BUSINESS

V oblasti stavebnictví a developmentu se pohybujete

od počátku 90. let. Jaký je Váš profesní příběh?

Mé rozhodnutí stát se stavařem bylo čistě prozaické. Můj

táta pracoval za bývalého režimu na bytovém podniku

a po večerech kreslil pro různé známé projektové dokumentace rodinných domků, za které vždy dostal okolo

500,- korun. To byly krásné peníze. Takže rozhodnutí, že

budu taky stavařem, bylo jasné. Po ukončení stavební průmyslovky přišla sametová revoluce a já se vrhnul na podnikání. Zpočátku jsem obchodoval s potřebami pro mimina,

kterými jsem zásoboval drogerie a obchodní domy PRIOR.

Zároveň jsem pracoval v jedné z prvních soukromých firem,

která dělala správu bytového fondu lidem, kteří v restitucích

přišli k domům plných nájemníků a vůbec nevěděli, co dělat. Zde jsem se seznámil s majitelem jednoho z nich, kterému jsem pomohl vystěhovat nájemníky do náhradních bytů

a přeměnit byty na kanceláře, což byl trend. Tohle jsem ještě zopakoval i pro jiné majitele a vydělal tak první peníze,

které mi umožnily začít podnikat.

V roce 1993 jsem se dvěma společníky založil stavební firmu a začali jsme dělat stavařinu. Z počátku takovou malou.

Otloukali jsme kabřince z paneláků a dělali převážně drobné věci. Jednou z prvních velkých zakázek byla výstavba

radnice v Krásném Poli. Také jsme začali, jako jedni z prvních v ČR pod značkou TREND 94, připravovat satelitní

výstavby rodinných domů v Ostravě, Olomouci a Hradci

Králové. Ve všech třech městech jsme postavili vzorové rodinné domy a začali přicházet první klienti. To však nemělo

dlouhé trvání. Brzy jsme narazili na dva manažery bývalé

UNION banky, kteří si od nás nechali v Krásném Poli postavit dva rodinné domy, které však zapomněli zaplatit a naše

firma to tehdy neustála.

Následně jsem začal podnikat již sám jako fyzická osoba

pod názvem „Bystroň stavitel“ a držel jsem se zásady nepracovat pro firmy, ale stavět jen pro konečné investory, což

se mi vyplatilo. Od zateplení rodinných domů jsem se dostal k zateplení stovek paneláků v Ostravě. Začalo se dařit,

obraty rostly a bylo toho více a více, a proto jsem firmu

transformoval rovnou na akciovou společnost BYSTROŇ-zateplení. Později, kdy jsme již měli větší podíl tržeb z klasických stavebních zakázek než ze zateplení, jsme změnili

název na BYSTROŇ Group. V posledních dvou letech jsme

začali měnit zavedený chod naší firmy. Ukončili jsme spolupráci s nespolehlivými a hlavně předraženými živnostníky a prostřednictvím programu Ukrajina jsme zaměstnali

na HPP desítky dělníků z Ukrajiny. Rozdíl byl neskutečný.

Pořídili jsme majoritní podíl v zavedené zámečnické firmě

a plánujeme se rozšířit o další profese, které jsme zatím nuceni draze nakupovat. Zahájili jsme vlastní developerskou

činnost a máme i další plány, jak zlepšit a zefektivnit naše

služby, abychom o všem měli dokonalý přehled. BYSTROŇ

Group a další naše společnosti se v letošním roce stanou

součástí nově budované skupiny BYSTROŇ Holding.

V Ostravě a kraji je nápis „Bystroň“ vidět na mnoha stavbách. Kterých realizací si ceníte nejvíce?

To je těžká otázka. Musím říci, že první peníze jsem vydělal

na zateplení malého štítu fasády rodinného domku. Byl jsem

tehdy na sebe velmi pyšný.

Dnes už jsme celkem velká firma a děláme především velké

zakázky pro veřejný sektor. Přesto, že si úplně nevybíráme

zakázky, vždycky mě baví dělat zajímavé stavby, které se něčím odlišují. V minulosti to moc slavné nebylo, ale poslední

24 ǀ POSITIV 2/2020

dobou je vidět, že obce i města investují peníze do atraktivních architektonických řešení, což je dobře.

