POSITIV MAN 2025

Objevte inspirativní příběhy lídrů, kteří mění svět kolem nás – od inovací v průmyslu a automatizace až po umění, kulinářství a mužský lifestyle. V exkluzivních rozhovorech se setkáte s vizionáři jako Roman Valný (Innomotics), Jiří Zaoral (Maxion Wheels) či Dalibor Mráz (ČERNÁ.AI). Magazín přináší i tipy na energii, zdraví, styl a místa s duší. <br><br> ➡️ Pro muže, kteří chtějí víc – výkon, rovnováhu i inspiraci.<br> ➡️ Sledujte trendy v leadershipu, technologiích, AI, sportu i gastronomii. <br> ➡️ Čtěte POSITIV MAN – magazín pro moderního muže.

• POSITIV MAN 2025

  Nezdolný

  MOTOR

  LÍDROVSTVÍ

  ROMAN VALNÝ

• PRIM hodinky

  Více na: www.prim.eu

  Výrobcem hodinek PRIM

  ®

  je  rma MPM-QUALITY a.s.,

  držitel certi kátu CZECH MADE.

  „Vteřiny rozhodují.

  V závodě o výhře, v životě o tom, kam směřujeme.

  Hodinky Prim mi připomínají, že čas je cenný.“

  Michael BOROŠ

  český cyklokrosař

  ambasador modelu PRIM CYCLING 2025

  Limitovaná edice hodinek s duší vítězství

  PRIM

  CYCLING

  2025

• Ostrava Airport

  Z Ostravy přes Varšavu

  do celého světa

  airport-ostrava.cz

  K letence parkování na letišti ZDARMA.

  Leťte s LOT-em do Evropy,

  Severní Ameriky a Asie

• BrainMarket

  2 ǀ POSITIV MAN

  ·

  Chytrý hořčík pro vaši

  mysl a maximální výkon.

  Chytrá volba pro vaši mysl

  Vaše cesta k soustředění a duševní rovnováze

  Optimální výkon i klid

  Nejlepší výživa a ochrana neuronů před stresem

  Mentální výkon během dne

  Přírodní ingredience mentálního zdraví

  MAGTEIN®

  BRAINFOOD®

  Pokročilá výživa mozku

  pro mentální výkon

  během dne.

  Mozek ve formě.

  Praha Karlín, Thámova 183/11

  NEUROHACKER

  Ostrá mysl kdykoliv si vzpomenete

  Potenciál bez zábran

  Hluboká koncentrace a kreativita v popředí

  Soustředě ní

  SPÍTE DOBŘE?

  PRAHA

  Ostrava, Gate Nová Karolina

  OSTRAVA

  CHYBÍ VÁM

  ENERGIE?

  NOVÉ ZÁŽITKOVÉ

  PRODEJNY A BISTRO

  brainmarket.cz

  Jedete na plný plyn?

  Doplňky stravy pro mužské zdraví, výkon

  a sílu na jednom místě!

  MYSLÍME ZDRAVĚ!

  Mužská síla

  Energie, síla, výkon.

  Podpora vaší mužnosti

  přírodní cestou.

  Výkon bez kompromisu.

  Komplexní podpora zdraví pro muže každého věku

  Optimální dávka vitamínů pro energii a vitalitu

  Posiluje imunitní systém a zajišťuje rovnováhu

  pro aktivní život

  Přirozená podpora libida a potence

  Zvýší vaši vitalitu a zlepší intimní pohodu

  Získejte svou mužskou energii zpět přirozeně

  MULTIVITAMÍN

  PRO MUŽE

  TESTOBOSS

  TRIBULUS

  STRONG

  600 mg saponinů a 200 mg protodioscinů

  každé kapsli

  Synergický efekt extraktů z plodu i byliny

  Regenerace po tréninku v pravý čas

• BrainMarket

  www.posiv.cz ǀ 3

  POSITIV MAN

  ·

  Chytrý hořčík pro vaši

  mysl a maximální výkon.

  Chytrá volba pro vaši mysl

  Vaše cesta k soustředění a duševní rovnováze

  Optimální výkon i klid

  Nejlepší výživa a ochrana neuronů před stresem

  Mentální výkon během dne

  Přírodní ingredience mentálního zdraví

  MAGTEIN®

  BRAINFOOD®

  Pokročilá výživa mozku

  pro mentální výkon

  během dne.

  Mozek ve formě.

  Praha Karlín, Thámova 183/11

  NEUROHACKER

  Ostrá mysl kdykoliv si vzpomenete

  Potenciál bez zábran

  Hluboká koncentrace a kreativita v popředí

  Soustředě ní

  SPÍTE DOBŘE?

  PRAHA

  Ostrava, Gate Nová Karolina

  OSTRAVA

  CHYBÍ VÁM

  ENERGIE?

  NOVÉ ZÁŽITKOVÉ

  PRODEJNY A BISTRO

  brainmarket.cz

  Jedete na plný plyn?

  Doplňky stravy pro mužské zdraví, výkon

  a sílu na jednom místě!

  MYSLÍME ZDRAVĚ!

  Mužská síla

  Energie, síla, výkon.

  Podpora vaší mužnosti

  přírodní cestou.

  Výkon bez kompromisu.

  Komplexní podpora zdraví pro muže každého věku

  Optimální dávka vitamínů pro energii a vitalitu

  Posiluje imunitní systém a zajišťuje rovnováhu

  pro aktivní život

  Přirozená podpora libida a potence

  Zvýší vaši vitalitu a zlepší intimní pohodu

  Získejte svou mužskou energii zpět přirozeně

  MULTIVITAMÍN

  PRO MUŽE

  TESTOBOSS

  TRIBULUS

  STRONG

  600 mg saponinů a 200 mg protodioscinů

  každé kapsli

  Synergický efekt extraktů z plodu i byliny

  Regenerace po tréninku v pravý čas

• CUPRA Terramar America’s CUP

  4 ǀ POSITIV MAN

  CUPRA Terramar

  America’s CUP:

  Limitovaná edice s duší sportu a elegancí technologií

  Scan me

  Text a foto: Auto Heller Ostrava

• CUPRA Terramar America’s CUP

  www.posiv.cz ǀ 5

  POSITIV MAN

  Komfort a bezpečnost

  Vozy CUPRA tradičně kladou důraz na komfort a bezpeč-

  nost. Nechybí trojzónová klimatizace Climatronic, vyhřívaná

  sedadla, prediktivní adaptivní tempomat, systém rozpoznávání

  dopravních značek, Top View kamera ani rozsáhlý systém

  asistentů jako Front Assist, Lane Assist či Travel Assist.

  Exkluzivita s podpisem CUPRA

  Tato edice není jen vozem – je manifestem značky CUPRA a je-

  jích hodnot: výkon, emoce, exkluzivita. Každý model této edice

  je vybaven speciálním balíčkem CUPRA X America‘s CUP, který

  obsahuje stylové doplňky jako taška, láhev na pití nebo čepice

  – ideální pro každého, kdo hledá víc než jen způsob přepravy.

• CUPRA Terramar America’s CUP

  6 ǀ POSITIV MAN

  Technologická výbava pro moderní řidiče

  Digitální prostředí zajišťuje balíček DIGITAL DRIVE, který

  zahrnuje 12,9“ navigační systém s funkcí CONNECT Plus,

  digitální přístrojový štít a head-up displej s rozšířenou realitou.

  Prémiový audiosystém Sennheiser s 12 reproduktory a sub-

  wooferem promění interiér vozu v koncertní síň.

  Design, který nezůstane bez povšimnutí

  Barva Enceladus šedá matná, černé 20“ disky VORTEX

  BLACK a laserem ryté logo America‘s CUP na B-sloupku tvoří

  dohromady unikátní estetický dojem. Interiér MOON LIGHT

  v kombinaci pravé a umělé kůže s měděnými detaily dodává

  vozu sofistikovanost a sportovní charakter.

• CUPRA Terramar America’s CUP

  www.posiv.cz ǀ 7

  POSITIV MAN

  Technika, která vás pohltí

  Pod kapotou bije srdce v podobě dvoulitrového moto-

  ru TSI s výkonem 265 koní a pohonem všech kol 4WD.

  Sedmistupňová automatická převodovka zajišťuje plynulé

  a rychlé řazení, zatímco adaptivní podvozek DCC Pro přizpůso-

  buje jízdní charakteristiku podle preferencí řidiče. Kombinovaná

  spotřeba dle WLTP činí 8,6 l/100 km s emisemi CO

  2

  195 g/km.

  CUPRA Terramar America’s CUP 2.0 TSI 265k 4WD

  Exkluzivně v showroomu Auto Heller Ostrava

• Ing. Aleš Vítek

  8 ǀ POSITIV MAN

  ÚVODNÍK

  Ing. Aleš Vítek

  šéfredaktor | Editor-in-Chief

  POSITIV Business & Style

• Úvodník

  www.posiv.cz ǀ 9

  EDITORIAL

  Vážení čtenáři,

  umíte si v dnešní dynamické době užívat života? Možná

  jste právě dokončili náročný projekt, zvládli důležité

  rozhodnutí, nebo jste prostě jen vyčerpaní ze zrychle-

  ného světa, který po nás denně žádá výkony a přináší

  stále nové a nové výzvy. V takových chvílích si stále

  více uvědomujeme, že největším zdrojem energie

  nejsou kávovary, aplikace pro time management ani

  motivační citáty na sociálních sítích. Někomu to zmí-

  něné může krátkodobě pomoci, ale tím nejtrvalejším

  zdrojem energie jsme my sami – a naši blízcí, kolegové,

  přátelé.

  Energie proudí v kruhu. Někdy dáváme, jindy přijímá-

  me. Kolegové, přátelé, známí i náhodní kolemjdoucí

  – všichni mohou sehrát roli baterie, která nás znovu

  dobije. Stačí pár vět, úsměv, zpětná vazba, která ukáže,

  že to, co děláme, má smysl. I krátké zastavení může být

  tím momentem, kdy se znovu nadechneme a přiblíží-

  me ke své komfortní zóně. Ne té, kde stagnujeme, ale

  té, kde se cítíme dobře, stabilně a autenticky. Každý

  z nás má svůj vlastní způsob, jak odpočívat. Někdo sed-

  ne na kolo a nechá za sebou spousty kilometrů a prach

  cesty, jiný vezme do ruky foťák a skrze hledáček hle-

  dá výjimečnou krásu v běžnosti. Někdo vypne hlavu

  s knihou, jiný na jógové podložce nebo na koncertě.

  Důležité je dovolit si sám sobě přidělit potřebný čas,

  zastavit se a připustit si, že práce se zábavou nemusí

  být dvě protilehlé kategorie. Radost z práce roste prá-

  vě tehdy, když ji dokážeme vyvážit radostí z čehokoliv

  jiného.

  Skloubit práci a zábavu, výkon a odpočinek, být aktiv-

  ní i uvolnění – to je výzva dnešní doby. Možná je ale

  klíčem právě to, že si přestaneme vyčítat, když na chví-

  li zpomalíme. Protože i to je součástí cesty kupředu.

  A možná zjistíme, že naše největší síla není v tom, kolik

  toho zvládneme sami, ale v tom, kolik toho zvládneme

  společně – díky lidem, kteří nás inspirují, podporují

  a připomínají nám, proč to všechno vlastně děláme.

  Dear readers,

  Can you still enjoy life in today’s fast-paced world?

  Perhaps you’ve just wrapped up a demanding project,

  made an important decision, or you’re simply feeling

  drained by the ever-accelerating world that constant-

  ly demands performance and throws new challenges

  your way. In such moments, we become increasin-

  gly aware that the greatest source of energy doesn’t

  come from coffee machines, time management apps,

  or motivational quotes on social media. Those might

  offer a temporary boost, but the most enduring source

  of energy lies within ourselves – and in those closest

  to us: our loved ones, colleagues, and friends.

  Energy flows in a circle. At certain times we give,

  at others we receive. Colleagues, friends, acquaintan-

  ces, even strangers passing by – any of them can beco-

  me a battery that recharges us. Sometimes all it takes

  is a few kind words, a smile, or feedback that reassures

  us that what we do truly matters. Even a brief pause

  can be the moment we take a deep breath and return

  to our comfort zone – not the one where we stagnate,

  but the one where we feel good, grounded and true

  to ourselves. Each of us has our own way of resting.

  Some hop on a bike and leave behind miles of dusty

  trails. Others pick up a camera and, through the lens,

  seek out extraordinary beauty in the everyday. Some

  unwind with a good book, others on a yoga mat or at

  a concert. What matters most is allowing ourselves

  the time we need, giving ourselves permission to stop –

  and realising that work and pleasure don’t have to exist

  at opposite ends of the spectrum. The joy we find in our

  work grows strongest when we’re able to balance

  it with joy from anything else that brings us fulfilment.

  Balancing work and leisure, performance and rest,

  being active yet relaxed – this is the true challenge

  of our time. But perhaps the key lies in simply letting

  go of the guilt we feel when we slow down, even for

  a moment. Because slowing down, too, is part of the

  journey forward. And perhaps we’ll come to realise

  that our greatest strength doesn’t lie in how much

  we can achieve on our own, but in how much we can

  accomplish together – thanks to those who inspire us,

  support us, and remind us why we do what we do.

• Obsah

  OBSAH

  Partneři vydání / Partners of the Issue

  Nezdolný motor lídrovství. Z dílny až na

  vrchol

  The Unyielding Engine of Leadership. From

  the Workshop to the Top

  22

  Řídit závod nestačí.

  Jak vytvořit prostředí, kde chtějí lidé zůstat?

  Operang a Plant is Not Enough.

  How to Create an Environment Where

  People Want to Stay?

  Mozek inovací v Havířově

  The Brain Behind Innovaon in Havířov

  ČERNÁ.AI - revoluce sílí

  The ČERNÁ.AI - Revoluon

  is Gaining Momentum

  Místa, která mají duši. Kdo je umí najít?

  Places with a Soul.

  Who Knows How to Find Them?

  Z plesu až k vlastní značce bot.

  Jak se dorovnat a vyrůst v životě

  i v byznysu?

  From the Ballroom to a Brand of His Own.

  Growing Taller in Life and Business

  12 38

  32 46

  54

• Contents

  CONTENTS

  Sebekázeň, vize a Shakespeare

  pod širým nebem

  Self-discipline, Vision,

  and Shakespeare Under the Open Sky

  78

  Kde končí hudba a začíná vize?

  Where Does Music End and Vision Begin?

  86

  Umění, které dýchá technologií i přírodou

  Art that Breathes with Technology

  and Nature

  Džungle: zelené peklo, nebo ráj?

  The Jungle: Green Hell or Paradise?

  Zlatá tretra

  Když cho mrazí a aplaus burácí

  Golden Spike

  Deafening Silence and Thundering Applause

  100

  Šperk Hukvald

  The Jewel of Hukvaldy

  Radek Kašpárek

  Muž, který v kuchyni nedělá kompromisy

  Radek Kašpárek

  A Man Who Doesn’t Compromise

  in the Kitchen

  116

  Chutě, které se usadí v pamě

  Flavours That Stay in Your Memory

  62

  70 93 109

• Nezdolný motor lídrovství. Z dílny až na vrchol

  12 ǀ POSITIV MAN

  Nezdolný motor lídrovství.

  Z dílny

  až na vrchol

  Roman Valný spojil svůj profesní život s výrobou elektromotorů před třice lety a dnes vede

  českou pobočku společnos Innomocs. Prošel si všemi úrovněmi rmy – od zkušebny na montáži

  až po pozici generálního ředitele. Odpovídá za šest lokalit a téměř čtyři síce zaměstnanců, rmu

  směřuje k vyšší efekvitě díky digitalizaci, automazaci a inovacím. Vedle strategického řízení,

  ale nezapomíná ani na lidi – osobní kontakt s kolegy je pro něj i dnes důležitým zdrojem energie.

  Text: redakce, foto: Renei

• Nezdolný motor lídrovství. Z dílny až na vrchol

  www.posiv.cz ǀ 13

  POSITIV MAN

  Roman Valný

  Scan me

• Nezdolný motor lídrovství. Z dílny až na vrchol

  14 ǀ POSITIV MAN

• Nezdolný motor lídrovství. Z dílny až na vrchol

  www.posiv.cz ǀ 15

  POSITIV MAN

  Začínal jste v roce 1995 jako dělník

  ve frenštátském závodu tehdejšího Siemensu,

  dnes vedete jeho nástupce Innomotics. Co vám tahle

  cesta dala – a co vzala?

  Ano, je tomu letos již 30 let, co jsem spojil svůj pra-

  covní život s výrobou elektromotorů, nejdříve zde ve

  Frenštátě a Ostravě, ale nějakou dobu i v zahraničí

  a také v závodě v Mohelnici, kde jsem dělal vedoucího

  výroby. Popravdě někdy v každodenním pracovním

  shonu člověk nevidí žádný pokrok a často má pocit,

  že se jen topí v problémech a nic zásadního po něm

  nezůstává. Ale když se na chvíli zastavím a ohlédnu se

  zpátky za tím, co jsme dokázali společnými silami za

  těch posledních 30 let, vidím neskutečné výsledky naší

  práce.

  A co mně osobně tahle cesta dala? Toho je opravdu

  hodně a nevím, zda jsem schopen vše vyjmeno-

  vat. Když si vzpomenu na mé začátky, kdy jsem byl

  po střední škole „nezkušené ucho“ bez znalosti moto-

  rů, procesů nebo cizích jazyků, tak mi tahle cesta dala

  vlastně všechno. Dala mi zkušenosti, expertní znalosti

  v oblasti pohonů, naučil jsem se dva světové jazyky,

  bez kterých bych asi byl pořád ve stejné dílně, tak jako

  na začátku. A na druhou stranu jsem získal také jistotu,

  rozhled a v neposlední řadě spoustu dobrých kolegů

  a kolegyň, ze kterých se v mnoha případech stali blíz-

  cí přátelé. Vzhledem k tomu, že jsem dělal několik let

  vedoucího celosvětového servisu, poznal jsem i velkou

  část světa, jiné kultury od Ameriky až po Asii. A jestli

  mi něco tato cesta vzala? Myslím si, že každá situace,

  i ta negativní, vás posouvá dál. Ano, je pravda, že ne-

  mám asi tolik volného času, jak jsem míval, když jsem

  po směně přišel ve tři hodiny odpoledne domů, ale

  to už patří k manažerské práci, pracovat někdy pozdě

  do večera, obzvlášť v pozici jednatele.

  Jaké výzvy přinesl přechod z pozice

  ředitele závodu ve Frenštátě na roli

  CEO celé české pobočky Innomotics?

  No víte, já jsem z pozice ředitele frenštátského závodu

  vlastně nikdy neodešel, roli CEO českého Innomotics

  jsem převzal v květnu 2024 dodatečně k pozici ředi-

  tele závodu. Byla to asi největší výzva v mém pracov-

  ním životě, přece jen jsme co do počtu zaměstnanců

  největší zemí ze všech regionů Innomotics. Máme

  okolo 4 000 zaměstnanců v 6 lokalitách, z toho 3 vel-

  ké výrobní závody v Mohelnici, Drásově a Frenštátě,

  k tomu vývojové centrum v Ostravě, prodejní oddělení

  v Praze i v Brně a spoustu podpůrných útvarů nejen

  pro Českou republiku. Největší výzvou pro mne bylo

  odtrhnout se od denní operativy závodu, kterou jsem

  přenechal kolegovi, a díky tomu se tak nyní více věnu-

  ji strategickému rozvoji českého Innomotics v rámci

  celé skupiny. Výzvou byl i samotný prodej společnosti

  a kompletní oddělení všech systémů a procesů od spo-

  lečnosti Siemens. Myslím si, že se nám to povedlo velmi

  dobře a v rekordním termínu, aniž bychom jakkoliv na-

  rušili dodávky našim zákazníkům. A výzvou je samo-

  zřejmě také změna názvu společnosti, který je pro trh

  naprosto nový. Přestože podnikáme na českém trhu

  přes 120 let, tak nás zejména noví nebo potenciální

  zákazníci neznají. Tohle bych chtěl určitě změnit a no-

  vou značku Innomotics v oblasti motorů a generátorů

  dostat daleko více do povědomí průmyslového trhu.

  Které momenty vnímáte jako klíčové

  pro váš růst a co byste poradil mladým lidem,

  kteří dnes teprve začínají?

  Jedním z klíčových momentů bylo mé rozhodnutí ne-

  zůstat na jedné pozici ve firmě. Po 11 měsících na zku-

  šebně jsem se nudil. Práce pro mne byla monotónní

  a tehdy jsem se ozval, že bych chtěl dělat něco víc.

  Začal jsem se učit jazyky a po pár měsících jsem byl

  na mé první stáži v Německu. Druhým momentem bylo

  studium na VŠB-TUO, které mi také pomohlo k dalšímu

  postupu. Nemyslím si, že vysokoškolské vzdělání je

  to nejdůležitější, ale v té době mi to dalo větší přehled

  o fungování průmyslových firem. Měl jsem tu pracovní

  kariéru a školu vlastně tak trochu obráceně – nejdřív

  praxe, pak až škola. Ale věřím, že právě díky tomu jsem

  došel tak daleko.

  A co bych poradil mladým lidem? Ať jsou aktivní, vy-

  zkouší více různých pozic, ale než budou někoho řídit,

  ať si zkusí projít firmou odspodu. A i když nastoupí

  hned do kanceláře, udělat si alespoň kolečko po firmě,

  aby zjistili, jak co funguje, nejlépe v montérkách.

  Když dnes přemýšlíte nad budoucností Innomotics

  – kam byste firmu rád posouval? A co je pro vás

  klíčové nejen po technologické stránce, ale i směrem

  k lidem, kteří ji tvoří?

  Co se týče inovací produktů, jdeme směrem k vysoce

  účinným elektromotorům v třídách účinnosti IE5 a na

  hannoverském veletrhu jsme letos představili i motory

  v třídě účinnosti IE6. Hlavním cílem je úspora elektric-

  ké energie při provozu elektromotorů. Zaměřujeme

  se také na segmenty trhu, do kterých jsme dosud naše

  motory nenabízeli.

  Každá situace, i ta negavní,

  vás posouvá dál.

  Chtěl bych novou značku Innomocs

  v oblas motorů a generátorů

  dostat daleko více do povědomí.

• Nezdolný motor lídrovství. Z dílny až na vrchol

  16 ǀ POSITIV MAN

  V oblasti výroby je pro nás důležitý vysoký stupeň

  automatizace a robotizace, abychom mohli posunout

  zaměstnance ve výrobě od rutinních činností k výše

  kvalifikovaným činnostem, nejen v oblasti programo-

  vání strojů a robotů. No a v neposlední řadě je to di-

  gitalizace, která je pro nás klíčová nejen proto, že nám

  umožňuje mít větší transparentnost procesů a rychleji

  se rozhodovat, ale na druhou stranu nám napomáhá

  i v hledání potenciálů k odstranění neproduktivních

  činností a tím i zvýšení naší konkurenceschopnosti.

  S tím souvisí také zavádění prvků umělé inteligence

  do výrobních i podpůrných procesů. I přes změnu

  vlastníka si chceme udržet pozici špičky v technologii

  výroby speciálních elektromotorů.

  Automatizace je dnes ve výrobních firmách

  standardem. Zajímá mě ale, zda už pracujete

  i s pokročilejšími nástroji?

  S digitálními dvojčaty pracujeme již několik let. V ob-

  lasti vývoje jsme dva roky pracovali s VŠB-TUO na di-

  gitálním dvojčeti motorů, které má za cíl bez stavby

  vzorků simulovat různé provozní stavy elektromotorů

  a jejich chování. Byly vytvořeny parametrické modely,

  které využíváme při simulacích a vývoji nových řad.

  V loňském roce jsme dokončili například ve frenštát-

  ském závodě kompletní digitální dvojče závodu, včetně

  celého strojového parku. Umělá inteligence bude jistě

  měnit fungování firem, a bude i velkým potenciálem

  pro zefektivnění výroby. Zde jsme na začátku a zatím

  se jen navzájem oťukáváme, co vše je v podmínkách

  kusové speciální výroby možné.

  Jako generální ředitel často reprezentujete firmu na-

  venek. Co vás na těchto setkáních baví nejvíc a co si

  z nich nejčastěji odnášíte?

  Výměna zkušeností, protože mám potřebu posouvat

  věci dopředu a rád se učím od jiných. A to nabízíme

  z pohledu firmy i ostatním členům asociací, kde jsme

  členem. Naposledy jsme například v květnu hostili ve

  frenštátském Innomotics členy Svazu průmyslu a do-

  pravy ČR. A letos na podzim se chystáme poprvé také

  na Mezinárodní strojírenský veletrh do Brna, kde bude-

  me na společném stánku Elektrotechnické asociace, se

  kterou jsme navázali úzkou spolupráci. Jsme také za-

  kládajícím členem Leaders Clubu Moravskoslezského

  kraje a tady si troufám říct, že už to není jen o výměně

  zkušeností, ale také o přátelství s ostatními členy.

  Máte nějakou fintu, která vám pomáhá udržet si

  energii a výkonnost během náročných pracovních

  dnů? A daří se vám v hektickém pracovním režimu

  najít si čas i na sebe a své zájmy?

  Někdy je to hodně těžké, zejména v pozici jednatele

  celé firmy a ředitele závodu zároveň. Mně osobně po-

  máhají tři věci. Osobní kontakt s lidmi ve firmě – někdy

  se jdu jen tak projít po výrobě, abych načerpal energii

  a pobavil se s lidmi na dílnách. Dále mi pomáhá aktiv-

  ní odpočinek formou sportu. Miluji hory a využívám

  každou volnou chvíli, abych vyšel tady v Beskydech

  na nějaký kopec. Ke svým padesátinám jsem si řekl, že

  v průběhu roku zdolám 50x Velký Javorník. To se mi

  povedlo, a k tomu jsem navíc přidal 30 vrcholů v naší

  firemní výzvě Innopeaks.

  Posledním koníčkem je pro mne fotografování spoje-

  né s cestováním, takže na hory nebo do exotických

  zemí vyrážím většinou „s plnou polní“, abych pořídil

  nějakou hezkou fotku. To mě dobíjí asi nejvíce. Mám

  rád krajinářské fotografie, ale rád fotím třeba i úplněk

  za nějakou stavbou, jako je například vysílač na Lysé

  hoře, neboť se tím vytvoří dojem obrovského měsíce

  s malou siluetou v popředí, kdy takto to pouhým okem

  neuvidíte. Fotím pro radost, ne pro peníze, a pokud

  něco vydělám, jde to vždy na charitu. Výhry z fotosou-

  těží jsem věnoval na dětský hospic Dům pro Julii. A vý-

  těžek loňské charitativní výstavy mých fotek s názvem

  „Cestou, necestou“, kterou uspořádal ve frýdecko-mís-

  teckém zámku Leaders Club MSK, s neuvěřitelným vý-

  sledkem 135 tisíc korun, jsem věnoval spolku Via osob

  se smyslovým postižením. Díky němu se děti se smys-

  lovým postižením mohou těšit na prázdninový pobyt

  na horách i s plným programem pro jejich rozvoj.

  Máte ve svém životě rituály nebo návyky, které vám

  pomáhají růst jako lídr? Věnujete se vzdělávání,

  inspirujete se knihami, podcasty anebo lidmi kolem

  sebe? A je někdo, kdo vás na vaší profesní cestě

  nejvíc ovlivnil?

  Je to určitě mix všeho. V každém období mi pomohlo

  něco jiného. A nejvíce mě v mých začátcích ovlivnil

  bývalý ředitel frenštátského závodu Jaromír Zapletal,

  který mě svými trefnými otázkami donutil se někdy nad

  sebou zamyslet, tímto mě posouval dál a připravil mě

  v průběhu 5 let, kdy v rode 2016 odešel do zasloužené

  penze po 25 letech působení ve funkci na převzetí fren-

  štátského závodu.

  Důležité je i celoživotní vzdělávání – to je za mne něco,

  s čím by měl počítat každý, kdo chce dělat manažer-

  skou pozici. Svět kolem nás se mění neskutečnou rych-

  lostí, a o to více platí výrok Jana Nerudy: „Kdo chvíli

  stál, již stojí opodál.“

  Děkuji za rozhovor.

  Fom pro radost, ne pro peníze,

  a pokud něco vydělám,

  jde to vždy na charitu.

• Nezdolný motor lídrovství. Z dílny až na vrchol

  www.posiv.cz ǀ 17

  POSITIV MAN

• The Unyielding Engine of Leadership. From the Workshop to the Top

  18 ǀ POSITIV MAN

• The Unyielding Engine of Leadership. From the Workshop to the Top

  www.posiv.cz ǀ 19

  POSITIV MAN

  The Unyielding Engine of Leadership.

  From the Workshop

  to the Top

  Roman Valný has dedicated the past thirty years of his professional life to the producon

  of electric motors, and today he heads the Czech branch of Innomocs. He has worked his way

  through every level of the company – from tesng on the assembly oor to the posion of CEO.

  He now oversees six sites and nearly four thousand employees, guiding the company towards

  greater eciency through digitalisaon, automaon, and innovaon. Yet alongside strategic

  leadership, he connues to value people – personal contact with colleagues remains an important

  source of energy for him even today.

  You started out in 1995 as a worker

  at the Frenštát plant of what was

  then Siemens, and today you lead its

  successor, Innomotics. What has this

  journey given you – and what has

  it taken away?

  Yes, it’s been 30 years now since

  I first connected my working life with

  the production of electric motors – first here

  in Frenštát and Ostrava, and for some time

  abroad as well as at the Mohelnice plant,

  where I worked as Head of Production.

  To be honest, in the daily rush of work,

  you often don’t see any progress and can

  feel like you’re just drowning in problems,

  leaving nothing of real significance behind.

  But when I take a moment to stop and look

  back at what we’ve managed to achieve

  together over these past 30 years, I see

  incredible results from our efforts.

  And what has this journey given

  me personally? It’s honestly a lot – I don’t

  even know if I can list everything. When

  I think back to my beginnings, fresh out

  of secondary school, I was an inexperienced

  kid with no knowledge of motors,

  processes, or foreign languages. So,

  in a way, this journey gave me everything.

  It gave me experience, expert knowledge

  in the field of electric motors, and I learned

  two major world languages – without

  which I might still be working in the

  same workshop I started in. It also gave

  me confidence, perspective, and, last

  but not least, many great colleagues – some

  of whom have become close friends. Since

  I spent several years as Head of Global

  Service, I’ve also had the opportunity

  to see much of the world and experience

  different cultures, from America to Asia.

  And what has it taken from me? I believe

  every situation – even the negative ones

  – helps you grow. Sure, I probably don’t

  have as much free time as I did when I used

  to come home at three in the afternoon

  after a shift, but that’s part of the managerial

  role – working late into the evening at times,

  especially in a managing director position.

• The Unyielding Engine of Leadership. From the Workshop to the Top

  20 ǀ POSITIV MAN

  What challenges did the transition from Director

  of the Frenštát plant to CEO of the entire Czech

  branch of Innomotics bring?

  Well, you know, I actually never left my role

  as Director of the Frenštát plant. I took on the CEO

  position of Innomotics Czech Republic in May 2024,

  in addition to my role as plant director. It’s probably

  been the biggest challenge of my professional life

  – after all, in terms of employee numbers, we are

  the largest country organisation within Innomotics.

  We have around 4,000 employees across six sites,

  including three major production plants in Mohelnice,

  Drásov and Frenštát, a development centre in Ostrava,

  and sales offices in both Prague and Brno, along with

  a range of support departments serving not only

  the Czech Republic. The biggest challenge for me was

  stepping back from the plant‘s daily operations, which

  I’ve handed over to a colleague, so I can now focus

  more on the strategic development of Innomotics in the

  Czech Republic as part of the wider group. Another

  major challenge was the sale of the company and the

  complete separation of all systems and processes

  from Siemens. I believe we managed that very well

  and within record time, without disrupting deliveries

  to our customers in any way. And of course, another

  challenge is the rebranding of the company – the new

  name is entirely unfamiliar to the market. Even though

  we’ve been operating in the Czech market for over

  120 years, many new or potential customers don’t

  know who we are. That’s definitely something I want

  to change and I aim to raise the profile of the Innomotics

  brand in the field of motors and generators much more

  visibly within the industrial market.

  Which moments do you consider key to your

  personal growth, and what advice would you give

  to young people just starting out?

  One of the key moments was my decision not to stay

  in a single position within the company. After eleven

  months working in testing, I found the job monotonous

  and became bored. That’s when I spoke up and said

  I wanted to do more. I began learning languages,

  and a few months later I was on my first internship

  in Germany. Another important milestone was

  studying at VŠB–Technical University of Ostrava, which

  helped me move forward in my career. I don’t believe

  a university degree is the most important thing, but at

  that time, it gave me a better understanding of how

  industrial companies operate. I actually had my career

  and education in reverse – work experience first, then

  school – but I believe it’s precisely because of that path

  that I’ve come as far as I have.

  And my advice for young people? Be proactive, try out

  a variety of roles, but before you start managing others,

  make sure you’ve experienced the company from

  the ground up. Even if you start off in an office, take time

  to rotate through different departments to understand

  how everything works – ideally in overalls.

  When you think about the future of Innomotics

  today – where would you like to steer the company?

  And what do you see as key, not just in terms

  of technology, but also in relation to the people who

  make up the company?

  In terms of product innovation, we’re moving towards

  highly efficient electric motors in the IE5 efficiency

  class, and at this year’s Hannover Messe we even

  introduced motors in the IE6 class. The main goal is to

  reduce energy consumption during motor operation.

  We’re also focusing on market segments where

  we haven’t previously offered our motors.

  In manufacturing, a high level of automation

  and robotics is crucial for us, so that we can shift our

  production employees away from repetitive tasks

  toward more skilled activities – not only in programming

  machines and robots. And last but not least, there’s

  digitalisation, which is key for us not only because

  it allows greater process transparency and faster

  decision-making, but also because it helps us identify

  areas where unproductive activities can be eliminated,

  thereby boosting our competitiveness. This also

  includes the introduction of artificial intelligence into

  both production and support processes.

  Despite the change in ownership, we want to maintain

  our position as a leader in the technology of special

  electric motor production.

