STYL ROZHOVOR

Dobrý den, Adame. Závody tahačů, to je poněkud

netradiční disciplína. Jak jste se k ní dostal?

Ač se to nezdá, tahače mají v Česku dlouhou historii,

letos zde tyto závody slaví 30. výročí. Já jsem se k této

disciplíně dostal přes Standu Matějovského, mimo

jiné mistra Evropy z roku 2001, který tehdy závodil

za Tatra Truck Racing Team. Jsem z Frenštátu, což je

od Kopřivnice kousek, takže mě Standa znal od mých

6 let, kdy jsem začínal na motokárách. Napadlo ho

mě oslovit, jestli bych nechtěl zkusit jezdit s tahačem

Tatra. Mně se nápad zalíbil, tak jsme se to rozhodli

zkusit. První rok jsem pro Tatru dělal testovacího

jezdce a v následujícím roce už jsem jel závody Super

Race Truck v kategorii Tatra Jamal.

Od té doby jste toho stihl spoustu. Jste

několikanásobný vicemistr Evropy, mistr Evropy,

jako jediný závodník jste od roku 2015 nechyběl

ani jednou v elitní trojce, několikrát jste získal Zlatý

volant... Jakého zážitku či úspěchu si zatím ceníte

ve své dosavadní kariéře nejvíc?

I když mám za sebou mnoho úspěchů, člověk chce

stejně vždycky vyhrát. A to se mi podařilo, stal jsem

se mistrem Evropy. To je zatím můj největší úspěch,

protože kamiony se jezdí po celém světě – jezdí se

mistrovství čínské, brazilské, americké, evropské,

ale mistrovství světa neexistuje – takže Mistrovství

Evropy je pro nás nejvyšší soutěž. A tu jsem vyhrál,

proto z toho mám největší radost. Také mě ale

samozřejmě moc těší vidět, že můj devítiletý syn se

pomalu vydává v mých šlépějích – prvním rokem

závodí v motokárách.

“

Mým celoživotním závodnickým

snem je vyzkoušet si vytrvalostní závod

24 hodin Le Mans.

”

V jaké kondici musí být profesionální automobilový

jezdec, co pro to musíte dělat? Jak často trénujete?

Spousta lidí si říká: „Jo jo, ty si jen vozíš zadek a kroutíš

volantem.“ (směje se) Ale není to tak jednoduché, jak

se zdá. Například naše tahače Buggyra jsou postavené

tak, že při jízdě sedíme na motoru. Kabina je hliníková

a motor je samozřejmě velmi horký. Takže i když je

venku třeba jen dvacet stupňů, my máme v autě mezi

padesáti a šedesáti. Určitě si dovedete představit,

jak v autě musí být, když jsou venku třicetistupňová

vedra. Během jednoho dne tam strávíme minimálně

šest jízd po zhruba čtyřiceti pěti minutách. Kdyby

člověk neměl kondičku, nevydrží tam.

Máte před závodem nějaký rituál?

V našem týmu máme jeden kamion, kde děláme

telemetrii. Je tam lavice, na které se dá natáhnout.

Takže můj rituál před důležitými věcmi, jako je

například měřený trénink nebo závod, je alespoň na

minutu se tam natáhnout a zrelaxovat se, popřemýšlet

88 ǀ POSITIV 3/2022

nad jízdou a pak jít s čistou hlavou do auta. Je to

vlastně taková menší meditace. Všichni vědí, že mě

mají na pár minut nechat na pokoji.

jo, ty si jen vozíš zadek

“ aJokroutíš

volantem.

”

Jak obtížné je na českém trhu sehnat peníze

a zaujmout potenciální partnery?

Doba je samozřejmě čím dál horší, a to ve všech

oborech. Takže se i my musíme otáčet a shánět

sponzory, protože dobře víme, že bez nich to nejde.

Proto vždy všem sponzorům děkujeme, jsme moc

rádi, že nás podporují. Zatím se nám to ale naštěstí

daří. Díky tomu, že máme dobré výsledky, sponzoři

se vždycky najdou. Zviditelní se totiž nejen v Česku,

ale i v celé Evropě, což má pro tyto firmy obrovskou

Co máte v plánu pro příští rok? Kde všude Vás

uvidíme závodit?

Chtěl bych samozřejmě pokračovat v závodech

tahačů. Letos jsem ale jezdil i závody cestovních

vozů, takzvané „GT“, v tom bych v příštím roce chtěl

také pokračovat.

Vyzkoušel jste si už v automobilovém světě

všechno, nebo máte ještě nějaký nesplněný sen?

S auty jsem opravdu jezdil už skoro všechno, kromě

formulí. Mým celoživotním závodnickým snem je ale

vyzkoušet si vytrvalostní závod 24 hodin Le Mans.

Toho se mi zatím ještě dosáhnout nepodařilo, ale

doufám, že se mi to jednou povede.

Nyní žijete s rodinou v Praze, ale pocházíte

z Frenštátu pod Radhoštěm. Vracíte se zpět do

své domoviny?

Ano, dlouhodobě s manželkou a dětmi žijeme

v Praze, ale veškeré zázemí mám stále ve

Frenštátě. Rád se do Beskyd vracím a trávím

tam čas. Kromě firmy tam mám i rodiče

a sestru, takže jak se říká, mám se pořád kam

vracet „do tepla domova“.

Adame, děkujeme Vám za rozhovor.