Když ne vodík, What Else?
H2 FÓRUM
6 ǀ POSITIV 3/2023
Vývoj v oblasti vodíkové mobility sleduji
již téměř 10 let a za tu dobu vnímám
zejména to, že jde o téma, za nímž
je asi stále více slov než konkrétních
činů. Velký kontrast lze v tomto směru
vidět mezi vodíkovou elektromobilitou
a elektromobilitou bateriovou. U té
vodíkové mobility se dlouhý čas mluvilo
o tom, že se musí zcela jistě prosadit
u dopravy na dlouhou vzdálenost,
protože zde bateriová elektromobilita
nikdy nebude schopna konkurovat. Ale
to byly časy, kdy klasické elektromobily
měly dojezd sotva přes 200 km, zatímco
dnes už dojezd těchto aut přesáhl
500 km a pomalu u některých modelů
se blíží k hranici srovnatelné s vozidly na
palivové články. Stejně tak to byla doba,
kdy si nikdo neuměl představit vývoj
bateriových kamionů a najednou je tu
dnes máme a jsou tu opět dříve než
jakýkoliv pořádný vodíkový kamion.
Ministerstvo dopravy se snaží i nadále
držet principu technologické neutrality,
a proto podporujeme rozvoj příslušné
vodíkové infrastruktury. Přesto musím
upřímně přiznat, že časy, kdy jsem
patřil mezi vodíkové nadšence, jsou
asi nenávratně pryč. Zatím se ale zcela
nezbavuji naděje, že vodík ještě neřekl
své poslední slovo. Naděje tu dle mého
názoru pořád je. Zda se tato naděje
naplní, však momentálně podle mne
závisí více na soukromém sektoru a
příslušných hlavních hráčích na straně
automobilového či železničního
průmyslu, než na sektoru veřejném,
a konkrétně pak na Ministerstvu
dopravy. Kromě toho bychom asi
neměli zapomínat na to, že vodík se
může v budoucnu uplatnit ještě i v
těch sektorech dopravy, kde proces
dekarbonizace bude extrémně náročný,
tedy v letecké či námořní dopravě.
Dejme tedy vodíkové mobilitě patřičný
prostor a počkejme si, jak tohoto
prostoru využije.
I have been following developments
in the field of hydrogen mobility for
almost 10 years, and during that time,
I have especially noticed that there are
probably more words than concrete
actions behind it. There is a significant
contrast in this regard between
hydrogen electromobility and battery
electromobility. In the case of hydrogen
mobility, it has been talked about for
a long time that it must definitely gain
ground in long-distance transport
because battery electric mobility will
never be able to compete here. But
those were the times when classic
electric cars had a range of barely over
200 km, while today the range of these
cars has already exceeded 500 km and is
slowly approaching a limit comparable
to fuel cell vehicles for some models.
Likewise, it was a time when no one
could imagine the development of
battery trucks, and suddenly we have
them today, and they are here again
before any proper hydrogen truck.
The Ministry of Transport strives to
continue adhering to the principle
of technological neutrality, which is
why we support the development of
the relevant hydrogen infrastructure.
Nevertheless, I must honestly admit
that the days when I was a hydrogen
enthusiast are probably gone forever.
For now, though, I still don't completely
give up hope that hydrogen hasn't said
its last word yet. There is still hope in
my opinion. Whether this hope will
come true, however, in my opinion,
currently depends more on the private
sector and the relevant main players on
the side of the automotive or railway
industry than on the public sector and
specifically on the Ministry of Transport.
In addition, we should probably not
forget that hydrogen can also be used
in the future in those transport sectors
where the decarbonization process will
be extremely demanding, i.e., in air or
sea transport. So let's give hydrogen
mobility its due space and wait to see
how it uses this space.
Mgr. Jan Bezděkovský
Pověřenec ministra dopravy pro čistou mobilitu
Commissioner of the Minister of Transport for Clean Mobility
“
Jde o téma, za nímž
je asi stále více slov
než konkrétních činů.
”
Když ne vodík,
What Else?