Zlatá tretra Když ticho mrazí a aplaus burácí
www.posiv.cz ǀ 93
POSITIV MAN
Zlatá tretra
Když cho mrazí a aplaus burácí
Světový rekordman, mistr Evropy, mistr světa a olympijský vítěz ve skoku o tyči vnímá jako svého
hlavního soupeře jen laťku vysoko nad hlavou. Zůstává soustředěný, sebevědomý a své soupeře
nechává daleko za sebou.
Armand „Mondo“ Duplans nepřekonává jen rekordy, ale i hranice vnímání toho, co je v atlece
možné. Poodhaluje, co se děje v hlavě olympijského šampiona těsně po zlatém skoku, jak vypadá
trénink pod dohledem rodičů-trenérů, jak moc vnímá atmosféru stadionu, a proč má právě
Zlatá tretra Ostrava tak specické kouzlo.
Text: redakce, foto: Zlatá tretra Ostrava
Když se vám podařilo získat zlatou olympijskou
medaili, jaké jste měl pocity a co se vám honilo
hlavou ihned po úspěšném zdolání laťky?
V tu chvíli jsem nebyl schopný pořádně zpracovat, jak
fantastický ten moment opravdu byl. Nedokázal jsem
uvěřit tomu, co se právě stalo – už od mala jsem snil
o tom, že bych na olympiádě pokořil nějaký světový
rekord a bylo surreální, že se mi to doopravdy povedlo,
a ještě k tomu před tak úžasným publikem.
V loňském roce jste na Zlaté tretře překonal laťku
ve výšce 6 metrů a pokoušel se o světový rekord
na 6,25 metru. Jaké jsou vaše vzpomínky na tento
závod a jak hodnotíte svůj výkon?
Byl jsem velmi spokojený se svým posledním pokusem
– dopadlo to lépe, než jsem čekal, a to mi dodalo se-
bevědomí. Rychlost při rozběhu jsem měl dobrou, jen
bylo na mne ten den trochu příliš chladno a větrno.