HYDROGEN

Na rozcestí české

vodíkové transformace.

Ujíždí nám polský

vodíkový vlak?

Velké a ambiciózní investice – tak by se bezpochyby dal charakterizovat diskurz polské

vládní politiky posledních minimálně pěti let. Ať je to oblast bezpečnosti, armády, dopravní

infrastruktury, nebo stavebnictví. Polská vláda se chystá postavit hned tři zcela nové jaderné

elektrárny a doplňuje je přípravou malých modulárních reaktorů. Vodíkové technologie, coby

symbol evropské budoucnosti, tento kontext nemohl vyjmout.

O tom, že se Polsko stává regionální mocností ve více

oblastech, vodík nevyjímaje, jsme se ostatně mohli přesvědčit v rámci národního Polského vodíkového fóra

v Poznani na konci letošního dubna, které se – v tradičním polském ctižádostivém duchu – stalo akcí středoevropského formátu, což uznalo i jinak tradičně skeptické

bruselské byro, pro které je „Polska“ a obecně také střední Evropa z technologického pohledu místem, „kde žijí

lvi“. Samotní evropští komisaři uznali, že hned po Rotterdamském konventu byla Central European Conference

2023 H2 Poland svým rozsahem i obsahem druhou největší a nejvýznamnější akcí v Evropě, dokonce i tradiční

Hydrogen Week německého průmyslu v obvyklých

bruselských kulisách byl proti ní akcí skoro místního významu. Nesouvisí to však ani tak s faktem, že zatímco na

bruselském fóru se řeší organičnost mořských řas na pondělním cateringu, tak v Poznani budoucí fiskální poměr

HDP k prodeji vysoce sofistikovaných komponentů pro

elektrolyzéry, mířící na zahraniční trh (samozřejmě direktivně s polskou vlaječkou).

Rozdíl, oproti jiným středoevropským zemím, je zde totiž nejen v míře detailu a reálně odpovědném plánování,

ale zejména v pokrytí zdroji, vytvořením poptávky kryté

kapitálovým trhem a tomu adekvátně nastaveným business-casem s pečlivě propočteným zahrnutím odpisů při

využití dotačních zdrojů z Evropy. Jen nedávno vydaná

vodíková strategie Polské republiky mluví o tisícovce

kusů vodíkových autobusů v provozu do roku 2030, a to

www.positiv.cz ǀ 31