Dobrý den, Adame. Závody tahačů, to je poněkud netradiční disciplína. Jak jste se k ní dostal?

Ač se to nezdá, tahače mají v Česku dlouhou historii, letos zde tyto závody slaví 30. výročí. Já jsem se k této disciplíně dostal přes Standu Matějovského, mimo jiné mistra Evropy z roku 2001, který tehdy závodil za Tatra Truck Racing Team. Jsem z Frenštátu, což je od Kopřivnice kousek, takže mě Standa znal od mých 6 let, kdy jsem začínal na motokárách.  Napadlo ho mě oslovit, jestli bych nechtěl zkusit jezdit s tahačem Tatra. Mně se nápad zalíbil, tak jsme se to rozhodli zkusit. První rok jsem pro Tatru dělal testovacího jezdce a v následujícím roce už jsem jel závody Super Race Truck v kategorii Tatra Jamal. 

Od té doby jste toho stihl spoustu. Jste několikanásobný vicemistr Evropy, mistr Evropy, jako jediný závodník jste od roku 2015 nechyběl ani jednou v elitní trojce, několikrát jste získal Zlatý volant... Jakého zážitku či úspěchu si zatím ceníte ve své dosavadní kariéře nejvíc? 

I když mám za sebou mnoho úspěchů, člověk chce stejně vždycky vyhrát. A to se mi podařilo, stal jsem se mistrem Evropy. To je zatím můj největší úspěch, protože kamiony se jezdí po celém světě – jezdí se mistrovství čínské, brazilské, americké, evropské, ale mistrovství světa neexistuje – takže Mistrovství Evropy je pro nás nejvyšší soutěž. A tu jsem vyhrál, proto z toho mám největší radost. Také mě ale samozřejmě moc těší vidět, že můj devítiletý syn se pomalu vydává v mých šlépějích – prvním rokem závodí v motokárách.

Mým celoživotním závodnickým snem je vyzkoušet si vytrvalostní závod 24 hodin Le Mans.

V jaké kondici musí být profesionální automobilový jezdec, co pro to musíte dělat? Jak často trénujete?

Spousta lidí si říká: „Jo jo, ty si jen vozíš zadek a kroutíš volantem.“ (směje se) Ale není to tak jednoduché, jak se zdá. Například naše tahače Buggyra jsou postavené tak, že při jízdě sedíme na motoru. Kabina je hliníková a motor je samozřejmě velmi horký. Takže i když je venku třeba jen dvacet stupňů, my máme v autě mezi padesáti a šedesáti. Určitě si dovedete představit, jak v autě musí být, když jsou venku třicetistupňová vedra. Během jednoho dne tam strávíme minimálně šest jízd po zhruba čtyřiceti pěti minutách. Kdyby člověk neměl kondičku, nevydrží tam. 

Máte před závodem nějaký rituál?

V našem týmu máme jeden kamion, kde děláme telemetrii. Je tam lavice, na které se dá natáhnout. Takže můj rituál před důležitými věcmi, jako je například měřený trénink nebo závod, je alespoň na minutu se tam natáhnout a zrelaxovat se, popřemýšlet nad jízdou a pak jít s čistou hlavou do auta. Je to vlastně taková menší meditace. Všichni vědí, že mě mají na pár minut nechat na pokoji. 

Jo jo, ty si jen vozíš zadeka kroutíš volantem. 

Jak obtížné je na českém trhu sehnat peníze a zaujmout potenciální partnery?

Doba je samozřejmě čím dál horší, a to ve všech oborech. Takže se i my musíme otáčet a shánět sponzory, protože dobře víme, že bez nich to nejde. Proto vždy všem sponzorům děkujeme, jsme moc rádi, že nás podporují. Zatím se nám to ale naštěstí
daří. Díky tomu, že máme dobré výsledky, sponzoři se vždycky najdou. Zviditelní se totiž nejen v Česku, ale i v celé Evropě, což má pro tyto firmy obrovskou 

Co máte v plánu pro příští rok? Kde všude Vás uvidíme závodit?

Chtěl bych samozřejmě pokračovat v závodech tahačů. Letos jsem ale jezdil i závody cestovních vozů, takzvané „GT“, v tom bych v příštím roce chtěl také pokračovat. 

Vyzkoušel jste si už v automobilovém světě všechno, nebo máte ještě nějaký nesplněný sen?

S auty jsem opravdu jezdil už skoro všechno, kromě formulí. Mým celoživotním závodnickým snem je ale vyzkoušet si vytrvalostní závod 24 hodin Le Mans. Toho se mi zatím ještě dosáhnout nepodařilo, ale doufám, že se mi to jednou povede.

Nyní žijete s rodinou v Praze, ale pocházíte z Frenštátu pod Radhoštěm. Vracíte se zpět do své domoviny? 

Ano, dlouhodobě s manželkou a dětmi žijeme v Praze, ale veškeré zázemí mám stále ve Frenštátě. Rád se do Beskyd vracím a trávím tam čas. Kromě firmy tam mám i rodiče a sestru, takže jak se říká, mám se pořád kam vracet „do tepla domova“.

Adame, děkujeme Vám za rozhovor.