HYDROGEN

Hydrogen Valley“ polských vodíkových

údolí pak toto snažení jen potvrzuje.

Budoucí středoevropský vývoj na poli vodíkových technologií tak možná bude skutečně determinován mindsetem polských

podniků podporovaných polskou vládou,

neboť polští ministři se neptají „Proč a jestli“ ale „Kdy a jak”. S tímto odhodláním pak

přistupují i k reálné technologické implementaci. Zatímco v české i slovenské kotlině se živě diskutuje o všech ustanoveních

delegovaného aktu, nařízeních RED III. či

parametrech podpory vodíkové banky,

pro polské kolegy je typická jejich naprostá ignorace. Totéž se týká v obecné rovině

téměř veškerých evropských regulativů.

Zatímco v Česku je toto téma č. 1, od kterého se odvíjí celá diskuze a tomu následná

disputace o tom, jak „to nejde” a samozřejmě papežská posedlost implementací regulace do českého právního řádu, Poláka

nastavovaný rámec regulace vůbec nezajímá. Ten chce vidět CAPEXy a lapidárně řečeno – na Brusel pošle Morawieckého – ať

to vyřeší.

„Milé univerzity,

zařiďte se.

Očekávám vývoj.‟

Způsob myšlení, dostupné kapacity a zejména „naplnitelnost“ vizí budou nejspíše

zásadní komparativní výhodou vznikajícího polského vodíkového trhu. Na druhé straně však Polsku chybí personální

zabezpečení a zkušenostní management,

stejně jako schopnost sestavit řešitelské

týmy s odpovídající mírou znalostí a odbornosti. Že si je však tohoto handicapu

Polsko dobře vědomo, potvrzují mnohonásobné cesty polských head-hunterů

do jiných zemí. Zejména v České republice by chlouba managementu národní

energetické společnosti ČEZ mohla na

toto téma sepsat minimálně brožuru.

Této skutečnosti bychom však měli využít

k tomu, abychom ve vznikajícím novém

evropském hospodářství nehráli druhé

housle a nebyli v roli pasivních posluchačů konferencí organizovaných polskými

vojvodstvími. Polský vodíkový vlak nám

zatím neujíždí, ale túrování na startu již je

znatelně slyšet.

www.positiv.cz ǀ 33