VODÍK. Ten nejušlechtilejší „zdroj“ pro naši budoucnost
www.posiv.cz ǀ 17
HYDROGEN
a prodejem těchto vozidel spíše nepřímo. Využití vo-
díku by pro ně mělo být zajímavé, můžou ho použít
pro vnitropodnikovou mobilitu (vysokozdvižné vozí-
ky apod.). Dívejme se na Hyundai Motor Czech jako
na typického spotřebitele a samovýrobce vodíku, na
toho, od něhož se ta myšlenka výroby a spotřeby vo-
díku v rozsáhlém průmyslovém areálu může šířit dál.
Máme v regionu ale i jiné výrobce, kteří integrují vo-
díkový pohon do svých vozidel. Jsou to koncepty
vodíkových vlaků, vhodné pro vedlejší tratě, nebo in-
tegrace palivových článků do nákladních a užitkových
vozidel vyráběných v našem regionu nejméně ve třech
společnostech. Toto už jsou přímo produkty připrave-
né k brzkému nasazení. MS kraj se tu profiluje jako ten,
pro koho je aplikace vodíkových technologií přirozená
a logická, který toho všeho umí nejen využít, ale gene-
rovat tím i v budoucnu nové HDP.
Jaká je v MS kraji aktuální situace ohledně vodíkové
železnice?
Kraj má dvě tratě, které jsou potenciálně pro vodík vel-
mi vhodné – je to trať Olomouc-Krnov-Opava až Ostra-
va s odbočkou do Bruntálu. Vodíkové rychlíky jsou již
dnes dostupné, umí využít nezávislý pohon bez elektric-
ké trakce, zvládnou i náročnější tratě, které nemůžeme
bezproblémově elektrifikovat. MS kraj chce vodíkový
pohon využít předně zde. Čistě bateriová elektrická vo-
zidla vyhovující podmínkám na vybraných tratích v MSK
na trhu nejsou, ale kraj právě nyní stojí před otázkou po-
řízení nových vlaků. Jen vize, že MS kraj koupí na příš-
tích 50 let diesely, by byla hodně špatná. V Krnově by
měl být instalovaný vydatný zdroj vodíku tak, abychom
byli schopni obsloužit jak rychlíkové spoje, tak osobní
vlaky. Klastr zde sehrává roli koordinátora všech potřeb-
ných subjektů a investorů. Snažíme se dosáhnout toho,
abychom uměli vodíkovou energii nabídnout i partner-
ským, méně průmyslově rozvinutým regionům, jako je
právě Olomoucký kraj, kam tyto vlaky zajíždějí.
Jsou teď někde skryté problémy?
Kraj tu technologii chce. Žádná jiná není zatím tak
komplexní jako vodík, ale nedá se to dělat v malém.
Doprava je pro nás proto pořád jen startér – takový
soft start. Těžiště pro úspěšnost zavedení toho všeho
je náš rozvinutý průmysl.
V kraji už máme start za sebou, potřebujeme začít sta-
vět, ale brzdí nás evropská legislativa. Snažíme se naše
záměry naplnit a zhmotnit, ale nikdo to neumí zaručit
na 100 %. Snažíme se zároveň využít „okna“, přechod-
ného období, které je definováno do konce r. 2027, od
kterého pak podmínky uplatnění a výroby právě a jen
obnovitelného vodíku pak už budou celoevropsky
platné. Ten čas nás tlačí. Pak nám totiž budou konkuro-
vat především ti, co mají mnohé rozsáhlé obnovitelné
zdroje, mají moře, spoustu slunečního svitu apod.
Chceme, aby to probíhalo tak, že lidé budou chápat,
že změny už se začínají dít, a jsou už dostatečně ro-
bustní na to, aby pak Evropa zjistila, že to v našem kraji
umíme a že už není cesty zpět. V tu chvíli jste teprve
pro Brusel partnerem, kterého nelze opomenout. Ne-
jsme v žádné zkušební fázi – děláme to, jak se říká, „na
první dobrou“ a nesmíme důvěru svých potenciálních
partnerů a obyvatel v ničem zklamat.
Stát nám v tom sice nepomáhá úplně aktivně, ale ne-
měl by aspoň klást překážky, aby nám nekomplikova-
la život vlastní národní legislativa. V Evropě by mohla
vzniknout tzv. „evropská pískoviště“, což by nám moh-
lo přinést některá dobrá rozhodnutí, např. na pět let
výjimku ze stavební legislativy na využití vodíkových
technologií atd. Evropská legislativa po nás chce do-
držet absolutní kvalitu – čistě zelený vodík. Pokud se
toto zmírní, a možnosti tu rozhodně jsou, pak budeme
schopni v těchto mezích dosáhnout velmi dobrých vý-
sledků a zvládnout ty vybrané projekty velmi rychle.
Potřebuje ten, kdo se o to zajímá, spíš mnoho faktů,
nebo je důležitější mu zprostředkovat celkový
dojem, který si vytváří?
Dá se říci, že dnes dojem začíná převažovat nad fakty.
Vypadá to, že zákazník si dnes technologii osvojí a kou-
pí právě spíš podle dojmu. Fakty už jsme zcela zahlceni,
každý si je může všude najít. Vracíme se k rozhodova-
cím procesům na základě dojmů.
Tím, že má vodík spoustu synergií, umí vyřešit mnoho
věcí (zásobování teplem, dostatek kyslíku pro průmysl
apod.), a to za jedny peníze. Máme koleje, máme po-
trubí, máme místa pro zpracování… Je to lepší cesta než
cesta masivní elektrifikace s jejími náročnými liniovými
stavbami, dlouhým stavebním řízením, která věci řeší se-
parátně. Žádná jiná cesta už tu asi stejně není. Vodík je
s elektromobilitou navíc i velmi dobře komplementární.
Vezměme si příklad: Pro celou naši soukromou regi-
onální dopravu, dejme tomu pro 1000 autobusů, by
byla spotřeba zhruba 15 tun vodíku denně. V rámci
hutí Třince nebo Liberty na produkci 5 milionů tun
oceli ročně je to klidně 1 000 tun denně jen pro ty
dvě továrny. Když připočtete spotřebu dalších velkých
subjektů, pak už se to dá dělat jako byznys v rámci
vodíkové ekonomiky. I kdyby svou energetickou spo-
třebu tato silná dvojka nechtěla řešit využitím vodíku,
ale např. obloukovou pecí, je to zase jedno, potřebu-
jete stále obdobné množství energie a nové posílení
elektrifikačních linek. V přepočtu to pak také znamená
jeden Temelín navíc v energetickém ekvivalentu. V na-
šem průmyslovém kraji se spotřebují desítky procent
zdrojů – uhlí, ropy, elektřiny... S vodíkem se dá dobře
obchodovat, relativně dobře se s ním zachází, skladuje
se a přepravuje se mnohem lépe než elektřina. Vodík
je na tonáž (nikoli na objem) nejkoncentrovanější ener-
getický nosič. Náš kraj tu má dobrou šanci využít svých
možností i pokrýt svou vzrůstající spotřebu energie.
Přejeme vám tedy, aby vše vycházelo podle vašich
představ, aby se vám dařilo. Děkujeme za rozhovor.
“
Lidstvo má ten problém,
že umí dobře nakládat s m,
co je hmotné, např. paliva, ale zacházení
s m nehmotným, jako jsou třeba
energie, je zam problém.
”