Za dobu existence máme za sebou přes 600 zakázek. Osobně si nejvíce cením novostavby pavilonu Evoluce v ostravské

ZOO. Jednak to ve své době byla naše největší zakázka, která

nás v povědomí veřejnosti hodně posunula dále a také proto,

neboť se jedná o naprosto jedinečnou stavbu. I když jsme

v zoologických zahradách postavili již více staveb, myslím,

že tuto stavbu jen tak něco nepřekoná. Také si velmi cením

stavby rezidence Františkov, a to z toho důvodu, že se jednalo o náš první developerský projekt, který jsme nejen stavěli,

ale z pozice společníka jsem u této stavby byl od jejího úplného počátku. Od nalezení v centru Ostravy zarostlého torza

suterénu po zkrachovalém projektu z roku 2008, přes jeho

přípravu, vznik projektu, až po prodeje bytů. Za obě stavby

jsme dostali ocenění v rámci soutěže Stavba roku, což svědčí

o tom, že zaujaly nejen mě, ale i odbornou porotu. O tom,

že jsme poslední dobou měli štěstí na zajímavé stavby, svědčí

i fakt, že jsme v loňském roce obdrželi v soutěži Stavba MSK

hned tři ocenění Stavba roku, což pro mě a celou naši firmu

byl obrovský úspěch.

Podílíte se i na rekonstrukcích mnoha kulturních památek,

ale vracíte do života i mnoho tzv. brownfieldů? Jsou to pro

Vás jen stavební zakázky nebo máte ke kulturnímu dědictví i jiný vztah?

S kulturními památkami se potkáváme celkem pravidelně,

ale ne vždy dosáhneme na potřebné reference, které jsou

nutné pro účast ve veřejné soutěži. Když už se to ale podaří, tak takové stavby děláme rádi. Nejen mě, ale myslím si,

že i všechny stavaře v mé firmě baví, když se mohou podílet na obnově památek. Sledovat, jak v současnosti úplně

běžné věci ve stavebnictví kdysi řešili naši předci, bez výdobytků moderního stavitelství, a znovu jim vdechovat život.

Navíc je fajn vidět, že v době, kdy v českém stavebnictví nepotkáte zedníka s výučním listem, ještě pořád existují lidé,

kteří umí třeba pěknou štukatérskou práci.

Z brownfieldů mi nejvíce utkvělo v hlavě návštěvnické centrum v Dolních Vítkovicích, které jsme dělali v roce 2015.

Bylo to v době, kdy tam zároveň rostly i jiné stavby jako Bolt

Tower nebo Gong. Těší mě, že jsme v DOV něco realizovali,

a že tam také po nás něco i zůstane. Pokud se nám v životě

podaří udělat pár takových staveb, tak budu rád.

Celý svůj dosavadní profesní život podnikáte. Jaké příležitosti vidíte dnes pro regionální stavební firmy?

Myslím si, že pro regionální stavební firmy, není úplně jednoduché se, v konkurenci velkých nadnárodních stavebních

firem, prosadit. I když třeba dosáhneme kvalifikačně na stejné stavební zakázky, tak pro nadnárodní firmu, s obratem

v řádech miliard EUR, není problém v podstatě cokoliv zadotovat jenom proto, aby zde udrželi své pobočky a počkali

si na něco většího, na co už regionální firmy kvalifikačně

a referenčně nedosáhnou. Je škoda, že naši politici nenašli

ani za 30 let nástroj, jak v soutěžích regionální firmy podpořit. Bohužel Ostrava není Praha. Soukromý sektor tady moc

neinvestuje. Zbývá jen sektor veřejný, kde se potom všichni

perou. Výsledkem je cenová tlačenice, která někdy s reálnými cenami a přiměřeným ziskem nemá nic společného.

Věřím však, že pokud z Ostravy nebudou utíkat mladí lidé

do Prahy a zůstanou tady v regionu, je jen otázka času, kdy

se zde zvýší životní úroveň, kdy budou vznikat nové firmy,

nové bydlení a bude se zde i více stavět.