Technologická sebeobrana: Jak se nenechat převálcovat tempem inovací

Tempo inovací dnes připomíná běžecký pás nastavený na rychlost geparda. My se na něm snažíme udržet, občas klopýtneme a někdy nás to rovnou katapultuje. A přitom stačí přijmout myšlenku, že není nutné umět všechno a hned – nejedeme na olympiádu.

Jedním z největších tlaků je okamžité osvojování novinek. V práci to může vypadat tak, že vám přijde e–mail o zavedení nového systému, a dřív, než stihnete otevřít návod, už se očekává, že v něm budete mistři. Doma zase typická situace: koupíte chytrou televizi a zjistíte, že je tak „chytrá“, až se v menu ztratíte jako v IKEA skladu.

Psychická odolnost roste, když si dovolíme postupné učení. Malé kroky, žádné skoky. Představte si to jako lámání čokolády po kostičkách – sní se lépe, než kdybyste ji měli rozkousat najednou. A hlavně: říct si o pomoc není slabost. Jeden kolega umí výborně vysvětlovat novinky tak, že to pochopí i babička. Jiná kolegyně zase ráda zkouší nové věci a sdílí zkušenosti. Tak proč se nespojit?

A ještě jedna všední zkušenost: když někdo z pozice znalce vysvětluje druhému digi novinku a pohled žáka „tohle je jednoduché, to si budu pamatovat“ je univerzální a víme, že si to většinou pamatovat nebude. A to je v pořádku! Tak to prostě je.

RADA: Při každé nové technologii si stanov jeden malý cíl, který zvládneš během 10 minut. Nic víc. Mozek miluje malá vítězství – a ta pak podporují naši odolnost.