  Automation is now standard in manufacturing

  companies. But I’m curious – are you already

  working with more advanced tools?

  We’ve been working with digital twins for several years

  now. In the area of development, we collaborated with

  VŠB–Technical University of Ostrava for two years

  on creating a digital twin of motors, aiming to simulate

  Every situaon – even the negave

  ones – helps you grow.

  I want to raise the prole of the

  Innomocs brand in the eld of motors

  and generators much more visibly.

• The Unyielding Engine of Leadership. From the Workshop to the Top

  www.posiv.cz ǀ 21

  POSITIV MAN

  I take photos for joy, not for money

  – and if I do earn anything,

  it always goes to charity.

  different operating conditions and motor behaviours

  without the need to build physical prototypes.

  We developed parametric models that we now use

  in simulations and when designing new product lines.

  Last year, for example, we completed a full digital twin

  of the Frenštát plant, including the entire machine fleet.

  Artificial intelligence will undoubtedly transform how

  companies operate, and it holds great potential for

  making production more efficient. We‘re just at the

  beginning of this journey, still exploring and testing

  the possibilities within the context of customised,

  specialised manufacturing.

  As CEO, you often represent the company externally.

  What do you enjoy most about these meetings,

  and what do you usually take away from them?

  It’s the exchange of experience – I have a strong drive

  to keep moving things forward, and I enjoy learning

  from others. That’s also something we, as a company,

  aim to offer to other members of the associations we’re

  part of. Just recently, for example, we hosted members

  of the Confederation of Industry of the Czech Republic

  at Innomotics in Frenštát this May. And this autumn,

  we’ll be attending the International Industrial Fair

  in Brno for the first time, where we’ll be at a joint stand

  with the Electrical and Electronic Association of the

  Czech Republic, with whom we’ve established a close

  partnership. We’re also a founding member of the

  Leaders Club of the Moravian-Silesian Region, and I’d

  even say that there, it’s no longer just about sharing

  experiences – it’s also about genuine friendships with

  other members.

  Do you have any tricks that help you maintain

  your energy and performance during demanding

  workdays? And are you able to find time for yourself

  and your interests despite your hectic schedule?

  Sometimes it’s really tough – especially when you’re

  both the managing director of the entire company

  and the head of a plant at the same time. Personally,

  three things help me. First, personal contact with

  people in the company – sometimes I simply take a walk

  through the production floor to recharge and have

  a chat with the team on the shop floor. Second, active

  rest through sport helps a lot. I love the mountains

  and try to seize every free moment to hike up a hill

  here in the Beskids. For my 50th birthday, I challenged

  myself to climb Velký Javorník 50 times in a year –

  and I managed it. On top of that, I added another

  30 peaks as part of our company challenge, Innopeaks.

  My third passion is photography combined with travel,

  so whether I’m heading to the mountains or an exotic

  destination, I usually go fully equipped to capture

  a good shot. That recharges me the most. I enjoy

  landscape photography, but I also love capturing the full

  moon behind a structure, like the transmitter tower

  on Lysá hora, to create the effect of a massive moon

  with a small silhouette in the foreground – something

  you can’t see with the naked eye. I shoot for joy, not

  for money – and if I do earn anything, it always goes

  to charity. The prizes from photo competitions I’ve

  won have gone to the children’s hospice Dům pro Julii.

  And the proceeds from last year’s charity exhibition

  of my photos, titled “Cestou, necestou” (On and Off

  the Road), held at the Frýdek-Místek château by the

  Leaders Club of the Moravian-Silesian Region, reached

  an incredible sum of 135,000 CZK. I donated the full

  amount to the Via association for people with sensory

  impairments. Thanks to that, children with sensory

  disabilities can now look forward to a summer trip

  to the mountains, complete with a full programme

  to support their development.

  Do you have any rituals or habits that help you grow

  as a leader? Do you pursue further education, find

  inspiration in books, podcasts, or the people around

  you? And is there someone who has had a significant

  influence on your professional journey?

  It’s definitely a mix of all those things. At different times,

  different sources have helped me. In my early days,

  the person who had the biggest influence on me was

  Jaromír Zapletal, the former director of the Frenštát

  plant. His pointed questions often made me reflect

  on myself, which helped push me forward. Over

  five years, he gradually prepared me to take over

  the Frenštát plant, before retiring in 2016 after nearly

  25 years in the role.

  Lifelong learning is also key – in my view, it’s something

  anyone aspiring to a leadership role should commit to.

  The world around us is changing at an incredible pace,

  and the words of Jan Neruda ring truer than ever: “He

  who stood still for a moment is already left behind.”

  Thank you for the interview.

• Řídit závod nestačí. Jak vytvořit prostředí, kde chtějí lidé zůstat?

  22 ǀ POSITIV MAN

  Řídit závod nestačí.

  Jak vytvořit prostředí, kde chtějí lidé zůstat?

  Jak vést závod s důrazem na důvěru, inovace i lidskost? Jiří Zaoral, ředitel hliníkového závodu

  Maxion Wheels Czech s.r.o. v Ostravě, mluví o leadershipu, automazaci i o tom, proč mají smysl

  obyčejné obědy v kantýně.

  Text: redakce, foto: Zeno Václavík

  Jiří Zaoral

• Řídit závod nestačí. Jak vytvořit prostředí, kde chtějí lidé zůstat?

  www.posiv.cz ǀ 23

  POSITIV MAN

  Jak jste se dostal na pozici ředitele závodu? Které

  zkušenosti nebo lidé vás v kariéře nejvíce ovlivnili?

  Má profesní cesta byla plná výzev i příležitostí. Začínal

  jsem v oddělení nákupu, ale záhy mě to táhlo k výrobě.

  Naučil jsem se tam důležitost detailu, ale také schop-

  nost vidět věci v širším kontextu. Firma, pro kterou

  jsem tehdy pracoval, procházela velkými globálními

  změnami ve výrobním footprintu, což vytvářelo příle-

  žitosti pro ty, co byli ochotni na sobě pracovat a něco

  obětovat.

  Klíčovou roli samozřejmě sehráli moji mentoři – lidé,

  kteří mi nejen věřili, ale také mě neustále motivovali

  překračovat vlastní limity. Kombinace těchto dvou fak-

  torů zajistila, že jsem měl možnost pracovat na několika

  akvizicích a globálních rolích i mimo Českou republiku,

  kde jsem následoval svého mentora, který mi následně

  dal příležitost řídit celý výrobní závod.

  Na čem při vedení týmu stavíte? Jaké principy se vám

  v každodenní praxi nejvíc osvědčily?

  Důvěra. Je to křehký, ale zásadní stavební kámen. Bez

  ní se vše může zhroutit jako domeček z karet. Proto je

  pro mne klíčové obklopit se lidmi, se kterými ji mohu

  budovat – naslouchat jim, pracovat s nimi a společně

  hledat řešení. Důvěra ale nemůže být jen jednostran-

  ná. Stejně důležité je, aby i kolegové cítili, že se mohou

  s čímkoli obrátit na mne.

  Možná to nezní jako nic převratného, ale věřte mi, že

  důvěra je to, co rozhoduje o úspěchu nebo neúspěchu

  každého týmu.

  Je lehké budovat důvěru každý den?

  Ne, budování důvěry není snadné, vyžaduje čas –

  což poukazuje na důslednost ve slovech i v jednání.

  Představte si, že vedete tým, kde každý člen věří nejen

  ve vás, ale i ve své kolegy. Kde se každý cítí jako součást

  něčeho většího. Zní to jako utopie? Pro mne je to cíl, ke

  kterému se snažím každý den přiblížit.

  Co podle vás vytváří dobré pracovní prostředí? Jak

  k tomu přispíváte vy jako lídr?

  Za dobré pracovní prostředí považuji místo, kde se

  lidé cítí respektováni, vyslyšeni a oceňováni. To je pro

  Maxion Wheels zásadní – usilujeme o začlenění a ote-

  vřenost. Jako lídr se snažím být nejen autoritou, ale

  i partnerem. S mým týmem chodím mezi lidi, ptám se

  na jejich názory a dávám jim prostor, aby mohli přichá-

  zet s vlastními nápady. A co je důležité – tyto nápady

  bereme vážně. Jedna z nejdůležitějších lekcí, kterou

  jsem se naučil? Nikdy nepodceňovat sílu zpětné vazby.

  Ať už byla pozitivní, nebo kritická – vždy mě posunula

  dál.

  Dlouhodobě se také snažíme bourat bariéry mezi ve-

  dením a ostatními kolegy – třeba i pomocí jednodu-

  chých gest. Tradičně pořádáme akci „management vaří

  lidem“, kdy připravujeme burgery, guláš, chilli con car-

  ne apod. Je to takový Servant management – neformál-

  ní setkání, které má pro vztahy v týmu velký význam.

  Závěrem je důležité uvědomit si, že každý chce vědět,

  že jeho práce má smysl. A je na nás, lídrech, abychom

  mu to pomohli objevit.

  Jaká je vaše role v tom, aby se noví lidé v týmu cítili

  vítaní a chtěli zůstat dlouhodobě?

  První dojem je klíčový. Preboarding a onboarding jsou

  procesy, které chceme stále zlepšovat, ale neobejdou

  se bez osobní angažovanosti.

  Nové kolegy vítám osobně a dávám jim najevo, že

  s nimi skutečně počítáme. Onboarding pro nás není jen

  o papírování, ale především o tom, aby se nový člověk

  cítil od prvního dne jako součást týmu. Vše máme při-

  praveno tak, aby se mohl snadno zorientovat, nemusel

  „bloudit“ po areálu a mohl se hned zapojit – od pře-

  hledného adaptačního plánu až po úvodní setkání s ko-

  legy. Digitalizace nám pomáhá celý proces zpřehlednit

  – nový kolega nebo kolegyně si může ve své kanceláři

  v počítači jednoduše najít všechny potřebné informa-

  ce. Naším cílem je, aby se cítil přijatý, informovaný

  a měl jistotu, že se má na koho obrátit.

  Možná drobnost, ale pro mne důležitý moment – po-

  zvání nového kolegy na společný oběd. Je to příležitost

  poznat se i mimo pracovní rámec. Nejde o žádný for-

  mální brunch s ředitelem, ale obyčejný oběd v kantýně

  – jako každý jiný den.

  A co je nejdůležitější? Naslouchat. Ptám se, co potře-

  bují, co jim chybí a co by jim pomohlo se cítit lépe.

  Důvěra. Je to křehký, ale zásadní

  stavební kámen. Bez ní se vše může

  zhrout jako domeček z karet.

• Řídit závod nestačí. Jak vytvořit prostředí, kde chtějí lidé zůstat?

  24 ǀ POSITIV MAN

  Co lidem v Maxionu nabízíte navíc oproti jiným

  firmám? A co naopak očekáváte vy jako manažer

  od nových kolegů?

  Nabízíme stabilitu a začlenění, přece jen jsme součástí

  jednoho z největších výrobců kol na světě! To vytváří

  příležitosti k růstu a možnost být součástí globálních

  projektů. Naše strategie je postavená na inovacích,

  automatizaci a digitalizaci – a to vše s cílem usnadnit

  práci lidem.

  Od nových kolegů očekávám otevřenost, ochotu učit

  se a chuť přispět svými nápady. Pokud máte odvahu

  přicházet s řešeními, jste u nás na správném místě.

  Zde se hodí mé motto: „Bez vás to nejde, jen spolu

  to dokážeme!“

  Co si podle vás lidé na práci v Maxionu nejvíc cení?

  A co vy osobně považujete za silnou stránku firmy?

  Doufám, že si lidé cení naší otevřené kultury, kde má

  každý hlas váhu.

  Mne osobně nejvíc oslovily produkt a proces. Často se

  říká, že Česko je jen montovna Západu a nadnárodní

  firmy nepřináší velkou přidanou hodnotu v produktu

  pro naši zemi. Ale v Ostravě je firma, kde vám z 18kg

  kostky hliníku vyrobí překrásné barevné kolo pro vaše-

  ho mazlíčka.

  Za naši největší sílu považuji schopnost adaptace.

  Automotive se rychle mění a díky důrazu na inovace se

  snažíme být vždy o krok napřed. „The best way to pre-

  dict the future is to create it.“ Je to i jedno z mých tří

  osobních hesel.

  Je dnes těžké najít správné lidi do týmu?

  Co u uchazečů rozhoduje?

  Ano, najít správné lidi je výzva a ne jednoduchá. Nejde

  jen o dostupnost, která se po desetiletí nemění. Často

  slýchám, jak mladá generace nechce pracovat a neumí

  vzít věci do vlastních rukou. To však není pravda. Stačí

  si vybavit nás v době, kdy jsme nastupovali do první

  práce… bylo to jiné?

  Vnímám to jako generační střet, který souvisí s tím,

  v jakém blahobytu žijeme. Dnes máme obrovské mož-

  nosti, dáváme dětem něco, co jsme sami mít nemohli

  – tak proč se divíme, že v tom standardu chtějí pokra-

  čovat? Změnit se musíme všichni a cestou k tomu je

  pochopení a adaptace. My v Maxionu máme jedno

  heslo #MaxionPeopleMatter, které obsahuje mnoho

  detailních strategií jako #Diversity&Inclusion, #WeCare

  program, jejichž název je samovypovídající.

  No a co rozhoduje? Nejen kvalifikace, ale i přístup, po-

  stoje a hodnoty. Hledáme lidi, kteří jsou ochotni se učit,

  přizpůsobit se a přinášet nové nápady. Dovednosti vás

  dostanou na pohovor, ale váš přístup rozhodne, jestli

  budete součástí týmu!

  Automotive zažívá náročná období – covid, čipy,

  energetika. Co vás tyto situace naučily o vedení firmy

  v době nejistoty?

  Že musíme být připraveni reagovat rychle a efektivně.

  Jde o klasický proces změny, kde je klíčové být trans-

  parentní. Lidé potřebují vědět, co se děje, aby mohli

  důvěřovat našim rozhodnutím, ať už jde o dobrou, či

  špatnou zprávu.

  I tady se vracíme k dřívější otázce týkající se důvěry

  a její křehkosti a tu bychom v době turbulentního pro-

  středí neměli podceňovat!

  Investujete do automatizace a modernizace výroby

  – máte v plánu jít v těchto změnách ještě dál? Jsou

  oblasti, kde vidíte další prostor pro zlepšení?

  V této oblasti jsem jako ryba ve vodě – miluji strategie.

  Automatizace a digitalizace patří v Maxionu k hlav-

  ní prioritám jak na úrovni celofiremního vedení, kde

  máme jasně definovanou strategii digitální transforma-

  ce včetně využití AI, která je v závodech aplikována již

  více jak dva roky, tak i na úrovni samotného závodu,

  kde pracujeme s tzv. Digital & Automation roadmap

  na tři až pět let dopředu. Jedním z posledních výsledků

  této strategie a ohodnocení vloženého úsilí je pak změ-

  na na in-line automatický proces, za který jsme získali

  cenu Průmyslu 4.0 v kategorii implementace ve firmě

  za ČR a SK pořádané Svazem průmyslu a dopravy ČR.

  Stále vidím možnosti zlepšování v oblasti prediktivní

  údržby, rozšíření našich již existujících AI preskriptiv-

  ních procesů a hlavně naplňování automatizace za úče-

  lem zlepšení ergonomie pracovního prostředí.

  Naším cílem je vytvořit prostředí, kde technologie slou-

  ží lidem, ne naopak.

  Jste denně obklopen technologiemi a procesy – co

  vám osobně pomáhá udržet si nadhled a energii?

  Máte nějaké koníčky nebo aktivity, které vám

  pomáhají relaxovat a načerpat novou energii?

  Přiznám se, že při takové práci moc osobního času

  člověk nemá, ale rád si vždy vyhradím čas na rodinu.

  Osobně jsem i takový „Bořek stavitel“ a tvořím pro-

  jekty kolem domu, ale tady nejsem zřejmě dobrým

  manažerem projektu, protože jsem v týmu sám a tomu

  odpovídá i stav dokončení.

  Rád se věnuji i mentoringu a to mi pomáhá získat per-

  spektivu a udržet si energii pro každodenní výzvy.

  A hlavně – připomíná mi to, proč to všechno dělám.

  Děkuji za rozhovor.

  Naším cílem je vytvořit prostředí, kde

  technologie slouží lidem, ne naopak.

• Řídit závod nestačí. Jak vytvořit prostředí, kde chtějí lidé zůstat?

  www.posiv.cz ǀ 25

  POSITIV MAN

• Operating a Plant is Not Enough. How to Create an Environment Where People Want to Stay?

  26 ǀ POSITIV MAN

• Operating a Plant is Not Enough. How to Create an Environment Where People Want to Stay?

  www.posiv.cz ǀ 27

  POSITIV MAN

  Operang a Plant is Not Enough.

  How to Create an Environment Where

  People Want to Stay?

  How can one run a factory focused on trust, innovaon and humanity? Jiří Zaoral, Plant Manager

  Aluminium, Maxion Wheels Czech s.r.o., shares his perspecve on leadership, automaon, and why

  ordinary canteen lunches sll maer.

  How did you become the director of the

  plant? Which experiences or people have

  had the biggest impact on your career?

  My professional journey has been full

  of both challenges and opportunities.

  I started in the purchasing department,

  but shortly recognised something was

  pulling me towards operations. That’s

  where I learned the importance of detail,

  but also how to see the bigger picture.

  The company I worked for at the time

  was undergoing major changes in its

  manufacturing footprint, which created

  opportunities for those willing to work

  on themselves and make sacrifices.

  My mentors, of course, played a key role

  – people who not only believed in me

  but continuously pushed me to go beyond

  my limits. Combination of these two factors

  opened the door for me to work on several

  acquisitions. I took on global roles outside

  the Czech Republic, where I followed

  one of my mentors. Later he gave me the

  opportunity to run an entire production

  plant.

  What do you build on when leading your

  team? What principles have proven most

  effective in your daily practice?

  Trust. It’s a fragile yet fundamental building

  block. Without it, everything can collapse

  like a house of cards. That’s why it’s

  essential for me to surround myself with

• Operating a Plant is Not Enough. How to Create an Environment Where People Want to Stay?

  28 ǀ POSITIV MAN

  people I can build trust with – to listen to them, work

  with them, and look for solutions together. But trust can’t

  be one-sided. It’s just as important that my colleagues

  feel they can come to me with any request.

  It might not sound groundbreaking, but believe me—

  trust is what determines whether a team succeeds

  or fails.

  Is it easy to build trust on a daily basis?

  No, building trust is not easy, it takes time –

  as demonstrated in consistency of both words

  and behaviors. Imagine leading a team where every

  member not only believes in you, but in one another

  and where everyone feels like part of something bigger.

  Does it sound like a utopia? For me, it’s the goal I try

  to get closer to every single day.

  In your opinion, what creates a good working

  environment? And how do you contribute

  to it as a leader?

  A good working environment, in my view, is one where

  people feel respected, heard, and appreciated. This

  is fundamental for Maxion Wheels – we strive for

  inclusion. As a leader, I try to be not just an authority,

  but also a partner. My team and I walk the floor, ask for

  people’s opinions, and give them the space to share their

  own ideas. And what’s crucial – we take those ideas

  seriously. One of the most important lessons I’ve learned?

  Never underestimate the power of feedback. Positive

  or negative, it has always helped me grow.

  We also aim to break down the barriers between

  management and the rest of the team – sometimes through

  simple gestures. One of our traditions is “management

  cooks for the people.”, where we prepare things like

  burgers, goulash or chilli con carne. It’s a form of servant

  leadership – an informal get-together that plays a big role

  in building relationships within the team.

  In the end, it’s essential to realise that everyone wants

  to know their work has meaning. And it’s our job,

  as leaders, to help them discover it.

  What is your role in making new team members feel

  welcome and encouraging them to stay long term?

  First impressions matter. We’re constantly working

  to improve our pre boarding and onboarding processes,

  but they can’t succeed without personal involvement.

  I personally welcome new colleagues and make it clear

  that we truly count on them. For us, onboarding isn’t

  just about paperwork – it’s about making sure the new

  team member feels like part of the team from day

  one. Everything is set up so they can easily find their

  bearings, without wandering around the site, and start

  contributing straight away. They get a clear adaptation

  plan and to introductory meetings with colleagues.

  Digitalisation helps us make the whole process

  more transparent – new hires can simply access all

  the necessary information from their office computer.

  Our goal is for them to feel welcomed, informed,

  and confident about who they can turn to.

  It may seem like a small gesture, but one moment that

  matters to me is inviting a new colleague for lunch. It’s

  a chance to connect outside the formal work setting. It’s

  not a fancy brunch with the director – just an ordinary

  lunch in the canteen, like any other day.

  And the most important thing? Listening. I ask what

  they need, what they feel is missing, and what would

  help them feel more at home.

  Building trust is not easy, it takes

  me – as demonstrated in consistency

  of both words and behaviors.

• Operating a Plant is Not Enough. How to Create an Environment Where People Want to Stay?

  www.posiv.cz ǀ 29

  POSITIV MAN

  What do you offer people at Maxion that sets you

  apart from other companies? And what do you

  expect in return from new colleagues as a manager?

  We offer stability and inclusion – after all, we’re part

  of one of the world’s largest wheel manufacturers! That

  brings with it opportunities for growth and the chance

  to take part in global projects. Our strategy is built

  on innovation, automation, and digitalisation – all

  aimed at making work easier for people.

  From new colleagues, I expect openness, a willingness

  to learn, and the drive to contribute their own ideas.

  If you have the courage to bring solutions to the table,

  you are in the right place with us. I like to say: “We can’t

  do it without you – only together can we succeed!”

  What do you think people value most about working

  at Maxion? And what do you personally see as the

  company’s greatest strength?

  I hope people appreciate our open culture, where

  every voice matters.

  What speaks to me personally is the product and the

  process. It’s often said that the Czech Republic is just

  an assembly line for the West, and that multinational

  companies don’t bring much added value to our

  country. But here in Ostrava, there’s a company where

  an 18-kilogram block of aluminium is transformed into

  a beautiful, coloured wheel for your car.

  Our greatest strength, in my view, is our ability to adapt.

  The automotive industry is changing rapidly, and with

  our focus on innovation, we strive to always stay one

  step ahead. “The best way to predict the future is to

  create it.” That’s one of my three personal mottos.

  Is it difficult to find the right people

  for your team nowadays? What matters most

  when selecting candidates?

  Yes, finding the right people is a challenge—and not

  a simple one. It’s not just about availability, which

  hasn’t really changed for decades. I often hear that

  the younger generation doesn’t want to work or can’t

• Operating a Plant is Not Enough. How to Create an Environment Where People Want to Stay?

  30 ǀ POSITIV MAN

  take initiative—but that’s not true. Just think back

  to when we ourselves were starting our first jobs. Was

  it really that different?

  I see it more as a generational clash, one tied to the

  level of comfort we live in today. We have immense

  possibilities, we give our children things we ourselves

  couldn’t have—and then we’re surprised they want

  to maintain that standard? It’s not just about them

  changing—we all need to adapt. And the way forward

  is through understanding and flexibility. At Maxion,

  we live by the motto #MaxionPeopleMatter,

  which reflects a range of targeted strategies like

  #Diversity&Inclusion and the #WeCare programme –

  the names speak for themselves.

  So what really matters? It’s not just qualifications—it’s

  attitude, mindset, and values. We look for people who

  are willing to learn, adapt and bring in fresh ideas. Skills

  might get you the interview, but it’s your attitude that

  will decide whether you become part of the team!

  The automotive industry has been through

  challenging times – COVID, chip shortages,

  the energy crisis. What have these situations

  taught you about leading a company in times

  of uncertainty?

  They’ve taught me that we must be ready to respond

  quickly and effectively. It’s a classic change

  management scenario, where transparency is the key.

  People need to understand what’s happening so they

  can trust our decisions—whether it‘s good news or bad.

  Again, this brings us back to the previous point about

  trust and how fragile it can be. Especially in turbulent

  times, we simply can’t afford to underestimate its

  importance.

  You’re investing in automation and modernising

  production. Do you plan to go further

  with these changes? Are there areas

  where you see room for improvement?

  This is where I feel in my element – I love working

  with strategy. At Maxion, automation and digitalisation

  are among our top priorities, both at the corporate

  and plant level. At the corporate level we have a clearly

  defined digital transformation strategy that includes

  the use of AI, which has been implemented in our plants

  for over two years. At the plant level, we are working

  with a 3–5-year Digital & Automation Roadmap.

  One of the latest results of this strategy,and

  a recognition of the effort behind it, is our shift to an

  in-line automated process. We won the Industry 4.0

  Award in the “Company Implementation” category

  for the Czech Republic and Slovakia, organised by the

  Confederation of Industry of the Czech Republic.

  There’s still room for improvement, especially in the

  area of predictive maintenance, expanding our existing

  AI-driven prescriptive processes, and most importantly,

  implementing automation to improve workplace

  ergonomics.

  Our goal is to create an environment where technology

  serves people – not the other way around.

  You’re surrounded by technology and processes

  daily. What helps you personally stay grounded

  and energised? Do you have any hobbies or activities

  that help you relax and recharge?

  I’ll admit, with this kind of work, there’s not much

  personal time – but I always make sure to prioritise time

  with my family. I’m also a bit of a “Bob the Builder” type

  – I like working on projects around the house. Though

  I must say, I’m probably not the best project manager

  in this case, as I’m the only one on the team, and the

  state of completion reflects that!

  I also enjoy mentoring – it gives me perspective

  and helps me maintain the energy I need to face daily

  challenges. And most importantly, it reminds me why

  I do it.

  Thank you for the interview.

  Our goal is to create an environment

  where technology serves people – not

  the other way around.

• Nový ComfortJet

  www.cd.cz/comfortjet

  Milujeme vlaky.

  Zamilujte si je taky.

  Nový ComfortJet

  Vyzkoušejte ho na svých cestách z Prahy do Berlína a dalších metropolí.

  Stabilní

  wi-fi

  S láskou

  k technologiím

  ČD Comfortjet 2025 Inzerce Magazín POSITIV Business & Style A4 210x297mm 0125 FINAL.indd 3ČD Comfortjet 2025 Inzerce Magazín POSITIV Business & Style A4 210x297mm 0125 FINAL.indd 3 06.02.2025 17:3406.02.2025 17:34

• ČERNÁ.AI revoluce sílí

  32 ǀ POSITIV MAN

  ČERNÁ.AI revoluce sílí

  Od hudby a lmu k IT a umělé inteligenci. Dalibor Mráz si zvolil kódy a stal se jedním z hlavních

  tahounů AI scény na Moravě. Spoluzaložil plaormu ČERNÁ.AI, která spojuje vývojáře, akademiky,

  podnikatele i veřejnost. V rozhovoru popisuje, proč má Ostrava šanci stát se AI centrem, co brání

  inovacím ve rmách a jakou roli v tom hraje komunita, disciplína a odvaha experimentovat.

  Text: redakce, foto: ČERNÁ.AI

  Dalibor Mráz

• ČERNÁ.AI revoluce sílí

  www.posiv.cz ǀ 33

  POSITIV MAN

  Jak jste se dostal k umělé inteligenci, když to nebylo

  vaše původní zaměření?

  Před pěti lety jsem se dostal do IT a téma umělé inte-

  ligence začalo být čím dál aktuálnější. Potkal jsem lidi,

  kteří mě do toho vtáhli, třeba Honzu Romportla. Začal

  jsem u filozofie – četl jsem Harariho ‚Sapiens‘, ‚Homo

  Deus‘ a ‚21 lekcí pro 21. století‘, které mě přiměly pře-

  mýšlet nad tím, kam jako lidstvo směřujeme. Postupně

  jsem narazil na ‚Superintelligence‘ od Nicka Bostroma

  a ‚Život 3.0‘ od Maxe Tegmarka – a tam se to zlomi-

  lo. Nešlo už jen o úvahy, ale o reálný potenciál tech-

  nologií. Začal jsem zkoušet neuronové sítě, studovat

  technické principy a experimentovat s prvními modely.

  Chtěl jsem pochopit, jak to funguje do hloubky – abych

  to mohl nejen chápat, ale i tvořit.

  Jste zakladatelem platformy ČERNÁ.AI. Jaký je hlavní

  záměr této iniciativy?

  Chtěli jsme vytvořit platformu jako má Praha nebo

  Brno, ale s důrazem na praktické aplikace, regionální

  dopad a silné napojení na průmysl i veřejnou sféru.

  S Lukášem Vlčkem a Andrejem Harmečkem jsme hle-

  dali způsob, jak rozhýbat komunitu a zvýšit trakci. Ve

  spolupráci s Černou kostkou a Webvalley vznikla znač-

  ka ČERNÁ.AI – název vychází z charakteru Ostravy

  a má být i trochu provokativní. Cílem je propojit lidi

  z veřejné správy, univerzit, byznysu i nezisku a hledat

  společná AI východiska.

  Na čem si zakládáte v ČERNÁ.AI?

  Naše iniciativa stojí na třech základních pilířích, které

  se vzájemně doplňují a tvoří dohromady pevný rámec

  pro rozvoj umělé inteligence v Moravskoslezském kraji.

  Naším cílem je vybudovat živou, otevřenou a propo-

  jenou komunitu lidí, kteří se zajímají o AI – ať už jsou

  to expertní vývojáři, vědci, studenti, podnikatelé, lidé

  z veřejné správy nebo nadšenci. Věřím, že inovace

  vznikají právě tam, kde se potkávají rozdílné pohledy

  a zkušenosti. Začali jsme v Moravskoslezském kra-

  ji, ale komunita přirozeně přerůstá hranice regionu

  – ozývají se lidé z celé České republiky. Pořádáme

  setkání, workshopy, tematické akce i neformální mee-

  tupy, kde se nejen sdílí know-how, ale vzniká i konkrét-

  ní spolupráce. Jednou z našich významných akcí byla

  AI: Bitva o digitální éru – zcela obsazená konference,

  která přivedla do Ostravy špičkové odborníky na umě-

  lou inteligenci a nabídla zajímavé pohledy do různých

  segmentů, od etiky a průmyslu až po design.

  Druhým pilířem jsou tzv. AI mise – cílené výjezdy

  do zahraničí za inspirací, zkušenostmi a navazováním

  partnerství. Chceme aktivně hledat příklady dobré pra-

  xe a přinášet je zpět do regionu. První mise směřuje na-

  příklad do Singapuru, kde stát a firmy velmi úzce spo-

  lupracují na strategickém rozvoji technologií. Věříme,

  že kontakt s mezinárodním prostředím nám pomůže

  posouvat laťku toho, co je u nás možné – technologic-

  ky, organizačně i kulturně.

  Navíc mám potvrzenou šestiminutovou prezentaci

  přímo před zástupci National University of Singapore

  (NUS) – Artificial Intelligence Institute, což představuje

  výjimečnou příležitost představit regionální potenciál

  Moravskoslezského kraje v globálním kontextu a ote-

  vřít dveře k novým formám spolupráce.

  Třetím pilířem je samotný AI vývoj. Máme interní vý-

  vojový tým, který se zaměřuje na vytváření vlastních

  nástrojů a aplikací. Prvním výstupem je projekt Search

  for Science – pokročilý rešeršní nástroj pro vědeckou

  obec, který umožňuje efektivně prohledávat a třídit

  vědecké publikace pomocí umělé inteligence. Tento

  nástroj vznikl jako reakce na reálnou potřebu výzkum-

  níků a ukazuje, jak může AI pomáhat v praxi. Cílem

  ale není jen vývoj „do šuplíku“ – chceme tvořit řešení,

  která skutečně zjednoduší nebo zefektivní práci v růz-

  ných oblastech, ať už jde o průmysl, zdravotnictví nebo

  vzdělávání.

  Spolupracujete s akademickou

  a firemní sférou?

  Spolupracujeme s univerzitami v Ostravě – každá má

  jiný profil, ale dohromady vytváří silné prostředí. Pokud

  přijde zajímavý nápad na projekt, buď ho řešíme my,

  nebo ho předáme vhodné firmě.

  Ve Webvalley jsme aktuálně vyvinuli AI model pro far-

  maceutickou firmu Oxygen Biotech a jako AI dev team

  začínáme spolupráci s jedním globálním realitním

  portálem.

  S týmem kolem ČERNÁ.AI teď

  připravujeme větší event, který bychom

  rádi udělali v roce 2026 v Gongu.

• ČERNÁ.AI revoluce sílí

  34 ǀ POSITIV MAN

  Má Ostrava předpoklady stát se AI centrem? Kde

  stojí Česká republika v oblasti AI v porovnání se

  světem?

  Rozhodně ano. V Ostravě máme například

  IT4Innovations, kde běží superpočítače a probíhá špič-

  kový výzkum. Infrastruktura tady je, ale co trochu chy-

  bí, je propojení – lidí, institucí, firem a financování. Aby

  mohl vzniknout skutečný AI hub, je potřeba vytvořit

  prostředí, kde se budou tyto prvky potkávat.

  Jedním z oborů, kde už dnes vidíme praktické dopa-

  dy, je zdravotnictví. Ostrava má silné zázemí – kvalit-

  ní nemocnice, univerzity a rostoucí počet startupů.

  Například Rankacy (herní průmysl), Ullmanna (agro

  robotika), nebo Carebot, který pomáhá lékařům s vy-

  hodnocováním rentgenových snímků. Do budoucna

  může AI zvládat i běžnou diagnostiku, psát žádanky

  nebo rezervovat vyšetření. Praktici jsou přetížení a do-

  stupnost péče v regionech je často nízká – právě tady

  může AI výrazně pomoct.

  Z globálního pohledu ale musíme být realisté. Česká re-

  publika i Evropa zaostávají za USA a Čínou – třeba mo-

  del Mistral je oproti GPT jako Sparta proti Barceloně.

  Klíčové bude, kdo první dosáhne tzv. AGI (Artificial

  General Intelligence) – obecné umělé inteligence. Ten

  získá zásadní výhodu.

  Co nejvíc brání rozvoji AI ve firmách a institucích?

