Místa, která mají duši. Kdo je umí najít?
www.posiv.cz ǀ 49
POSITIV MAN
Když jste vyšel z pobytu ve tmě s nápadem na Amazing
Places – vzpomínáte si, co bylo to první konkrétní
místo, které vás napadlo, že by tam mělo být?
Dobčické rybníčky – ty byly tím prvním místem, které
mě napadlo a o kterém jsem věděl, že je výjimečné a do-
sud neobjevené. To se brzy změnilo a doteď dostat se
tam znamená udělat si rezervaci alespoň rok dopředu…
Vnímáte rozdíl mezi tím, co za „luxus“ považovali
lidé před deseti lety – a co znamená dnes? Kam se
posunula očekávání hostů?
Je vidět zvláště u chalup, že se výrazně proměnil přístup
jejich majitelů směrem k vyšší kvalitě a důrazu na kvalit-
ní architekturu včetně interiérů a detailů. Inspiraci sami
majitelé už léta nacházejí právě u nás v rámci projektu
Amazing Places, což nás nesmírně těší.
Lidé často říkají, že chtějí odjet na pár dní „někam
pryč“. Kam utíkáte vy? Máte mezi stovkami míst
nějaké své srdcovky – ne ty nejluxusnější, ale ty, kam
se vracíte, protože vás prostě něčím dojímají?
Já jsem poměrně konzervativní, takže se rád vracím
na stejná místa, jako jsou Café Fara, Zikmundov, Mezi
Plůtky, ale například miluju brněnský „ne“konceptuální
Anybody Hotel.
Dokázal by projekt jako Amazing Places vůbec
fungovat bez technologií? A naopak – co v něm
zůstává čistě lidské? Máte nějaký „must-have“
nástroj nebo aplikaci, bez které byste si už podnikání
nedovedl představit?
Někdo o nás říká, že jsme už více technologická fir-
ma než cokoli jiného. Pravda je, že pracujeme dnes
a denně s datovými analýzami. CRM Raynet je základ-
ní platforma, kterou u nás všichni používají, stejně tak
Notion, Slack a další nástroje. Já začínal s projektem
na Basecampu, který mi byl mými kolegy odebrán, že
už pro naše potřeby nestačí, ale byl skvělý.
Z původně osobního projektu se stal úspěšný byznys
s týmem lidí. Co pro vás bylo nejtěžší na přechodu
z jednotlivce k roli lídra?
Těžké je to doteď, je to o míře chyb, které dělám,
a mém přesvědčení, že je to pro dobro celého projek-
tu. Důležité je se rozhodovat, navíc co možná nejrych-
leji, a to včetně těch správných lidí okolo sebe. Dříve
to u mne bylo horší, měl jsem pocit, že musím všechny
okolo sebe chránit a snažit se je vést k lepším výkonům.
Dnes vidím, že když to prostě nejde, je potřeba najít
schopnější manažery a s těmi, kteří na to nemají, se
rychle rozloučit. Dnes je nás v kanceláři více než pat-
náct a k tomu stejný počet externistů. Naštěstí mám
vedle sebe ale skvělého parťáka, Vaška Vítka, který má
tým dnes na starosti a já se můžu více věnovat ostatním
činnostem.
Jak těžké je řídit tým lidí, kteří mají rozhodovat
o tom, co je a co není kouzelné místo?
Někdy si říkám, že té demokracie v Amazing Places je
už příliš, a zrovna tohle je něco, s čím mám čas od času
problém. Máme pravidelné setkání týmu, tzv. pizza
palce, kde každý z týmu svým hlasem, rozhoduje,
zda místo, které u nás chce být, u nás skutečně bude,
či nikoli. Ale i když to ostatní nevidí rádi, občas uplat-
ním právo veta a prosadím si svůj názor.
Neřešit peníze jako měřítko úspěchu,
ale to, že tomu věříte vy osobně
na 100 % a jdete si za m.