Je to opravdu váš cíl? Nestoupáte na horu, na kterou jste nikdy nechtěli lézt?

Ve čtyřiadvaceti měla Denisa Lhotová vše. Úspěšnou a rostoucí šperkařskou společnost Soul of Travel, přesto čím úspěšnější značka byla, tím těžší pro ni bylo ráno vstát a znovu pokračovat. Zvenku to vypadalo jako splněný sen. Jenže večer seděla doma, dívala se do zdi a nedokázala cítit radost ani z věcí, kvůli kterým tolik let pracovala. Nešlo o únavu. Byla prázdná.

Proč odlet do Amazonie?

Myslím, že spousta lidí věří, že až jednou vydělají dost peněz nebo vybudují úspěšnou firmu, přijde pocit naplnění. Já jsem se do toho bodu dostala poměrně brzy. A zjistila jsem, že samotný úspěch člověku odpověď nedá. Peníze jsou důležité. Firma bez nich nemůže fungovat. Ale samy o sobě vám nedají důvod ráno vstát z postele. A právě ten jsem tehdy ztratila. Neletěla jsem za dobrodružstvím. Potřebovala jsem na chvíli zmizet ze světa, ve kterém jsem několik let fungovala. Věděla jsem o člověku, kterému pobyt v Amazonii zásadně změnil pohled na život, a něco mě tam táhlo. Nečekala jsem zázrak ani žádné osvícení. Chtěla jsem jen pochopit, proč člověk, který dosáhne všeho, co si vysnil, může přesto cítit úplnou prázdnotu. Dnes zpětně vnímám, že nejdůležitější nebyla samotná Amazonie. Důležité bylo, že jsem se poprvé po mnoha letech zastavila.

Zastavila jste se u kmene Kichwa, co vás zasáhlo nejvíc?

Především vztahy. Každé ráno spolu seděli, povídali si o tom, co prožívají, co je těší i co je trápí. Nepotlačovali emoce, nenechávali si křivdy týdny nebo měsíce v sobě. Co bylo potřeba říct, řeklo se. A další den začínal s čistou hlavou. Uvnitř komunity byla obrovská lehkost. Uvědomila jsem si, kolik psychické zátěže si v našem světě vytváříme tím, že spolu neumíme otevřeně komunikovat. A došlo mi ještě něco. Celý život jsem si myslela, že jsem odvážná, protože ráda cestuji, skáču padákem, potápím se se žraloky, nebo zkouším věci, kterých se ostatní bojí. Ve skutečnosti byl můj největší strach úplně jiný – zůstat chvíli sama se sebou, bez práce, bez telefonu a bez neustálého zaměstnávání vlastní hlavy.

Co jste si z Amazonie odvezla do podnikání?

Firma by měla být odrazem hodnot svého zakladatele. Dřív jsem se při důležitých rozhodnutích ptala hlavně na to, jestli dávají ekonomický smysl. Dnes si samozřejmě hlídáme čísla stejně jako každá zdravá firma, ale první otázka je jiná. Je to rozhodnutí, za kterým si budeme stát i za několik let? Pomůže zákazníkům? Má smysl? Zjistila jsem, že když firma stojí na pevných hodnotách, bývá dlouhodobě zdravější i z podnikatelského hlediska. Peníze pak nejsou cílem, ale přirozeným výsledkem dobře odvedené práce.

Proč zrovna Jungle Way?

Nevznikla jako podnikatelská příležitost, ale jako důsledek osobní změny. Po návratu z Amazonie jsem věděla, že už nechci budovat firmu jen proto, aby rostla. Chtěla jsem vytvořit značku, která bude mít hlubší přesah a která bude lidem každý den připomínat něco, na co sami často zapomínáme. Že domov nemusí být jen místo, kde přespáváme mezi schůzkami. Může to být prostor, kde zpomalíme, nadechneme se a na chvíli se vrátíme sami k sobě.

Vedle aromaterapie jste začali vytvářet i designové hry nebo paddleboardy. Z jakého důvodu?

Protože Jungle Way nikdy neměla být jen značka vůní. Naším základem jsou dnes aroma difuzéry fungující bez vody a tepla, čisté esenciální oleje a vykuřovací směsi z nejlepších vonných surovin světa. Od začátku jsme ale přemýšleli jinak než většina značek v aromaterapii. Produkty pro nás nejsou cílem. Jsou prostředkem k tomu, aby si člověk doma vytvořil chvíli, kdy vypne a bude zase naplno přítomný. Od začátku jsme přemýšleli nad tím, jaké momenty chceme lidem pomáhat vytvářet. Když přijdete domů po náročném dni, nejde jen o to, jak prostor voní. Jde o to, jak se v něm cítíte. Právě ten pocit jsme chtěli vytvářet. A když se na to podíváte tímhle pohledem, najednou vedle sebe dávají smysl vykuřovací směsi, esenciální oleje, aroma difuzéry, designová hra i paddleboard. Ve všech případech jde vlastně o totéž. O chvíli, kdy člověk odloží telefon, přestane něco řešit a je naplno tam, kde právě je. To je myšlenka, která propojuje všechno, co děláme.

Co dnes děláte jinak, abyste nevyhořela?

Pořád pracuji hodně. Ale změnil se důvod, proč pracuji. Dřív jsem měla pocit, že musím využít každou příležitost, být u všeho a neustále růst. Dnes mnohem častěji přemýšlím nad tím, čemu říct ne. Naučila jsem se více delegovat, důvěřovat lidem kolem sebe a přijmout, že firma nemusí stát na tom, že zakladatel kontroluje každý detail. Paradoxně právě díky tomu dnes funguje lépe než dřív.

Jakou radu byste dala podnikatelům?

Nemyslím si, že každý musí odjet do Amazonie. V podnikání jsme neustále obklopeni hlukem. Čísla, e–maily, sociální sítě, očekávání okolí. Je velmi snadné splnit všechny cíle a přitom se cestou úplně ztratit. Kdybych mohla něco poradit, pak je to jediné: čas od času se zastavte a položte si jednoduchou otázku buduji život, který opravdu chci žít, nebo jen život, který ode mne očekávají ostatní? Mně tahle otázka změnila nejen firmu, ale celý život.