  Vždy to budeme my, lidé. Náš přístup, obavy a ne-

  ochota ke změně. Dále byrokracie, případně etické

  otázky. AI je hodně široký pojem – ne všude má smysl

  ji implementovat. Je důležité ukazovat konkrétní pří-

  nosy, ne nutit. AI pořád vzbuzuje strach, že někoho

  nahradí, místo aby byla vnímána jako nástroj, který

  uleví od rutiny.

  Jak řešíte etické otázky kolem AI?

  Etika kolem AI je složitá a společnost na ni nemá jed-

  notný názor. Klasickým příkladem jsou autonomní auta

  – mají se v krizové situaci rozhodnout egoisticky a chrá-

  nit pasažéra, nebo altruisticky a obětovat ho pro větší

  dobro? Neexistuje jedno správné řešení, protože různé

  kultury i jednotlivci to vnímají jinak.

  AI není morální bytost. Vždy se chová podle toho, jak je

  naprogramovaná – nebo spíš podle toho, co je v systé-

  mu vyhodnoceno jako „odměna“. A to může být i po-

  čet lajků, délka konverzace nebo to, jak často si s ní lidé

  povídají. Proto má AI přirozenou tendenci „podbízet

  se“, říkat to, co člověk chce slyšet, aby ho udržela.

  Dříve jste hrál v kapele na bubny, jaký byl váš

  přechod od hudby k IT?

  Začal to covid. Hudební kariéra šla dvakrát do útlumu.

  Věnoval jsem se filmu, pak přešel na IT a AI. Hudba

  mě naučila disciplíně. Denní trénink, soustředění, dů-

  raz na detail – to všechno jsem si přenesl i do studia

  a práce.

  Podílel jste se na řadě filmových i televizních

  projektů. Na které z těchto zkušeností nejraději

  vzpomínáte? Co Vám dala práce v této branži?

  Působení ve filmovém studiu mě naučilo pracovat pod

  tlakem, v týmu a s maximálním nasazením. Dlouhé

  směny, tvrdé tempo a důraz na výsledek. To všechno

  formovalo můj přístup k projektům. Práce na filmech

  jako ‚Zlatovláska‘ nebo ‚Princezna zakletá v čase‘ byla

  intenzivní, ale zároveň nezapomenutelná. Ať už dnes

  řeším vývoj AI, nebo vedu tým, právě ten „filmový“

  mindset – dotáhnout věci do konce navzdory překáž-

  kám – je pro mne dodnes klíčový.

  Jak zvládáte rovnováhu mezi rodinou, prací a vizemi?

  Je to těžké. Pracuji na více projektech, ale snažím se

  aspoň o víkendech nepracovat. Relaxace mi nejde –

  nejraději tvořím, i když hledám cesty, jak se na chvíli

  „vypnout“.

  Jaké máte cíle a vize do budoucna?

  Vize se mění – to asi zná každý, kdo něco tvoří. Pro mne

  je klíčové mít směr, učit se a tvořit projekty, které mají

  dopad. Dnes je to hlavně oblast IT a umělé inteligence.

  S týmem kolem ČERNÁ.AI teď připravujeme větší

  event, který bychom rádi udělali v roce 2026 v Gongu.

  Nechceme klasickou konferenci, ale celodenní formát,

  který propojí odborníky, studenty, firmy i veřejnost,

  edukaci i zábavu. Různá místa, panelové diskuze, před-

  nášky, praktické ukázky a sdílení zkušeností – tak, aby

  AI nebyla jen buzzword, ale nástroj, který se naučíme

  chápat a používat.

  Zároveň pracujeme na rozjetí republikové platformy

  ČESKO.AI, která má ambici propojovat klíčové hráče

  v oblasti umělé inteligence napříč kraji i sektory.

  Chci i dál cestovat do zahraničí, sbírat know-how

  a přenášet příklady dobré praxe zpět k nám. Věřím, že

  Česko může být místem, kde bude AI adopce součás-

  tí běžného života – od škol přes firmy až po veřejnou

  správu. Místem, kde technologie pomáhají zvyšovat

  kvalitu života.

  Děkuji za rozhovor.

  AI není morální bytost. Vždy se chová

  podle toho, jak je naprogramovaná.

• ČERNÁ.AI revoluce sílí

  www.posiv.cz ǀ 35

  POSITIV MAN

• The ČERNÁ.AI Revolution is Gaining Momentum

  36 ǀ POSITIV MAN

  The ČERNÁ.AI

  Revoluon is Gaining Momentum

  From music and lm to IT and arcial intelligence – Dalibor Mráz chose code and became one

  of the driving forces of the AI scene in Moravia. He co-founded the plaorm ČERNÁ.AI, which brings

  together developers, academics, entrepreneurs and the general public. In this interview, he explains

  why Ostrava has the potenal to become an AI hub, what holds back innovaon in companies,

  and what role community, discipline, and the courage to experiment play in the process.

  How did you get into artificial intelligence when

  it wasn’t your original focus?

  I entered the IT field five years ago, and the topic

  of artificial intelligence was becoming increasingly

  relevant. I met people who drew me into it – like Honza

  Romportl. I started with philosophy – I read Harari’s

  Sapiens, Homo Deus, and 21 Lessons for the 21st

  Century, which got me thinking about where humanity

  is heading. Eventually, I came across Superintelligence

  by Nick Bostrom and Life 3.0 by Max Tegmark

  – and that’s when everything changed. It wasn’t

  just abstract thinking anymore, but about the real

  potential of technology. I began experimenting with

  neural networks, studying the technical foundations,

  and testing early models. I wanted to understand how

  it works on a deeper level – not just to comprehend it,

  but to create with it.

  You’re the founder of the ČERNÁ.AI platform. What

  is the main purpose of this initiative?

  We wanted to create a platform similar to those

  in Prague or Brno, but with a stronger focus

  on practical applications, regional impact, and close

  ties to both industry and the public sector. Together

  with Lukáš Vlček and Andrej Harmečko, we looked for

  a way to energise the community and build traction.

  In collaboration with Černá kostka and Webvalley,

  the ČERNÁ.AI brand was born – the name reflects

  Ostrava’s character and is meant to be slightly

  provocative. The goal is to connect people from public

  administration, universities, business, and the nonprofit

  sector, and to seek common ground in the field of AI.

  What are the core principles of ČERNÁ.AI?

  Our initiative is built on three key pillars that

  complement one another and together form a solid

  foundation for the development of artificial intelligence

  in the Moravian-Silesian Region.

  Our first goal is to build a vibrant, open,

  and interconnected community of people interested

  in AI – whether they’re expert developers, researchers,

  students, entrepreneurs, public officials or enthusiasts.

  I believe innovation happens where different

  perspectives and experiences come together. We started

  in the Moravian-Silesian Region, but the community

  is naturally expanding beyond regional borders –

  we’re hearing from people across the Czech Republic.

  We organise meetings, workshops, thematic events,

  and informal meetups where not only is knowledge

  shared, but real collaboration takes shape. One of our

  flagship events was AI: The Battle for the Digital Age –

  a fully booked conference that brought top AI experts

  to Ostrava and offered unique perspectives across

  various fields, from ethics and industry to design.

  The second pillar is what we call “AI missions” – targeted

  international trips focused on gaining inspiration,

  learning from real-world experience, and building

  partnerships. We want to actively seek out best

  practices and bring them back to the region. Our first

  mission, for example, is headed to Singapore, where

  the government and businesses work closely together

  on the strategic development of technology. We believe

  that contact with international environments will help

  raise the bar for what’s possible here – technologically,

  organisationally, and culturally.

  What’s more, I have been confirmed for a six-minute

  presentation directly in front of representatives of the

  National University of Singapore (NUS) – Artificial

  Intelligence Institute. It’s an exceptional opportunity

  to showcase the regional potential of the Moravian-

  Silesian Region in a global context and open the door

  to new forms of collaboration.

  With the ČERNÁ.AI team, we’re

  currently planning a large-scale event

  we’d like to host in 2026 at the Gong.

• The ČERNÁ.AI Revolution is Gaining Momentum

  www.posiv.cz ǀ 37

  POSITIV MAN

  The third pillar is AI development itself.

  We have an internal development team

  focused on building our own tools

  and applications. Our first result is Search

  for Science project – an advanced

  research tool for the scientific community

  that enables efficient searching and sorting

  of scientific publications using AI. This

  tool was developed in response to a real

  need among researchers and shows how

  AI can be helpful in practice. But our aim

  isn’t to develop things that sit in a drawer –

  we want to create solutions that genuinely

  simplify or streamline work in a variety

  of areas, whether it’s industry, healthcare,

  or education.

  Do you collaborate with academia

  and the corporate sector?

  Yes, we work with universities in Ostrava

  – each has a different profile, but together

  they create a strong environment. When

  an interesting project idea comes up,

  we either handle it ourselves or pass it on

  to a suitable company.

  At Webvalley, we’ve recently developed

  an AI model for the pharmaceutical

  company Oxygen Biotech, and as an AI

  development team, we’re now starting

  a collaboration with a global real estate

  platform.

  Does Ostrava have the potential

  to become an AI hub? And where

  does the Czech Republic stand in AI

  compared to the rest of the world?

  Absolutely. Ostrava is home to, for example,

  IT4Innovations, where supercomputers

  run and cutting-edge research takes place.

  The infrastructure is here, but what’s

  somewhat lacking is connection –

  between people, institutions, companies,

  and funding. To build a true AI hub,

  we need an environment where these

  elements can come together.

  One area where we’re already seeing

  practical impact is healthcare. Ostrava has

  a strong foundation – excellent hospitals,

  universities, and a growing number

  of startups. For instance, Rankacy (gaming

  industry), Ullmanna (agro-robotics),

  or Carebot, which supports doctors

  by analysing X-ray images. In the future,

  AI could handle routine diagnostics, write

  referrals, or book appointments. GPs are

  overloaded, and access to care in the

  regions is often limited – this is where AI

  can make a real difference.

  From a global perspective, however,

  we have to be realistic. The Czech

  Republic – and Europe more broadly –

  are lagging behind the US and China.

  For example, the Mistral model is to GPT

  what Sparta is to Barcelona. The key will

  be who achieves AGI (Artificial General

  Intelligence) first – whoever does will gain

  a decisive advantage.

  What are the biggest obstacles to the

  development of AI in companies

  and institutions?

  It always comes down to us – people.

  Our attitudes, fears, and resistance

  to change. Then there’s bureaucracy,

  and sometimes ethical concerns. AI

  is a broad concept – it doesn’t make sense

  to implement it everywhere. It’s important

  to demonstrate concrete benefits rather

  than trying to force it. AI still often triggers

  fear of replacement, instead of being seen

  as a tool that can relieve us of routine tasks.

  How do you approach ethical questions

  surrounding AI?

  Ethics in AI is complex, and society doesn’t

  have a unified view on it. A classic example

  is self-driving cars – in a crisis, should they

  act selfishly to protect the passenger,

  or altruistically to sacrifice them for

  the greater good? There’s no single

  correct answer, as different cultures

  and individuals perceive it differently.

  AI isn’t a moral being. It always behaves

  according to how it’s programmed –

  or more precisely, according to what

  the system defines as a “reward.” That

  could be the number of likes, the length

  of a conversation, or how often people

  interact with it. That’s why AI naturally

  tends to “appeal” to people, to say what

  they want to hear in order to keep their

  attention.

  You used to play drums in a band. What

  was your transition from music to IT like?

  It all started with COVID. My music career

  went on pause twice. I got involved in film,

  then moved into IT and AI. Music taught

  me discipline – daily practice, focus,

  attention to detail – and I’ve carried all

  of that into my studies and professional

  work.

  You’ve worked on a number of film

  and television projects. Which of those

  experiences do you remember most

  fondly? What did that industry teach you?

  Working in a film studio taught me how

  to handle pressure, work as a team,

  and stay fully committed. Long shifts,

  a demanding pace, and a focus on results

  – all of that shaped how I approach

  projects today. Working on films like

  Zlatovláska or Princess Cursed in Time

  was intense but unforgettable. Whether

  I’m developing AI or leading a team, it’s

  that “film” mindset – pushing through

  to the finish line despite obstacles – that

  remains crucial for me to this day.

  How do you manage the balance

  between family, work, and your visions?

  It’s difficult. I’m involved in several projects,

  but I try not to work on weekends. I’m not

  very good at relaxing – I feel best when

  I’m creating, though I’m always looking for

  ways to switch off now and then.

  What are your goals and visions for

  the future?

  Visions evolve – anyone who creates things

  probably knows that. For me, it’s crucial

  to have direction, to keep learning, and to

  work on projects that make a real impact.

  Right now, that’s primarily in the field of IT

  and artificial intelligence.

  With the ČERNÁ.AI team, we’re currently

  planning a large-scale event we’d like to host

  in 2026 at the Gong. We don’t want a classic

  conference, but a full-day format that brings

  together experts, students, companies,

  and the public – combining education

  and entertainment. Multiple venues, panel

  discussions, talks, practical demonstrations,

  and experience sharing – all designed

  to make AI more than just a buzzword,

  to help people truly understand and use it.

  At the same time, we’re working on launching

  a national platform called ČESKO.AI, which

  aims to connect key players in artificial

  intelligence across regions and sectors.

  I also want to continue travelling abroad,

  gathering know-how, and bringing back

  examples of good practice. I believe that

  the Czech Republic can become a place

  where AI adoption is part of everyday life

  – from schools and businesses to public

  administration. A place where technology

  helps improve quality of life.

  Thank you for the interview.

  AI isn’t a moral being.

  It always behaves according

  to how it’s programmed.

• Mozek inovací v Havířově

  38 ǀ POSITIV MAN

  Mozek inovací v Havířově

  V době, kdy české zdravotnictví čelí mnoha výzvám, přichází z Havířova jasný signál, že změna je

  možná – pokud ji vede někdo s vizí, zkušenostmi a odvahou dělat věci jinak. Ředitel Ing. Norbert

  Schellong, MPH, proměnil místní nemocnici v respektované pracoviště i inovační centrum. O své

  cestě, překážkách a budoucnos zdravotnictví mluví bez frází a s jasným cílem.

  Text: redakce, foto: Zeno Václavík

  Ing. Norbert Schellong, MPH

• Mozek inovací v Havířově

  www.posiv.cz ǀ 39

  POSITIV MAN

  Jak jste se dostal do čela Havířovské nemocnice?

  Nejste lékař – jaká byla vaše cesta?

  Ve zdravotnictví působím od 90. let, původně v oblasti

  přístrojové techniky. Zásadní obrat nastal v roce 2005,

  kdy jsem nastoupil jako ekonomický ředitel do sloven-

  ské nemocnice. Postupně jsem vedl několik nemocnič-

  ních zařízení, až jsem se dostal na pozici generálního

  ředitele sítě Penta Hospitals. Po návratu do Česka jsem

  se věnoval zdravotnickému poradenství a dva roky

  působil i jako šéf poradců ministra zdravotnictví. Poté

  přišla nabídka na řízení Havířovské nemocnice. Šlo

  o srdeční záležitost, protože jsem v Havířově vyrůstal

  a žil čtyřicet let a narodil jsem se právě v místní porod-

  nici. Bral jsem to jako výzvu.

  Jak dlouho už nemocnici vedete? A zůstáváte, nebo

  máte chuť zkusit něco dalšího?

  Ředitelem jsem už šest let. Po zkušenosti s řízením pat-

  nácti nemocnic a odpovědností za zhruba šest tisíc za-

  městnanců jsem Havířov přijal jako projekt zaměřený

  především na kvalitu a dlouhodobý rozvoj.

  Dříve šlo v soukromém sektoru hlavně o rychlý zisk,

  krizový management, optimalizaci a redukci nákladů.

  V Havířově je práce jiná – má delší horizont a jde o zvy-

  šování kvality péče, posilování kreditu nemocnice, roz-

  šiřování operativy a diagnostiky. Už nehledám kvantitu,

  ale kvalitu a smysluplný projekt, který má dlouhodobý

  přesah.

  Kde čerpáte inspiraci pro rozvoj kvality v nemocnici?

  Sledujete trendy, máte nějaký vzor?

  Neustále sleduji zahraniční trendy, odbornou literatu-

  ru, inspiruji se projekty v rozvinutých zdravotnických

  systémech a snažím se, i když je to někdy velmi složité,

  tyto přístupy implementovat do českého prostředí.

  Účastníte se konferencí? Co vám v tomto směru

  nejvíce dává?

  Účastním se, ale nemám rád konference, kde se neu-

  stále dokola pojmenovávají problémy bez konkrétních

  řešení. Takových akcí je, bohužel, pořád dost, a ty

  mě nebaví. Naopak si cením konferencí zaměřených

  na best practice – kde se ukazuje, jak konkrétní problé-

  my někdo vyřešil, kudy vede cesta. Tam často nacházím

  nové podněty. V poslední době také aktivně vystupuji

  jako spíkr – prezentuji procesy, které se podařily v naší

  nemocnici. A pokaždé, když se podělím o zkušenosti,

  zároveň od ostatních načerpám něco nového. Tyto vý-

  měny jsou velmi cenné.

  Co považujete za největší výzvy českého

  zdravotnictví?

  Financování, digitalizaci a prevenci. Udržet současný

  systém financování je nemožné – proto je nutná politic-

  ká shoda, depolitizace zdravotnictví a opravdu odvaha

  budoucí vlády. Digitalizace potom znamená daleko větší

  efektivitu a také úsporu nákladů.

  Velkou výzvou je také prevence. České zdravotnictví je skvě-

  lé v léčbě už vzniklých problémů, ale do prevence investuje-

  me minimum. To musíme změnit – zaměřit se na předcháze-

  ní nemocem, ne jen na jejich následky.

  Založili jsme inovační hub,

  protože tlak na zavádění novinek

  do nemocnic je obrovský.

• Mozek inovací v Havířově

  40 ǀ POSITIV MAN

  Jaké technologie ve vaší nemocnici využíváte? Jak

  důležitou roli hrají inovace ve vašem fungování?

  Rozvíjíme telemedicínské projekty – vzdálený monito-

  ring pacientů umožňuje rychlejší reakci na změny zdra-

  votního stavu. Zavádíme například chatboty pro rychlou

  komunikaci s pacienty, systém sledování příjezdu sanitek

  na urgentní příjem nebo AI pro odhalování nozokomiál-

  ních nákaz i pro analýzu EKG a radiologických snímků.

  Mezi nejnovější projekty patří mobilní AI aplikace, která

  umožňuje rychlou analýzu EKG z papírového výstupu –

  stačí jej vyfotit mobilem a systém během několika vteřin

  nabídne lékaři diagnostické doporučení. Tato technolo-

  gie se už dnes využívá i v rámci záchranné služby a po-

  máhá zlepšit triáž pacientů.

  Jako první nemocnice v Evropě jsme se navíc podíleli

  na certifikaci systému CAREBOT pro hodnocení plicních

  rentgenů. Hráli jsme klíčovou roli v jeho závěrečné před-

  certifikační fázi, kdy jsme pomáhali s laděním algoritmů

  a ověřováním přesnosti.

  Ale nejde jen o jednotlivé technologie. Založili jsme ino-

  vační hub, protože tlak na zavádění novinek do nemoc-

  nic je obrovský – doslova několikrát týdně nás kontak-

  tují startupy i etablované firmy s nabídkami technologií.

  Abychom si udrželi kvalitu a nezaváděli každou novinku

  bez hlubšího posouzení, nastavili jsme jasná hodnoticí

  kritéria. Každý projekt posuzujeme z hlediska klinického,

  organizačního a ekonomického přínosu.

  Havířovská nemocnice navíc dostala mandát koordino-

  vat inovační aktivity v rámci Moravskoslezského kraje. Ve

  spolupráci s dalšími krajskými nemocnicemi hodnotíme

  nové technologie, pilotně je testujeme nebo naopak rov-

  nou zamítáme, pokud nedávají smysl. V této oblasti tak

  stojíme v čele – nejen jako zdravotnické zařízení, ale i se

  statusem výzkumné organizace jako mají fakultní nemoc-

  nice. Naším cílem je udávat směr v zavádění inovací, a to

  nejen pro náš region.

  Myslíme i na běžného pacienta. V českých nemocnicích

  se často bloudí, proto zavádíme navigaci pomocí QR

  kódů – rozmístíme jich přes 130. Po načtení v aplikaci

  se pacientovi zobrazí trasa k cíli, a pokud se ztratí, může

  se nechat znovu navést. Je to jednoduché a zvládne

  to i starší generace.

  Jak dnes řídíte tým nemocnice?

  Neumím být statista. Věřím na strategické a projekto-

  vé řízení. Když jsem nastoupil, vytvořili jsme strategii

  do roku 2030, kterou průběžně aktualizujeme. Na za-

  čátku jsem fungoval spíš jako sólista – všechno jsem

  měl v hlavě a hodně pracoval. Dnes je pro mne klíčem

  týmová spolupráce, delegování a pečlivá organizace.

  Jak trávíte volný čas?

  Jednoznačně s rodinou – s dcerou a malým synem.

  Relaxuji sportem, miluji cyklistiku a skialpinismus.

  Na cyklistice oceňuji dynamiku a strategii, proto mě

  fascinuje Tour de France.

  Podporujete sportovní akce i v nemocnici?

  Ano, organizujeme charitativní běhy a jízdy na podpo-

  ru nemocných dětí. Každý uběhnutý nebo ujetý kilo-

  metr proměňujeme v koruny, které pomáhají rodinám

  v těžkých životních situacích. Více než o sport jde o za-

  pojení veřejnosti a budování zdravé životní filozofie.

  Kdybyste mohl zítra zavést jednu inovaci, která

  by zdravotnictví změnila, co by to bylo?

  Odstranit administrativní zátěž zdravotníků.

  Technologie, která by efektivně zaznamenávala všech-

  ny úkony a umožňovala lékařům a sestrám trávit víc

  času s pacienty, by byla naprostým game changerem.

  Kdo vás profesně inspiroval?

  Nikdy jsem neměl jednoznačný vzor. Ale validuji si

  svou cestu podle velkých manažerských ikon jako

  Baťa. Největším vzorem mi byl ale můj otec – tvrdý ma-

  nažer, který mě naučil dotahovat věci do konce a nikdy

  nic nezametat pod koberec.

  Děkuji za rozhovor.

  Neumím být stasta. Věřím

  na strategické a projektové řízení.

• Mozek inovací v Havířově

  www.posiv.cz ǀ 41

  POSITIV MAN

• The Brain Behind Innovation in Havířov

  42 ǀ POSITIV MAN

• The Brain Behind Innovation in Havířov

  www.posiv.cz ǀ 43

  POSITIV MAN

  How did you come to lead Havířov Hospital? You‘re

  not a doctor – what was your path?

  I‘ve been working in healthcare since the 1990s,

  originally in the field of medical technology. A major

  turning point came in 2005, when I took up the position

  of Chief Financial Officer at a hospital in Slovakia. Over

  time, I went on to manage several hospital facilities,

  eventually becoming the CEO of the Penta Hospitals

  network. After returning to the Czech Republic,

  I focused on healthcare consulting and spent two years

  as the chief advisor to the Minister of Health. Then

  came the offer to take charge of Havířov Hospital.

  It was a matter of the heart, as I grew up in Havířov,

  lived there for 40 years, and was even born in the local

  maternity ward. I saw it as a challenge.

  How long have you been managing the hospital?

  Are you staying put, or are you tempted to try

  something new?

  I‘ve been the director for six years now. After managing

  fifteen hospitals and being responsible for around six

  thousand employees, I took on Havířov as a project

  focused primarily on quality and long-term development.

  In the private sector, the emphasis used to be on quick

  profit, crisis management, optimisation and cost

  reduction. In Havířov, the work is different – it has

  a longer-term horizon and centres on improving

  the quality of care, strengthening the hospital‘s

  reputation, and expanding surgical and diagnostic

  services. I‘m no longer chasing quantity, but rather

  quality and a meaningful project with lasting overlap.

  Where do you draw inspiration for improving quality

  in the hospital? Do you follow trends or have any role

  models?

  I‘m constantly following international trends

  and professional literature, and I take inspiration from

  projects in advanced healthcare systems. I try – though

  it‘s often quite challenging – to adapt and implement

  those approaches in the Czech environment.

  Do you attend conferences? What do you find most

  valuable in that regard?

  I do attend, but I’m not a fan of conferences where

  the same problems are discussed over and over without

  offering any real solutions. Unfortunately, there are still

  plenty of those, and I find them unproductive. On the

  other hand, I truly value conferences focused on best

  practices – where people share how they‘ve solved

  specific issues and show the way forward. That’s where

  I often find new ideas.

  Recently, I’ve also been speaking at conferences –

  presenting the successful processes we‘ve introduced

  in our hospital. And every time I share our experience,

  I also gain something new from others. These exchanges

  are incredibly valuable.

  What do you see as the biggest challenges facing

  Czech healthcare?

  Funding, digitalisation, and prevention. Maintaining

  the current funding model is simply unsustainable

  – which is why we need political consensus,

  depoliticisation of healthcare, and real courage from

  the future government. Digitalisation can significantly

  increase efficiency and cut costs.

  Another major challenge is prevention. Czech

  healthcare is excellent at treating existing conditions,

  but we invest very little in prevention. That needs

  to change – we must focus more on preventing illness,

  not just dealing with the consequences.

  We’ve established an innovaon hub

  because the pressure to introduce new

  technologies in hospitals is immense.

  The Brain Behind Innovaon

  in Havířov

  At a me when Czech healthcare is facing numerous challenges, a clear signal from Havířov proves

  that change is possible – provided it‘s led by someone with vision, experience and the courage

  to do things dierently. Director Ing. Norbert Schellong, MPH, has transformed the local hospital

  into a respected medical instuon and an innovaon hub. He speaks openly and purposefully

  about his journey, the obstacles he encountered, and the future of healthcare.

• The Brain Behind Innovation in Havířov

  44 ǀ POSITIV MAN

  What technologies are you using in your hospital?

  How important is innovation in your operations?

  We‘re actively developing telemedicine projects –

  remote patient monitoring allows for quicker responses

  to changes in health status. We‘re introducing chatbots

  for fast communication with patients, a system to track

  ambulance arrivals at the emergency department,

  and AI tools for detecting hospital-acquired infections

  as well as for analysing ECGs and radiological

  images. One of our newest projects is a mobile AI

  app that enables rapid ECG analysis from a paper

  printout – you simply take a photo with your phone,

  and within seconds the system provides the doctor

  with a diagnostic recommendation. This technology

  is already being used by emergency services and is

  helping to improve patient triage.

  We were also the first hospital in Europe to participate

  in the certification of the CAREBOT system for

  evaluating chest X-rays. We played a key role in the

  final pre-certification phase, helping to fine-tune

  the algorithms and verify accuracy.

  But it‘s not just about individual technologies. We‘ve

  established an innovation hub because the pressure

  to introduce new technologies in hospitals is immense

  – several times a week we’re contacted by both

  startups and established companies with tech offers.

  To maintain quality and avoid adopting every novelty

  without proper assessment, we‘ve set clear evaluation

  criteria. Each project is assessed in terms of clinical,

  organisational, and economic benefits.

  Havířov Hospital has also been entrusted with

  coordinating innovation activities across the Moravian-

  Silesian Region. In collaboration with other regional

  hospitals, we evaluate new technologies, run pilot tests,

  or reject them outright if they don‘t make sense. In this

  area, we‘re leading the way – not just as a healthcare

  provider but also with the status of a research

  institution, similar to university hospitals. Our aim is to

  set the standard for implementing innovation, not only

  in our region.

  We‘re also thinking about the everyday patient. It‘s easy

  to get lost in Czech hospitals, so we‘re implementing

  navigation using QR codes – over 130 of them will

  be installed. Once scanned via an app, the route to the

  destination appears on the patient‘s screen, and if they

  get lost, they can be guided again. It‘s simple and user-

  friendly, even for older generations.

  How do you manage the hospital team today?

  I‘m not someone who just stands by. I believe

  in strategic and project-based management. When

  I first took on the role, we created a strategy for

  2030, which we regularly update. Initially, I operated

  more like a soloist – everything was in my head

  and I worked intensively. Today, teamwork, delegation,

  and meticulous organisation are key for me.

  How do you spend your free time?

  Definitely with my family – with my daughter and young

  son. I unwind through sport; I love cycling and ski

  mountaineering. What I enjoy about cycling is its

  dynamism and strategy, which is why I‘m fascinated

  by the Tour de France.

  Do you support sports activities within the hospital

  as well?

  Yes, we organise charity runs and rides to support

  children with serious illnesses. Every kilometre run

  or cycled is converted into money that helps families

  going through difficult times. It‘s less about sport itself

  and more about engaging the public and promoting

  a healthy life philosophy.

  If you could introduce one innovation tomorrow that

  would transform healthcare, what would it be?

  Eliminating the administrative burden on healthcare

  professionals. A technology that could efficiently

  record all procedures and allow doctors and nurses

  to spend more time with patients would be a complete

  game changer.

  Who has inspired you professionally?

  I’ve never had one clear role model. But I benchmark

  my path against great management figures like Baťa.

  My greatest inspiration, though, was my father –

  a tough manager who taught me to see things through

  and never sweep problems under the rug.

  Thank you for the interview.

  I’m not someone who just stands by.

  I believe in strategic

  and project-based management.

• Dallmayr

  Damayr

  KÁVA PRO KAŽDOU PŘÍLEŽITOST

  tel. 222 262 155

  www.Dallmayr.cz

  Spojte se snámi:

  info@Dallmayr.cz

  24_0243_inzerce_Positiv_Business&Style_A4_B.indd 124_0243_inzerce_Positiv_Business&Style_A4_B.indd 1 20.09.2024 12:5920.09.2024 12:59

• Místa, která mají duši. Kdo je umí najít?

  46 ǀ POSITIV MAN

  Místa, která mají duši.

  Kdo je umí najít?

  Petr Kok nevymýšlel byznys plán, jen chtěl sdílet výjimečnost. Amazing Places dnes inspirují síce

  lidí a stejně tak i jejich zakladatel. Cestou ale přišlo i vyhoření a těžké rozhodnu obměnit většinu

  týmu – krok, který projekt posunul dál. Dnes ví, že kouzlo nevzniká jen z atmosféry míst,

  ale i z odvahy měnit věci, i když to není snadné.

  Text: redakce, foto: Amazing Places & kouzelná místa v ČR

  Petr Kok

• Místa, která mají duši. Kdo je umí najít?

  www.posiv.cz ǀ 47

  POSITIV MAN

• Místa, která mají duši. Kdo je umí najít?

  48 ǀ POSITIV MAN

• Místa, která mají duši. Kdo je umí najít?

  www.posiv.cz ǀ 49

  POSITIV MAN

  Když jste vyšel z pobytu ve tmě s nápadem na Amazing

  Places – vzpomínáte si, co bylo to první konkrétní

  místo, které vás napadlo, že by tam mělo být?

  Dobčické rybníčky – ty byly tím prvním místem, které

  mě napadlo a o kterém jsem věděl, že je výjimečné a do-

  sud neobjevené. To se brzy změnilo a doteď dostat se

  tam znamená udělat si rezervaci alespoň rok dopředu…

  Vnímáte rozdíl mezi tím, co za „luxus“ považovali

  lidé před deseti lety – a co znamená dnes? Kam se

  posunula očekávání hostů?

  Je vidět zvláště u chalup, že se výrazně proměnil přístup

  jejich majitelů směrem k vyšší kvalitě a důrazu na kvalit-

  ní architekturu včetně interiérů a detailů. Inspiraci sami

  majitelé už léta nacházejí právě u nás v rámci projektu

  Amazing Places, což nás nesmírně těší.

  Lidé často říkají, že chtějí odjet na pár dní „někam

  pryč“. Kam utíkáte vy? Máte mezi stovkami míst

  nějaké své srdcovky – ne ty nejluxusnější, ale ty, kam

  se vracíte, protože vás prostě něčím dojímají?

  Já jsem poměrně konzervativní, takže se rád vracím

  na stejná místa, jako jsou Café Fara, Zikmundov, Mezi

  Plůtky, ale například miluju brněnský „ne“konceptuální

  Anybody Hotel.

  Dokázal by projekt jako Amazing Places vůbec

  fungovat bez technologií? A naopak – co v něm

  zůstává čistě lidské? Máte nějaký „must-have“

  nástroj nebo aplikaci, bez které byste si už podnikání

  nedovedl představit?

  Někdo o nás říká, že jsme už více technologická fir-

  ma než cokoli jiného. Pravda je, že pracujeme dnes

  a denně s datovými analýzami. CRM Raynet je základ-

  ní platforma, kterou u nás všichni používají, stejně tak

  Notion, Slack a další nástroje. Já začínal s projektem

  na Basecampu, který mi byl mými kolegy odebrán, že

  už pro naše potřeby nestačí, ale byl skvělý.

  Z původně osobního projektu se stal úspěšný byznys

  s týmem lidí. Co pro vás bylo nejtěžší na přechodu

  z jednotlivce k roli lídra?

  Těžké je to doteď, je to o míře chyb, které dělám,

  a mém přesvědčení, že je to pro dobro celého projek-

  tu. Důležité je se rozhodovat, navíc co možná nejrych-

  leji, a to včetně těch správných lidí okolo sebe. Dříve

  to u mne bylo horší, měl jsem pocit, že musím všechny

  okolo sebe chránit a snažit se je vést k lepším výkonům.

  Dnes vidím, že když to prostě nejde, je potřeba najít

  schopnější manažery a s těmi, kteří na to nemají, se

  rychle rozloučit. Dnes je nás v kanceláři více než pat-

  náct a k tomu stejný počet externistů. Naštěstí mám

  vedle sebe ale skvělého parťáka, Vaška Vítka, který má

  tým dnes na starosti a já se můžu více věnovat ostatním

  činnostem.

  Jak těžké je řídit tým lidí, kteří mají rozhodovat

  o tom, co je a co není kouzelné místo?

  Někdy si říkám, že té demokracie v Amazing Places je

  už příliš, a zrovna tohle je něco, s čím mám čas od času

  problém. Máme pravidelné setkání týmu, tzv. pizza

  palce, kde každý z týmu svým hlasem, rozhoduje,

  zda místo, které u nás chce být, u nás skutečně bude,

  či nikoli. Ale i když to ostatní nevidí rádi, občas uplat-

  ním právo veta a prosadím si svůj názor.

