Co rozhodne o tom, které firmy v příštích letech obstojí?
www.posiv.cz ǀ 41
FINANCE
Měl jste svou cestu do zahraničí od začátku
promyšlenou, nebo se jednotlivé kroky
rodily postupně?
Promyšlené to nebylo. Dlouho jsem měl za to,
že v Česku je všechno horší a všude jinde lepší. Čím
déle jsem žil venku, tím víc jsem zjišťoval, že věci, které
tu bereme jako samozřejmost – bezpečnost, svoboda,
kvalita zdravotnictví – samozřejmostí nejsou. Za covi-
du jsem se z Austrálie dva roky nedostal domů – a po-
prvé mi došlo, že svoboda pohybu není samozřejmost.
Držel jsem se jednoho pravidla: jít tam, kde se toho
nejvíc naučím. A to mě nakonec táhlo zpátky domů.
Co Vám studium v Austrálii a na 1
st
International
School of Ostrava dalo?
V Austrálii jsem poprvé zažil školu, kde se hodnotí,
co vytvoříte, ne co si zapamatujete: projekty, dlouhé
eseje, na kterých pracujete celý semestr. Mozek se učí
pracovat a přemýšlet kreativněji, je to jiné, než se při-
pravovat na testy. Návrat do Ostravy byl pak návrat
do českého prostředí – a 1
st
ISO mi umožnila složit
jak IB, který stojí na principu esejí a projektů, tak čes-
kou maturitu k tomu. Za to patří dík učitelům, jmeno-
vitě paní Helebrantové za češtinu a panu Hollanderovi
za ekonomii. Hlavně jsem si ale z té kombinace odnesl,
že nic není dané: škola, firma i země mohou fungovat
jinak, než jak je znáte.
Co Vás na světě investic a oceňování přitahuje?
Že hodnota firmy je mnohem méně jednoznačná, než
se zvenku zdá. Chci firmám rozumět z obou stran –
z provozní, kterou řešíme v Eteronu, i z investiční,
kde musíte říct, jakou má firma doopravdy hodnotu.
Stáže mi daly základy v datové analytice a účetnic-
tví, tedy řemeslo, které potřebujete, ať firmu řídíte,
nebo oceňujete. V TILLER investiční společnosti, která
se zaměřuje na projekty s vysokou transakční a odbor-
nou náročností, se učím, jak se firmy oceňují a financují
v praxi. Dlouhodobě mě zajímá, co se stane s českými
firmami z devadesátých let, až je zakladatelé začnou
předávat. Chtěl bych být u toho – a na to potřebujete
rozumět jak hodnotě firmy, tak jejímu provozu.
Co o skutečném zdraví firmy prozradí čísla
a co se z nich naopak vyčíst nedá?
Čísla jsou základ: tržby, zisk, cash flow a hlavně jejich
vývoj v čase. Jenže výhledy do budoucna jsou vždycky
něčí názor a srovnání s podobnými firmami je vždyc-
ky jen přiblížení. A čísla odrážejí minulost, takže mají
zpoždění – ukazují, co se ve firmě stalo, ne co se v ní
děje. Proto je klíčová kvalitativní vrstva: kvalita mana-
gementu, odhad, kam obor směřuje, a firemní kultura,
která se zvenku odhaduje nejhůř. Nejvíc se dozvíte,
když jste co nejblíž vedení i zaměstnancům. Říká se,
že čísla nelžou. Občas lžou – a když ano, bývá za tím
důvod, který v tabulce nenajdete. Kvalitativní pohled
tak funguje jako kontrola toho číselného.
Kdy se pro firmu stává závislost na e–mailech,
tabulkách a několika klíčových lidech
skutečným rizikem?
Většina takových firem je na to zvyklá a nenapadne ji,
že by to mohlo fungovat jinak; a dokud se nic nemě-
ní, funguje to. Rizikem se to stane přesně v momentě,
kdy firma změnu potřebuje: chce růst, majitel ji chce
předat další generaci nebo prodat. Tehdy se uká-
že, že firma bez majitele a bez dvou klíčových lidí
nefunguje, a její hodnota je o hodně nižší, než majitel
čekal. Odchod klíčového člověka je stejný problém,
jen přijde dřív. Jde o to postavit systém, který běží sám,
ne který závisí na paměti pár lidí. Podle mě o tom, které
české firmy příštích dvacet let přežijí a které porostou,
rozhodnou tři věci: jestli fungují i bez zakladatele, jestli
jsou čitelné pro banku i investora a jestli je bude mít
kdo převzít.
Kam se podle Vás moravskoslezské firmy a region
posunou v příštích deseti letech – a co by tomu
nejvíc pomohlo?
Tlaky jsou reálné a nezmizí: levná výroba z Asie, AI,
která zkracuje kancelářskou práci, a Evropa, která si
sama přidává pravidla. Proti Asii česká firma na ceně
často nevyhrává. Vyhraje na rychlosti, kvalitě a blízkos-
ti k zákazníkovi. Náš region má průmysl v DNA, lidi,
kteří umí věci vyrábět, a spoustu firem, které třicet
let fungovaly na zkušenosti jednoho člověka. Příštích
deset let rozhodne, kolik z nich se promění ve firmy,
které fungují jako systém. Nejvíc by pomohlo, kdyby
majitelé začali přípravy dříve – ne až v roce, kdy chtějí
firmu prodat. A kdyby se studenti, kteří odešli studovat
do zahraničí, vraceli – ne z nostalgie, ale proto, že tady
je co stavět. A já věřím, že je.
Kdybyste se dnes vrátil na 1
st
International School
of Ostrava a měl studentům před maturitou říct
jednu věc, kterou jste sám v jejich věku ještě nevěděl,
co by to bylo?
Mám za to, že o naší budoucnosti se rozhoduje mno-
hem dříve, než si myslíme nebo než se nám zdá.
Výsledky maturity a IB rozhodnou, na jakou školu,
do jakého prostředí a také mezi jaké lidi se dostanete.
Osobně jsem přesvědčen, že na univerzitě už nejde to-
lik o známky, ale o to, s kým sedíte tři roky v jedné míst-
nosti. Je to ta atmosféra, ti lidé a jejich mentalita, která
vás ovlivňuje a nakonec formuje více než učivo v učeb-
nici a to v době, kdy jste toho ještě schopen. Těžko
se to dohání později. Vybírejte tedy školu podle pro-
středí, nejen podle jména. Práce, kterou tomu teď vě-
nujete, určuje, jak velký ten výběr bude. Jak říká John
Spence: „To, co děláš dnes, určuje, kým budeš zítra.“
Příšch deset let rozhodne,
kolik rem se promění ve rmy,
které fungují jako systém.