VODÍK. Ten nejušlechtilejší „zdroj“ pro naši budoucnost
16 ǀ POSITIV HYDROGEN
VODÍK
uhlíku doprava, a to je třeba urychleně
řešit. V MS kraji nejde jen o volbu mezi
akumulátorovým a vodíkovým autobu-
sem – lze zde téměř s jistotou očekávat,
že právě u nás bude vodík hojně použí-
ván v průmyslu, daleko více než v do-
pravě. Tento samotný synergický efekt
jenezanedbatelný, je zcela klíčový. Bu-
dou tu velké produkční kapacity vodíku,
importní kapacity i dostatečná poptávka.
Ne pro všechny regiony, např. ty s malým
podílem průmyslu, je takový koncept
smysluplný. Není tam výhled takto výraz-
né potřeby vodíku.
Vodík považujeme za zelenou energii.
Budeme jí mít v budoucnu dostatek?
Potěšitelné je, že region začíná vnímat
vodík jako strategickou příležitost, kte-
rou se umí odlišit od jiných krajů, i ná-
stroj k tomu, jak si zabezpečit další krok
své transformace – po ústupu těžebního
průmyslu. Ideálně chceme mít zelenou
energii a musíme jí mít dost – vodík je tu
jednou z možností, jak ji pro region zajis-
tit. Lidstvo má ten problém, že umí dobře
nakládat s tím, co je hmotné, např. paliva,
ale zacházení s tím nehmotným, jako jsou
třeba energie, je zatím problém. Neumí-
me dobře řídit toky a ukládat elektrickou
energii. S vodíkem jako energetickým no-
sičem lze nakládat docela pohodlně, navíc
umí také akumulovat energii z obnovitel-
ných zdrojů nejen instalovaných v MSK.
Jak můžeme připravit další generace,
aby mohly v tom, co jsme započali,
pokračovat?
Potřebují hlavně kvalitní informace –
vzdělávat se a poučit od zemí, které
s vodíkem mají až třicetiletou zkuše-
nost. Když jsem působil na britských
univerzitách, byla tam znát zřetelná
historická zkušenost: stanovený cíl,
jasná vzdělávací osnova, diplomové
práce, doktorská studia, výzkumný
směr komponent vodíkových technolo-
gií, a také tolik potřebná úroveň vedení
celých výzkumných schémat s jasnou
koncovkou komerčního využití výzku-
mu v komerčních produktech. Ti lidé,
kteří tomu rozumí, u nás jistě jsou, ale
nečiníme všechny kroky systematicky.
Vzdělávací proces v oblasti nových
technologií, jako jsou vodíkové, by měl
začínat od velmi raného dětského věku.
Děti umí položit i velmi triviální otázky,
na které je ale někdy velmi těžké sro-
zumitelně odpovědět, a proto jsou pak
ty možná nejpodstatnější. Žádná ge-
nerace z tohoto však nesmí vypadnout
– vzdělávat musíme na všech stupních
školství a kvalifikačních úrovních.
Ministr Síkela naznačil, že jediná cesta
pro nás je získávat vodík z jádra.
Co si o tom myslíte?
Ano, to dává určitě smysl, zapadá to také
do naší energetické koncepce. ČEZ,
jako tradiční provozovatel jaderných zdro-
jů, už na propojení jaderných zdrojů s vo-
díkem jistě myslí. MS kraj se snaží pod-
porovat etablování jaderné energetiky
prostřednictvím technologie modulárních
reaktorů, což se jeví jako optimální. Do-
sluhující standardní uhelné zdroje v MSK
můžeme dnes považovat za místa, která
mohou být vystřídána budoucími jaderný-
mi zdroji v kombinaci právě s produkcí vo-
díku. Vyrobíme elektřinu, ustoupíme od
uhlí, využijeme existující napojení na síť
centrálního zásobování teplem a přeby-
tečnou výrobu můžeme využít na výrobu
vodíku. Synergický efekt tu již nemůže být
ani výraznější.
Je to reálné z pohledu evropské legislativy?
Už dnes máme bohužel velké množství
směrnic, norem a regulací, a to ještě dří-
ve, než ty aplikace vodíkových techno-
logií vůbec vznikly. To není úplně opti-
mální přístup. Evropská regulace nám
například zakazuje takový vodík, který
by pocházel z jádra, nazývat bezemisním
vodíkem. Limitují nás v uvažování a rych-
lé aplikaci vodíkových technologií poj-
my jako zelený vodík, bezemisní vodík.