  Neřešit peníze jako měřítko úspěchu,

  ale to, že tomu věříte vy osobně

  na 100 % a jdete si za m.

• Místa, která mají duši. Kdo je umí najít?

  50 ǀ POSITIV MAN

  Neuvažoval jste někdy o tom otevřít Amazing Places

  jako franšízu – třeba umožnit kurátorům v regionech

  hledat další kouzelná místa?

  Uvažovali jsme v zahraničí, dokonce jsme před lety už

  s některými zájemci jednali, ale zatím je to posunuto

  na neurčito a vše tvoříme in house u nás v Karlíně.

  Každý projekt má své zlomové okamžiky. Byl bod,

  kdy jste měl chuť Amazing Places zavřít nebo

  to vzdát? Řekl jste si někdy, že tohle za to možná ani

  nestojí? Co vás přimělo pokračovat dál?

  Určitě jsem neměl chuť nic vzdávat, ale pocit určité-

  ho zmaru a vyhoření se párkrát dostavil. Naposledy

  asi před pěti lety, kdy jsem byl nucen z 80 % obmě-

  nit tým. Došlo to do bodu naprostého nepochopení,

  paradoxně v době, kdy jsme úspěšně začali ostatním

  partnerům pomáhat v rámci covidové pandemie. Ale

  po několika týdnech jsme začali znovu, přišel mimo

  jiné právě Vašek Vítek, který se stal ředitelem Amazing

  Places, a přišli kolegové, kteří byli profíci v oboru,

  ve kterém děláme, a díky nim jsme posunuli celý pro-

  jekt skokově dopředu.

  Podnikání v cestování je krásné, ale určitě i plné

  neviditelných stresů. Co vás v těžkých chvílích drží

  nad vodou?

  Lidi, kteří nás sledují, a kteří nám fandí. To mě vždycky

  neuvěřitelně umí správně nakopnout a stejně tak lidi,

  kteří stojí za všemi těmi kouzelnými projekty, které na-

  jdete u nás na webu a na sociálních sítích. Jsou pro mne

  obrovským zdrojem inspirace.

  Co vás dnes nejvíc naplňuje – a co naopak

  vyčerpává? Máte čas sám na sebe a své koníčky?

  Snažím se, ale většinou dříve nebo později mě práce

  semele. Ale v posledních letech jsem našel útočiště kli-

  du a míru na druhé straně světa, na Bali, kde se umím

  dostat zpátky do formy. Co se u mne dlouhodobě ne-

  daří, to je regulace schůzek. Například tento rozhovor

  s vámi dělám v deset večer a zítra od rána až do pozd-

  ního odpoledne je jedna schůzka za druhou a já vím, že

  všechno, co musím udělat, včetně emailů a pracovních

  úkolů, na mne čeká, až dorazím k večeru domů. Ale

  plán je, aby to tak nebylo, tak snad v brzké době se

  to podaří.

  Jaká jsou kritéria pro zařazení místa do výběru

  Amazing Places? Musí se jednat o českého

  provozovatele?

  Podmínku, že se jedná o českého provozovatele, ne-

  máme. Je pravda, že jsme začínali výběrem míst pouze

  v Česku, ale to se během několika let změnilo a brzy

  jsme rozšířili náš výběr o místa z okolních zemí. Určitě

  ale nás zajímají příběhy samotných míst a jejich maji-

  telů, je to jedna z nejdůležitějších věcí, kterou zkou-

  máme. Těch věcí, co musí místa splňovat, je celá řada,

  například musí být 100% prozákaznická, s tím souvisí

  skvělý servis, ochotný personál a samozřejmě samotná

  kvalita ubytování.

  Mnoho lidí si kouzelné místo představí jako chalupu

  v horách. Máte i městské destinace? Co rozhoduje

  o tom, jestli kouzlo funguje i uprostřed města?

  Výše zmíněné a k tomu určitě i atmosféra místa a lo-

  kace. Ne všechna, ale hodně míst u nás má tzv. ge-

  nius loci, většinou právě ta místa, která se nachází ve

  městech. Olomouc, Mikulov, Kutná Hora nebo Český

  Krumlov, to jsou samy o sobě kouzelné lokality a my se

  jenom snažíme pomáhat lidem je znovu objevit.

  Kam byste chtěl projekt Amazing Places posunout dál

  – máte nějaký dlouhodobý sen nebo konkrétní vizi?

  To je na příští povídání. Těch věcí je tolik, které chci

  s Amazing Places dosáhnout, například aby nebyl pou-

  ze pro lidi v Česku, ale aby se rozšířil i po světě. I proto

  jsme od holandského majitele před několika měsíci

  odkoupili doménu www.amazingplaces.com. Ta nej-

  větší motivace je, aby projekt stále lidi co nejvíce bavil

  a inspiroval.

  Kdybyste měl dát jednu radu lidem, kteří přemýšlejí

  o vlastním projektu, co by to bylo?

  Neřešit peníze jako měřítko úspěchu, ale to, že tomu

  věříte vy osobně na 100 % a jdete si za tím, i když vám

  ostatní říkají, že je to blbost. Když něčemu hodně

  věříte, je šance, že se to někdy stane skutečností. Ne

  naopak.

  Dnes vás lidé vnímají jako zakladatele úspěšné

  značky. Přemýšlíte ještě někdy o tom, že byste založil

  něco úplně nového – jiného?

  Přemýšlím a těším se, že v krátké době budu moci před-

  stavit projekt, který právě v těchto dnech spouštíme

  po čtyřleté anabázi a který jsme pojmenovali Kouzelné

  chaloupky. Navazuje v mnohém právě na Amazing

  Places. Projektů je více a já doufám, že brzy předsta-

  víme další.

  Děkuji za rozhovor.

  Důležité je se rozhodovat, navíc

  co možná nejrychleji, a to včetně

  těch správných lidí okolo sebe.

• Places with a Soul. Who Knows How to Find Them?

  www.posiv.cz ǀ 51

  POSITIV MAN

  Places with a Soul.

  Who Knows How to Find Them?

  Petr Kok didn’t set out with a business plan – he simply wanted to share something extraordinary.

  Today, Amazing Places inspires thousands, as does its founder. But the journey hasn’t been without

  hardship: burnout and the tough decision to overhaul most of the team became a turning point that

  propelled the project forward. He now understands that the magic doesn’t stem only from a place’s

  atmosphere, but also from the courage to make changes – even when they’re hard.

  When you came out of your dark retreat with

  the idea for Amazing Places – do you remember

  the very first place that came to mind, one you knew

  should be included?

  Dobčické rybníčky – that was the very first place

  I thought of, one I already knew was exceptional

  and still undiscovered. That soon changed, of course,

  and even today, booking a stay there means making

  a reservation at least a year in advance…

  Do you notice a shift in what people considered

  “luxury” ten years ago compared to today? How have

  guests’ expectations evolved?

  You can really see the change, especially when it comes

  to cottages. Owners have significantly raised the bar,

  putting much more focus on quality and thoughtful

  architecture – both in the interiors and the finer

  details. Many of them have been drawing inspiration

  from our Amazing Places project for years now, which

  is something we’re genuinely proud of.

  People often say they want to get away for a few

  days, to escape “somewhere else.” Where do you

  go? Among the hundreds of places you know, do you

  have any personal favourites – not necessarily

  the most luxurious, but those you return to because

  they move you in some way?

  I’m actually quite conservative in this sense – I enjoy

  going back to the same places like Café Fara, Zikmundov,

  and Mezi Plůtky. But I also love the wonderfully

  unconventional Anybody Hotel in Brno.

  Could a project like Amazing Places even function

  without technology? And on the other hand – what

  remains purely human about it? Do you have

  a “must-have” tool or app you can no longer imagine

  doing business without?

  Some say we’ve become more of a tech company than

  anything else. The truth is, we work with data analysis

  every single day. Our core platform is the Raynet

  CRM, which everyone on the team uses, along with

  tools like Notion, Slack, and others. I originally started

  the project using Basecamp – which my colleagues

  eventually took away from me because it no longer met

  our needs – but I have to say, it served us well in the

  beginning.

  What was the hardest part for you in shifting from

  an individual to a leader role?

  It’s still hard – it really comes down to the number

  of mistakes I make and my belief that I’m doing it for

  the good of the whole project. What matters most

  is making decisions – and making them as quickly

  as possible, especially when it comes to choosing

  the right people around you. In the past, I struggled

  more. I felt like I had to protect everyone and try to lead

  them to better performance. Today, I’ve realised that

  if it doesn’t work, you need to find more capable

  managers and part ways quickly with those who aren’t

  up to the task. There are now more than fifteen of us

  in the office, plus about the same number of external

  collaborators. Fortunately, I have an amazing partner,

  Vašek Vítek, who leads the team now, which allows

  me to focus more on other aspects of the business.

  Don’t let money be the measure

  of success. What maers is that you

  believe in it 100% and go aer it.

• Places with a Soul. Who Knows How to Find Them?

  52 ǀ POSITIV MAN

• Places with a Soul. Who Knows How to Find Them?

  www.posiv.cz ǀ 53

  POSITIV MAN

  How difficult is it to lead a team of people

  who are tasked with deciding what

  qualifies as a magical place?

  Sometimes I feel like there’s a bit too much

  democracy in Amazing Places, and that’s

  something I do occasionally struggle with.

  We have regular team meetings called

  “pizza thumbs,” where everyone has

  an equal vote to decide whether a place

  that wants to be featured actually makes

  the cut. But even if it’s not always popular,

  I do sometimes use my veto power

  and insist on my own judgement.

  Have you ever considered turning

  Amazing Places into a franchise –

  perhaps allowing regional curators

  to discover new magical places?

  We thought about expanding abroad

  and even held talks with some interested

  parties a few years back, but for now,

  it’s on indefinite hold. At the moment,

  everything is still created in-house here

  in Karlín.

  Every project has its turning points. Was

  there ever a moment when you felt like

  closing down Amazing Places or giving

  up? Did you ever think it might not

  be worth it? What kept you going?

  I never really felt like giving up entirely,

  but there were certainly moments

  of frustration and burnout. The last time

  was probably about five years ago, when

  I had to replace 80% of the team. It reached

  a point of complete disconnect – ironically,

  just as we had begun successfully supporting

  our partners during the Covid pandemic.

  But a few weeks later, we started anew.

  That was when Vašek Vítek came on board

  and became the director of Amazing

  Places, along with new colleagues who

  were true professionals in our field. Thanks

  to them, we managed to move the project

  forward in a big leap.

  Working in travel is beautiful, but surely

  also full of hidden stress. What keeps

  you going during the tough times?

  The people who follow us and support us.

  That kind of encouragement always gives

  me a huge boost. And also the people

  behind all those magical projects you’ll

  find on our website and social media –

  they’re an endless source of inspiration for

  me.

  What fulfils you the most these days –

  and what drains you? Do you find time

  for yourself and your hobbies?

  I try to, but more often than not, work

  catches up with me. In recent years, though,

  I’ve found a peaceful retreat on the other

  side of the world – in Bali – where I can

  truly reset. One thing I still struggle with

  is managing my meeting schedule. For

  example, I’m doing this interview with you

  at ten in the evening, and tomorrow I have

  back-to-back meetings from morning

  until late afternoon. I already know all

  the emails and tasks will be waiting for

  me once I finally get home. But the plan

  is to change that – hopefully soon.

  What are the criteria for including

  a place in the Amazing Places selection?

  Does it have to be run by a Czech owner?

  There’s no requirement that the owner

  must be Czech. It’s true that we started

  by selecting places within the Czech

  Republic only, but that changed over

  the years, and we soon expanded to include

  locations in neighbouring countries. What

  really matters to us are the stories behind

  the places and their owners – that’s one

  of the key things we look into. There are,

  of course, many other criteria as well:

  a place must be 100% customer-focused,

  which means excellent service, friendly staff,

  and naturally, high-quality accommodation.

  Many people imagine a magical place

  as a cottage in the mountains. Do you

  also include urban destinations? What

  determines whether that special charm

  works even in the middle of a city?

  All of the previously mentioned criteria

  apply, but atmosphere and location

  are especially important here. Not all,

  but many of the places we feature have

  what’s known as a genius loci – and that’s

  often true of those located in cities.

  Olomouc, Mikulov, Kutná Hora or Český

  Krumlov – these are inherently enchanting

  places, and we simply aim to help people

  rediscover them.

  Where would you like to take the Amazing

  Places project next – do you have a long-

  term dream or a specific vision?

  That’s a story for another time. There

  are so many things I still want to achieve

  with Amazing Places – for example, I’d

  love for it not to be just for people in the

  Czech Republic, but to expand across

  the globe. That’s actually why, a few

  months ago, we bought the domain www.

  amazingplaces.com from its Dutch owner.

  The biggest motivation is still the same:

  to keep the project fun and inspiring for

  as many people as possible.

  If you could give one piece of advice

  to someone thinking about starting their

  own project, what would it be?

  Don’t let money be the measure of success.

  What matters is that you believe in it 100%

  and go after it, even if everyone else tells

  you it’s nonsense. If you truly believe

  in something, there’s a good chance it will

  one day become real. Not the other way

  around.

  Today, people see you as the founder

  of a successful brand. Do you ever think

  about starting something completely

  new – something different?

  I do – and I’m excited to say that I’ll be able

  to reveal more very soon. For instance,

  we’re just now launching a new project

  after a four-year journey, called Kouzelné

  chaloupky – which in many ways builds

  on what we’ve done with Amazing Places.

  There are more projects in the pipeline,

  and I hope we’ll be introducing them

  in the near future.

  Thank you for the interview.

  What maers most is making

  fast decisions – especially

  when it comes to choosing

  the right people around you.

• Z plesu až k vlastní značce bot. Jak se dorovnat a vyrůst v životě i v byznysu?

  54 ǀ POSITIV MAN

  Z plesu až k vlastní značce bot.

  Jak se dorovnat a vyrůst v životě i v byznysu?

  Text: redakce, foto: Viet Do Pham

  Vložil si vložky do bot, aby vedle partnerky dorovnal výšku – a po plese se mu v hlavě zrodil

  podnikatelský nápad. Dnes Víťa Do Pham šlape v rodinném podnikání DOPHAM’S, které přetavilo

  osobní potřebu v prémiovou značku obuvi. Mluví o výzvách módního byznysu, každodenní práci

  po boku manželky, technologiích, bez kterých by si už neuměl představit svoje podnikání, i o tom,

  kde vidí největší potenciál růstu.

  Viet Do Pham

• Z plesu až k vlastní značce bot. Jak se dorovnat a vyrůst v životě i v byznysu?

  www.posiv.cz ǀ 55

  POSITIV MAN

  Váš příběh začal docela osobně – byla to výška vedle

  partnerky v podpatcích, která vás přivedla až k vlastní

  značce prémiové obuvi. Kdy vám poprvé blesklo

  hlavou, že z osobní potřeby může vzniknout byznys?

  Poprvé mi to blesklo hlavou ten večer po plese, kdy

  jsem si do svých bot dal několik kožených vložek,

  abych dorovnal výšku vedle manželky. Fungovalo to,

  ale nebylo to pohodlné. Věděl jsem, že takhle to dál ne-

  jde. A napadlo mě – jestli tohle řeším já, určitě nejsem

  jediný. Byla to první chvíle, kdy se z osobní zkušenosti

  začal rýsovat konkrétní podnikatelský nápad.

  Obuvnictví je obor, kde hraje roli řemeslo, design,

  materiály – nic z toho jste přitom nestudoval. Co

  bylo pro vás jako právníka nejtěžší na cestě prorazit

  v úplně jiném světě?

  Asi to, že jsem si všechno musel osvojit za pochodu.

  Nejtěžší bylo najít kvalitní výrobce, kteří budou chápat

  naši vizi a zároveň s námi spolupracovat dlouhodobě.

  Taky jsem si musel osvojit terminologii, procesy, naučit

  se chápat konstrukci obuvi a pracovat s designéry i šev-

  ci. Ale zároveň mě móda bavila už od malička, takže

  jsem už měl takový přirozený cit pro obuvnictví.

  Kdybyste měl říct jednu věc, která vás na začátku

  v podnikání nejvíc překvapila – pozitivně i negativně

  – co by to bylo?

  Pozitivně mě překvapilo, jak silná může být zpětná

  vazba od zákazníků. Když nám posílají fotky ze svateb

  a napíšou, že se díky našim botám cítili skvěle, to je

  něco, co vás fakt dojme. Negativně? Asi to, jak rychle

  se mohou zhatit plány, když nemáte plnou kontrolu nad

  výrobou. První zkušenost s výrobou ve Vietnamu byla

  pro nás tvrdá škola, ale na druhou stranu díky tomu

  jsme mohli přemístit výrobu blíž k nám sem do Evropy.

  Vzpomínáte si na moment, kdy jste si poprvé řekl:

  „Teď už vím, že jsme na správné cestě“?

  Ano. Bylo to ve chvíli, kdy jsme přestali být závislí

  na společenských akcích a dokázali jsme prorazit

  i s volnočasovými modely. Když nám během pandemie

  začaly chodit objednávky i na tenisky, věděl jsem, že

  ten koncept má širší využití a budoucnost.

  Dnes má DOPHAM‘S své pevné místo na trhu.

  Kdybyste měl zdůraznit jednu věc, která podle vás

  stojí za tím, že jste tam, kde jste dnes – co by to bylo?

  A co podle vás dělá z DOPHAM‘S značku, která má

  potenciál růst dál?

  Za tím, kde dnes jsme, stojí především náš osobní zápal

  pro dophamsky a osobní přístup k zákazníkům. Sám

  nosím naše boty každý den, testuju je a vnímám se jako

  ten nejnáročnější zákazník. Každý nový model ladíme

  tak dlouho, dokud s ním nejsem spokojený. To nám

  umožňuje neustále posouvat kvalitu i pohodlí bot.

  Potenciál k růstu vidím v tom, že stále existuje obrovské

  množství mužů (i žen), kteří o takovém řešení ještě ne-

  slyšeli – a když ho vyzkouší, zamilují si ho.

  Máte v hlavě jasnou vizi, kam chcete DOPHAM‘S

  posunout? Co je ten velký cíl, který vás žene dopředu?

  Chceme být první volbou, když někdo hledá kvalitní

  zvyšující boty v Evropě. Chceme, aby dophamsky byly

  synonymem diskrétního a funkčního řešení pro muže,

  kteří chtějí získat pár centimetrů navíc – s elegancí

  a pohodlím.

  Každý nový model ladíme tak dlouho,

  dokud s ním nejsem spokojený.

• Z plesu až k vlastní značce bot. Jak se dorovnat a vyrůst v životě i v byznysu?

  56 ǀ POSITIV MAN

  Přemýšlíte i o tom, že byste jednou vedle pánské

  kolekce vytvořili také kolekci pro ženy?

  Ano. Pracovali jsme na tom už dřív, ale aktuálně se

  soustředíme na naši hlavní pánskou kolekci. Zájem ze

  strany žen je ale velký. Je to jedna z cest, kam můžeme

  v budoucnu mířit.

  Práce s manželkou je pro spoustu lidí krásná, ale

  věřím, že je i náročná. Máte doma nepsaná pravidla

  – třeba že se o práci mluví jen v určitý čas, nebo je

  to součást vašeho života pořád?

  Nemáme přesně daná pravidla, ale nějakým zázrač-

  ným způsobem se většinou přirozeně doplňujeme. Jde

  nám to tak nějak samo – každý z nás ví, co má dělat.

  Občas se samozřejmě stane, že nám to spolu vůbec

  nejde a narážíme na sebe, ale naštěstí takových situací

  je minimálně.

  Umíte ve volném čase úplně vypnout hlavu

  od podnikání? Co vám nejvíc pomáhá odpočinout si

  a „dobít baterky“?

  Pomáhá mi sport a čas, kdy můžu být sám v tichu ně-

  kde v přírodě a modlit se. A pak samozřejmě čas s rodi-

  nou. Když jsem s dcerou na hřišti nebo se s manželkou

  díváme na Netflix, tak na boty nemyslím. Tam vypnu

  přirozeně.

  Je nějaká aplikace, technologie nebo nástroj,

  bez kterého byste si dnes už neuměl

  představit svoje podnikání?

  Bez sdíleného kalendáře a úkolníčku by to u nás nešlo.

  Všechno máme v cloudu – fotky, marketingové plány,

  výrobní fáze. A e-shop nám běží na Shoptetu, což nám

  velmi usnadňuje práci. Je to všechno tak hezky propo-

  jené s dopravci, bankou, platební bránou. Tyhle nástro-

  je nám šetří spoustu času.

  Uvažujete o využití umělé inteligence,

  třeba při návrhu designu, marketingu nebo správě

  zákaznické péče?

  Ano, AI už testujeme hlavně v oblasti tvorby reklam-

  ních textů. S designem zatím experimentujeme velmi

  opatrně – doposud nám AI ještě nevygenerovala žádný

  návrh, který by se nám líbil natolik, abychom ho dali

  do výroby. Ale co se týče analýz dat a tvorby obsahu,

  tam má AI určitě velký potenciál.

  Co byste poradil mladým podnikatelům, pokud jde

  o začátky podnikání?

  Nebojte se začít v malém. Nemusíte mít hned investo-

  ra a velkou firmu. My jsme začínali s šesti modely, pár

  desítkami krabic a spoustou snů. A taky: nenechte se

  odradit první překážkou. Právě ty vás naučí nejvíc.

  Co vás nejvíc posouvá – knihy, podcasty, mentoři?

  Asi kombinace všeho. Rád čtu (hlavně knihy o osobním

  rozvoji, zdraví, značkách), poslouchám podcasty při

  cestě do práce, ale nejvíc mě rozvíjí moje víra, vztahy

  a životní zkoušky, které sice nejsou snadné, ale člověka

  posouvají dále.

  Když stojíte před těžkým rozhodnutím – spoléháte

  víc na rozum právníka, nebo na intuici podnikatele?

  U mne většinou převáží intuice. Právě ta nás v minu-

  losti podržela v momentech, kdy by se čistě racionálně

  zdálo lepší skončit – ale vnitřní pocit říkal, že máme

  pokračovat. Zároveň přiznávám, že často se ve mně

  tyhle dvě roviny perou. V takových chvílích si nechám

  poradit od zkušenějších lidí kolem sebe a snažím se na-

  jít rovnováhu mezi citem a analýzou.

  Děkuji za rozhovor.

  Chceme, aby dophamsky

  byly synonymem diskrétního

  a funkčního řešení pro muže.

• Z plesu až k vlastní značce bot. Jak se dorovnat a vyrůst v životě i v byznysu?

  www.posiv.cz ǀ 57

  POSITIV MAN

• From the Ballroom to a Brand of His Own. Growing Taller in Life and Business

  58 ǀ POSITIV MAN

  From the Ballroom to a Brand of His Own.

  Growing Taller in Life and Business

  He slipped inserts into his shoes to match his partner’s height in heels – and aer the ball,

  a business idea was born. Today, Víťa Do Pham is walking tall in the family-run brand DOPHAM’S,

  which transformed a personal need into a premium footwear label. He speaks about the challenges

  of the fashion industry, working side by side with his wife, the technologies he now can’t imagine

  doing business without, and where he sees the greatest potenal for growth.

  Daja a Viet Do Pham

• From the Ballroom to a Brand of His Own. Growing Taller in Life and Business

  www.posiv.cz ǀ 59

  POSITIV MAN

  Your story began on quite a personal note – it was

  your partner’s heels and the height difference that

  eventually led to launching your own premium shoe

  brand. When did it first occur to you that a personal

  need could become a business?

  It first struck me that very evening after the ball. I had

  put several leather inserts into my shoes to even out

  the height difference next to my wife. It worked – but it

  was far from comfortable. I knew I couldn’t go on like

  that. And then it hit me – if I’m dealing with this, I can’t

  be the only one. That was the first moment when

  a personal experience started shaping into a tangible

  business idea.

  Shoemaking is a craft where skills, design, and materials

  all play a key role – and yet you didn’t study any

  of it. What was the hardest part for you, as a lawyer,

  in breaking into a completely different world?

  Probably the fact that I had to learn everything on the

  go. The hardest part was finding quality manufacturers

  who would understand our vision and be willing

  to work with us long-term. I also had to get to grips with

  the terminology and processes, learn to understand

  shoe construction, and figure out how to work with both

  designers and shoemakers. But fashion has fascinated

  me since I was a kid, so I already had a natural feel for

  shoemaking.

  If you had to name one thing that surprised you

  most when starting a business – both in a good way

  and a bad way – what would it be?

  I was positively surprised by how powerful customer

  feedback can be. When people send us photos from

  their weddings and tell us they felt amazing in our

  shoes, it’s genuinely moving. On the negative side?

  Probably how quickly your plans can fall apart when

  you don’t have full control over production. Our first

  experience manufacturing in Vietnam was a tough

  lesson, but it pushed us to move production closer

  to home here in Europe.

  Do you remember the moment when you first

  thought: “Now I know we’re on the right track”?

  Yes, it was the moment we stopped relying solely

  on formal events and managed to break through with

  casual models as well. When orders for sneakers started

  coming in during the pandemic, I realised the concept

  had broader appeal and real potential.

  Today, DOPHAM‘S has a firm place in the market.

  If you had to highlight one thing that got you

  to where you are now – what would it be? And what

  do you think gives DOPHAM‘S the potential for

  continued growth?

  What brought us to where we are today is, above all,

  our personal passion for DOPHAM’S and the way

  we treat every customer individually. I wear our shoes

  every single day, I test them, and I consider myself our

  most demanding customer. We fine-tune every new

  model until I’m fully satisfied with it. That’s what allows

  us to keep improving both the quality and the comfort

  of our shoes.

  As for growth potential – I believe there are still so many

  men (and women) out there who haven’t heard of this

  kind of solution yet – and once they try it, they’ll fall

  in love with it.

  Do you have a clear vision in your mind of where you

  want to take DOPHAM‘S? What’s the big goal that

  keeps driving you forward?

  We want to be the first choice in Europe for anyone

  looking for high-quality height-increasing shoes.

  We want DOPHAM’S to be synonymous with a discreet

  and functional solution for men who want to gain a few

  extra centimetres – with elegance and comfort.

  Are you also thinking about creating a women’s

  collection alongside the men’s range one day?

  Yes. We’ve worked on it in the past, but right now

  we’re focusing on our main men’s collection. That said,

  there’s definitely strong interest from women. It’s one

  of the directions we could take in the future.

  We ne-tune every new model

  unl I’m fully sased with it.

• From the Ballroom to a Brand of His Own. Growing Taller in Life and Business

  60 ǀ POSITIV MAN

  Working with your spouse can be beautiful –

  but I imagine it is also challenging. Do you have any

  unspoken rules at home – like only talking about

  work at certain times – or is it simply part of your life

  all the time?

  We don’t have any strict rules, but somehow it just

  naturally works. We complement each other really well

  – each of us knows what needs to be done. Of course,

  there are moments when things don’t click and we

  clash, but thankfully those moments are few and far

  between.

  Are you able to fully switch off from the business

  in your free time? What helps you relax and recharge

  the most?

  What helps me most is sport and spending quiet time

  alone in nature, praying. And of course, time with

  my family. When I’m at the playground with my daughter

  or watching Netflix with my wife, I don’t think about

  shoes. I naturally switch off in those moments.

  Is there an app, technology or tool you couldn’t

  imagine running your business without today?

  We couldn’t function without our shared calendar

  and task manager. Everything we do is in the cloud

  – photos, marketing plans, production stages. Our

  e-shop runs on Shoptet, which makes our work a lot

  easier. It’s all nicely integrated – with couriers, the bank,

  the payment gateway. These tools save us a huge

  amount of time.

  Are you considering using artificial intelligence – for

  design, marketing, or customer service, for example?

  Yes, we’re already testing AI, mainly for writing

  advertising texts. When it comes to design, we’re

  still experimenting very cautiously – so far, AI hasn’t

  generated a single design we liked enough to move into

  production. But in terms of data analysis and content

  creation, AI definitely has huge potential.

  What advice would you give to young entrepreneurs

  just starting out?

  Don’t be afraid to start small. You don’t need

  an investor or a big company right away. We started

  with six models, a few dozen boxes, and a lot of dreams.

  And also: don’t let the first obstacle put you off. Those

  are the moments you learn from the most.

  What drives your growth the most – books,

  podcasts, mentors?

  Probably a mix of all three. I enjoy reading – mainly books

  about personal development, health, and branding –

  and I listen to podcasts on my way to work. But what

  shapes me most are my faith, my relationships, and the

  life challenges I’ve faced. They’re not always easy,

  but they push you forward.

  When you’re faced with a tough decision – do you

  rely more on the reasoning of a lawyer or the instinct

  of an entrepreneur?

  For me, it’s usually instinct that wins. It’s been our

  saving grace in moments when logic alone might have

  told us to stop – but something inside said we had

  to keep going. That said, I admit that these two sides

  often wrestle within me. In those situations, I seek

  advice from more experienced people around me and

  try to strike a balance between intuition and analysis.

  Thank you for the interview.

  We want DOPHAM’S to be synonymous

  with a discreet and funconal

  soluon for men.

• From the Ballroom to a Brand of His Own. Growing Taller in Life and Business

• Džungle: zelené peklo, nebo ráj?

  62 ǀ POSITIV MAN

  Džungle:

  zelené peklo, nebo ráj?

  Text: redakce, foto: Jan-Chrisan Gibson, MSc

  Jan-Chrisan Gibson, MSc, absolvent 1

  st

  Internaonal School of Ostrava – mezinárodní

  gymnázium (1

  st

  ISO): „Někdy to může být těžké, ale pokud se tomu věnujete a získáte zkušenos

  prostřednictvím stáží a dobrovolné práce, můžete si nakonec najít své místo v oboru a vybudovat si

  uspokojivou kariéru.“ Jaká byla jeho cesta?

  Chief José of the local New Hope village of the Baré people Amazon, Brazil

• Džungle: zelené peklo, nebo ráj?

  www.posiv.cz ǀ 63

  POSITIV MAN

  Amazon rainforest, Reserva Florestal Adolpho Ducke, Amazon, Brazil

• Džungle: zelené peklo, nebo ráj?

  64 ǀ POSITIV MAN

  Jak jste se dostal k práci biologa

  v oblasti ochrany přírody?

  Vždy jsem měl velkou vášeň pro přírodu. Už jako malý

  jsem běhal venku, lovil ještěrky, brouky a jakékoliv

  zvíře, které jsem mohl chytit. Stejně jako mnoho dětí

  jsem měl také rád a obdivoval dinosaury. Jak jsem rostl,

  Jurský park byl můj oblíbený film. Když se mě někdo

  zeptal „Čím chceš být, až vyrosteš?“, moje odpověď

  byla vždy „Paleontolog!“. Později jsem ale zjistil, že

  paleontologové tráví většinu času vykopáváním fosilií,

  a rychle jsem ztratil zájem. Chtěl jsem pracovat se ži-

  vými zvířaty!

  Po maturitě jsem studoval Univerzitu v Salfordu ve

  Velké Británii. Nabízeli tam mnoho zajímavých kurzů,

  které se značně lišily od běžných biologických pro-

  gramů, jež se učí v České republice. Pečlivě jsem je

  prozkoumal a hledal ten, který by měl co nejvíce prak-

  tických a terénních předmětů (chtěl jsem být VENKU!).

  Nakonec jsem absolvoval magisterský program v ob-

  lasti ochrany volně žijících zvířat.

  Jaký byl váš nejzajímavější nebo nejnáročnější

  projekt v práci? V jakých globálních ekosystémech

  jste pracoval a na co se zaměřujete?

  Nejzajímavější a nejnáročnější projekt, na kterém

  jsem pracoval, byl rozhodně ještě během mého studia

  na univerzitě. Měl jsem kurz tropické ekologie, a abych

  získal potřebné kredity, museli jsme absolvovat terénní

  výpravu a napsat zprávu. Strávili jsme měsíc v amazon-

  ském deštném pralese!

  Letěli jsme do Manausu a strávili týden v rozsáhlé chráně-

  né oblasti zvané Rezervace Adolpho Ducke. Poté jsme

  nastoupili na dvě lodě a pokračovali v našem výzkumu

  proti proudu Rio Negro. Amazonie je tajemná a kouzel-

  ná – trek přes hustou džungli a plavání s růžovými delfíny

  byla rozhodně nezapomenutelná zkušenost. Nicméně,

  říká se tomu „Zelené peklo“, a není to bez důvodu.

  Extrémní horko a vlhkost, ostře řezající vegetace a agre-

  sivní mravenci, kteří jsou připraveni bránit své domovské

  rostliny při sebemenším doteku, jsou jen některé z vý-

  zev, které mi přicházejí na mysl. I tak, kdybych dostal

  příležitost, neváhal bych se tam vrátit. Amazonie je nád-

  herná a není jiné místo, které by se jí vyrovnalo.

  Během studií a mé kariéry jsem měl příležitost pracovat

  i v mnoha dalších tropických a mírných ekosystémech,

  včetně míst jako Kostarika, Anglie a Wales. V současnos-

  ti žiji se svou ženou v Německu, kde pracuji v národním

  parku. Mnoho lidí si myslí, že musíte cestovat daleko,

  abyste viděli divokou přírodu a zažili ji, ale tolik toho mů-

  žete objevit přímo za vašimi dveřmi. Díky ochraně příro-

  dy a snahám o její obnovu se do Německa vrátil šedý vlk

  a doufejme, že se brzy připojí i další klíčové druhy.

  Jste absolventem 1

  st

  ISO. Jaké dovednosti nebo

  znalosti, které jste během studia na této škole získal,

  považujete ve své práci za nejpřínosnější?

  Rád vzpomínám na své roky na 1

  st

  ISO. Bylo to pro mne

  něco úplně nového – zcela odlišné vzdělávací prostře-

  dí, noví přátelé a učitelé z celého světa. Setkání s tolika

  různými kulturními zázemími a pohledy na svět bylo

  opravdu obohacující a formovalo to můj přístup k práci

  i k životu.

  Je těžké vybrat jen pár klíčových věcí, které jsem si z to-

  hoto období odnesl, protože celý můj středoškolský

  zážitek přispěl k mému osobnímu i profesnímu růstu.

