„Když jste se potkali, tak jste rodina“

Marek Vašíček přijel do Albánie poprvé na motorce a s předsudky. Dnes tam Čechům vybírá a prověřuje nemovitosti. V podcastu Bod Obratu s Jakubem Lukšíkem mluvil o tom, proč se v Albánii nesmlouvá o ceně, jak dlouho trvá zápis do katastru a proč jsou první schůzky s klientem důležitější než samotný byt.

Vaše první setkání s Albánií nebylo obchodní. Jak vypadalo?

Jel jsem s manželkou na motorce přes Černou horu. Kolem poledne mi kousek před cílem vypověděla službu navigace, přehřála se, motorka hlásila od cesty 47 stupňů. U silnice seděl starší Albánec. Uměl albánsky a italsky, já anglicky. Stál se mnou na poledním slunci 20 minut a vysvětloval mi cestu tak dlouho, dokud jsem nepochopil, že se mám vrátit na kruhový objezd a dát se třetí odbočkou vlevo. Pak jsem přemýšlel, proč to ten člověk vlastně dělal. A tohle je pro mě Albánie. Někdo vám tam bude chtít pomoct, i když si spolu nerozumíte.

Vůči Albánii u nás pořád panují předsudky. Které slýcháte od klientů nejčastěji?

Bezpečnost. Za mě je Albánie bezpečnější než leckterá evropská města. Zajedete si tam večer nakoupit a nic neřešíte. Ke všemu je potřeba přistupovat se zdravým rozumem, to platí všude. Ale všiml jsem si jedné věci. Ty předsudky mají skoro vždycky lidé, kteří tam nikdy nebyli. Kdo tam byl, ten už je nemá.

Čím se Albia zabývá?

Prodejem nemovitostí v Albánii a servisem kolem nich. Koupí to nekončí, tam to teprve začíná. Jsme s klientem od prvních schůzek přes výběr lokality a právní prověření až po správu bytu. Máme v Albánii i vlastní servisní skupinu, která byt zrekonstruuje a vybaví do evropského standardu.

Co Čechy na Albánii láká?

Moře, které tady nemáme. A počasí. V Albánii je skoro 300 dnů v roce pěkně, takže se apartmán dá využít i mimo sezonu. Já tam jezdím bez problémů v listopadu i v únoru. Mám klienta, jehož žena chce moře a on hory. V Albánii to jde dohromady, hory jsou kousek nad mořem. Zajímavý je i poměr ceny a toho, co za ni dostanete, a to nejen u nemovitostí, ale i u služeb.

Od čeho se odvíjí výběr apartmánu?

Od toho, k čemu ho klient chce. Kdo hledá vlastní chalupu u moře, chce klidnější místo a hřiště pro děti. Investor hledá úplně jinou lokalitu: vyhledávanost u turistů, výnosnost, návratnost. Dost klientů obojí kombinuje. Ty první schůzky jsou nejdůležitější část celé práce. Když víme lokalitu, rozpočet a očekávání, samotný byt se vybere rychle. Bez nich je to riziko.

Albánské vlastnické vztahy mají pověst, že jsou složité, a zároveň jich hodně pochází z restitucí po pádu režimu. Na co si dát pozor?

Hlavně na certifikát. Katastr v Albánii funguje dobře, věci se dají dohledat, takže není důvod kupovat byt s kostlivcem ve skříni. Za ty roky máme prověřené developery, u kterých víme, že odvedou práci precizně. Druhá skupina jsou byty od samotných Albánců, tam právní stav prověřujeme vždycky.

Kolik času si má člověk na nákup vyhradit?

Není to tak, že klient přijde s penězi a druhý den má klíče. Držíme se albánských i českých zákonů, na dokumentaci pracují notáři z obou zemí. Počítejte tři týdny až měsíc. Měl jsem klienta, který koupil v květnu a myslel si, že v červnu tam bude bydlet. Takhle to nefunguje ani v Česku.

Smlouvá se v Albánii o ceně?

Ne. Nelicituje se ani na trhu, natož u bytu. Ceny jsou nastavené podle trhu a pro nás ze střední Evropy jsou pořád přijatelné, takže o nich klienti většinou vůbec nediskutují.

A jako investice?

Apartmán stojí na třech pilířích. Jezdím tam sám, můžu ho pronajímat a roste mi v čase, podle mojí zkušenosti zhruba o 15 procent ročně. Takže ano, spekulovat se dá. Moji klienti tak ale nepřemýšlejí. Kupují si to pro sebe a pro děti, ne na překlopení.

Jsme v podcastu Bod Obratu. Nastal už “bod obratu” pro albánské nemovitosti?

Myslím, že ne, to nejlepší má ta země před sebou. Ceny jsou pořád příznivé a infrastruktura se za posledních pět let proměnila k nepoznání, silnice na jih jsou dnes skvělé. Nové letiště ve Vloře na otevření pořád čeká, dořešují se papíry. Až začne fungovat, přivede další investory. A pokud se podaří vstup do Evropské unie, bude to další impulz.

Co řeknete člověku, který je nalomený, ale pořád váhá?

Přistupujte k Albánii s respektem a pokorou a ona vám to vrátí. A pak mám rád jedno přísloví, ono není albánské, myslím, že je japonské, ale tu zemi vystihuje: když jste se potkali, jste rodina. Přesně tohle tam zažijete. Sedněte si, povídejte si s taxikářem, s číšníkem. Sami Albánci říkají, že úspěšný den se nepozná podle toho, kolik jste vydělali, ale kolikrát jste si s někým sedli na kafe.