Vodík z jádra a dokonce ani z elektřiny
vyrobené prostřednictvím do nynějška
bezemisně vnímané biomasy nám není
dovoleno použít např. ve veřejné dopra-
vě. V průmyslu se naštěstí použít oba smí.
V našem regionu je to důležité u výroby
oceli, protože bez využití zelených zdro-
jů nebo zeleného vodíku naši ocel na Zá-
pad prostě asi v budoucnu neprodáme.
Dnes používáme v chemickém průmyslu
vodík vyráběný ze zemního plynu, ale i
ten bude muset být nahrazen zeleným
vodíkem. Musíme si zvyknout, že na prů-
myslovou výrobu budou kladeny nové
další nároky, které budou souviset s ob-
novitelnou energií nebo vodíkem, který
budeme muset být schopni buď vyrobit,
nebo ho budeme muset importovat.
Můžeme si postěžovat, že vodík není kde
tankovat, protože jsme s infrastrukturou
teprve na začátku. Na konci března 2023
byla ale otevřena první vodíková plnička
osobních automobilů v ČR v oblasti
Dolních Vítkovic. Jaké jsou výhledy
do budoucna?
Jsme rádi, že první plnička je u nás v Os-
travě, díky iniciativě p. Světlíka, který ne-
čekal a promptně ji realizoval ve vlastní
režii. Dalším plánem jsou dvě věci – jednak
vodíková strategie MS kraje a tzv. „síťové
řešení“ aplikace vodíkových technologií v
MSK, které má nastavit iniciační fázi toho,
abychom v dohledné době dosáhli stavu,
kdy budeme umět zvládnout předpokláda-
nou míru poptávky dopravní obslužnosti
v kraji. Vodík se zde předně uplatní v seg-
mentu veřejné dopravy. Další plničky, které
jsou nyní plánovány, mají být schopny zajis-
tit fungování regionální veřejné hromadné
dopravy, ani ne tak osobní dopravy. Kraj
chceme rozdělit do 10 až 15 mikroregionů
s cílem, aby vznikla síť, která by do r. 2030
obsloužila polovinu dopravního výkonu ve-
řejné autobusové dopravy zajišťované MS
krajem. Minimálně v každém z těch mikro-
regionů by byla jedna plnicí stanice, která
by byla schopna jeho potřebu pokrýt. Pro
zkrácení vzdálenosti mezi bodem výroby
a bodem spotřeby – která by ideálně ne-
měla být větší než 10 km – se dá s výho-
dou např. využít i infrastruktury bývalých
dolů, propojených potrubními trasami,
které bychom mohli proměnit ve funkční
vodíkovody. I současní majitelé takovéto
infrastruktury v tom vidí nový komerční po-
tenciál nejen svého „přežití“, ale i svého bu-
doucího růstu. Jsou tu provozovatelé, kteří
taková distribuční zařízení umějí tradičně
provozovat, udržovat i rozvíjet, a vodík je
jednou z jejich nových komerčních aktivit.
Máme tu i nový termín – vodifikace.
Ze zhruba 600 vozidel v regionální do-
pravě by do r. 2030 polovina z nich měla
ideálně jezdit na vodík. Jako první v tom
přichází na řadu mikroregiony Havířov-
sko, Českotěšínsko a Třinecko. Měly by
být vodifikovány nejpozději do r. 2027.
Už se s tím začalo, připravují se investiční
záměry na plničky včetně investic do ob-
novitelných zdrojů a programů investiční
podpory. Není to vzdálená budoucnost.
Nošovický Hyundai započal sériovou
výrobu vodíkového NEXA. První vůz
koupily Vítkovice. Plánujete nějakou
spolupráci v tomto směru?
My bychom rádi. Musíme si ale uvědomit,
jako jsou možnosti v regionu usídleného
výrobce vozidel Hyundai Motor Czech.
V Nošovicích se bohužel o systémových
procesech v automobilce nerozhoduje,
ale Hyundai Motor Czech má – stejně jako
mnoho jiných továren – blíže k aplikaci
vodíku přímo do svého vlastního výrob-
ního procesu, který ale souvisí s vývojem
“
Dnes je největším emitentem
uhlíku doprava, a to je třeba
urychleně řešit.
”