  Jedním z nejhodnotnějších aspektů bylo to, že jsem

  lépe poznal své silné i slabé stránky. Uvědomil jsem si,

  že memorování mi nikdy moc nešlo, ale naopak jsem byl

  dobrý v prezentování myšlenek a efektivní komunikaci.

  Před nástupem na 1

  st

  ISO jsem nikdy neměl formální pre-

  zentaci před třídou, ale škola mě povzbuzovala k tomu,

  abych vystoupil ze své komfortní zóny, zlepšoval své řeč-

  nické schopnosti a budoval si sebevědomí. Tyto doved-

  nosti mi nesmírně pomáhají i v mé současné profesi, kde

  je jasná komunikace a schopnost srozumitelně vyjádřit

  své myšlenky naprosto klíčová.

  Další významnou dovedností, kterou jsem zde rozvíjel,

  byla týmová spolupráce. Během studia na 1

  st

  ISO jsem

  často pracoval na skupinových projektech, prezentacích

  a dalších společných úkolech. Díky tomu jsem se naučil

  efektivně si rozvrhnout čas, plnit termíny a spravedlivě

  dělit práci, zatímco jsem zároveň podporoval své spolu-

  žáky. Schopnost orientovat se v dynamice týmu a přispět

  ke společnému cíli je dnes pro mne naprosto zásadní.

  Dnes pracuji jako součást týmu a často komunikuji s tu-

  risty, místními obyvateli i ostatními výzkumníky. Právě

  v těchto situacích uplatňuji mnoho z dovedností, které

  jsem si osvojil během svého studia na 1

  st

  ISO.

  1

  st

  ISO nabízí mezinárodní vzdělávací program. Jak

  vnímáte výhody tohoto typu vzdělání pro studenty ve

  srovnání s tradičním českým systémem?

  Jak už napovídá název — mezinárodní. Mezinárodní

  vzdělávací program přináší mnoho výhod, a já jsem

  na vlastní kůži pocítil rozdíl oproti tradičnímu českému

  systému. Většina z nás na 1

  st

  ISO plánovala jít na uni-

  verzitu do zahraničí, a tento typ vzdělání nás na to

  připravil způsobem, který by běžné české gymnázium

  nedokázalo.

  Pro ty, kteří zůstali v Česku, přechod na českou uni-

  verzitu nebyl problém, ale pro nás, kteří jsme zamířili

  do zahraničí, to byla velká výhoda. Už jsme byli zvyklí

  studovat v angličtině, psát eseje v akademickém stylu

  a kriticky přemýšlet — věci, které se studenti z tradič-

  ních českých gymnázií museli učit až později.

  Mnoho lidí si myslí, že musíte cestovat

  daleko, abyste viděli divokou přírodu,

  ale můžete ji objevit přímo za dveřmi.

  Mezinárodní aspekt našeho vzdělání

  formoval způsob, jakým jsme se učili,

  přemýšleli a plánovali budoucnost.

• Džungle: zelené peklo, nebo ráj?

  www.posiv.cz ǀ 65

  POSITIV MAN

  Další velkou výhodou byla podpora, kte-

  rou jsme dostávali při podávání přihlášek

  na zahraniční univerzity. Od porozumění

  přihlašovacích procesů až po psaní osob-

  ních prohlášení, měli jsme veškeré potřeb-

  né vedení. Nešlo jen o akademické záleži-

  tosti, ale o celkovou přípravu na studium

  a život v cizí zemi.

  Kromě přípravy na univerzitu byla atmo-

  sféra na 1

  st

  ISO otevřenější, rozmanitější

  a více vzrušující. Neustále jsme byli vysta-

  veni novým perspektivám, novým způso-

  bům myšlení a novým kulturám, což činilo

  učení dynamickým a zajímavým. V porov-

  nání s tím, co zažívali moji vrstevníci v tra-

  dičním českém systému, naše vzdělání

  bylo více propojené s reálným světem —

  bylo to méně o memorování faktů a více

  o pochopení, diskusi a aplikaci znalostí.

  Celkově mezinárodní aspekt našeho

  vzdělání nebyl jen titul; formoval způsob,

  jakým jsme se učili, přemýšleli a plánovali

  budoucnost. Když se na to podívám zpět-

  ně, byl to zásadní rozdíl.

  Jak se dále vzděláváte? Co by se mělo

  v oblasti ochrany životního prostředí

  sledovat a rozvíjet?

  V první řadě mám velké štěstí, že mi moje

  pracoviště umožňuje účastnit se různých

  kurzů a workshopů. Díky tomu jsem získal

  řadu certifikací – ta nejnovější mě opravňu-

  je k odborné dokumentaci stop vlků.

  Rád také navštěvuji jiné chráněné oblas-

  ti. Je důležité porovnávat různé strategie

  ochrany přírody a sdílet zkušenosti i infor-

  mace. Výzkum jde neustále kupředu – co

  dnes platí za osvědčenou praxi, se může

  (a pravděpodobně i bude) časem měnit.

  Další věcí, kterou považuji za naprosto klí-

  čovou, je čtení. Čtení, čtení a zase čtení.

  Nemohu to dostatečně zdůraznit – knihy,

  nejnovější výzkumy a vědecké studie.

  Snažím se také sledovat nové dokumenty

  o přírodě. Vždy je co objevovat. Nikdy ne-

  můžeme vědět všechno, ale vždy můžeme

  vědět víc.

  A jedním z hlavních problémů v ochraně

  životního prostředí je krize biodiverzity,

  kterou z velké části způsobuje úbytek při-

  rozeného prostředí. Je nezbytné sledovat

  aktuální nařízení a hledat způsoby, jak

  chránit stávající biotopy i vytvářet nové.

  Stejně důležité je jejich vzájemné propo-

  jení pomocí tzv. přírodních (zelených)

  koridorů. I malé kroky, jako je ponechat

  vlastní zahradu trochu „neuklizenou“, mo-

  hou znamenat cennou pomoc pro místní

  živočichy.

  Děkuji za rozhovor.

  Igapó forest — the seasonally ooded, blackwater forest of the Rio Negro, Brazil

• The Jungle: Green Hell or Paradise?

  66 ǀ POSITIV MAN

  Ranger patrol, Naonal Park Saxon Switzerland, Germany

• The Jungle: Green Hell or Paradise?

  www.posiv.cz ǀ 67

  POSITIV MAN

  The Jungle: Green Hell or Paradise?

  Jan-Chrisan Gibson, MSc, a graduate of the 1

  st

  Internaonal School of Ostrava - mezinárodní

  gymnázium (1

  st

  ISO): “It can be tough at mes, but if you sck with it and gain experience through

  internships and volunteer work, you can eventually nd your place in the eld and build a fullling

  career.” What was his journey like?

  How did you get into working as a biologist in the

  field of nature conservation?

  I have always been very passionate about nature.

  At avery young age, I was already running around

  catching lizards, beetles, and any other animal I could

  get my hands on. Like many kids, I also loved and was

  in awe of dinosaurs. Growing up, Jurassic Park was

  my favorite movie. When asked, “What do you want

  to be when you grow up?” my answer was always

  “Paleontologist!”. However, I later found out that

  paleontologists spend most of their time digging

  up fossils, and I quickly lost interest. I wanted to work

  with living animals!

  After graduating high school, I went on to study at the

  University of Salford in the UK. They offered many

  interesting courses that were quite different from

  the standard biology programs taught in the Czech

  Republic. I carefully sorted through them, looking for

  the one with the most practical and hands-on subjects

  (I wanted to be OUTSIDE!). I eventually graduated with

  a Master’s degree in Wildlife Conservation.

  What was your most interesting or most challenging

  project in your work? In which global ecosystems

  have you worked, and with what focus?

  The most interesting and challenging project I worked

  on was definitely while I was still at university. I was

  taking a tropical ecology course, and in order to earn

  the required credits, we had to complete a field trip

  and write a report. We spent a month in the Amazon

  rainforest!

  We flew into Manaus and spent a week in a large

  protected area called the Adolpho Ducke Reserve.

  Then, we boarded two boats and continued our

  research upstream on the Rio Negro. The Amazon

  is mysterious and magical—trekking through the dense

  jungle and swimming with pink river dolphins was

  definitely a once-in-a-lifetime experience. However, it’s

  called the “Green Hell” for a reason.

  Extreme heat and humidity, razor-sharp vegetation,

  and aggressive ants ready to defend their home plants

  at the slightest touch are just a few of the challenges

  that come to my mind. That being said, if I were

  given the opportunity, I wouldn’t hesitate to go back.

  The Amazon is wonderful, and there’s no other place

  like it.

  Throughout my studies and career, I have had

  the opportunity to work in many other tropical

  and temperate ecosystems, including places like

  Costa Rica, England, and Wales. Nowadays, I live with

  my wife in Germany, where I work in a national park.

  Many people think you have to travel far and wide

  to see wildlife and experience nature, but there’s

  so much to discover right outside your front door.

  Thanks to conservation and rewilding efforts, Germany

  has seen a remarkable return of the grey wolf, with

  many other keystone species hopefully following in the

  near future.

  You are a graduate of 1

  st

  ISO. What skills

  or knowledge that you gained during your studies

  at this school do you consider the most useful in your

  work?

  I like to think back on my days at 1

  st

  ISO. It was a whole

  new concept for me—a completely different learning

  environment, new friends, and teachers from all

  around the world. Being exposed to so many different

  backgrounds and perspectives was truly eye-opening

  and helped shape the way I approach both work

  and life.

  It’s hard to pinpoint just a few key takeaways from

  my high school experience, as it all contributed

  The internaonal aspect of our

  educaon shaped the way we learned,

  thought, and planned for the future.

• The Jungle: Green Hell or Paradise?

  68 ǀ POSITIV MAN

  to my personal and professional growth. One of the

  most valuable aspects was discovering my strengths

  and weaknesses. I realised that rote memorisation

  was never my strong suit, but I was good at presenting

  ideas and communicating effectively. Before attending

  1

  st

  ISO, I had never given a formal presentation, but the

  school encouraged me to step out of my comfort zone,

  refine my speaking skills, and build confidence. These

  abilities have been incredibly useful in my career, where

  clear communication and the ability to articulate ideas

  play a crucial role.

  Another significant skill I developed was teamwork.

  Throughout my time at 1

  st

  ISO, I often worked

  on group projects, presentations, and collaborative

  tasks. This experience taught me how to manage

  time efficiently, meet deadlines, and divide work fairly

  while supporting my peers. Learning to navigate group

  dynamics and contribute to a team effort has been

  invaluable in my professional life, where collaboration

  and adaptability are essential.

  Nowadays, I work as part of a team and often

  communicate with tourists, locals, and fellow researchers.

  In doing so, I apply many of the skills I learned during

  my time at 1

  st

  ISO.

  1

  st

  ISO offers an international educational program.

  How do you perceive the benefits of this type

  of education for students compared to the traditional

  Czech system?

  It already says it in the heading—International. Having

  an international educational program brings with

  it many benefits, and I could feel the difference

  compared to the traditional Czech system. Most of us

  at 1

  st

  ISO were planning to go to university abroad,

  and this type of education prepared us for that in ways

  a standard Czech high school simply couldn’t.

  For those staying in the Czech Republic, there was

  no issue joining a Czech university, but for those

  heading abroad, we were at a significant advantage.

  We were already used to studying in English, writing

  essays in an academic style, and thinking critically—

  things that many students from traditional Czech high

  schools had to adjust to later.

  Another huge benefit was the support we received when

  applying to foreign universities. From understanding

  application processes to writing personal statements,

  we had all the guidance we needed. It wasn’t just about

  academics; it was about preparing us for the whole

  experience of studying and living in a different country.

  Beyond just university prep, the atmosphere at 1

  st

  ISO

  felt more open-minded, diverse, and exciting. We were

  constantly exposed to new perspectives, new ways

  of thinking, and new cultures, which made learning feel

  dynamic and engaging. Compared to what my peers

  in the traditional Czech system were experiencing, our

  education felt more connected to the real world—less

  about memorising facts and more about understanding,

  discussing, and applying knowledge.

  Overall, the international aspect of our education

  wasn’t just a title; it shaped the way we learned,

  thought, and planned for the future. And looking back,

  that made all the difference.

  How do you continue to educate yourself?

  What should be followed in the field

  of environmental protection?

  Firstly, I am very lucky that my workplace provides

  me with opportunities to attend courses and workshops.

  I have received many certifications this way, the most

  recent one certifying me as a wolf sign documentation

  specialist.

  I also like to visit other protected areas. It is important

  to compare conservation strategies and exchange

  experiences and information. Research is always

  moving forward—what is considered best practice

  today may, and most likely will, change in the future.

  Another thing I find important is reading. Reading,

  reading, reading. I can‘t stress this enough—books,

  the latest research, and scientific studies. I also try

  to watch the newest nature documentaries. There

  is always more to learn. You can never know everything,

  but you can always know more.

  A key issue in environmental protection is the

  biodiversity crisis, largely driven by habitat loss. It is

  crucial to stay updated on the latest regulations

  and explore ways to protect existing habitats, as well

  as create new ones. Ensuring these habitats are

  interconnected through nature corridors is also

  important. Even small actions, like keeping your own

  garden a bit ‘messier,’ can provide valuable support

  to local wildlife.

  Thank you for the interview.

  Many people think you have to travel

  far and wide to see wildlife,

  but there’s so much to discover

  right outside your front door.

• The Jungle: Green Hell or Paradise?

• Sebekázeň, vize a Shakespeare pod širým nebem

  70 ǀ POSITIV MAN

  Sebekázeň, vize a Shakespeare

  pod širým nebem

  Text: redakce, foto: Karel Juchelka | Letní Shakespearovské slavnos

  „Úspěch určuje to, že si dokážete představit něco, co si zam nikdo jiný nepředstavil – nebo ne

  tak, jak si to představím já.“ Tato věta vyshuje přístup Andreje Harmečka, jednoho ze spolutvůrců

  Letních shakespearovských slavnos v Ostravě, který sice nevzešel z divadelního světa, ale

  dokáže velké kulturní projekty rozplánovat s přesnos inženýra. Jak se spojuje technologická logika

  s uměleckou vizí? A proč se jeho srdcovkou stala právě Komedie omylů?

  Andrej Harmečko

• Sebekázeň, vize a Shakespeare pod širým nebem

  www.posiv.cz ǀ 71

  POSITIV MAN

  Začínal jste jako šéf výzkumu a vývoje

  v technologické firmě. Co vám tato zkušenost

  přinesla – a co si z ní nesete dodnes?

  Já myslím, že nějakou logičnost a posloupnost věcí.

  A určitý cit pro to, co dává a nedává smysl. Když pra-

  cujete na projektu, který v sobě nese podstatnou ino-

  vační část, musíte si dobře umět představit, co je zají-

  mavé, perspektivní a realizovatelné, i přes to, že stavíte

  na datech, která vám možný cíl napoví. Podobně to je

  vlastně i u divadelního festivalu: organizace vyžaduje

  sebekázeň a orientaci na výsledek. Úspěch určuje to,

  že si dokážete představit něco, co si zatím nikdo jiný

  nepředstavil, nebo nepředstavil způsobem, kterým si

  to například představím já.

  Jste spoluzakladatelem Letních shakespearovských

  slavností v Ostravě, které letos slaví 18. ročník. Co

  vás tehdy vedlo k tomu, přivést do města právě tento

  festival?

  Za myšlenkou přivést festival do Ostravy jsem nestál

  já, ale Vladimír Polák a Petr Sýkora. Já jsem se přidal

  vzápětí a myslím, že jsem vnesl právě ten proces, který

  festival umožnil uspořádat. O sobě mohu říct, že nej-

  sem člověk od divadla, neměl jsem ten přesah a vazby,

  nebyl jsem ten pravý, kdo mohl komunikovat s herci

  a režiséry. Ale zase jsem byl někdo, kdo neměl problém

  zorganizovat i velký projekt.

  Jak se daří udržovat kontinuitu a vysokou úroveň

  festivalu? Jak se během let proměnil a co považujete

  za jeho největší úspěchy?

  Kontinuita je samozřejmě dána i popularitou. Kdyby

  festival nebyl úspěšný, těžko by se navazovalo. Já my-

  slím, že ten formát a období, kdy probíhá, jsou dobře

  nastaveny. Komfort a služby jsou pro tento typ festivalu

  nadstandardní, a to je něco, co pomáhá festival udržet

  v dobré kondici. Úspěchem určitě bude, že za dva roky

  oslavíme 20 let historie Slavností a že se také nebojíme

  uvádět divadlo v jiném než českém jazyce. I letos při-

  vezeme představení v angličtině, které bude stát za to.

  Pro lepší zážitek jsme jej doplnili českými titulky.

  Jak probíhá výběr herců pro jednotlivé inscenace?

  Spolupracujete s konkrétními divadly, nebo

  oslovujete jednotlivé osobnosti?

  To je vždy náročné, jak a koho správně zvolit, nicméně

  vzhledem k termínu jde také o čas interpretů, kteří mají

  volno po náročné sezóně. Je tam více faktorů. Od za-

  čátku se snažíme stavět naše inscenace na hercích

  z regionu, abychom pak mohli reprezentovat Ostravu

  i v jiných částech republiky nebo na Slovensku.

  Podstatnou váhu má samozřejmě hlas režiséra.

  Nespolupracujeme s divadly jako takovými, ale oslovu-

  jeme umělce individuálně.

  Je náročné zajistit účast herců z různých koutů

  republiky? Jak zvládáte logistiku a organizaci zkoušek?

  To trochu souvisí s předchozí otázkou – logistika je

  opravdu obrovská výzva. Někteří herci, ač původně

  ostravští, například změní angažmá a my se musíme

  přizpůsobit. Některé části se například nazkoušejí

  v Praze. Je na to relativně málo času a vyžaduje to hod-

  ně plánování.

  S jakými největšími výzvami jste se při organizaci

  festivalu setkali – například během pandemie?

  Během covidu to byl samozřejmě obrovský stres, ale

  nakonec jsme festival uspořádali. Nevím, zda jsme měli

  štěstí a vešli jsme se mimo lockdowny, ale to je asi ten

  důvod. Ale stresy jsou pořád – například někdo one-

  mocní a je nutno rychle hledat alternace, počasí se

  zhorší apod. Ale s tím, jak dlouho to už děláme, se ty

  stresové návaly zmenšují. Zkušenosti pomáhají zvládat

  nepředvídatelné situace lépe.

  Festival každoročně navštíví více než

  20 000 diváků. Jak se proměňují jejich

  očekávání a jak na to reagujete?

  Myslím, že se postupně změnilo očekávání hlavně

  v oblasti komfortu a služeb. Už je to více společenská

  událost, než jenom umělecká, divadelní. Divák, který

  byl na začátku rád, že uvidí oblíbené herce a dobrou

  inscenaci, chce nyní další servis (deky, nápoje zdarma,

  apod.). Slavnosti mají každý rok spoustu nových divá-

  ků, kteří na podobné akci nikdy nebyli, je to i jejich se-

  známení s divadlem. Tak se snažíme jim vyjít vstříc. A to

  je, myslím, správně.

  Která zpětná vazba od diváků vás v minulosti nejvíce

  potěšila nebo překvapila?

  Na to se mi hůře odpovídá, protože my vlastně (kro-

  mě sociálních sítí) nemáme systém zpětné vazby jiný,

  než návštěvnost. Ale nejvíce mě těší, když se podaří

  nabídnout něco jiného, nestandardního a lidi to potěší.

  Obecně si všímám, že v Česku máme hodně konzerva-

  tivní divadelní publikum, které ví, co chce, a málokdy

  ponechává tvůrcům prostor pro experiment. A pokud

  vystoupíme z komfortní zóny, je to na reakcích diváků

  znát. Myslím si ale, že Slavnosti mají dobrou pověst

  a děláme hodně proto, abychom ji udrželi.

  Slavnos mají dobrou pověst a děláme

  hodně proto, abychom ji udrželi.

• Self-discipline, Vision, and Shakespeare Under the Open Sky

  72 ǀ POSITIV MAN

  Proč jste letos zvolili právě Othella a slovenského

  Hamleta jako premiérové inscenace?

  Othello je pražský titul a my děláme ostravskou inscenaci

  jednou za dva roky, proto je letos hlavní premiérou právě

  tento shakespearovský thriller. Hamlet je slovenská pro-

  dukce, opravdu skvělá, a my jsme ji již delší dobu chtěli

  na našem festivalu uvést. Příští rok to zase půjde více

  do komediálních titulů. Shakespeare toho sice napsal

  dost, ale obecně se hraje těch cca 12 her, které jsou di-

  vácky oblíbené. Takže prostor pro rozhodování není zas

  tak velký.

  Co pro vás osobně znamená práce na Letních

  shakespearovských slavnostech?

  Má práce začíná vždy po ukončení ročníku a probíhá

  hlavně před festivalem. Dát dohromady s kolegy pro-

  gram, partnery, financování, vstupenky apod. Na sa-

  motném festivalu jsem již jen z důvodů řešení kompli-

  kací, které samozřejmě běžně nastanou.

  Máte mezi Shakespearovými hrami nějakou

  srdcovou, která vás zvlášť oslovila?

  Komedie omylů je má srdcovka, ale i proto, že to byla první

  věc, se kterou jsme v roce 2008 začínali. Prostě mám rád

  komedie. Na druhou stranu jedno z nejsilnějších představe-

  ní, které jsem viděl, byl Richard III. v podání Jerzyho Stuhra.

  Vaše kariéra se pohybuje na pomezí technologií

  a kultury – například v projektu Černá kostka. Jak se

  tyto dvě oblasti ve vaší práci propojují?

  Spíše než o propojení technologií a kultury jde v mém

  případě o zálibu v organizování. Neřekl bych tedy, že se

  tyto oblasti přímo prolínají, spíše se jedná o obdobné

  procesy. Obě se totiž dotýkají podobných sfér – spo-

  lečnosti, kreativity apod., takže ve finále je to vlastně

  podobný obor.

  Sledujete stále technologické novinky? Zaujala vás

  v poslední době nějaká aplikace nebo nástroj, který

  využíváte v práci nebo doma?

  Určitě používám AI aplikace, jak standardní textové,

  tak grafické i video aplikace. Myslím, že to je technolo-

  gie, která bude měnit nejen způsob, jak pracujeme, ale

  bude mít dopad na celou společnost v celé řadě oblas-

  tí, u kterých si můžeme myslet, že jsou dané, neměnné.

  Je minimálně dobré se na to připravit.

  Daří se vám při všech aktivitách najít čas i sám

  pro sebe – na sport, koníčky, odpočinek? Co vám

  pomáhá dobít energii?

  Ani ne, ale intenzivně přemýšlím nad tím, jak to změnit.

  Děkuji za rozhovor.

  Self-discipline, Vision, and Shakespeare

  Under the Open Sky

  “Success lies in being able to imagine something that no one else has – or at least not in the way

  I envision it.” This sentence encapsulates the approach of Andrej Harmečko, one of the co-creators

  of the Summer Shakespeare Fesval in Ostrava. Although he does not come from the world of theatre,

  he approaches major cultural projects with the precision of an engineer. How does technological logic

  blend with arsc vision? And why has The Comedy of Errors become the one closest to his heart?

  You started out as Head of Research

  and Development in a technology company. What

  did that experience give you – and what do you still

  carry with you today?

  I believe it gave me a sense of logic and a clear

  sequence of steps. And a certain instinct for what

  makes sense and what doesn’t. When you‘re working

  on a project with a significant innovative component,

  you need to be able to imagine what’s interesting,

  promising, and feasible – even though you‘re working

  with data that only hints at the potential outcome.

  It‘s actually quite similar when it comes to organising

  a theatre festival: it requires self-discipline and a results-

  oriented mindset. Success is determined by the ability

  to imagine something no one else has yet envisioned

  – or at least not in the way I envision it.

  You are a co-founder of the Summer Shakespeare

  Festival in Ostrava, which is celebrating its 18th

  edition this year. What led you at the time to bring

  this particular festival to the city?

  The idea to bring the festival to Ostrava didn’t come

  from me originally – it was initiated by Vladimír Polák

  and Petr Sýkora. I joined shortly after and I believe

  I brought in the kind of process that made it possible

  to actually organise the festival. I’m not someone from

  the theatre world; I didn’t have those connections

  or the broader understanding needed to communicate

• Self-discipline, Vision, and Shakespeare Under the Open Sky

  www.posiv.cz ǀ 73

  POSITIV MAN

• Self-discipline, Vision, and Shakespeare Under the Open Sky

  74 ǀ POSITIV MAN

  with actors and directors. But I was

  someone who had no problem managing

  a large-scale project.

  How do you manage to maintain

  the festival’s continuity and high quality?

  How has it evolved over the years,

  and what would you consider its greatest

  successes?

  Continuity is, of course, also linked

  to popularity. If the festival hadn’t been

  successful, it would have been difficult

  to keep it going. I think the format and timing

  of the festival are well chosen. The level

  of comfort and services offered is above

  standard for this type of event, and that

  definitely helps keep the festival in good

  shape. One clear success is that in two

  years, we’ll be celebrating the festival’s 20th

  anniversary, and that we’re not afraid to stage

  performances in languages other than

  Czech. This year, for example, we’re bringing

  a production in English that is well worth

  seeing – and to enhance the experience,

  we’ve added Czech subtitles.

  How do you select the cast for each

  production? Do you work with specific

  theatres or approach individual actors?

  It’s always a challenge to choose the right

  people, especially because the timing

  coincides with a period when actors finally

  have some time off after a demanding

  theatre season. So there are several factors

  to consider. From the beginning, we‘ve tried

  to base our productions on actors from

  the region, so that we can also represent

  Ostrava in other parts of the Czech Republic

  or even in Slovakia. Of course, the director‘s

  opinion plays a significant role. We don’t

  collaborate with theatres as institutions –

  we approach artists individually.

  Is it difficult to secure the participation

  of actors from different parts of the

  country? How do you manage

  the logistics and rehearsal schedule?

  That’s closely related to the previous

  question – logistics are a huge challenge.

  Some actors, though originally from

  Ostrava, may switch engagements, and we

  have to adapt. Sometimes certain parts

  of the production are rehearsed in Prague.

  There’s relatively little time, and it takes

  a lot of planning.

  What were the biggest challenges you’ve

  faced while organising the festival – for

  example, during the pandemic?

  During Covid, it was obviously incredibly

  stressful, but we did manage to hold

  the festival. I’m not sure whether we were

  just lucky and managed to fit the dates

  outside of lockdowns, but that’s probably

• Self-discipline, Vision, and Shakespeare Under the Open Sky

  www.posiv.cz ǀ 75

  POSITIV MAN

  why it worked out. But there are always stressful

  moments – someone gets ill and we have to find a last-

  minute replacement, the weather turns bad, and so on.

  But the longer we do this, the more those stress levels

  decrease. Experience helps us deal with unpredictable

  situations much better.

  The festival attracts over 20,000 visitors each year.

  How are their expectations changing, and how

  do you respond to that?

  I think expectations have gradually shifted, especially

  when it comes to comfort and services. It’s now more

  of a social event than just an artistic or theatrical one.

  At the beginning, people were happy just to see their

  favourite actors and a good play. Now, they expect

  more – things like blankets, complimentary drinks,

  and similar touches. Every year, we welcome a lot

  of new visitors who’ve never been to an event like this

  before – it’s often their first real encounter with theatre.

  So we try to accommodate them. And I think that’s

  the right approach.

  What piece of audience feedback has pleased

  or surprised you the most in the past?

  That’s a bit harder to answer, because apart from social

  media, we don’t really have a structured feedback

  system – our main indicator is attendance. But what

  always pleases me most is when we manage to offer

  something different or unconventional, and people

  respond positively to it. In general, I’ve noticed that

  Czech theatre audiences tend to be quite conservative

  – they know what they want and rarely give creators

  much room for experimentation. So when we step

  outside the comfort zone, you can definitely feel it in

  the audience’s reaction. Still, I believe the Festival has

  a good reputation, and we do a lot to maintain it.

  Why did you choose Othello and the Slovak Hamlet

  as this year’s premieres?

  Othello is a Prague production, and since we stage

  an original Ostrava production only once every two

  years, this Shakespearean thriller takes the lead as this

  year’s main premiere. Hamlet is a Slovak production

  – a truly excellent one – and we’ve wanted to bring

  it to our festival for quite some time. Next year, we’ll

  be leaning more towards comedic titles again. Even

  though Shakespeare wrote a great number of plays,

  there are roughly a dozen that are particularly popular

  with audiences, so the selection isn’t quite as broad

  as it might seem.

  What does working on the Summer Shakespeare

  Festival mean to you personally?

  My work always begins after the current season ends

  and mostly takes place in the lead-up to the next

  festival. Together with my colleagues, we put together

  the programme, secure partners, financing, ticketing,

  and so on. During the festival itself, I’m mainly involved

  when complications arise – which, of course, is quite

  normal.

  Do you have a favourite Shakespeare play that

  resonates with you personally?

  The Comedy of Errors is the one closest to my

  heart, partly because it was the very first production

  we staged when we launched the festival in 2008.

  I simply enjoy comedies. On the other hand, one

  of the most powerful performances I’ve ever seen was

  Richard III with Jerzy Stuhr in the lead role.

  Your career moves between the worlds of technology

  and culture – for example, in the Černá kostka

  project. How do these two areas intersect in your

  work?

  Rather than a connection between technology

  and culture, it’s really my passion for organising.

  So I wouldn’t say that these two fields blend together

  directly – it’s more about a similar process. Both involve

  similar elements – society, creativity, and so on – so in

  the end, they’re actually quite alike.

  Do you still keep up with technological

  developments? Has any app or tool caught your

  attention recently that you now use at work or at

  home?

  Definitely – I use AI applications, both the standard

  text-based ones as well as graphic and video tools.

  I believe this is a technology that will not only change

  the way we work, but will have an impact on society

  as a whole, including areas we might consider fixed

  or unchangeable. At the very least, it’s wise to start

  preparing for that.

  With all your activities, do you manage to find time

  for yourself – for sports, hobbies, or relaxation?

  What helps you recharge?

  Not really – but I’m thinking hard about how to change

  that.

  Thank you for the interview.

  The real barrier to growth isn’t

  the agency – it’s the company’s mindset.

• Letní Shakespearovské slavnosti

  Web

• Letní Shakespearovské slavnosti

  Web

• Kde končí hudba a začíná vize?

  78 ǀ POSITIV MAN

  Kde končí hudba a začíná vize?

  Když před třinác lety nastoupil do čela Janáčkovy lharmonie Ostrava (JFO), byl to podle jeho

  slov pro vedení města odvážný krok. Dnes Mgr. Jan Žemla dokazuje, že risk se vyplal. Pod jeho

  vedením se instuce vyprolovala jako respektovaná značka na mezinárodní scéně a stabilní

  kulturní hráč. Nově bude od září řídit i Mezinárodní hudební fesval (MHF) Leoše Janáčka a buduje

  propojený celek s JFO a koncertním sálem. O výzvách s m spjatých, cestě na vrchol i přístupu

  k mladému publiku jsme hovořili s mužem, který dokáže spojit umění s manažerskou preciznos.

  Text: redakce, foto: Janáčkova lharmonie Ostrava

  Mgr. Jan Žemla

• Kde končí hudba a začíná vize?

  www.posiv.cz ǀ 79

  POSITIV MAN

• Kde končí hudba a začíná vize?

  80 ǀ POSITIV MAN

  Jaká byla vaše cesta k vedení Janáčkovy

  filharmonie? Co považujete za klíčové

  momenty své profesní dráhy?

  Před tím, než jsem se stal ředitelem JFO,

  jsem působil v managementu Filharmonie

  Brno. To byl také jeden z klíčových mo-

  mentů mé kariéry. Byl to tým, kde panova-

  la výjimečná souhra profesních a lidských

  faktorů, a pro mne to bylo takříkajíc určují-

  cí. Ve chvíli, kdy se ředitel David Mareček

  přesunul do Prahy a stal se generálním

  ředitelem České filharmonie, i já jsem cítil

  nutnost posunout se dál. V tu chvíli se ob-

  jevila příležitost, které jsem využil a doteď

  nelituji. Přihlásil jsem se do výběrového

  řízení na ředitele Janáčkovy filharmonie

  a zvítězil. Myslím, že pro tehdejší vedení

  města to byl do jisté míry riskantní krok

  – byl jsem mladý a neměl na Ostravu

  prakticky žádnou vazbu. Nakonec se ten-

  to fakt ukázal jako určitá výhoda. Aktuálně

  působím na této pozici již třináctým ro-

  kem, snad to tedy byla pro město Ostravu

  správná volba.

  Co považujete za největší úspěchy

  filharmonie za dobu, co ji vedete?

  Mojí ambicí byla institucionální stabiliza-

  ce, posílení značky JFO na mezinárodní

  scéně a zejména zkvalitnění produkce

  na domácí půdě. Samozřejmě jsem věděl,

  že to vše je řekněme běh na dlouhou trať.

  Ale všechny tyto faktory se podařilo napl-

  nit a nadále v tom pokračovat. Za největší

  úspěch ovšem považuji naše skvělé a po-

  četné publikum v Ostravě. Lidé na nás pro-

  stě chodí, což je důkazem toho, že veškerá

  naše práce má smysl. Druhým zásadním

  milníkem je pro mne to, že se za mého pů-

  sobení podařilo prosadit stavbu koncertní-

  ho sálu. To považuji za malý zázrak.

  Jaké jsou vaše hlavní cíle a vize pro další

  roky – a co je pro vás v této fázi

  největší výzvou?

  Důležité je neustrnout, nestagnovat, neza-

  stavit se. Mít ambici a energii na to neu-

  stále se zejména umělecky posunovat dál.

