Zlatá tretra Když ticho mrazí a aplaus burácí
94 ǀ POSITIV MAN
Ostravské publikum je známé svou vášní pro atletiku
a sport. Jaký dojem na vás udělala atmosféra
na stadionu během Zlaté tretry?
Soutěžit v Ostravě je vždy výjimečné tím, že skáčeme
poměrně blízko publiku. Toto intimní propojení vždy
vytvoří úžasnou atmosféru.
Atletika vás zavedla do mnoha zemí po celém světě.
Které destinace vám nejvíce utkvěly v paměti a proč?
Každá země má něco svého, a to se mi líbí. Myslím si
ale, že by pro mne mělo velký význam vrátit se do Tokia
a soutěžit před živým publikem, protože toto tehdy
na olympiádě nebylo možné.
Po velkou část vaší kariéry je váš výkon podstatně
lepší než u ostatních soupeřů. Jaké to je vědět, že
soupeříte prakticky jen sám se sebou a se světovými
rekordy? Jak se motivujete?
Já výzvu tohoto sportu vnímám spíše jako souboj proti
laťce – spíš než proti jiným skokanům. Vždy se soustře-
dím na to, abych se posouval k té nejlepší možné verzi
sám sebe.
V letošním roce jste si stanovil cíl překonat výšku
6,30 metru. Jak probíhá vaše příprava na tento milník?
Momentálně se v rámci tréninku soustředím na zdoko-
nalení mechaniky sprintu, abych se na těch 6,30 metrů
mohl dostat co nejdřív. Musím ještě doladit mnoho de-
tailů, ale věřím, že jakmile to vše dám dohromady, bude
to dosažitelný cíl.
Jaký je váš tréninkový režim mimo sezónu a v sezóně?
Máte nějaké rezervy, na kterých ještě pracujete?
V sezóně i mimo trénuji sprint několikrát týdně, abych
zvýšil svou rychlost rozběhu. Mimo to se také soustře-
dím na různé technické pohyby s tyčí, posilování trupu
a trénink vrchní poloviny těla. Snažím se stále hledat
ten nejplynulejší způsob, jak přenést a udržet energii
skoku. Přece jenom – každý centimetr se počítá.
Spolupracujete se svým otcem jako trenérem. Jaký
vliv má tato rodinná spolupráce na vaše výkony?
Trenéry mám vlastně dva. Jeden je můj otec, Greg – bý-
valý vysokoškolský skokan o tyči, a druhá je moje mat-
ka, Helena – bývalá sedmibojařka. Fakt, že jsme rodina,
mému tréninku pomáhá v tom, že si velmi dobře ro-
zumíme a dokážeme vycítit, co trénink dále vyžaduje.
Vyrůstal jsem s vybavením na skok o tyči na zahradě,
což mi umožnilo doladit mnoho detailů.
Často slýcháme o tom, jak je psychická odolnost
důležitá v elitním sportu. Byl někdy okamžik,
kdy jste pochyboval o svých schopnostech?
Jak se vypořádáváte s tlakem, očekáváním
a rekordními ambicemi?
Jsem si vědom toho, že mohu chybovat, ale vždy se
snažím být sebevědomý a soustředit se, abych skočil
co nejvýš, jak jen to dokážu.
Jak se podle vás změnil skok o tyči díky
technologickému pokroku a kde vidíte další posun
v této disciplíně?
Vždycky je co zlepšovat. V mé disciplíně je mimo tech-
niku jeden z nejdůležitějších faktorů rychlost, a to si
myslím, že je oblast, na kterou se budou skokani v bu-
doucnu soustředit.
Mnoho sportovců má určité rituály před závodem
– někteří poslouchají hudbu, jiní mají specifické
návyky. Máte i vy nějaké rituály nebo mentální
techniky, které vám pomáhají se koncentrovat?
Nemám žádný speciální rituál, ale před jakýmkoliv vý-
konem se soustředím na to, že soupeřím s laťkou, ne
s ostatními sportovci.
Často zmiňujete, že vizualizace a mentální příprava
jsou klíčové pro vaše výkony. Mohl byste přiblížit, jak
tyto techniky využíváte před závody?
Vizualizoval jsem si tu stejnou představu tisíckrát – svě-
tový rekord v olympijském finále. Když jsem se poté
postavil před laťku, cítil jsem se přirozeně, jako bych
v takové situaci už byl mnohokrát.
Pokud byste měl možnost vrátit se v čase a dát
nějakou radu mladému Armandu Duplantisovi, který
teprve začíná se skokem o tyči, co by to bylo?
Hlavně abych zůstal soustředěný. Byla to pro mě důle-
žitá vlastnost tehdy, ale i teď.
Děkuji za rozhovor.
Já výzvu tohoto sportu vnímám
spíše jako souboj pro laťce
– spíš než pro jiným skokanům.
Fakt, že jsme rodina, mému tréninku
pomáhá v tom, že si velmi dobře
rozumíme a dokážeme vycít,
co trénink dále vyžaduje.