Medicína není jen o výkonu, ale i o empatii a respektu k člověku
www.posiv.cz 65
HEALTHCARE
Medicína
není jen o výkonu,
ale i o empai a respektu k člověku
Studium medicíny není lehké, překvapilo vás
v něčem?
Byl to pro mne velký zvrat. Z přátelského prostředí
gymnázia jsem vstoupila do velkého a poměrně ano-
nymního systému s vysokými nároky na výkon. Právě
během studia jsem ale navázala velmi blízká přátelství
s lidmi, kteří mi dodnes rozumějí a dokážou mě v ná-
ročných chvílích podržet.
Jak jste univerzitu zvládla? Máte nějaký tip
pro studenty?
Aby si zachovali víru v sebe sama. Medicína je nároč-
ná a člověk se může setkat i s velmi tvrdou kritikou.
Důležité je nenechat si vzít sebevědomí jedním neúspě-
chem nebo názorem a zachovat si zdravou sebeúctu.
Promocí ale cesta mladého lékaře nekončí.
Jak vypadá váš běžný měsíc?
Momentálně se připravuji na zkoušku, takzvaný interní
kmen, a za několik let mě čeká atestace. Vedle běžné
práce na interním oddělení Moravskoslezské nemocni-
ce v Opavě mám ještě 5 dvanácti- až čtyřiadvacetiho-
dinových služeb měsíčně, takže je to časově náročné.
Velkou oporou je ale podporující kolektiv i vedení
oddělení.
Empatie se v medicíně snadno ztratí. Kde jste ji
v sobě našla?
Myslím, že na škole 1
st
International School of Ostrava
jsme byli vedeni hlavně k empatii a respektu k ostat-
ním. To považuji za velmi důležité – například když
pacient přijde v noci na urgentní příjem s něčím,
co z mého pohledu vypadá jako banalita, se kterou
mohl počkat do rána, je důležité si uvědomit, že on má
skutečnou obavu o své zdraví, a neodsoudit ho za to.
I proto na gymnázium vzpomínám velmi ráda.
Co považujete za největší přínos studia na gymnáziu
pro váš osobní a profesní rozvoj?
Škola mi ukázala, že věci lze dělat i jinak než jen přístu-
pem „musíš a nesmíš“. I proto jsem si po studiu vybrala
menší nemocnici, kde funguje podpůrný kolektiv a lidé
si navzájem pomáhají.
Co byste řekla sama sobě před deseti lety?
Zachovej si zvídavost, empatii a víru ve vlastní
schopnosti.
Co je na práci lékaře nejtěžší – a co vás u ní drží?
Nejtěžší je stres a velká odpovědnost, navíc v systému,
kde dlouhodobě chybí personál. Na druhou stranu mě
baví pestrost vnitřního lékařství – každý den je jiný
a přináší nové výzvy.
Medicína se rychle vyvíjí, jaké výzvy očekáváte
v následujících letech?
Populace stárne a medicína se stále více specializuje.
Považuji ale za důležité dívat se na pacienta jako na ce-
lek a přemýšlet nejen o tom, co lze léčit, ale také o tom,
co je pro konkrétního člověka skutečně smysluplné.