  Přitom si uvědomuji, že jsme za těch třináct

  let urazili s JFO dlouhou cestu a dosáhli ne-

  malých úspěchů. Nicméně já k tomu vše-

  mu přistupuji tak, jako bych byl stále na za-

  čátku a přemýšlím o tom, co by se dalo ze

  současné situace dále vytěžit, kam se dále

  posunout. V tuto chvíli věnujeme nemalou

  energii projektu koncertního sálu, což je

  stále tou největší ambicí. A v blízké době

  Lucie Baránková Vilamová, Jan Žemla

• Kde končí hudba a začíná vize?

  www.posiv.cz ǀ 81

  POSITIV MAN

  mě čeká vedení Mezinárodního hudebního festivalu

  Leoše Janáčka, kde se očekává, že i zde se náš přístup

  výrazně projeví. To vše spojuje moje potřeba kultivovat

  prostředí, ve kterém působím, přinášet kvalitní projek-

  ty a obohacovat tak život obyvatel Ostravy.

  Podle čeho volíte repertoár? Jak balancujete

  mezi klasickými díly a novými

  nebo experimentálními projekty?

  Metodika výběru repertoáru se nedá úplně jednoduše

  popsat. Kritérií je mnoho – musíte brát v úvahu vkus

  a možnosti publika, kterému chci zároveň připravovat

  neustálé výzvy. Beru v úvahu přednosti našeho orchest-

  ru, pečlivě vybíráme hostující umělce, hodnotíme, ve

  kterém repertoáru vynikají, a i tento fakt se snažíme

  v programu zohlednit. Samozřejmě přiznávám, že mou

  osobní preferencí jsou spíše méně tradiční či úplně

  nové projekty. Ty samozřejmě musíte vyvážit klasickým

  repertoárem, který je bez diskuse kvalitní a prověřený

  časem. V případě repertoárových skladeb ovšem usiluji

  o to, aby jejich provedení bylo exkluzivní. Tedy vyhle-

  dáváme takové interprety, kteří mají k těmto známým

  dílům co říct, hledají nové přístupy. Pak to není nuda.

  A samozřejmě máme jasně definováno několik cílo-

  vých skupin podle věku či žánrových preferencí a i těm

  se snažíme program a také propagaci jednotlivých cyk-

  lů přizpůsobit.

  Spolupracujete s různými dirigenty a sólisty z celého

  světa. Co je při této spolupráci nejdůležitější, aby

  byla úspěšná?

  Tuto otázku jsem otevřel již výše. Důležité je, aby měl

  hostující umělec k danému dílu co říct, aby inspiroval

  a tím náš orchestr také posunul dále. Existují samozřej-

  mě určitá objektivní kritéria, která se snažíme dodr-

  žovat. Obecně lze říci, že jsme se dostali na vysokou

  mezinárodní úroveň, ze které nehodlám slevit. Je prak-

  ticky nemožné, aby se do naší sezony dostal průměr-

  ný umělec. To se prostě neděje. Naopak, stále častěji

  slýchám otázku – jak jste takového umělce proboha

  dostali do Ostravy?

  Snažíte se filharmonii přiblížit i mladším generacím.

  Co podle vás dnes mladé lidi k vážné hudbě přitahuje

  – a co jim může nabídnout?

  Důležité je zbořit klišé, která jsou v naší branži jaksi

  zažitá. Prostě se snažíme vžít do kůže mladého po-

  sluchače, přemýšlíme o tom, co ho může bavit, jak ho

  zaujmout a tomu přizpůsobit všechny prostředky, které

  máme k dispozici. Nesmí to být nuda. Snažíme se vy-

  světlit, že hudba má být běžnou součástí našich životů,

  že to není něco, co se vznáší v nedosažitelných sférách.

  Zároveň věřím, že mladší lidé jsou věcem otevření.

  A pokud je správně oslovíte a následně nezklamete

  produktem, který uslyší, máte nového posluchače.

  Využívá Janáčkova filharmonie moderní technologie

  – například pro streamování koncertů, nahrávání,

  nebo digitální komunikaci s publikem?

  Nové technologie se snažíme využít zejména v mar-

  ketingu a propagaci naší činnosti. Jinak naší absolutní

  předností je právě ten živý a nepřenositelný zážitek

  z hudby. V tom spočívá naše exkluzivita. Pokud pro-

  ženete hudbu přes jakékoli digitální médium, to kouzlo

  se poněkud vytrácí. Samozřejmě v době covidu jsme

  jako každý využívali online platformy pro prezentaci

  vlastní činnosti, ale naštěstí jsme se mohli vrátit na nor-

  mální pódium. Nicméně důležitou součástí naší činnos-

  ti je nahrávání hudby pro různé partnery a tam využívá-

  me speciální nahrávací technologie a zařízení.

  Máte v plánu nějaké technologické inovace,

  které by mohly proměnit zážitek z koncertů nebo

  provoz orchestru?

  Hovoříme-li o našem dočasném působišti ve Vesmíru,

  ano. Nenazval bych to zrovna technologickou inova-

  cí – prostě jsme se rozhodli pro příští sezonu rozšířit

  pódium, abychom nebyli při tvoření našeho programu

  limitováni prostorem. Umožní nám to vrátit se k inter-

  pretaci větších symfonických děl. To považuji v tuto

  chvíli za zásadní. S otevřením koncertního sálu se nám

  otevře nový svět.

  Jaký styl vedení je vám blízký? Co podle vás dělá

  dobrého lídra v kulturní instituci?

  Asi nedokážu úplně charakterizovat, jaký styl vedení

  je mi blízký. V instituci našeho typu, tedy zejména při

  práci s umělci, musíte být demokratiční a autoritativ-

  ní zároveň. Musíte být přesvědčiví, věřit své věci, mít

  vizi. Pokud bych nebyl sám přesvědčen o tom, co dě-

  lám, nemohu strhnout ostatní, to je logické. Dále tato

  práce vyžaduje vzdělání v hudebním oboru, což vám

  dává určitou přesvědčivost v argumentaci při jednání

  v umělecko-provozních otázkách. A pak je důležité

  toto umělecké vzdělání propojit se schopností praktic-

  ky uvažovat, orientovat se v ekonomice, člověk musí

  být schopen často veřejně vystupovat, důstojně repre-

  zentovat instituci a také být obchodně zdatný. Je toho

  spousta, nejdůležitější je asi ono přesvědčení, kterému

  přizpůsobíte vše ostatní.

  Důležité je neustrnout, nestagnovat,

  nezastavit se. Mít ambici a energii

  na to neustále se zejména umělecky

  posunovat dál.

  Pokud bych nebyl sám přesvědčen o tom,

  co dělám, nemohu strhnout ostatní.

• Where Does Music End and Vision Begin?

  82 ǀ POSITIV MAN

  Máte při pracovním nasazení čas i sám pro sebe? Jak

  dobíjíte energii?

  Času mi příliš nezbývá – pokud pracujete v umě-

  lecké oblasti, stává se práce velmi osobní záležitostí.

  Jednoduše řečeno, je to rodina a sport. Nabít mě do-

  káže radost mých dětí a sportem se mi většinou daří

  udržovat určitou svěžest fyzickou i duševní.

  Chodíte si sám někdy „jen tak“ poslechnout koncert

  – bez pracovní role? Co vás dokáže opravdu pohltit?

  Ano, chodím a dokážu si to občas i užít. Nicméně mám

  určitý problém – slyšel jsem už tolik koncertů a tolik

  hudby, že automaticky přepínám k analytickému přístu-

  pu. Hodnotím, co se podařilo, co ne, srovnávám to z

  předchozími zkušenostmi. Ve chvíli, kdy se tato analý-

  za samovolně vypne, jsem pohlcen. Musí jít o předsta-

  vení, které je naprosto dokonalé, kde se potkají všech-

  ny možné faktory – vynikající interpretace, originalita

  hudebního pojetí, akustika atd.

  Byl jste vybrán jako nový ředitel Mezinárodního

  hudebního festivalu Leoše Janáčka. Co pro vás

  tato příležitost znamená a jak ji plánujete skloubit

  s vedením filharmonie?

  Můj aktuální pocit je zejména zodpovědnost a respekt

  vůči festivalu. Znamená to pro mne samozřejmě nový

  impuls, časovou investici. Skloubit vedení festivalu s ve-

  dením filharmonie bylo základem mé koncepce, cílem

  je postupně vytvořit silnou alianci „Koncertní sál –

  Janáčkova filharmonie Ostrava – MHF Leoše Janáčka“.

  Je to obrovská příležitost vybudovat opravdu silnou

  instituci s ještě výraznějším mezinárodním přesahem

  než mají nyní jednotlivé instituce. Vzhledem k tomu, že

  se jedná o subjekty s podobným programovým obsa-

  hem a já mám v branži určité zkušenosti, pouštím se

  do něčeho, co mi je blízké a vím přesně, co mám dělat.

  Svoje dosavadní zkušenosti tedy mohu zúročit, protože

  nevstupuji na neznámou půdu.

  Děkuji za rozhovor.

  Where Does Music End and Vision Begin?

  When Mgr. Jan Žemla took the helm of the Janáček Philharmonic Ostrava (JPO) thirteen years ago,

  it was, in his own words, a bold move by the city’s leadership. Today, he proves that the risk was

  worth taking. Under his guidance, the instuon has established itself as a respected brand on the

  internaonal stage and a stable force in the cultural landscape. Mr. Žemla has recently taken charge

  of the Leoš Janáček Internaonal Music Fesval (IMF) as well as, working to create a cohesive

  enty alongside the JPO and the new concert hall. We spoke with the man who seamlessly blends

  arstry with managerial precision about the challenges involved, the journey to the top, and his

  approach to engaging younger audiences.

  What led you to head the Janáček Philharmonic?

  What do you see as the key moments in your career?

  Before becoming Director of the JPO, I worked

  in management at the Brno Philharmonic. That was

  one of the pivotal moments in my career. It was a team

  where there was an exceptional harmony between

  professional and personal dynamics. For me, it was

  a defining experience. When Director David Mareček

  moved to Prague to become the General Director

  of the Czech Philharmonic, I too felt it was time to move

  on. That’s when a new opportunity arose – one I took,

  and I’ve had no regrets since. I applied for the open

  competition to lead the Janáček Philharmonic,

  and I won. I think it was a somewhat risky decision for

  the city’s leadership at the time – I was young and had

  virtually no ties to Ostrava. In the end, this actually

  turned out to be an advantage. I’m now in my thirteenth

  year in the role, so hopefully it’s proven to be the right

  choice for the city of Ostrava.

  What do you consider the philharmonic‘s greatest

  achievements during your tenure?

  My ambition was to stabilise the institution, strengthen

  the JPO brand on the international scene, and most

  importantly, to improve the quality of our productions

  at home. Of course, I was aware that this would

  be a long-term effort. However, we’ve managed

  to achieve all these goals and continue building on them.

  What I consider our greatest success is the fantastic

  and sizable audience we have here in Ostrava. People

  continue to attend our concerts, which is a clear sign

  that all our work truly has a meaning. The second major

• Where Does Music End and Vision Begin?

  www.posiv.cz ǀ 83

  POSITIV MAN

  Novoroční koncert Janáčkovy lharmonie Ostrava, 17.1.2025

• Where Does Music End and Vision Begin?

  84 ǀ POSITIV MAN

  milestone for me is that, during my tenure,

  we succeeded in getting approval for

  the construction of the concert hall. To me,

  that feels like a small miracle.

  What are your main goals and vision for

  the coming years? What do you see as the

  greatest challenge at this current stage?

  The key is not to become complacent, not

  to stagnate, not to stand still. It’s about

  having the ambition and energy to move

  forward, especially artistically. I realise

  that over these thirteen years, we’ve come

  a long way with the JFO and achieved

  a great deal. Still, I approach it all as if

  it were only just beginning – constantly

  thinking about how we can make the most

  of our current position, and how we can

  go even further. Right now, a lot of energy

  is being invested into the concert hall

  project, which remains our greatest

  ambition. And in the near future, I’ll

  be taking over the leadership of the Leoš

  Janáček International Music Festival,

  where there are high expectations that

  our approach will leave a clear imprint. All

  of this is driven by the desire to cultivate

  the environment in which I work, to bring

  high-quality projects to life, and to enrich

  the lives of Ostrava’s residents.

  How do you choose the repertoire? How

  do you balance classical works with new

  or experimental projects?

  The process of selecting the repertoire

  cannot be easily defined by a single

  formula. There are many criteria

  to consider – you must take into account

  the audience’s taste and expectations,

  while also striving to challenge them

  continuously. I also consider the strengths

  of our orchestra. We carefully select guest

  artists and evaluate the repertoire in which

  they truly shine – and we try to reflect

  this in the programme. Personally, I tend

  to favour less traditional or entirely new

  projects. Of course, these need to be

  balanced with the classical repertoire –

  pieces that are timeless and indisputably

  of high quality. However, even with such

  well-known works, I strive to ensure

  that each performance is distinctive.

  We seek out interpreters who bring fresh

  perspectives to these classics, who have

  something meaningful to say through

  them. That’s how we avoid falling into

  monotony. We also have clearly defined

  target groups based on age and genre

  preferences, and we adapt both our

  programming and the promotion of our

  concert series accordingly.

  You collaborate with various

  conductors and soloists from around

  the world. What do you see as the key

  to a successful collaboration?

  I’ve already touched on this a bit earlier.

  The most important thing is that the guest

  artist has something meaningful to express

  through the piece – that they can inspire

  and, in doing so, help move our orchestra

  forward. Of course, there are certain

  objective criteria that we aim to maintain.

  Generally speaking, we have achieved

  a high international standard, and I have

  no intention of compromising on that. It’s

  practically impossible for an average artist

  to appear in our season. It simply doesn’t

  happen. On the contrary, I’m increasingly

  hearing the question: “How on earth

  did you manage to bring such an artist

  to Ostrava?”

  You‘re working to make the philharmonic

  more appealing to younger generations.

  What do you think attracts young people

  to classical music today – and what can

  it offer them?

  It’s important to break down the clichés

  that are still deeply rooted in our field.

  We genuinely try to put ourselves in the

  shoes of a young listener – we think about

  Jan Žemla a kanadský klavírista Jan Lisiecki

  na koncertu z cyklu R, 22.1.2024

• Where Does Music End and Vision Begin?

  www.posiv.cz ǀ 85

  POSITIV MAN

  what might entertain or engage them and adjust all

  available tools accordingly. It simply must not be boring.

  We strive to show that music should be a natural part

  of everyday life – not something distant or floating

  in some unreachable realm. At the same time, I believe

  that young people are generally open-minded. And if

  you approach them the right way – and then deliver

  a performance that lives up to the promise – you’ve

  gained a new listener.

  Does the Janáček Philharmonic make use

  of modern technology? For example, when it comes

  to streaming concerts, recording, or digital

  communications with the audience?

  We mainly use new technologies in marketing

  and promoting our activities. But our greatest strength

  lies in the live, unrepeatable experience of music. That’s

  where our true exclusivity comes in. Once you run

  music through any digital medium, some of the magic

  inevitably gets lost. Of course, during the pandemic,

  like everyone else, we relied on online platforms

  to showcase our work, but thankfully we were able

  to return to the stage. That said, recording music for

  various partners is an important part of our activity,

  and for that we use specialised recording technologies

  and equipment.

  Are there any technological innovations planned

  that might transform the concert experience

  or orchestra operations?

  If we’re talking about our temporary venue at Vesmír,

  then yes – though I wouldn’t necessarily call

  it a technological innovation. We’ve simply decided

  to expand the stage for the upcoming season so that

  we’re no longer limited by space when planning our

  programmes. This will enable us to return to performing

  larger symphonic works, which I see as a significant

  development.

  What leadership style is closest to you? What, in your

  view, makes a good leader in a cultural institution?

  I’m not sure I could precisely define my leadership

  style. In an institution like ours – especially when

  working with artists – you have to be both democratic

  and authoritative. You need to be convincing, to believe

  in what you‘re doing, to have a clear vision. If I weren’t

  convinced myself, I couldn’t inspire others – it’s that

  simple. This kind of work also requires an education

  in music, which gives you credibility when discussing

  artistic and operational matters. At the same time, you

  need to connect that artistic background with practical

  skills- understanding economics, speaking confidently

  in public, representing the institution with dignity,

  and having a solid grasp of business. It’s a lot to balance,

  but I’d say the most important quality is conviction –

  everything else can be shaped around that.

  With such a demanding role, do you still find time for

  yourself? How do you recharge?

  There’s not much time left, to be honest – when you

  work in the arts, your job becomes a very personal

  matter. Simply put, it’s family and sport. The joy

  of my children recharges me, and sport helps me stay

  mentally and physically refreshed.

  Do you ever go to concerts “just to listen” – without

  your professional hat on? What really captivates you?

  Yes, I do – and I sometimes manage to truly enjoy it.

  But there’s a challenge: I’ve heard so many concerts

  and so much music that I tend to automatically switch

  into an analytical mode. I assess what worked and what

  didn’t, comparing it with previous experiences.

  When that inner analysis switches off on its own, that’s

  when I’m truly immersed. It has to be a performance

  where everything comes together – outstanding

  interpretation, originality of musical vision, acoustics,

  and so on. Only then does it fully absorb me.

  You were appointed as the new director of the Leoš

  Janáček International Music Festival. What does

  this opportunity mean to you, and how do you plan

  to balance it with leading the philharmonic?

  Right now, I mostly feel a deep sense of responsibility

  and respect towards the festival. Of course, it also

  means a new impulse and a significant investment

  of time. Balancing the leadership of the festival with

  the Philharmonic was a key element of my concept –

  the goal is to gradually build a strong alliance: “Concert

  Hall – Janáček Philharmonic Ostrava – Leoš Janáček

  IMF.” It’s a tremendous opportunity to create a truly

  powerful institution with an even greater international

  impact than any of the entities currently have on their

  own. Given that these organisations share a similar

  programming focus and that I have experience in the

  field, I’m stepping into something that feels quite

  natural to me – I know what needs to be done. I’ll

  be able to draw on everything I’ve learned so far, as I’m

  not entering unknown territory.

  Thank you for the interview.

  The key is not to become complacent,

  not to stagnate, not to stand sll. It’s

  about having the ambion and energy

  to move forward, especially arscally.

  If I weren’t convinced myself, I couldn’t

  inspire others – it’s that simple.

• Umění, které dýchá technologií i přírodou

  86 ǀ POSITIV MAN

  Umění, které dýchá technologií

  i přírodou

  Sochař MgA. Vilém Frič nachází inspiraci tam, kde se na první pohled proklady setkávají – ve

  spojení přírody a moderních technologií. Ve svých kineckých sochách pracuje s pohybem, ocelí

  a interakcí diváka, čímž vytváří prostor pro zamyšlení nad existencí, pomíjivos i krásou okamžiku.

  V rozhovoru popisuje svou cestu od fascinace nerezovou ocelí až po premiéru nové

  monumentální instalace Brána zrcadel.

  Text: redakce, foto: MgA. Vilém Frič

  Olymp - fontána, světelná socha | Vilém Frič

• Umění, které dýchá technologií i přírodou

  www.posiv.cz ǀ 87

  POSITIV MAN

  Vaše díla často propojují moderní technologie

  s přírodními motivy. Co Vás inspiruje

  k této kombinaci?

  Smyslem mé tvorby je, aby obohacovala, přinášela

  něco nového a vedla k relaxaci a zamyšlení. Příroda pro

  mne představuje určitý prostor k odpočinku a zároveň

  k zamyšlení nad existencí člověka. Proto je pro mne

  přirozené hledat v ní inspiraci.

  Technologie mě naopak fascinují. Odjakživa jsem chtěl

  pochopit, jak co funguje, přijít tomu na kloub. Vždycky

  se snažím posunout svá díla o kousek dál a moderní

  technologie mi to umožňují. Je to díky tomu, že nabízí

  větší škálu vizuálních vjemů, ale i určitý prvek přidané

  hodnoty. Například kolekce světelných plastik. Zdá se

  to jako maličkost, ale pro mne je často velmi důležitý

  prvek právě ten okamžik interakce, kdy se dotknete so-

  chy a ona nějak reaguje a vy přitom nejste nijak rušeni

  elektronikou a zařízením, které je k tomu potřebné.

  Proto rád propojuji technologii a přírodní motivy.

  Co vás přivedlo k tvorbě kinetických soch –

  propojení pohybu, kovu a prostoru?

  Vždy mě lákal pohyb, prostor, lom světla, zrcadlené

  plochy a deformace prostoru i úvahy nad plynutím

  času z pohledu bytí.

  Můj otec je také sochař pracující převážně s nerezavějí-

  cí ocelí. Jeho tvorba a přístup k sochařině mě samozřej-

  mě velmi ovlivnily a daly mi spoustu podnětů. Zároveň

  jsem ale potřeboval najít svoji cestu, jak s tímto materi-

  álem pracovat a jak má díla posunout dále.

  Má touha dosáhnout ve svých dílech přesahu tak při-

  rozeně vyústila ve hledání a využití nových technologií

  a výrazových prostředků. Jedním z nich je právě kineti-

  smus a interakce diváka se sochou.

  Kinetické zrcadlené plochy jsou pro mne přirozeným

  a logickým vyústěním mé tvorby. Dávají mi prostor

  proměnné formy tvarosloví objektu a vzájemně umož-

  ňují interakci diváka. Záměrně vytvářím své kinetické

  zrcadlené objekty tak, aby si jejich plochy pohrávaly

  a přetvářely nejen prostor, ale i naše prostorové vní-

  mání, a tím nás obohacovaly. Mnohdy obsahují skrytý

  podtext a mohou vést k zamyšlení nad pomíjivostí bytí

  a odrazu viděného a reality.

  Jaký význam má pro Vás práce s nerezovou ocelí

  a ocelí? Co Vás na těchto materiálech fascinuje?

  Dalo by se říct, že nerezavějící ocel mi tak nějak byla

  dána do vínku. Je to určitá část odkazu a prostředí, ve

  kterém jsem vyrůstal. Už jako malý jsem u otce pozo-

  roval, jak ji hodiny proměňuje, přetváří a dává jí tvar.

  Nejvíce mě inspirovala tvorba fontán, které se se záli-

  bou věnuji dodnes. Ale cestu k ní jsem si našel po svém.

  V průběhu své tvorby jsem si vyzkoušel práci s mnoha

  materiály od klasické modelovací hlíny až po finální

  odlévání sochy do různých materiálů. Tato zkušenost,

  poznání a vlastnosti jiných materiálů mě utvrdily v mé

  volbě a důvodech, proč právě ocel a kombinace s ne-

  rezavějící ocelí. Je to především možnost pracovat s da-

  ným materiálem přímo v jeho primární podobě, a ne

  jej odlévat. Vyhovuje mi i způsob opracování, i když je

  velmi fyzicky náročný. Ale to je právě to, co mě kolikrát

  na tom baví, že se nemusím bát do toho praštit, a když

  se to nepovede, tak to uříznu nebo přivařím. Jak to říct

  – je to pro mne taková chlapská práce, ale tím nechci

  říct, že by ji ženy nezvládly.

  Kolikrát právě i onen proces zpracování a povrchová

  úprava je pro mne výrazovým prostředkem. Ať se jed-

  ná o broušenou ocel, přiznaný svár nebo její přirozený

  zrezlý povrch, až po zrcadlově leštěné plochy nereza-

  vějící oceli, která je velmi odolná a nepoddajná. Tyto

  vlastnosti mě přímo vybízí a umožňují mi je vzájemně

  kombinovat s dalšími materiálovými prvky a živly příro-

  dy. Od industriálních zrezlých fontán s vodou a párou

  až po leštěné rostlinné, tvary, jako je tomu například

  u fontány Ariely, nebo kombinace s ohněm, jako u so-

  chy Prométheovo poselství.

  Jak u Vás obvykle probíhá samotná tvorba? Kolik

  času Vám zpravidla zabere vytvořit jednu sochu – dá

  se to vůbec odhadnout?

  Když začínám novou tématickou kolekci nebo etapu,

  tak je to pro mne vždy náročnější a potřebuji si vnitř-

  ně uvědomit, co vlastně chci říct a jak to vnímám.

  Potřebuji se osobně ponořit sám do sebe.

  Následně – když už vím, co a jak chci – záleží už jen

  na tom, jak daleko se vydala má fantazie. Někdy to jsou

  jednoduché objekty snadnější na proces výroby, ale

  někdy mi to trvá i půl roku. Například kinetické sochy

  jsou pro mne velmi náročné nejen z hlediska estetic-

  kého, ale i technického provedení. Mechanismy, které

  v nich používám, si sám vymýšlím, ale i vyrábím, pro-

  tože jsou často velmi atypické. Někdy ale i u jednodu-

  ché věci, například jak vysoký má být podstavec pod

  sochu, jsem schopen rozjímat týden a provést několik

  zkoušek, než najdu pro mne správné řešení.

  Vždycky se snažím posunout svá díla

  o kousek dál a moderní technologie

  mi to umožňují.

  Když začínám novou témackou kolekci

  nebo etapu, potřebuji se osobně

  ponořit sám do sebe.

  Scan me

• Art that Breathes with Technology and Nature

  88 ǀ POSITIV MAN

  Můžete nám přiblížit, co návštěvníci uvidí na vaší

  výstavě na Čeladné?

  Jedná se o autorskou výstavu v Prosper Golf Resort

  Čeladná, která potrvá od 15.7. do 22.7. 2025. Těším se,

  že tady bude poprvé veřejně odhalena má nová kine-

  tická socha Brána zrcadel. Tuto sochu mám hotovou

  již nějakou dobu a je jednou z těch, které jsou větší

  a zabraly mi spoustu času. Hledal jsem pro její odha-

  lení správné místo i načasování, kterého můžete být

  nyní součástí. Navíc představím i novou kolekci soch

  pod názvem Strážní andělé. Bude tam i fontána, ať tam

  máme zastoupené ty živly. A samozřejmě s sebou vez-

  mu i nové designové tácy, ať máte ucelenou představu

  o mé tvorbě.

  Budu rád, když si najdete čas a přijdete se na výstavu

  podívat. Je to krásný prostor s úchvatným výhledem,

  kde Vám rád o jednotlivých dílech povím více osobně.

  Máte stálou expozici nebo spolupracujete

  s galeriemi? Máte v plánu nějaké nové projekty nebo

  spolupráce, na které se můžeme těšit?

  Ano, v příjemném prostředí na klinice komplexní péče

  v Praze v Elite Medical můžete vidět mou pravidelně

  obměňovanou a aktualizovanou tvorbu. Zahájil jsem

  též spolupráci s pražskou Galerií 20-21, kde budu mít

  autorskou výstavu v březnu 2026.

  Moji autorskou tvorbu a limitované série designu najde-

  te pod značkou Vilém Frič AF artforest nebo na strán-

  kách www.artforest.cz, pod značkou AF artforest. Zde

  jsou pravidelně prezentována nejen má díla, ale i mého

  otce MgA. Jiřího Friče, se kterým někdy tvoříme spo-

  lečně. Některá z nich jsou k vidění po osobní dohodě

  u nás v ateliéru nedaleko Prahy. Řada mých děl je pak

  v soukromých sbírkách, a ty bohužel k osobnímu vidění

  již nejsou.

  Děkuji za rozhovor.

  Art that Breathes with Technology

  and Nature

  Sculptor MgA. Vilém Frič nds inspiraon where opposites seemingly meet – in the fusion

  of nature and modern technology. In his kinec sculptures, he works with moon, steel, and viewer

  interacon, creang a space for reecon on existence, transience, and the beauty of the moment.

  In this interview, he talks about his journey from a fascinaon with stainless steel to the premiere

  of his new monumental installaon Brána Zrcadel (The Gate of Mirrors).

  Your work often combines modern technology with

  natural motifs. What inspires you to merge these

  elements?

  The purpose of my art is to enrich, to bring something

  new, and to lead people towards relaxation

  and contemplation. For me, nature represents a space

  for rest and, at the same time, a place for reflecting

  on human existence. That’s why it feels natural to seek

  inspiration from it.

  Technology, on the other hand, has always fascinated

  me. I’ve always sought to understand how things

  work, to get to the bottom of them. I continually

  strive to push my work a little further, and modern

  technology allows me to do that. It offers a broader

  range of visual impressions, but also a certain added

  value. For example, in regards to the collection of light

  sculptures. It might seem like a small thing, but for me,

  that moment of interaction is often crucial – when

  you touch a sculpture and it responds in some way,

  and you‘re not distracted by the electronics or devices

  needed to make it happen. That’s why I enjoy

  connecting technology with natural motifs.

  What led you to create kinetic sculptures –

  combining movement, metal, and space?

  I’ve always been drawn to movement, space,

  the refraction of light, mirrored surfaces, spatial

  distortion, and reflections on the passage of time from

  the perspective of existence.

  My father is also a sculptor, working mainly with

  stainless steel. His work and approach to sculpture

  had a strong influence on me and provided me with

  a lot of inspiration. At the same time, though, I needed

  to find my own way of working with this material and of

  taking my pieces further.

  My desire to add deeper meaning to my work naturally

• Art that Breathes with Technology and Nature

  www.posiv.cz ǀ 89

  POSITIV MAN

  Čtyři sudičky, Sestoupení Dia, Poselství Gaii (zleva)

  světelné objekty reagující na dotek

  Keplerovo poselství - kinecká socha

  Strážný anděl - socha

• Art that Breathes with Technology and Nature

  90 ǀ POSITIV MAN

  led me to explore and embrace new

  technologies and means of expression.

  One of those is kineticism and the

  interaction between the viewer and the

  sculpture.

  Kinetic mirrored surfaces are a natural

  and logical outcome of my creative

  journey. They give me the freedom

  to transform the form and language

  of the object while allowing for mutual

  interaction with the viewer. I intentionally

  design my kinetic mirrored pieces to play

  with and reshape not just the space

  around them, but also our perception

  of that space – enriching us in the process.

  They often carry a hidden subtext and can

  provoke thoughts about the transience

  of existence and the contrast between

  what we see and what is real.

  What does working with stainless steel

  and steel mean to you? What fascinates

  you about these materials?

  You could say that stainless steel was

  somehow destined for me. It’s part of the

  legacy and environment I grew up in.

  Even as a child, I would watch my father

  spend hours transforming and shaping

  it. What inspired me most was his work

  on fountains, which I’ve developed a deep

  fondness for and continue to create to this

  day. Still, I found my own path to working

  with it.

  Over time, I’ve experimented with many

  materials – from traditional modelling

  clay to final castings in various media.

  These experiences and my understanding

  of different materials reaffirmed my choice

  and the reasons why I gravitated towards

  steel and its combination with stainless

  steel. Above all, I value the ability to work

  directly with the material in its raw form,

  rather than casting it. I also appreciate

  the method of working with steel,

  even though it’s physically demanding.

  Ariela - fontána | Vilém Frič

• Art that Breathes with Technology and Nature

  www.posiv.cz ǀ 91

  POSITIV MAN

  But that’s part of the appeal – the freedom to hit it hard

  if needed, and if something doesn’t work out, I can cut

  it off or weld it back on. It’s hard to explain – for me,

  it feels like real, hands-on work, though I don’t mean

  to say women couldn’t do it just as well.

  Often, the very process of shaping and finishing

  the surface becomes a form of expression for me.

  Whether it’s brushed steel, a visible weld, a naturally

  rusted surface, or a mirror-polished finish on stainless

  steel – which is extremely durable and unyielding –

  these qualities challenge and invite me to combine

  them with other materials and natural elements. From

  industrial rusted fountains with water and steam,

  to polished organic forms like the Ariely fountain,

  or combinations with fire, as seen in the sculpture

  Prométheovo poselství (Prometheus’ Message).

  What does the creative process usually look like for

  you? How long does it typically take to create one

  sculpture – is it even possible to estimate?

  When I start working on a new thematic collection

  or creative phase, it’s always more demanding. I need

  to internally reflect on what I want to express and how

  I perceive it. I have to dive deep into myself.

  Once I know what I want to create and how, it all

  depends on how far my imagination has taken

  me. Sometimes the objects are simple and easier

  to produce, but other times it can take me up to six

  months. Kinetic sculptures, for example, are especially

  demanding – not only in terms of aesthetics, but also

  in technical execution. The mechanisms I use are often

  entirely my own designs and constructions because

  they tend to be very unconventional.

  Yet even with something simple – like deciding how

  tall the pedestal beneath a sculpture should be – I can

  spend a week reflecting on it, testing different options

  before I find the right solution for me.

  Could you tell us more about what visitors can

  expect at your exhibition in Čeladná?

  It’s a solo exhibition at Prosper Golf Resort Čeladná,

  running from 15 to 22 July 2025. I’m really looking

  forward to it, as it will mark the public unveiling of my

  new kinetic sculpture The Gate of Mirrors for the very first

  time. The piece has been finished for a while now and is

  one of the larger sculptures- it took a lot of time and effort.

  I wanted to find the right place and the right moment for

  its reveal, and now you can be part of that. In addition,

  I’ll be presenting a new sculpture collection called Strážní

  andělé (Guardian Angels). There will also be a fountain

  on display to represent the elements. And of course, I’ll

  bring along my latest collection of designer trays, so you

  can get a complete picture of my work.

  I’ll be happy if you find the time to come and visit

  the exhibition. It’s a beautiful space with a breathtaking

  view, and I’d love to tell you more about the individual

  pieces in person.

  Do you have a permanent exhibition or work

  with any galleries? Are there any new projects

  or collaborations we can look forward to?

  Yes, my work is regularly updated and displayed

  in a beautiful setting at the Elite Medical clinic for

  comprehensive care in Prague. I’ve also recently started

  collaborating with Galerie 20-21 in Prague, where I’ll

  be holding a solo exhibition in March 2026.

  You can find my original pieces and limited-edition design

  collections under the brand Vilém Frič AF artforest

  or on the website www.artforest.cz, under the name

  AF artforest. There, you’ll find not only my own work,

  but also that of my father, MgA. Jiří Frič, with whom

  I occasionally collaborate. Some of the pieces can also

  be viewed by appointment at our studio near Prague.

  A number of my works are held in private collections,

  which unfortunately means they are no longer

  accessible to the public.

  Thank you for the interview.

  I connually strive to push my work

  a lile further, and modern technology

  allows me to do that.

  When I start working on a new

  themac collecon I have to

  dive deep into myself.

