S viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy ČR Radkem Špicarem si na konferenci  „Budoucnost vzdělávání – Budoucnost firem“ povídal předseda redakční rady magazínu POSITIV Radúz Mácha.

K tématu vzdělávání je dnes moderní přiřadit přívlastek „celoživotní“. Proč je to tak správně?

Svět se mění stále rychleji a s tím i trh práce a požadavky na kompetence zaměstnanců. Například konstruktér spalovacích motorů, dnes vysoce prestižní kvalifikovaný obor, za nějakou dobu nebude existovat. A pokud takový konstruktér nebude chtít vypadnout z branže, bude se muset přeškolit na jinou specializaci. Vzdělávat se celý život potřebujeme i kvůli digitalizaci a novým technologiím, které se zavádějí do všech sfér života i podnikání. Takže pokud si někdo myslí, že s tím, co se naučil ve škole, vystačí celý život, tak je na kardinálním omylu.

Kdo by měl definovat klíčové kompetence zaměstnanců budoucího trhu práce?

Jednoznačně by to měli být zaměstnavatelé a jejich sdružení ve spolupráci s poskytovateli vzdělávání pro dospělé. Jedině praxe může říct, co je reálné, co už zastaralé a které znalosti a dovednosti jsou na vzestupu. Ministerstva školství a práce by k tomu měla utvořit rámec a spravovat databázi požadavků profesí. Národní soustava kvalifikací existuje a je ve spolupráci se zaměstnavateli budována již skoro 15 let. Platí zákon o uznávání výsledků vzdělávání, který stanovuje podmínky, za kterých může být uchazeč přezkoušen autorizovanou osobou a získat certifikát specifické odborné kvalifikace, aniž by někdo zjišťoval, jakým způsobem k daným znalostem a dovednostem došel. To je totiž podstata vzdělávání v dospělém věku, že se lidé učí nové věci průběžně a sami.

Jaká je úloha Svazu průmyslu v oblasti vzdělávání?

Vidíme potřebu budovat vztah k přírodovědným a technickým oborům průřezově v celém rozsahu a na všech stupních vzdělávání. Podporujeme například myšlenku, aby se zredukovaly obory středních škol do širších oborových základů a studenti se postupně specializovali či profilovali do profesí např. dle systému zmíněné Národní soustavy kvalifikací (NSK). V tomto systému je možno vzdělávat i dospělé, v rámci profesních rekvalifikací. Další „prošlapávanou“ cestou je uplatnění „duálních principů“ v českém odborném vzdělávání. Zjednodušeně řečeno umožnit, aby část vzdělávání žáka převzal na základě vzájemné smlouvy podnik nebo poskytovatel praxe. Už v roce 2017 jsme ve spolupráci se Sdružením pro rozvoj Moravskoslezského kraje odstartovali pilotní projekt s využitím principů duálního vzdělávání. V současné době je do tohoto pilotního systému zapojeno již 33 firem a škol v Moravskoslezském, Zlínském, Středočeském a Ústeckém kraji.

Podtitul dnešní konference byl „Budoucnost vzdělávání, budoucnost firem“. V čem by především měl být budoucí systém vzdělávání jiný a odlišný proti tomu současnému?

Vzdělávací systém budoucnosti by měl být pružný a otevřený, něco jako internetový obchod, kam by si zájemce „zaskočil“ získat potřebné znalosti a dovednosti, které využije ve svém zaměstnání a podnikání. Samozřejmě že nezbytností by byl základ, jakýsi „středoškolský přehled“, který by měl absolvovat každý. Nezáleželo by na věku lidí, v online kurzech by se tak mohli potkávat mladí i starší. A určitě by bylo vhodné, aby opravdoví odborníci předávali své znalosti a zkušenosti dalším buď v online kurzech, nebo v nějakých praktických dílnách či pracovištích. 

Jste jednou z tváří nové iniciativy „2. ekonomická transformace“. Jak byste ji charakterizoval a co jsou její pilíře?

