HYDROGEN

a prodejem těchto vozidel spíše nepřímo. Využití vodíku by pro ně mělo být zajímavé, můžou ho použít

pro vnitropodnikovou mobilitu (vysokozdvižné vozíky apod.). Dívejme se na Hyundai Motor Czech jako

na typického spotřebitele a samovýrobce vodíku, na

toho, od něhož se ta myšlenka výroby a spotřeby vodíku v rozsáhlém průmyslovém areálu může šířit dál.

Máme v regionu ale i jiné výrobce, kteří integrují vodíkový pohon do svých vozidel. Jsou to koncepty

vodíkových vlaků, vhodné pro vedlejší tratě, nebo integrace palivových článků do nákladních a užitkových

vozidel vyráběných v našem regionu nejméně ve třech

společnostech. Toto už jsou přímo produkty připravené k brzkému nasazení. MS kraj se tu profiluje jako ten,

pro koho je aplikace vodíkových technologií přirozená

a logická, který toho všeho umí nejen využít, ale generovat tím i v budoucnu nové HDP.

Jaká je v MS kraji aktuální situace ohledně vodíkové

železnice?

Kraj má dvě tratě, které jsou potenciálně pro vodík velmi vhodné – je to trať Olomouc-Krnov-Opava až Ostrava s odbočkou do Bruntálu. Vodíkové rychlíky jsou již

dnes dostupné, umí využít nezávislý pohon bez elektrické trakce, zvládnou i náročnější tratě, které nemůžeme

bezproblémově elektrifikovat. MS kraj chce vodíkový

pohon využít předně zde. Čistě bateriová elektrická vozidla vyhovující podmínkám na vybraných tratích v MSK

na trhu nejsou, ale kraj právě nyní stojí před otázkou pořízení nových vlaků. Jen vize, že MS kraj koupí na příštích 50 let diesely, by byla hodně špatná. V Krnově by

měl být instalovaný vydatný zdroj vodíku tak, abychom

byli schopni obsloužit jak rychlíkové spoje, tak osobní

vlaky. Klastr zde sehrává roli koordinátora všech potřebných subjektů a investorů. Snažíme se dosáhnout toho,

abychom uměli vodíkovou energii nabídnout i partnerským, méně průmyslově rozvinutým regionům, jako je

právě Olomoucký kraj, kam tyto vlaky zajíždějí.

Jsou teď někde skryté problémy?

Kraj tu technologii chce. Žádná jiná není zatím tak

komplexní jako vodík, ale nedá se to dělat v malém.

Doprava je pro nás proto pořád jen startér – takový

soft start. Těžiště pro úspěšnost zavedení toho všeho

je náš rozvinutý průmysl.

V kraji už máme start za sebou, potřebujeme začít stavět, ale brzdí nás evropská legislativa. Snažíme se naše

záměry naplnit a zhmotnit, ale nikdo to neumí zaručit

na 100 %. Snažíme se zároveň využít „okna“, přechodného období, které je definováno do konce r. 2027, od

kterého pak podmínky uplatnění a výroby právě a jen

obnovitelného vodíku pak už budou celoevropsky

platné. Ten čas nás tlačí. Pak nám totiž budou konkurovat především ti, co mají mnohé rozsáhlé obnovitelné

zdroje, mají moře, spoustu slunečního svitu apod.

Chceme, aby to probíhalo tak, že lidé budou chápat,

že změny už se začínají dít, a jsou už dostatečně robustní na to, aby pak Evropa zjistila, že to v našem kraji

umíme a že už není cesty zpět. V tu chvíli jste teprve

pro Brusel partnerem, kterého nelze opomenout. Nejsme v žádné zkušební fázi – děláme to, jak se říká, „na

první dobrou“ a nesmíme důvěru svých potenciálních

partnerů a obyvatel v ničem zklamat.

Stát nám v tom sice nepomáhá úplně aktivně, ale neměl by aspoň klást překážky, aby nám nekomplikovala život vlastní národní legislativa. V Evropě by mohla

vzniknout tzv. „evropská pískoviště“, což by nám mohlo přinést některá dobrá rozhodnutí, např. na pět let

výjimku ze stavební legislativy na využití vodíkových

technologií atd. Evropská legislativa po nás chce dodržet absolutní kvalitu – čistě zelený vodík. Pokud se

toto zmírní, a možnosti tu rozhodně jsou, pak budeme

schopni v těchto mezích dosáhnout velmi dobrých výsledků a zvládnout ty vybrané projekty velmi rychle.

“

Lidstvo má ten problém,

že umí dobře nakládat s tím,

co je hmotné, např. paliva, ale zacházení

s tím nehmotným, jako jsou třeba

energie, je zatím problém.

”

Potřebuje ten, kdo se o to zajímá, spíš mnoho faktů,

nebo je důležitější mu zprostředkovat celkový

dojem, který si vytváří?

Dá se říci, že dnes dojem začíná převažovat nad fakty.

Vypadá to, že zákazník si dnes technologii osvojí a koupí právě spíš podle dojmu. Fakty už jsme zcela zahlceni,

každý si je může všude najít. Vracíme se k rozhodovacím procesům na základě dojmů.

Tím, že má vodík spoustu synergií, umí vyřešit mnoho

věcí (zásobování teplem, dostatek kyslíku pro průmysl

apod.), a to za jedny peníze. Máme koleje, máme potrubí, máme místa pro zpracování… Je to lepší cesta než

cesta masivní elektrifikace s jejími náročnými liniovými

stavbami, dlouhým stavebním řízením, která věci řeší separátně. Žádná jiná cesta už tu asi stejně není. Vodík je

s elektromobilitou navíc i velmi dobře komplementární.

Vezměme si příklad: Pro celou naši soukromou regionální dopravu, dejme tomu pro 1000 autobusů, by

byla spotřeba zhruba 15 tun vodíku denně. V rámci

hutí Třince nebo Liberty na produkci 5 milionů tun

oceli ročně je to klidně 1 000 tun denně jen pro ty

dvě továrny. Když připočtete spotřebu dalších velkých

subjektů, pak už se to dá dělat jako byznys v rámci

vodíkové ekonomiky. I kdyby svou energetickou spotřebu tato silná dvojka nechtěla řešit využitím vodíku,

ale např. obloukovou pecí, je to zase jedno, potřebujete stále obdobné množství energie a nové posílení

elektrifikačních linek. V přepočtu to pak také znamená

jeden Temelín navíc v energetickém ekvivalentu. V našem průmyslovém kraji se spotřebují desítky procent

zdrojů – uhlí, ropy, elektřiny... S vodíkem se dá dobře

obchodovat, relativně dobře se s ním zachází, skladuje

se a přepravuje se mnohem lépe než elektřina. Vodík

je na tonáž (nikoli na objem) nejkoncentrovanější energetický nosič. Náš kraj tu má dobrou šanci využít svých

možností i pokrýt svou vzrůstající spotřebu energie.

Přejeme vám tedy, aby vše vycházelo podle vašich

představ, aby se vám dařilo. Děkujeme za rozhovor.

www.positiv.cz ǀ 17