• Zlatá tretra Když ticho mrazí a aplaus burácí

  92 ǀ POSITIV MAN

  Armand „Mondo“ Duplans

• Zlatá tretra Když ticho mrazí a aplaus burácí

  www.posiv.cz ǀ 93

  POSITIV MAN

  Zlatá tretra

  Když cho mrazí a aplaus burácí

  Světový rekordman, mistr Evropy, mistr světa a olympijský vítěz ve skoku o tyči vnímá jako svého

  hlavního soupeře jen laťku vysoko nad hlavou. Zůstává soustředěný, sebevědomý a své soupeře

  nechává daleko za sebou.

  Armand „Mondo“ Duplans nepřekonává jen rekordy, ale i hranice vnímání toho, co je v atlece

  možné. Poodhaluje, co se děje v hlavě olympijského šampiona těsně po zlatém skoku, jak vypadá

  trénink pod dohledem rodičů-trenérů, jak moc vnímá atmosféru stadionu, a proč má právě

  Zlatá tretra Ostrava tak specické kouzlo.

  Text: redakce, foto: Zlatá tretra Ostrava

  Když se vám podařilo získat zlatou olympijskou

  medaili, jaké jste měl pocity a co se vám honilo

  hlavou ihned po úspěšném zdolání laťky?

  V tu chvíli jsem nebyl schopný pořádně zpracovat, jak

  fantastický ten moment opravdu byl. Nedokázal jsem

  uvěřit tomu, co se právě stalo – už od mala jsem snil

  o tom, že bych na olympiádě pokořil nějaký světový

  rekord a bylo surreální, že se mi to doopravdy povedlo,

  a ještě k tomu před tak úžasným publikem.

  V loňském roce jste na Zlaté tretře překonal laťku

  ve výšce 6 metrů a pokoušel se o světový rekord

  na 6,25 metru. Jaké jsou vaše vzpomínky na tento

  závod a jak hodnotíte svůj výkon?

  Byl jsem velmi spokojený se svým posledním pokusem

  – dopadlo to lépe, než jsem čekal, a to mi dodalo se-

  bevědomí. Rychlost při rozběhu jsem měl dobrou, jen

  bylo na mne ten den trochu příliš chladno a větrno.

• Zlatá tretra Když ticho mrazí a aplaus burácí

  94 ǀ POSITIV MAN

  Ostravské publikum je známé svou vášní pro atletiku

  a sport. Jaký dojem na vás udělala atmosféra

  na stadionu během Zlaté tretry?

  Soutěžit v Ostravě je vždy výjimečné tím, že skáčeme

  poměrně blízko publiku. Toto intimní propojení vždy

  vytvoří úžasnou atmosféru.

  Atletika vás zavedla do mnoha zemí po celém světě.

  Které destinace vám nejvíce utkvěly v paměti a proč?

  Každá země má něco svého, a to se mi líbí. Myslím si

  ale, že by pro mne mělo velký význam vrátit se do Tokia

  a soutěžit před živým publikem, protože toto tehdy

  na olympiádě nebylo možné.

  Po velkou část vaší kariéry je váš výkon podstatně

  lepší než u ostatních soupeřů. Jaké to je vědět, že

  soupeříte prakticky jen sám se sebou a se světovými

  rekordy? Jak se motivujete?

  Já výzvu tohoto sportu vnímám spíše jako souboj proti

  laťce – spíš než proti jiným skokanům. Vždy se soustře-

  dím na to, abych se posouval k té nejlepší možné verzi

  sám sebe.

  V letošním roce jste si stanovil cíl překonat výšku

  6,30 metru. Jak probíhá vaše příprava na tento milník?

  Momentálně se v rámci tréninku soustředím na zdoko-

  nalení mechaniky sprintu, abych se na těch 6,30 metrů

  mohl dostat co nejdřív. Musím ještě doladit mnoho de-

  tailů, ale věřím, že jakmile to vše dám dohromady, bude

  to dosažitelný cíl.

  Jaký je váš tréninkový režim mimo sezónu a v sezóně?

  Máte nějaké rezervy, na kterých ještě pracujete?

  V sezóně i mimo trénuji sprint několikrát týdně, abych

  zvýšil svou rychlost rozběhu. Mimo to se také soustře-

  dím na různé technické pohyby s tyčí, posilování trupu

  a trénink vrchní poloviny těla. Snažím se stále hledat

  ten nejplynulejší způsob, jak přenést a udržet energii

  skoku. Přece jenom – každý centimetr se počítá.

  Spolupracujete se svým otcem jako trenérem. Jaký

  vliv má tato rodinná spolupráce na vaše výkony?

  Trenéry mám vlastně dva. Jeden je můj otec, Greg – bý-

  valý vysokoškolský skokan o tyči, a druhá je moje mat-

  ka, Helena – bývalá sedmibojařka. Fakt, že jsme rodina,

  mému tréninku pomáhá v tom, že si velmi dobře ro-

  zumíme a dokážeme vycítit, co trénink dále vyžaduje.

  Vyrůstal jsem s vybavením na skok o tyči na zahradě,

  což mi umožnilo doladit mnoho detailů.

  Často slýcháme o tom, jak je psychická odolnost

  důležitá v elitním sportu. Byl někdy okamžik,

  kdy jste pochyboval o svých schopnostech?

  Jak se vypořádáváte s tlakem, očekáváním

  a rekordními ambicemi?

  Jsem si vědom toho, že mohu chybovat, ale vždy se

  snažím být sebevědomý a soustředit se, abych skočil

  co nejvýš, jak jen to dokážu.

  Jak se podle vás změnil skok o tyči díky

  technologickému pokroku a kde vidíte další posun

  v této disciplíně?

  Vždycky je co zlepšovat. V mé disciplíně je mimo tech-

  niku jeden z nejdůležitějších faktorů rychlost, a to si

  myslím, že je oblast, na kterou se budou skokani v bu-

  doucnu soustředit.

  Mnoho sportovců má určité rituály před závodem

  – někteří poslouchají hudbu, jiní mají specifické

  návyky. Máte i vy nějaké rituály nebo mentální

  techniky, které vám pomáhají se koncentrovat?

  Nemám žádný speciální rituál, ale před jakýmkoliv vý-

  konem se soustředím na to, že soupeřím s laťkou, ne

  s ostatními sportovci.

  Často zmiňujete, že vizualizace a mentální příprava

  jsou klíčové pro vaše výkony. Mohl byste přiblížit, jak

  tyto techniky využíváte před závody?

  Vizualizoval jsem si tu stejnou představu tisíckrát – svě-

  tový rekord v olympijském finále. Když jsem se poté

  postavil před laťku, cítil jsem se přirozeně, jako bych

  v takové situaci už byl mnohokrát.

  Pokud byste měl možnost vrátit se v čase a dát

  nějakou radu mladému Armandu Duplantisovi, který

  teprve začíná se skokem o tyči, co by to bylo?

  Hlavně abych zůstal soustředěný. Byla to pro mě důle-

  žitá vlastnost tehdy, ale i teď.

  Děkuji za rozhovor.

  Já výzvu tohoto sportu vnímám

  spíše jako souboj pro laťce

  – spíš než pro jiným skokanům.

  Fakt, že jsme rodina, mému tréninku

  pomáhá v tom, že si velmi dobře

  rozumíme a dokážeme vycít,

  co trénink dále vyžaduje.

• Zlatá tretra Když ticho mrazí a aplaus burácí

  www.posiv.cz ǀ 95

  POSITIV MAN

• Zlatá tretra Když ticho mrazí a aplaus burácí

  96 ǀ POSITIV MAN

• Golden Spike Deafening Silence and Thundering Applause

  www.posiv.cz ǀ 97

  POSITIV MAN

  Golden Spike

  Deafening Silence and Thundering Applause

  The world record holder, European champion, World champion and Olympic gold medallist in pole

  vault sees only the bar high above his head as his main rival. He remains focused, condent,

  and leaves his competors far behind.

  Armand “Mondo” Duplans is not only breaking records, but also pushing the boundaries

  of how athlecs is perceived. In this exclusive interview, he reveals what goes through the mind

  of an Olympic champion moments aer a golden jump, what training under the guidance

  of his coach-parents looks like, how strongly he feels the stadium atmosphere, and why

  the Golden Spike Ostrava has such a unique charm.

  When you won the Olympic gold medal, what were

  your feelings, and what was going through your mind

  immediately after successfully clearing the bar?

  I haven’t fully processed how fantastic that moment

  was. It felt like an out-of-body experience—dreaming

  of breaking the world record at the Olympics since

  I was a kid, and then actually doing it in front of that

  incredible crowd made everything surreal.

  Last year at the Golden Spike, you cleared 6 meters

  and attempted the world record at 6.25 meters.

  What are your memories of that competition,

  and how do you evaluate your performance?

  I was really pleased with the last attempt—it felt better

  than I expected and gave me the confidence to move

  forward. My runway speed felt strong, I just wished

  the conditions hadn’t been quite so cold and windy.

  The Ostrava audience is known for its passion

  for athletics and sports. What impression did

  the atmosphere at the stadium during the Golden

  Spike leave on you?

  Competing in Ostrava is exceptional because you

  jump so close to the audience. That almost intimate

  interaction creates an amazing atmosphere.

  Athletics has taken you to many countries around

  the world. Which destinations have left the strongest

  impression on you, and why?

  Each country has a specific culture and I like it. It would

  be special to return to Tokyo and this time compete

  in front of full stands, instead of empty tribunes as at

  Olympics.

• Golden Spike Deafening Silence and Thundering Applause

  98 ǀ POSITIV MAN

• Golden Spike Deafening Silence and Thundering Applause

  www.posiv.cz ǀ 99

  POSITIV MAN

  For a large part of your career, you have been

  significantly ahead of your competitors. What is it

  like to know that you are essentially competing only

  against yourself and world records? How do you

  keep yourself motivated?

  I view the challenge more as competing against

  the bar than against other vaulters. My focus is always

  on becoming the best version of myself.

  This year, you have set a goal to clear 6.30 meters. How

  is your preparation for this milestone progressing?

  Right now, my training is all about refining my sprint

  mechanics so I can soon clear 6.30m. There are

  countless details to get right, but if I piece everything

  together, I believe it’s within reach.

  What does your training regimen look like both

  in and out of the competition season? Are there any

  areas where you still see room for improvement?

  During the season—and also the off season—I train like

  a sprinter several times a week to boost runway speed,

  while also focusing on pole-specific technique, core

  strength, and upper-body work. I’m always chasing that

  smoother flow in pole entry and energy transfer, since

  every extra centimeter counts.

  You work with your father as your coach.

  How does this family collaboration influence

  your performances?

  Being coached by my dad, Greg - a former college

  vaulter and my mom, Helena - a former heptathlete

  means everything in my training is built around a “feel-

  based” approach. Growing up with a pole-vault sector

  in our backyard has been invaluable for fine-tuning

  every detail.

  We often hear about the importance of mental

  resilience in elite sports. Have you ever experienced

  moments of self-doubt? How do you handle

  the pressure of expectations

  and record-breaking ambitions?

  I‘m aware that I can make mistakes, but I always try

  to remain self-confident and try to jump as high as I can.

  How do you think pole vaulting has changed due

  to technological advancements, and where do you

  see further progress in this discipline?

  We always expect that things could be improved. In my

  opinion, besides good technique, one of the most

  important factors is speed. I am expecting the vaulter‘s

  around the world will concentrate on this area.

  Many athletes have certain pre-competition

  rituals—some listen to music, while others follow

  specific routines. Do you have any rituals or mental

  techniques that help you focus?

  No, nothing special on my side. My main focus is on

  my attitude that I‘m competing against the bar and not

  against any athlete.

  You often mention that visualisation and mental

  preparation are key to your performances.

  Could you explain how you use these techniques

  before competitions?

  I visualized the exact same moment a thousand times

  - world-record height in an Olympic final, so when

  I walked to the runway, it already felt like I’d been there

  before.

  If you could go back in time and give advice to young

  Armand Duplantis just starting in pole vaulting, what

  would it be?

  A piece of advice to my younger self starting pole

  vaulting would be to maintain the same focus I had

  as a child and still have today.

  Thank you for the interview.

  I view the challenge more

  as compeng against the bar

  than against other vaulters.

  Being coached by my dad and my mom

  means everything in my training is built

  around a “feel-based” approach.

• Šperk Hukvald

  100 ǀ POSITIV MAN

  Šperk Hukvald

  Prezidentem Golfového klubu Hukvaldy je Zbyhněv Bartulec, inženýr ekonomie, který vystudoval

  obor Ekonomika železniční dopravy. Ačkoliv zkusil práci výpravčího, nakonec se jeho životní dráha

  ubírala do sféry nancí. Společně s manželkou Terezou vybudoval a řídil síť 10 poboček nabízející

  kompletní nanční servis veřejnos a zároveň vedl skupinu 150 poradců nabízejících produkty

  většiny nančních instucí působících na našem a slovenském trhu. Milovník golfu, vizionář

  rodinného typu.

  Text: Jana Frydrych, foto: Renei | Lucie Michalčíková

  Zbyhněv Bartulec

• Šperk Hukvald

  www.posiv.cz ǀ 101

  POSITIV MAN

  Kdy a proč Vás napadlo podnikat?

  Po studiu vysoké školy jsem se snažil uplatnit ve svém

  oboru. Vydrželo mi to ale jen pár měsíců. Jelikož jsem

  v té době měl již rodinu a dva syny, hledal jsem při-

  výdělek. Práce pojišťovacího agenta byla lákavá a po

  první měsíční výplatě natolik, že jsem se vlastně ihned

  rozhodl dát touto cestou.

  Máte motto, které Vás provází životem?

  Podnikáme impulzivně, nikdy jsme nic nebudovali

  tzv. „na kšeft“, do všeho dáváme kus sebe a tvoříme

  srdcem. To je naše vize, ve kterou věříme. Možná při

  povídání s Vámi souhlasím také s tím, že „za každým

  úspěšným mužem stojí úspěšná žena“, nebo naopak?

  Jak se zrodil nápad vytvořit všechny prvky

  Resortu Hukvaldy?

  Rodil se postupně. Resort Hukvaldy je dnes již ucelený

  projekt, který spojuje komfortní ubytování, sportovní

  vyžití, kavárnu a wellness. V roce 2012 jsme dokončili

  výstavbu 19ha golfového hřiště, které dnes nabízí hru

  na 11 jamkách. Dalším prvkem byl Penzion Roubenka,

  stylová chalupa pro 12 osob, se saunou a koupacím jezír-

  kem. Boutique hotel Ráj na zemi se čtyřmi luxusními po-

  koji a vyhlášenou kavárnou v centru Hukvald vypadal, že

  bude naším posledním projektem. Již teď se ale můžete

  těšit na nový prvek v našem Resortu, který bude v těsné

  blízkosti Ráje na zemi. V mezičase jsme stihli vybudovat

  oázu klidu a pohody v podobě komfortního Glampingu

  Pod Hůrkou s venkovní saunou.

  Scan me

• Šperk Hukvald

  102 ǀ POSITIV MAN

  V čem je Váš „resort“ pro veřejnost jiný?

  Co ho charakterizuje?

  Hřiště a služby pro širokou veřejnost, za tím si jdeme.

  Díky golfu dnes již umíme spojovat generace a víme,

  že láska ke golfu se dá tzv. dědit. Naše cílovka mohou

  být rodiny s dětmi, firemní akce či senioři. Kromě hry

  na hřišti nabízíme možnost zapůjčení vybavení na hru,

  kde se začátečníci či pokročilí mohou zlepšovat ve

  svých dovednostech. V klubovně s krásnou venkovní

  terasou a výhledem na hrad vítáme všechny návštěv-

  níky, kteří přijdou klidně jen na kávu, zákusek, nebo

  posedět u sklenky vína. Jedná se o finančně nenároč-

  nou aktivitu, kdy za 400,- Kč můžete společenskou

  hrou strávit cca 1,5 hodiny na hřišti. Tak dlouho asi trvá

  zahrát všech 11 jamek. Jsme takový malý Karlštejn pro

  fajn partu.

  Během svého podnikání se věnujete i jiným

  činnostem. Které jsou pro Vás zajímavé?

  Mou velkou vášní, hned po hře golfu, je obchodování

  na burze. Aktivně jsem nápomocen při dobročinných

  akcích Spolku nezávislých vesnických žen Hukvald,

  jelikož manželka je jednou ze zakladatelek. Ten pravi-

  delně pořádá dobročinné akce typu Vánoční jarmark

  pro dobrou věc, v dnešní době již se sedmdesáti stánky

  nabízejícími převážně rukodělné výrobky. Minulý rok

  byla návštěvnost jarmarku kolem čtyř tisíc návštěvníků.

  Každoročně také pořádají běžeckou akci Prvomájová

  Hukvaldská 10, otevřenou dětem i dospělým. Loni tuto

  akci rozšířili o kategorii Nordic Walking.

  Je golf jen sport, nebo něco víc?

  Určitě společenská záležitost, spojuje lidi, mohou se

  potkávat, povídat si. Věřím v to, proto každý pátek na-

  příklad pořádám turnaj seniorů. Již nyní se pyšníme pr-

  venstvím v celé ČR, v seniorech máme v pátky největší

  počet lidí na hřišti. Nejstaršímu členovi je nyní 84 let.

  Kolik jiných sportů v tomto věku může člověk aktivně

  dělat? Není jich moc a navíc, tito lidé zde tráví přes tý-

  den čas i se svými vnoučaty. Prostě golf je sport, který

  u nás spojuje generace.

  Jakých golfových úspěchů jste dosáhl?

  Golf hraji již 20 let, za tu dobu jsem pár turnajů vyhrál.

  Poháry z nich se pravidelně oprašují v naší klubovně.

  Hrdý jsem na vítězství z roku 2021, kdy jsem zahrál

  rekord našeho hřiště a snížil si handicap na 6,1. V roce

  2012 jsem se zde stal Mistrem na rány. Ale opravdu

  pyšný jsem na svého syna, který je nyní v juniorské re-

  prezentaci golfového klubu Třinec.

  Jak byste po letech podnikání zhodnotil, co

  to znamená – být úspěšný?

  Osobně nevnímám pocit úspěšnosti. Vždy jsem něco

  vytvářel, budoval, o něco usiloval a měl to štěstí, že mě

  to naplňovalo. Dnes mě naplňuje dobrý pocit, když

  můžeme jako rodina cestovat. Považuji se za úspěšné-

  ho muže v kruhu rodinném.

  Kde všude jste měl šanci okusit golfové hřiště

  a vracíte se někam rád?

  V mých letech je krásné si říci, že jsem hrál golf

  na všech kontinentech. Zamiloval jsem si golfová hři-

  ště ve Skotsku, Turecku, na Mauriciu, na Kubě a také

  v nedalekém Rakousku. Pokud bych mohl doporučit

  někomu mou srdcovku, jednalo by se o golfové hřiště

  právě tam, a to Adamstal. Golfový klub Hukvaldy dnes

  čítá cca 300 členů, pro které pořádám golfové zájezdy

  do Turecka, Španělska, Rakouska, Slovenska atd. Takže

  ano, vracím se rád na mnohá místa.

  Kde se vidíte za 10 let?

  Za 10 let se vidím u dobrého vína, obklopen rodinou,

  přáteli, stále aktivní při hře na golfovém hřišti, ať už

  u nás, nebo ve světě.

  Je ještě něco v životě, co byste si přál zažít a kam

  byste se chtěl podívat?

  Nemám sice rád dlouhé lety, ale moc rád bych zažil

  atmosféru a hru na golfovém hřišti v Národním parku

  Banff – Lake Louise v Kanadě, kde jsem kdysi trávil do-

  volenou, ještě jako ne-golfista.

  Přeji Vám, ať se tam vydáte a děkuji za rozhovor.

  Podnikáme impulzivně, nikdy jsme nic

  nebudovali tzv. „na kše“, do všeho

  dáváme kus sebe a tvoříme srdcem.

  Díky golfu dnes již umíme

  spojovat generace a víme,

  že láska ke golfu se dá tzv. dědit.

• Šperk Hukvald

  www.posiv.cz ǀ 103

  POSITIV MAN

• The Jewel of Hukvaldy

  104 ǀ POSITIV MAN

  Tereza a Zbyhněv Bartulcovi

• The Jewel of Hukvaldy

  www.posiv.cz ǀ 105

  POSITIV MAN

  When and why did you decide to start business?

  After graduating from university, I tried to find a job

  in my field of study, but it only lasted a few months.

  Since I already had a family and two sons at the time,

  I was looking for an additional source of income.

  The role of an insurance agent was attractive and after

  receiving the first monthly salary I decided to follow

  this path immediately.

  Do you have a motto that guides you through life?

  We do business impulsively, and we have never

  built anything so-called „for profit“. We put a piece

  of ourselves into everything and create with our hearts.

  That is our vision, which we believe in. Perhaps, while

  talking to you, I also agree with the statement „behind

  every successful man stands a successful woman“,

  or vice versa?

  How did the idea to create all the elements of the

  Hukvaldy Resort come about?

  The idea was born gradually. The Hukvaldy Resort

  is nowadays a comprehensive project that combines

  comfortable accommodation, sports activities, a café

  and wellness. In 2012, we completed the construction

  of a 19-hectare golf course, which now offers

  11-hole play. Another element was the Guest House

  Roubenka, a stylish cottage for 12 people, with

  a sauna and a swimming lagoon. The boutique hotel

  Ráj na zemi with four luxurious rooms and a renowned

  café in the centre of Hukvaldy looked like it would

  be our last project. However, now you can look forward

  to a new element in our Resort, which will be in close

  proximity to Ráj na zemi. In the meantime, we have

  managed to build an oasis of peace and tranquillity

  in the form of the comfortable Glamping Pod Hůrkou

  with an outdoor sauna.

  What makes your “resort” different for the public?

  What characterises it?

  Offering courses and services for the general public,

  that’s what we’re after. Thanks to golf, we can connect

  generations and we know that the love of golf can

  be so-called inherited. Our target audience varies from

  families with children, corporate events or seniors.

  In addition to playing on the field, we offer the possibility

  to rent equipment, where beginners and advanced

  players can improve their skills. We welcome those

  who come just for a coffee, a dessert, or sit with

  a glass of wine in the clubhouse or on the outdoor

  terrace offering beautiful views of the castle. This

  is an inexpensive activity, where for 400 CZK you

  can spend about 1,5 hours on the course playing golf,

  which is how long it takes to play all 11 holes. We are

  a small version of Karlštejn, which is just right for a nice

  group of people.

  The Jewel of Hukvaldy

  The president of the Hukvaldy Golf Club is Zbyhněv Bartulec, an engineer in economics who

  graduated in the eld of Railway Transport Economics. Although he tried the job of a dispatcher,

  his career ulmately took him to the nancial sector. Together with his wife Tereza, he built

  and managed a network of 10 branches oering complete nancial services to the public. At the

  same me, he led a group of 150 advisors oering products from nancial instuons operang

  in Czech and Slovak markets. He is a golf lover, and a family-type visionary.

  We do business impulsively, and we

  have never built anything so-called „for

  prot“. We put a piece of ourselves into

  everything and create with our hearts.

• The Jewel of Hukvaldy

  106 ǀ POSITIV MAN

  While running your business, do you also engage

  in other activities? Which ones are interesting

  to you?

  My greatest passion, right after playing golf, is trading

  on the stock exchange. I also actively assist in the charity

  events organised by the Association of Independent

  Village Women of Hukvaldy, as my wife is one of the

  founders. They regularly organise charity events such

  as the Christmas Fair for a Good Cause, which currently

  has about seventy stalls offering mainly hand-crafted

  products. The fair welcomed around four thousand

  visitors last year. They also organise a running event

  open to children and adults called Hukvaldská 10

  in May. Last year, they expanded this event to include

  the Nordic Walking category.

  Is golf just a sport or is it something more?

  Golf is definitely a social event that brings people

  together. They can meet and chat while playing.

  I believe in it, which is why I organise a seniors´

  tournament every Friday, for example. We are proud

  of being in first place in the entire Czech Republic.

  On Fridays, we have the largest number of seniors

  on the course. The oldest member is now 84 years

  old. How many other sports can a person at this age

  actively participate in? There are not many, and what’s

  more, is that these seniors get to spend weekdays with

  their grandchildren here. Golf is simply a sport that

  connects generations on our course.

  What golfing successes have you achieved?

  I have been playing golf for 20 years, during which I have

  won a few tournaments. The cups I own are on display

  and regularly dusted in our clubhouse. I am proud

  of the victory in 2021. I played the record of our course

  and reduced my handicap to 6,1. In 2012, I was the Stroke

  Champion of our field. I am most proud of my son, who

  currently represents the junior team of the Třinec golf club.

  After years of business, how would you evaluate

  what it means to be successful?

  Personally, I don’t feel the sense of success. I have

  always created something, built something, or strived

  for something. I was lucky enough to find fulfilment

  in these activities. Today I feel good when we can travel

  as a family. I consider myself a successful man in the

  family circle.

  Where have you had a chance to experience other

  golf courses and are there ones that you would like

  to return to?

  At my age, it is nice to say that I have played golf on all

  continents. I fell in love with the golf courses in Scotland,

  Turkey, Mauritius, Cuba and also in nearby Austria.

  If I could recommend my favourite golf course, it would

  be the golf course in Adamstal, Austria. The Golf Club

  Hukvaldy nowadays has about 300 members, for

  whom I organise golf trips to Turkey, Spain, Austria,

  Slovakia etc. So, to answer your question, yes, I like

  to return to many places.

  Where do you see yourself in 10 years?

  In 10 years, I see myself enjoying a glass of good wine,

  surrounded by family and friends, still actively playing

  on the golf courses, whether that be here or around

  the world.

  Is there anything else in life that you would like

  to experience and where would you like to go

  and see?

  I don’t like long flights, but I would like to experience

  the atmosphere and play on the golf course in Banff-

  Lake Louise National Park in Canada, where I once

  spent my holiday as a non-golfer.

  I wish you to go there and thank you for the interview.

  Thanks to golf, we can connect

  generaons and we know that the love

  of golf can be so-called inherited.

• The Jewel of Hukvaldy

  www.posiv.cz ǀ 107

  POSITIV MAN

• Radek Kašpárek Muž, který v kuchyni nedělá kompromisy

  108 ǀ POSITIV MAN

• Radek Kašpárek Muž, který v kuchyni nedělá kompromisy

  www.posiv.cz ǀ 109

  POSITIV MAN

  Radek Kašpárek

  Muž, který v kuchyni nedělá kompromisy

  Text: redakce, foto: 420 restaurant

  Radek drží michelinskou hvězdu už devátý rok, vede dvě výrazné restaurace, a přesto říká, že

  největší radost mu dělá, když ráno vstoupí do kuchyně a vidí tým s úsměvem na tváři. O tlaku

  kamer, chuch regionu i o tom, proč umělá inteligence do jeho kuchyně nesmí – mluví bez servítků

  a s nadšením, které je stejně nakažlivé jako jeho víra v disciplínu, řád a pořádek.

• Radek Kašpárek Muž, který v kuchyni nedělá kompromisy

  110 ǀ POSITIV MAN

  Jste šéfkuchař, podnikatel, mentor... Co vám dnes

  dělá v kuchyni největší radost – samotné vaření,

  tvorba, nebo práce s týmem?

  V gastronomii se pohybuji už dvaadvacet let a pořád

  mě baví vymýšlet nové recepty. Mám radost, když

  dokončím nové menu a řeknu si: „Tohle je zase o kus

  lepší než to předchozí.“ Stejně mě těší, jak skvěle

  fungujeme jako tým – ať už ve Fieldu, nebo ve 420

  Restaurantu. Baví mě sledovat, jak moje kuchaře ta

  práce naplňuje a jak rostou. Teď mám kolem sebe

  hodně mladý tým. Jsou to srdcaři a dávají do práce

  všechno. Pro každého chefa je nejlepší moment,

  když ráno přijde do kuchyně, hraje tam hudba, ku-

  chaři pobíhají sem a tam, ale všichni mají úsměv

  na tváři.

  Co vám daly – nebo možná i vzaly – televizní formáty

  jako MasterChef a Hell’s Kitchen? Posunuly vás

  jako šéfkuchaře někam dál, nebo je to spíš

  o předávání zkušeností?

  Daly mi mediální popularitu a díky ní i různé spolu-

  práce. Na druhou stranu, natáčení je hodně náročné

  a vzalo mi spoustu času, po který jsem nemohl být s ro-

  dinou. Naštěstí jde jen o kratší období v roce, takže se

  to dalo zvládnout.

  Díky těm pořadům jsem poznal super lidi. Nejenom

  ve štábu, v produkci, ale i mezi soutěžícími. Dvě fi-

  nalistky z Hell’s Kitchen jsem nakonec zaměstnal ve

  420 Restaurantu. Celkově mě tahle zkušenost posu-

  nula jako mentora. Naučila mě jinak přemýšlet a taky

  jsem se hodně „vymluvil“, jsem už teď, myslím, docela

  schopný speaker.

  Když vidíte mladé kuchaře pod tlakem kamer –

  vzpomenete si na své začátky? Co byste jim v ten

  moment nejraději řekl mimo záběr?

  To je těžké. Ve chvíli, kdy na ně začnou mířit kamery

  a světla, nemám žádnou univerzální radu, jak zvládnout

  trému. To si musí každý prožít a vydržet. Já sám bych

  se dnes už na svoje začátky koukat nechtěl. Prvních

  deset dílů pořadu „Co bude dnes k večeři“ muselo být

  z mé strany absolutně tragických. Měl jsem obrovskou

  trému – a na to se člověk prostě nedokáže připravit.

  Musí mít odvahu, aby se před kamerou úplně nesesy-

  pal, a chce to taky čas.

  Restaurace Field drží michelinskou hvězdu už devátý

  rok. Je to pro vás stále výzva – nebo už spíš tlak,

  který někdy ubíjí radost z vaření? Neuvažoval jste

  někdy o klidnějším tempu, třeba v menší kuchyni

  někde na horách?

  Mně to vyhovuje. Kdybych uvažoval o klidnějším tem-

  pu, tak to nejsem já. Potřebuju mít zápřah, prožívat

  pracovní dny naplno, abych byl neustále pod nějakým

  tlakem. Jen díky tomu se posouvám dál.

  Když jsem dostal hvězdu, první tři roky nebyl den, kdy

  bych si to nepřipomínal. Každé ráno jsem jel do práce

  se stresem: Co když o tu hvězdu přijdu? Teď, po deseti

  letech, jsem psychicky i mentálně odolnější. Funguji

  tak, abych se nemusel bát, že o hvězdu přijdu, a na-

  opak třeba ještě jednou zažiji podobný úspěch.

  Máte dnes dvě výrazné restaurace – Field a 420.

  Plánujete do budoucna nějaké novinky, posuny nebo

  třeba další projekt? Na co se mohou hosté těšit?

  Myslím, že hosty překvapujeme pořád a mohou se těšit

  na každou návštěvu, ať už ve 420 Restaurantu, nebo ve

  Fieldu. Snažíme se, aby každé jídlo mělo svoji myšlen-

  ku. Zároveň klademe důraz na prezentaci a servis, kte-

  rý je nejen profesionální, ale i trochu hravý. Lidi to baví.

  Nejde nám jen o skvělé jídlo, ale i o celkový zážitek.

  Proto do servisu zapojujeme i lehce zábavné prvky,

  díky nimž obě restaurace nabízejí víc než jen večeři –

  nabízejí zážitek.

  Jak se soustředíte během náročných směn? Co vám

  pomáhá zvládat tlak na výkon a neudělat chybu?

  Já jsem ten poslední, který stojí za těmi jídly před servi-

  sem. Chyby spíš můžou udělat kuchaři, kteří pokrmy

  vaří. Rozhodně je nedělají denně, ale může se stát, že

  omáčka nevyjde přesně podle receptu. Moji sous che-

  fové ve Fieldu, Jan Gorecký a Daniel Břenda, a šéfku-

  chař ve 420, Marek Kominek, jsou tam od toho, aby ty

  chyby prostě a jednoduše z kuchyně nepustili.

  Člověk by měl jít do kuchyně, která předvádí opravdu

  vysokou gastronomii, s dobře nastavenou hlavou. Mně

  teď nejvíc pomáhá cvičení. Chodím třikrát týdně cvičit

  a při tom se hlava posouvá úplně někam jinam.

  V jiném rozhovoru jste zmínil, že vás spousta receptů

  napadá při řízení auta – prý až 50 %. Řídíte rád?

  Posloucháte u toho hudbu, podcasty, nebo spíš

  potřebujete klid a ticho? A kdy přichází ta inspirace?

  Záleží, v jakém jsem rozpoložení. Když jsem unavený

  a hlava potřebuje vypnout, jedu v klidu a nepouštím

  si žádnou hudbu. Nad svojí prací přemýšlím nejenom

  v autě, ale i doma. Večer, když dám děti spát, tak mám

  chvíli pro sebe a začínám přemýšlet nad recepty. Ale

  nejen nad nimi. Přemýšlím i nad talíři, inventářem,

  na čem se dá pokrm podávat a podobně. Podcasty

  v autě neposlouchám, to bych se na ně musel víc sou-

  středit. Spíš si pustím hudbu a tak napůl vypnu. Ale

  na řízení se soustředím vždycky.

  Měl jsem obrovskou trému – a na to se

  člověk prostě nedokáže připravit.

  Musí mít odvahu, aby se před kamerou

  úplně nesesypal.

• Radek Kašpárek Muž, který v kuchyni nedělá kompromisy

  www.posiv.cz ǀ 111

  POSITIV MAN

  Které suroviny jsou pro vás srdeční

  záležitostí a nedokážete si bez nich

  představit svou kuchyni?

  Morek, pažitka, libeček. Gril, protože

  oheň dává surovinám úplně jinou chuťo-

  vou dimenzi.

  Jste známý jako nekompromisní

  perfekcionista. Jaký by měl být ideální

  talíř podle Radka Kašpárka?

  Měl by být čitelný. Už samotný talíř by měl

  vypadat jako nějaké umělecké plátno

  od skvělého malíře a host si už na první

  pohled musí říct, Wow!

  Máte při servírování jídla nějaké zásady

  nebo principy, kterých se držíte? Co

  podle vás udělá z talíře zážitek ještě

  před prvním soustem? Kde čerpáte

  inspiraci, a máte osvědčený recept nebo

  klíč ke správné kompozici?

  Talíř musí být čistý, nesmí být přeplácaný.