Nejdříve k té první ekonomické transformaci, která trvala od roku 1989 do roku 2021, do začátku pandemie. Byla celkem úspěšná, ale její koncept z 90. let, založený na levné pracovní síle, výhodné lokalitě a kvalitní infrastruktuře, se vyčerpal. Díky této transformaci jsme hospodářsky dohnali jih Evropy, Řecko, Portugalsko a částečně i Španělsko a Itálii. Nyní se potřebujeme soustředit na finální výrobu, motivovat „naše“ zahraniční firmy, aby část zisku investovaly u nás a nepřicházeli jsme ročně o 300 miliard korun na dividendách. Potřebujeme zvýšit produktivitu digitalizací, automatizací a robotizací. To jsou hlavní úkoly na příštích pár desítek let, abychom dostihli také Skandinávii, Benelux, Německo a Rakousko. Dokážeme to, pokud se nedopustíme nějakých šíleností jako vystoupení Česka z Evropské unie a podobně. Jsme šikovní a schopní, ale potřebujeme čas.

Ve svém dnešním vystoupení jste řekl, že bychom si měli zapamatovat Vaše motto: Kreativita a originální řešení vznikají z diverzity. Jak tomu rozumět?

V dnešní době je nejcennější, když máte svůj vlastní finální produkt, který je v něčem unikátní, originální a inovativní. To vás udrží před konkurencí. O to se všichni musíme snažit. Vtip je v tom, vyrábět produkty atraktivní pro co nejširší okruh zákazníků, kteří si je na trhu koupí. A abyste dokázali něco takového nabídnout, je potřeba už v předvýrobním procesu zohlednit názory a estetiku různých zákaznických skupin.

Když máte automobilku, která chce prodávat po celém světě, tak v jejím designovém týmu nemůže být šest bílých, třicetiletých mužů jedné národnosti. Ti dokáží poměrně snadno a rychle navrhnout auto, které bude atraktivní pro jim podobný typ zákazníků v jejich zemi nebo v regionu. Na druhém konci světa už ale atraktivní být nemusí. Proto je potřeba, aby v tom týmu byli cizinci, kteří vám řeknou, že například Číňani potřebují na autě hliník všude, kde to jen jde. Je taky důležité mít v takovém týmu ženy. Ženy dnes kupují auta více než v minulosti a je potřeba, aby se jejich estetika v tom výrobku projevila. Dále potřebujete v týmu starší lidi, kteří vás upozorní na úskalí, se kterými mladí nemají problém. Potřebujete vytvořit diverzifikovaný tým, abyste z něj dostali maximální kreativitu a tu potom dokázali vtělit do finálního výrobku. Takové výrobky jsou pak atraktivní pro široké spektrum zákazníků.

Při Vašem vystoupení jsem si udělal 3 poznámky: vztah k technice vzniká správnou polytechnickou výukou již na ZŠ; na SŠ musíme jít cestou duálního vzdělávání; klíčové je terciární vzdělávání s propojením univerzit a podniků. Jsou to ty správné a klíčové cesty pro úspěšnou budoucnost?

Abychom dokázali český průmysl posunout k výrobě s vysokou přidanou hodnotou, musíme stavět především na kvalitě tuzemského školství. Vzdělávací systém je třeba více zaměřit na správné směrování žáků podle jejich talentu a předpokladů. S technikou a fungováním reálného světa by se děti měly začít seznamovat co nejdříve, tedy už od MŠ a prvního stupně ZŠ. Je potřeba už dětem ukázat radost z tvoření. Na druhém stupni pak začít rozšiřovat znalosti v polytechnických předmětech i praktickou částí v dílnách. 

Na SŠ dlouhodobě usilujeme o umožnění a rozšíření duálního vzdělávání ve školách. Studenti lépe přilnou k oboru, pokud mohou získávat zkušenosti v reálném pracovním prostředí ve firmách a pracovat přímo s odborníky z praxe. Totéž pak platí i na VŠ, kde by studenti měli mít možnost se podílet třeba na společném aplikovaném výzkumu s firmami. Vedle toho by se ale mělo technické a přírodovědné vzdělávání soustavně propagovat mezi veřejností a podporovat například i kroužky v tomto směru.

Pane Špicare, děkujeme Vám za rozhovor.