistrovství čínské, brazilské, americké, evropské,
ale mistrovství světa neexistuje – takže Mistrovství
Evropy je pro nás nejvyšší soutěž. A tu jsem vyhrál,
proto z toho mám největší radost. Také mě ale
samozřejmě moc těší vidět, že můj devítiletý syn se
pomalu vydává v mých šlépějích – prvním rokem
závodí v motokárách.
V jaké kondici musí být profesionální automobilový
jezdec, co pro to musíte dělat? Jak často trénujete?
Spousta lidí si říká: „Jo jo, ty si jen vozíš zadek a kroutíš
volantem.“ (směje se) Ale není to tak jednoduché, jak
se zdá. Například naše tahače Buggyra jsou postavené
tak, že při jízdě sedíme na motoru. Kabina je hliníková
a motor je samozřejmě velmi horký. Takže i když je
venku třeba jen dvacet stupňů, my máme v autě mezi
padesáti a šedesáti. Určitě si dovedete představit,
jak v autě musí být, když jsou venku třicetistupňová
vedra. Během jednoho dne tam strávíme minimálně
šest jízd po zhruba čtyřiceti pěti minutách. Kdyby
člověk neměl kondičku, nevydrží tam.
Máte před závodem nějaký rituál?
V našem týmu máme jeden kamion, kde děláme
telemetrii. Je tam lavice, na které se dá natáhnout.
Takže můj rituál před důležitými věcmi, jako je
například měřený trénink nebo závod, je alespoň na
minutu se tam natáhnout a zrelaxovat se, popřemýšlet
nad jízdou a pak jít s čistou hlavou do auta. Je to
vlastně taková menší meditace. Všichni vědí, že mě
mají na pár minut nechat na pokoji.
Jak obtížné je na českém trhu sehnat peníze
a zaujmout potenciální partnery?
Doba je samozřejmě čím dál horší, a to ve všech
oborech. Takže se i my musíme otáčet a shánět
sponzory, protože dobře víme, že bez nich to nejde.
Proto vždy všem sponzorům děkujeme, jsme moc
rádi, že nás podporují. Zatím se nám to ale naštěstí
daří. Díky tomu, že máme dobré výsledky, sponzoři
se vždycky najdou. Zviditelní se totiž nejen v Česku,
ale i v celé Evropě, což má pro tyto firmy obrovskou
Co máte v plánu pro příští rok? Kde všude Vás
uvidíme závodit?
Chtěl bych samozřejmě pokračovat v závodech
tahačů. Letos jsem ale jezdil i závody cestovních
vozů, takzvané „GT“, v tom bych v příštím roce chtěl
také pokračovat.
Vyzkoušel jste si už v automobilovém světě
všechno, nebo máte ještě nějaký nesplněný sen?
S auty jsem opravdu jezdil už skoro všechno, kromě
formulí. Mým celoživotním závodnickým snem je ale
vyzkoušet si vytrvalostní závod 24 hodin Le Mans.
Toho se mi zatím ještě dosáhnout nepodařilo, ale
doufám, že se mi to jednou povede.
Nyní žijete s rodinou v Praze, ale pocházíte
z Frenštátu pod Radhoštěm. Vracíte se zpět do
své domoviny?
Ano, dlouhodobě s manželkou a dětmi žijeme
v Praze, ale veškeré zázemí mám stále ve
Frenštátě. Rád se do Beskyd vracím a trávím
tam čas. Kromě firmy tam mám i rodiče
a sestru, takže jak se říká, mám se pořád kam
vracet „do tepla domova“.
Adame, děkujeme Vám za rozhovor.
“
Jo jo, ty si jen vozíš zadek
a krouš volantem.
”
“
Mým celoživotním závodnickým
snem je vyzkoušet si vytrvalostní závod
24 hodin Le Mans.
”