  Hlavní surovina na něm musí vyniknout,

  a zároveň by mělo být zřejmé, jakou tech-

  nikou byla připravena.

  Inspiraci čerpám ze svých cest. Hodně

  cestuji s Mírou Noskem, manažerem

  a spolumajitelem obou restaurací. Měli

  jsme možnost navštívit už opravdu

  hodně michelinských restaurací – ve

  Skandinávii, Londýně, New Yorku a letos

  také v Barceloně. Tyhle cesty za inspirací

  ve mně zanechávají velké stopy.

  Uměl byste ze tří typicky regionálních

  surovin – jako jsou houby z Beskyd,

  kysané zelí z Opavska a slezská

  klobása – vytvořit moderní jídlo, které

  by obstálo i v restauraci s michelinskou

  hvězdou? Jak by mohl vypadat takový

  “Moravskoslezský talíř 21. století”?

  Z kysaného zelí z Opavska bych udělal ně-

  jakou skvělou, lehkou sladkokyselou pěnu

  v espumě, druhou část zelí bych usmažil

  na křupnutí, takový crumble. Protože

  Radek Kašpárek

• Radek Kašpárek Muž, který v kuchyni nedělá kompromisy

  112 ǀ POSITIV MAN

  v každém mém jídle musí být něco na křupnutí, aby

  to hostovi vyvolalo ten správný efekt. V současné době

  jsem si udělal skvělý recept na houbový bujón s mari-

  novanou fermentovanou zeleninou, se špekem a žlout-

  kem. A klobásu bych v syrovém stavu nedával do střev,

  ale jednoduše bych ji ukonfitoval v loji a použil ji jako

  trhané maso. Z této kombinace by mohl být skvělý tep-

  lý předkrm v michelinské restauraci.

  Má v moderní kuchyni místo i umělá inteligence?

  Třeba při tvorbě receptů a plánování menu? Nebo

  věříte, že duši jídlu může dát jen člověk?

  Přiznám se, že se umělé inteligence trošičku bojím.

  Mám staženou aplikaci v mobilu a používám ji, když

  chci dát dohromady nějaký mail, který by měl mít hlavu

  a patu. Z těch návrhů od AI si třeba vezmu pár bodů.

  Ale zatím jsem ji nepoužil, a doufám, že ani nepoužiju

  v budoucnosti v mojí restauraci. Protože nechci, aby

  se v mojí restauraci nějak otiskovala umělá inteligence.

  Chci, aby rukopis Radka Kašpárka byl zřetelný i za de-

  set let.

  Je nějaká věta nebo zásada, kterou si v kuchyni

  opakujete, a která by mohla inspirovat i někoho, kdo

  právě začíná?

  Disciplína, řád a pořádek. To si říkám i na tréninku, když

  už nemůžu a trenér mi dává do těla. I se sebezapře-

  ním si pořád v duchu opakuju: disciplína, řád a pořá-

  dek. Tato slova mě dokážou vybičovat k maximálnímu

  výsledku.

  Děkuji za rozhovor.

• Radek Kašpárek A Man Who Doesn’t Compromise in the Kitchen

  www.posiv.cz ǀ 113

  POSITIV MAN

  Radek Kašpárek

  A Man Who Doesn’t Compromise in the Kitchen

  Radek has held a Michelin star for nine years, runs two standout restaurants, yet sll says his

  greatest joy comes from walking into the kitchen in the morning and seeing his team smiling.

  He speaks candidly and passionately—about the pressure of the cameras, the avours of the

  region, and why arcial intelligence has no place in his kitchen. His enthusiasm is as infecous

  as his belief in discipline, structure, and order.

  You’re a chef, entrepreneur and mentor. What brings

  you the most joy in the kitchen these days – the cooking

  itself, creating new dishes, or working with your team?

  I’ve been in the culinary world for twenty-two years

  now, and I still love coming up with new recipes. I get

  a real sense of satisfaction when I finish a new menu

  and think, “This one’s even better than the last.” I also

  take great joy in how well we work as a team – whether

  it’s at Field or at 420 Restaurant. I love seeing how

  passionate my chefs are about their work and how they

  continue to grow. Right now, I’m surrounded by a very

  young team. They’re all in it with heart and soul. For

  any chef, the best moment is walking into the kitchen

  in the morning – music playing, chefs bustling about –

  and everyone has a smile on their face.

  What have television formats like MasterChef

  and Hell’s Kitchen given you – or perhaps taken from

  you? Have they moved you forward as a chef, or is

  it more about passing on an experience?

  They’ve brought me media exposure, which in turn

  led to various collaborations. On the flip side, filming

  is incredibly demanding and takes a lot of time away

  from my family. Fortunately, it’s just a short period each

  year, so it was manageable.

  Thanks to those shows, I’ve met some amazing people

  – not just in the crew and production teams, but also

  among the contestants. I actually ended up hiring two

  of the Hell’s Kitchen finalists to work at 420 Restaurant.

  Overall, the experience has helped me grow

  as a mentor. It’s taught me to think differently, and I’ve

  done so much talking that I’ve become, I think, a pretty

  decent speaker by now.

  When you see young chefs under the pressure

  of the cameras – do you think back to your own

  beginnings? What would you like to tell them off-

  camera in that moment?

  That’s a tough one. When the cameras and lights are

  suddenly on them, there’s no one-size-fits-all advice

  for handling stage fright. Everyone has to go through

  it and tough it out. Personally, I wouldn’t want to watch

  my early days on screen again. The first ten episodes

  of “What’s for Dinner Today?” must have been

  absolutely dreadful from my side. I was incredibly

  nervous – and that’s something you just can’t prepare

  for. You need courage not to fall apart in front of the

  camera, and above all, it takes time.

  Field restaurant has held a Michelin star for nine

  years now. Does it still feel like a challenge – or is

  it more of a pressure that sometimes takes the joy out

  of cooking? Have you ever considered slowing down,

  maybe running a small kitchen somewhere in the

  mountains?

  This pace suits me. If I ever thought about slowing

  down, I wouldn’t be myself. I need the grind – to live

  each working day to the fullest and keep myself under

  constant pressure. That’s the only way I move forward.

  When I first got the star, for the first three years there

  wasn’t a single day I didn’t think about it. Every morning

  I’d drive to work feeling stressed: What if I lose the star?

  Now, ten years on, I’m mentally and emotionally

  stronger. I work in a way that means I don’t have to fear

  losing the star – and who knows, maybe I’ll experience

  another success like that again.

  You currently run two standout restaurants – Field

  and 420. Are there any new developments or future

  projects in the pipeline? What can guests look forward

  to?

  I think we’re constantly surprising our guests,

  and there’s always something to look forward to –

  whether at 420 Restaurant or at Field. We strive to give

  every dish a clear idea behind it. At the same time,

  we place great emphasis on presentation and service

  that’s not only professional but also a bit playful. People

  enjoy that.

  It’s not just about great food for us – it’s about the whole

  experience. That’s why we incorporate a touch of fun

  into the service as well, so both restaurants offer more

  than just dinner – they offer a full-on experience.

• Radek Kašpárek A Man Who Doesn’t Compromise in the Kitchen

  114 ǀ POSITIV MAN

  How do you maintain focus during demanding

  shifts? What helps you handle the pressure

  to perform and avoid mistakes?

  I’m the last person who stands behind the dishes

  before they go out. Mistakes are more likely to happen

  during the actual cooking – not every day, of course,

  but it can happen that a sauce doesn’t turn out exactly

  as per the recipe. That’s where my sous chefs at Field,

  Jan Gorecký and Daniel Břenda, and head chef at 420,

  Marek Kominek, come in – they make sure that any

  mistakes simply don’t leave the kitchen.

  When you walk into a kitchen that’s delivering truly

  high-level gastronomy, your mindset needs to be in the

  right place. What helps me most right now is exercise.

  I work out three times a week, and during that time,

  my mind is able to reset completely.

  In another interview, you mentioned that many

  of your recipes come to you while driving –

  reportedly up to 50%. Do you enjoy driving? Do you

  listen to music or podcasts, or do you prefer silence?

  And when does inspiration usually strike?

  It depends on my mood. If I’m tired and my mind needs

  to switch off, I drive in silence without any music. I think

  about my work not just in the car, but also at home.

  In the evening, after I’ve put the kids to bed, I have a bit

  of time for myself and that’s when I start thinking about

  recipes. But not just recipes – I also think about plates,

  inventory, different ways of serving dishes, and so on.

  I don’t listen to podcasts in the car – I’d need to focus

  on them more. I’m more likely to put on some music

  and zone out a little. But I always stay focused on the

  road.

  Which ingredients are closest to your heart –

  the ones you couldn’t imagine your kitchen without?

  Ingredients like bone marrow, chives, lovage. And also

  the grill – because fire gives ingredients a completely

  different flavour dimension.

  You’re known as an uncompromising perfectionist.

  What does the ideal plate look like according

  to Radek Kašpárek?

  It should be clear and readable. The plate itself should

  look like a canvas painted by a great artist – and the

  guest should look at it and immediately think: Wow!

  Do you follow any rules or principles when plating

  dishes? What, in your view, turns a plate into

  an experience even before the first bite? Where

  do you find inspiration, and do you have a tried-and-

  tested recipe or key to perfect composition?

  A plate has to be clean – never overloaded. The main

  ingredient must stand out, and it should also be clear

  what technique was used to prepare it.

  I draw inspiration from my travels. I often travel with Míra

  Nosek, the manager and co-owner of both restaurants.

  We’ve had the chance to visit a lot of Michelin-starred

  restaurants – in Scandinavia, London, New York,

  and this year in Barcelona as well. These inspiration

  trips always leave a strong impression on me.

  Could you create a modern dish using three typical

  regional ingredients – such as mushrooms from

  the Beskids, sauerkraut from the Opava region,

  and Silesian sausage – that would hold its own

  in a Michelin-starred restaurant? What might

  a “21st-century Moravian-Silesian plate” look like?

  From the Opava sauerkraut, I’d make a light, sweet-

  and-sour espuma-style foam, and I’d fry some of it into

  a crispy element – like a crumble. Every dish I create

  needs to have something crunchy to deliver that wow

  effect for the guest.

  Lately, I’ve come up with a great recipe for a mushroom

  broth with marinated fermented vegetables, speck,

  and egg yolk.

  Does artificial intelligence have a place in modern

  cuisine? For example, in creating recipes or planning

  menus? Or do you believe that only a human can give

  food its soul?

  I’ll admit, I’m a little wary of artificial intelligence.

  I have an app on my phone that I use when I need

  to put together an email that needs to make sense.

  I might take a few points from the AI’s suggestions.

  But I haven’t used it – and I hope I never will – in my

  restaurant. I don’t want any trace of AI in what we do.

  I want the signature of Radek Kašpárek to still be clear,

  even ten years from now.

  Does a particular phrase or principle guide you in the

  kitchen – something that could inspire someone just

  starting out?

  Discipline, structure, and order. I say that to myself even

  during training, when I feel like I’ve hit my limit and my

  trainer’s really pushing me. Even when I’m running

  on empty, I keep repeating in my head: discipline,

  structure, and order. These words drive me to give

  my absolute best.

  Thank you for the interview.

  I was incredibly nervous – and that’s

  something you just can’t prepare for.

  ou need courage not to fall apart

  in front of the camera

• Radek Kašpárek A Man Who Doesn’t Compromise in the Kitchen

  www.posiv.cz ǀ 115

  POSITIV MAN

  Marek Kominek, Radek Kašpárek, Miroslav Nosek

• Chutě, které se usadí v paměti

  116 ǀ POSITIV MAN

  Chutě, které se usadí v pamě

  Honza Vu a Ronald Marshall jsou dvě výrazné osobnos české barové scény. Jeden našel inspiraci

  v amsterdamských a londýnských koktejlových barech, druhý se zamiloval do atmosféry barového

  světa už v mládí. Dnes spojují své zkušenos a cit pro detail ve společném projektu koktejlového

  cateringu, kde propojují tradici s inovací.

  Text: redakce, foto: Ing. Jiří Vaněk

• Chutě, které se usadí v paměti

  www.posiv.cz ǀ 117

  POSITIV MAN

  Každý má jiný přístup k práci s koktejly – někdo víc

  ctí tradici, jiný hledá nové cesty. Jak přistupujete

  k barmanství vy?

  Ve světě koktejlů se setkáváme se dvěma odlišnými pří-

  stupy. Na jedné straně jsou ti, kdo ctí tradici a historii,

  vyprávějí příběhy skrze osvědčené recepty a zaměřu-

  jí se na autentické ingredience. Na druhé straně jsou

  odvážní inovátoři, kteří experimentují s novými chu-

  těmi a technikami, čímž posouvají hranice klasického

  barmanství.

  Oba přístupy se doplňují a vytvářejí prostor pro kreati-

  vitu. Spojením klasických hodnot a moderních trendů

  vznikají jedinečné zážitky, které oslovují různorodé

  publikum a přinášejí do světa koktejlů novou dimen-

  zi. Nacházíme inspiraci v těchto rozdílných pohle-

  dech a vytváříme koktejly, které spojují minulost se

  současností.

  Jak jste se ke své profesi dostali? Byla to náhoda,

  koníček, nebo vás k tomu vedla konkrétní vášeň?

  Ronald: K barmanství mě poprvé přivedla práce na dis-

  kotéce mé maminky, kde jsem si zamiloval atmosféru

  světa za barem. Tento zážitek mě motivoval studovat ho-

  telnictví a turismus, přičemž jsem se okamžitě soustředil

  na koktejly. Pozdější zkušenosti v prestižních pražských

  podnicích a v zahraničí, spolu s prací na Moravě jako

  ambasador pro destilerii, a zapojení do vývoje nových

  produktů mě obohatily o cenné znalosti a dovednosti.

  I když jsem získal mnoho zkušeností, chyběl mi bar

  a jeho kouzlo. Osudové setkání s Honzou mi umož-

  nilo znovu se k míchání nápojů vrátit – alespoň příle-

  žitostně, v jeho baru PONTIS. Díky našim společným

  snahám se pak zrodila myšlenka vydat se na společnou

  cestu v oblasti koktejlového cateringu.

  Honza: Pro mě tahle „love story“ začala, když jsem žil

  v Amsterdamu. Zamiloval jsem si místní barovou scé-

  nu a specializované koktejlové bary. Do té doby jsem

  neměl žádné zkušenosti v gastronomii, ale vysnil jsem

  si, že si jednou otevřu vlastní bar. Této vizi jsem pak

  přizpůsobil všechny své další kroky. Absolvoval jsem

  barmanský kurz a po přestěhování do Londýna jsem

  začal pracovat v coffee shopu, abych se naučil profe-

  sionálně připravovat kávu. Poté jsem nastoupil jako

  barback a postupně jsem prošel všemi pozicemi v růz-

  ných londýnských barech až na funkci F&B manažera.

  Poté jsem se rozhodl vrátit zpátky do Ostravy a otevřít

  PONTIS Bar, kde jsem potkal Rona a začali jsme pře-

  mýšlet o společném cateringu.

  Co Vám dělá největší radost – kreativita, kontakt

  s lidmi, atmosféra večerů?

  Největší radost nám přináší kombinace kreativity, kon-

  taktu s lidmi a sofistikované atmosféry večerů. Každý

  koktejl je možností projevovat svou fantazii a umělecký

  přístup, zatímco setkání s hosty vytváří nezapomenu-

  telné momenty. Atmosféra za barem, energická a plná

  očekávání, dodává našemu poslání zvláštní smysl

  a potěšení.

  Kde čerpáte inspiraci na nové koktejly?

  Řídíte se trendy, nebo sázíte spíš na intuici

  a chuť experimentovat?

  Inspiraci hledáme v různých směrech. Sledujeme ak-

  tuální trendy, což je samozřejmě důležité, ale často

  se řídíme vlastní intuicí, chuťovým experimentováním

  a sezónností. Nové nápady přicházejí i z konkrétních

  situací – podle momentu, pro který koktejl vzniká.

  Mnohé nápady se rodí při objevování nových surovin,

  kombinací příchutí, i při návštěvách jiných barů. Vždy

  máme otevřenou mysl a snažíme se spojit různé vlivy,

  což nám umožňuje vytvářet inovativní a zajímavé kok-

  tejly. Inspiraci nacházíme i v umění, a často stačí jen

  vnímat svět kolem sebe s otevřenýma očima. Cenným

  zdrojem jsou také naše knihovny – Honzova v baru

  PONTIS a moje doma.

  Zkoušel jste někdy využít umělou inteligenci při

  tvorbě nového drinku? Pokud ano,

  s jakým výsledkem?

  Ronald: AI jsem při tvorbě nového koktejlu zatím ne-

  použil, ale nebráním se tomu a zkusím to, až mi dojde

  inspirace.

  Honza: Zkoušel jsem ji, ale zatím není tak daleko,

  aby se dala použít v praxi. Poskytuje především všeo-

  becné výstupy, ale v budoucnosti v tom vidím příslib.

  Zjednoduší vyhledávání různých informací.

  Máte nějaký podpisový koktejl, který Vás vystihuje?

  Něco, co si hosté spojují právě s Vámi?

  Za ta léta strávená za barem jsme oba vytvořili mnoho

  signature a twist koktejlů – některé z nich se na něko-

  lika místech staly neodmyslitelnou součástí nabídky

  daného podniku. Honza je navíc typický častým použí-

  váním exotického ovoce.

  Na jakých typech akcí Vás mohou lidé nejčastěji

  vidět? Nabízíte degustace, soukromé akce, nebo

  veřejná vystoupení? Kde se nejraději objevujete?

  K barmanství nás přivedla vášeň pro vytváření zážitků,

  které spojují lidi. Naše cesta začala s myšlenkou nabíd-

  nout koktejlový catering na svatbách, firemních akcích,

  narozeninových a jiných oslavách, kde můžeme přidat

  osobní dotek a jedinečné chutě. Veřejně nás můžete

  potkat na některých festivalech, kde rádi sdílíme naše

  umění s širším publikem.

  Zároveň pořádáme degustace rumů, whisky, ginu

  a všech dalších kategorií alkoholu, které následně dopl-

  ňujeme kurzy domácího míchání, abychom inspirovali

  další nadšence, jak si připravit koktejly v pohodlí domo-

  va. Věnujeme se také párování koktejlů s jídlem. Naším

  cílem je nejen míchání nápojů, ale i vytváření nezapo-

  menutelných chvil a sdílení radosti z dobrého pití.

  Děkuji za rozhovor.

  Neměl jsem žádné zkušenos

  v gastronomii, ale vysnil jsem si,

  že si jednou otevřu vlastní bar.

• Flavours That Stay in Your Memory

  118 ǀ POSITIV MAN

  Flavours

  That Stay in Your Memory

  Honza Vu and Ronald Marshall are two standout personalies in the Czech bar scene. One found

  inspiraon in the cocktail bars of Amsterdam and London, while the other fell in love with the bar

  world from an early age. Today, they combine their experience and eye for detail in a joint cocktail

  catering project that blends tradion with innovaon.

  Everyone has a different approach when it comes

  to cocktails – some honour tradition, others seek

  new paths. What is your approach to bartending?

  In the cocktail world, we encounter two distinct

  approaches. On one side, there are those who honour

  tradition and history, telling stories through time-tested

  recipes and focusing on authentic ingredients. On the

  other, there are bold innovators who experiment with

  new flavours and techniques, pushing the boundaries

  of classic bartending.

  These two approaches complement each other

  and create space for creativity. By combining traditional

  values with modern trends, we craft unique experiences

  that appeal to a diverse audience and bring a new

  dimension to the cocktail world. We draw inspiration

  from these differing perspectives to create cocktails

  that connect the past with the present.

  How did you get into your profession? Was it by

  chance, a hobby, or driven by a specific passion?

  Ronald: My first encounter with bartending came

  through working at my mum’s nightclub, where

  I fell in love with the atmosphere behind the bar.

  That experience motivated me to study hospitality

  and tourism, with a clear focus on cocktails from

  the very beginning. Later, I gained experience working

  in prestigious venues in Prague and abroad, and serving

  as a brand ambassador for a distillery in Moravia,

  where I was involved in product development. These

  roles enriched me with valuable knowledge and skills.

  Although I’d collected a wealth of experience, I missed

  the bar – and the magic that comes with it. A fateful

  meeting with Honza gave me the chance to return

  to mixing drinks, at least occasionally, in his bar,

  PONTIS. From there, our shared efforts led to the idea

  of starting a joint venture in cocktail catering.

  Honza: For me, this “love story” began while I was

  living in Amsterdam. I fell in love with the local bar scene

  and the concept of specialised cocktail bars. Until then,

  I’d had no experience in gastronomy, but I dreamed

  of opening my own bar one day. That vision shaped

  every step I took from then on. I completed a bartending

  course, and after moving to London, I began working in a

  coffee shop to learn how to make coffee professionally.

  Then I started as a barback and gradually worked

  my way through all the positions in various London

  bars, eventually becoming an F&B manager. After that,

  I decided to return to Ostrava and open PONTIS Bar

  – where I met Ron, and together we started to explore

  the idea of cocktail catering.

  What brings you the most joy – creativity, connection

  with people, or the evening atmosphere?

  What brings us the greatest joy is the combination

  of creativity, human connection, and the sophisticated

  atmosphere of evening events. Each cocktail offers

  an opportunity to express our imagination and artistic

  flair, while engaging with guests creates unforgettable

  moments. The energy behind the bar – vibrant and full

  of anticipation – gives our craft a special meaning

  and a deep sense of fulfilment.

  Where do you find inspiration for new cocktails?

  Do you follow trends, or do you rely more

  on intuition and a desire to experiment?

  We draw inspiration from many directions. While we do

  keep an eye on current trends – which is, of course,

  important – we often follow our intuition, a taste for

  experimentation, and the rhythm of the seasons. New

  ideas often emerge from specific moments – tailored

  to the occasion for which the cocktail is being created.

  Many concepts are born from discovering new

  ingredients, flavour pairings, or through visits to other

  bars. We always keep an open mind and try to blend

  different influences, which allows us to create

  innovative and intriguing cocktails. Art is another great

  source of inspiration, and often, it’s enough to simply

  observe the world around us with open eyes. A valuable

  resource are also our libraries – Honza’s at the PONTIS

  bar, and mine at home.

  I’d had no experience in gastronomy,

  but I dreamed of opening

  my own bar one day.

• Flavours That Stay in Your Memory

  www.posiv.cz ǀ 119

  POSITIV MAN

  Have you tried using artificial

  intelligence when creating a new drink?

  If so, what was the outcome?

  Ronald: I haven’t used AI to create

  a cocktail yet, but I’m open to it and will

  give it a try when I run out of inspiration.

  Honza: I’ve experimented with it, but so

  far, it’s not advanced enough to be truly

  useful in practice. It mostly provides

  generic suggestions, but I do see potential

  in it for the future. It could definitely help

  streamline the search for various types

  of information.

  Do you have a signature cocktail that

  represents you? Something guests

  associate specifically with you?

  Over the years behind the bar, we’ve both

  created many signature and twist cocktails

  – some of which have become an integral

  part of the menu at certain venues. Honza,

  in particular, is known for his frequent use

  of exotic fruits.

  What types of events can people see you

  at? Do you offer tastings, private events,

  or public appearances? Where do you

  enjoy performing the most?

  Our passion for bartending comes from

  the joy of creating experiences that bring

  people together. Our journey began with

  the idea of offering cocktail catering for

  weddings, corporate events, birthday

  parties, and other celebrations – occasions

  where we can add a personal touch

  and unique flavours. You can also find us at

  selected public festivals, where we love

  sharing our craft with a wider audience.

  We regularly host tastings of rum, whisky,

  gin, and other spirit categories, which

  we often complement with home-mixing

  workshops to inspire enthusiasts to create

  cocktails in the comfort of their own homes.

  We also enjoy pairing cocktails with food.

  Our mission goes beyond mixing drinks –

  it’s about creating memorable moments

  and sharing the joy of great drinks.

  Thank you for the interview.

  Koktejl Gochujang + Grep je manifes-

  tem moderního muže – nebojác-

  ného, kultivovaného a zvědavého.

  Spojuje výrazné tóny mexické

  Arquitecto Tequily a uzeného

  Espadinu La Travesia s nečekaným

  dotekem korejského gochujangu.

  Sladkost agáve, svěží citrus a perlivá

  růžová grapefruitová soda Three

  Cents dávají vzniknout nápoji,

  který překvapí a zanechá dojem.

  Servírujte s ledem ve vysoké sklenici,

  ideálně během pozdního odpoledne

  nebo jako stylový aperitiv před večer-

  ním děním.

  Ingredience: Arquitecto Tequila,

  La Travesía Espadín (mezcal),

  Gochujang (korejská fermentovaná

  pasta), Agáve sirup, Čerstvý citrus,

  Three Cents Pink Grapefruit soda

  The Gochujang & Grapefruit cocktail

  is a manifesto of the modern man – bold,

  cultured, and curious. It blends the distinctive

  character of Mexican Arquitecto Tequila

  and smoky Espadin La Travesía with

  an unexpected touch of Korean gochujang.

  The sweetness of agave, refreshing

  citrus, and the effervescence

  of Three Cents pink grapefruit soda

  come together to create a drink

  that surprises and leaves a lasting

  impression. Serve over ice in a tall

  glass – ideally in the late afternoon

  or as a stylish aperitif before

  the evening unfolds.

  Ingredients: Arquitecto Tequila,

  La Travesía Espadín (mezcal),

  Gochujang (Korean fermented chilli

  paste), Agave syrup, Fresh citrus, Three

  Cents Pink Grapefruit soda

• Tiráž

  1ˢᵗ Internaonal School of Ostrava

  – mezinárodní gymnázium

  Amazing places & kouzelná místa v ČR s.r.o.

  Armand „Mondo“ Duplans

  BRAINMARKET s.r.o.

  Coctailcare, Ronald Marshall a Jan Vu

  ČERNÁ.AI

  České dráhy, a.s.

  Dallmayr s.r.o.

  DOPHAM´S s.r.o.

  Field Restaurant s.r.o., 420 Restaurant

  Innomocs, s.r.o.

  Janáčkova lharmonie Ostrava, příspěvková

  organizace

  Leště Ostrava, a.s.

  Letní Shakepearovské slavnos Ostrava

  Maxion Wheels Czech s.r.o.

  Nemocnice Havířov, příspěvková organizace

  Porsche Inter Auto CZ spol. s r.o.

  PRIM hodinky s.r.o., výrobce hodinek MPM-

  QUALITY a.s.

  Resort Hukvaldy

  Vilém Frič AF arores

  Webvalley s.r.o.

  Zlatá tretra Ostrava

  Foto obálka / Cover: Roman Valný

  Všechny užitečné odkazy:

  All useful links:

  POSITIV MAN 2025

  Nezdolný

  MOTOR

  LÍDROVSTVÍ

  ROMAN VALNÝ

  Více na: www.prim.eu

  Výrobcem hodinek PRIM

  ®

  je  rma MPM-QUALITY a.s.,

  držitel certi kátu CZECH MADE.

  The most-read arcles from the POSITIV WOMAN

  2024 special on magazin.posiv.cz:

  • Jana Šimurdová Basen - For the Female

  Mind, Body and Soul

  • Vindy Krejčí - The ŽENY: Open Stories

  of Courage and Inspiraon for Future

  Generaons

  • Michaela Badurová - HR Strategy? Always

  Staying One Step Ahead

  • Zuzana Ogrocká - Building on Values We’ve

  Built Together

  • Kristýna Vozková - Courage and Skillful

  Hands Keys to Success for the Company

  Owner and Her Employee

  Nejčtenější články ze speciálu

  POSITIV WOMAN 2024 na magazin.posiv.cz:

  • Jana Šimurdová Basen - Pro ženské tělo i duši

  • Vindy Krejčí - The ŽENY: otevřené příběhy

  odvahy a inspirace pro další generace

  • Michaela Badurová - Strategie HR? Být vždy

  o krok napřed

  • Zuzana Ogrocká - Stavíme na hodnotách, které

  jsme společně vybudovali

  • Kristýna Vozková - Odvaha a šikovné ruce,

  to přináší úspěch majitelce rmy i jejím

  zaměstnankyním

  Nejčtenější rozhovory Muži v byznysu na webu POSITIV.cz:

  • Ing. Ján Moder, ŚLÓNSKI SŁOWIOK a podnikatel, který

  drží slovo

  • Díky rodinné rmě VEMAT má Krnov první průmyslovou

  halu se zelenou střechou

  • Libor Uher, Znovuzrození srdcem i rukama, láska na první

  pohled

  • Jan Rafaj, prezident SPČR „V MSK vidíme velké příležitos

  v browneldech“

  • Steven Holl: Architektura – řemeslo i umění – ale hlavně dar

  pro duši i ducha lidstva

  Společnos a instuce v magazínu / Companies in magazine:

  Název magazínu / Name of Magazine:

  POSITIV Business & Style

  e-magazín: magazin.posiv.cz

  Prol/Prole:

  Česko-anglický magazín mapující úspěchy českých podnikatelů,

  inovace, invesční příležitos a trendy v lifestylu s distribucí po

  celém světě. / Czech-English Magazine Mapping the Successes of

  Czech Entrepreneurs, Innovaons, Investment Opportunies, and

  Lifestyle Trends, with Global Distribuon.

  Vydavatel/Publisher:

  maxPosiv s.r.o., www.maxposiv.cz

  Dan Koneval, CEO

  Zuzana Szebestová, COO

  Šéfredaktor / Editor in Chief:

  Ing. Aleš Vítek, +420 604 210 051

  vitek@maxposiv.cz

  Redakce/Redacon:

  Mgr. Monika Ševčíková, +420 725 105 687

  sevcikova@posiv.cz, posiv@maxposiv.cz

  Obchodní oddělení / Sales Department:

  Bc. Josef Nudera, +420 602 578 735,

  nudera@maxposiv.cz

  České korektury / Czech Proofreading:

  PaedDr. Věra Mrkosová

  Překlady a anglické korektury /

  English Translaon and Proofreading:

  Mgr. Jana Frydrych, Ph.D., Adam Koneval, Alison Jurišta

  Gracké zpracování a úprava / Graphic Designer:

  Karel Juchelka, Cherry

  Fotograf/Photographer:

  Renáta “Renei” Botošová, Zeno Václavík, Karel Juchelka

  Tisk/Prinng:

  PRINTO, spol. s r.o.

  Předplatné/Subscripon:

  posiv.cz/predplatne

  Autorská práva / Copyright:

  maxPosiv s.r.o

  Periodicita/Periodicity:

  čtvrtletník + speciální vydání /

  quarterly + special issue

  Adresa/Address:

  Brandlova 1685/9, 702 00 Ostrava, Czech Republic

  IČ/ID: 06255205

  Registrace/Register:

  MK ČR E 23055, ISSN 2570-9518

  Redakce neodpovídá za jazykovou správnost inzerce.

  Tiskové chyby vyhrazeny. Přesk je povolen pouze

  se souhlasem vydavatele se zachováním všech autorských

  práv. Nevyžádané příspěvky se nevracejí. /

  The editorial is not responsible for the language accuracy

  of adversements. Prinng errors reserved. Reprint

  permied only with consent of the publisher and full

  copyright. Unsolicited submissions will not be returned.

  @magazinPosiv

  @magazinposiv

  www.posiv.cz

  @magazinposiv

  Naše projekty / Our Projects:

  Sledujte nás / Follow us:

  POSITIV MAN

• Auto Heller Ostrava

  Naberte nový směr v modernizovaném elektromobilu Škoda Enyaq Coupé již od 7 900 Kč měsíčně. Na cestách, dlouhých přes

  580 km na jedno nabití, se o Vaši bezpečnost postará řada moderních asistentů. Špičkový komfort celé posádky zajistí třízónová

  klimatizace již v základní výbavě nebo za příplatek dostupná masážní sedadla a akustická skla pro lépe odhlučněný interiér.

  Více informací Vám rádi sdělíme osobně, nebo nás kontaktujte telefonicky či online.

  Kombinovaná spotřeba a emise CO

  2

  vozu Škoda Enyaq Coupé: 14,7–16,3 kWh/100 km, 0–0 g/km

  Již od

  7 900 Kč měsíčně*

  Nová Škoda

  Enyaq Coupé

  Nabitá zážitky

  *Vzorový příklad úvěru na vůz Škoda Enyaq Coupé 60 Selection 150 kW v ceně 1 075 000 Kč, při financování se Škoda Financial Services v ceně 1 075 000 Kč, splátka předem 430 000 Kč (40 %), výše úvěru

  645000 Kč, poplatky za uzavření a vedení smlouvy 0 Kč, celkové platby za úvěr 738 400 Kč, celkové platby za úvěr vč. pojištění 806 704 Kč, RPSN vč. pojištění 7,762 %, délka úvěru 48 měsíců, poslední

  nerovnoměrná splátka 430 000 Kč, měsíční splátka úvěru 6 425 Kč, měsíční splátka úvěru vč. pojištění 7 900 Kč, úroková sazba p. a. 4,30 %. Součástí finanční služby je pojištění od Allianz pojišťovny, které je

  kalkulováno ve variantě „pojištění bez garance pojistného“, tzn. že se cena pojištění bude vždy k výročí smlouvy měnit podle aktuálních sazeb pojistného. Zahrnuté pojištění obsahuje havarijní pojištění, povinné

  ručení (10% spoluúčast) s uznáním bonusů za bezeškodní průběh dosavadních pojištění (60 měsíců) a pojištění skla (limit plnění 15 000 Kč). Další parametry jsou: věk klienta max. 46 let a běžné použití vozu.

  Tato indikativní nabídka není nabídkou ve smyslu § 1732 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a jejím přijetím nevzniká mezi společností ŠkoFIN s.r.o. a druhou stranou závazkový vztah.

  Ilustrativní fotografie

  Předplacený servis

  zdarma**

  Prodloužená záruka

  zdarma**

  **Platí při financování Chytře se Škoda Financial Services

  Váš autorizovaný prodejce vozů Škoda:

• PRIM hodinky

  Více na: www.prim.eu

  Výrobcem hodinek PRIM

  ®

  je  rma MPM-QUALITY a.s.,

  držitel certi kátu CZECH MADE.