Christine Habermann von Hoch Příběhy vyprávěné kovem
www.posiv.cz 87
ARCHITECTURE
Pokud vím, tak aktuálně je tato výstava k vidění
na Slovensku, a to v prestižní Tatranské galérii
v Popradu u příležitosti 65. výročí od jejího vzniku.
Jak tebe a tvoji výstavu tamní publikum přijalo?
Potěšilo mě, že přišlo hodně lidí, velmi se o koncep-
ci instalace a mou tvorbu zajímali, bylo to pro ně
něco nového. Šlo o premiérovou výstavu mých prací
na Slovensku a byla to skvělá zkušenost i díky ředitelce
Anně Ondrušekové a jejímu týmu. Dostala jsem k dis-
pozici opravdu velké prostory a byla to radost instalo-
vat v nich své práce.
Hlavní instalace „I am always yours“ byla doplněna
o cyklus Kruhové prostory a souborem designových
prací v další samostatné místnosti. Tento soubor tvořila
zejména svítidla, ale i sochařské návrhy a modely, např.
model mého dosud největšího ocelového sousoší, bet-
lému Klanění tří králů, který jsem vytvořila pro klášter
Neustift u italského Brixenu.
Těší mě, že jsem mohla vystavovat vedle velikána archi-
tektury Oscara Niemeyera. Architekturu od malička
miluju. Ráda vytvářím zakázková díla pro architekturu
a veřejný prostor: ať už jde o volné plastiky
a nebo designové prvky pro konkrétní prostory. A ně-
které mé monumentální plastiky, např. již zmíněná
realizace betlému, jsou architekturou inspirované.
Jednotlivé sochy betlému jsou vysoké okolo 4 metrů
a váží téměř jednu tunu. A například do sochy sv. Josefa
lze vstoupit a svým způsobem se propojit s plastikou.
Obecně velmi ráda spolupracuji s architekty. Oslovují
mě ohledně soudobých řešení i ohledně realizací
do historické architektury. Tak mě například oslovila
architektka kostela sv. Vavřince v Norimberku, abych
navrhla portál kaple. A tak jsem vyrobila portál zvaný
„Svatý Jeruzalém“, který tvoří symbolických 144 otvo-
rů na svíčky. A obzvlášť mě potěšilo, že je mezi lidmi
velmi oblíbený.
Tradičně si kováře představujeme jako urostlého
muže, který intenzivně buší do rozpáleného železa.
Jak se ale stane, že takovému řemeslu celoživotně
propadne žena?
Samozřejmě je to fyzicky náročná práce. Ale není
to jen o fyzické aktivitě: nejdřív si o tématu něco nastu-
duji, tvořím návrhy. Moje působení je komplexní a ma-
nuální činnost je jedna z komponent. Řemeslo jsem
se naučila od svého otce Alfreda Habermanna (1932–
2008), kterého jsem odmalička pozorovala při práci
v kovárně. Otec mě naučil, jak se materiál tvaruje,
co je možné s ním dělat, jak souznít s kovem. Velmi
mě ale ovlivnilo i studium na Univerzitě Palackého
v Olomouci a studijní pobyty na univerzitách ve Vídni,
Drážďanech a Florencii. Všechny tyto zkušenosti
se promítají v mé tvorbě.
Když tvořím, vždycky vycházím z myšlenky, obsahu
a hledám ten správný tvar i materiál, který nejlépe vy-
stihne danou ideu.
Na konci srpna minulého roku byla na domě
sousedícím s galerií domu na náměstí odhalena
kovová plastika tvého autorství, připomínající
britskou výtvarnici Jane McAdam Freud. Řekni nám
prosím o tom něco víc.
Jde o kovově-světelný dvojportrét Jane McAdam
Freudové – Dead and Alive. Toto dílo jsem vytvo-
řila jako poctu mé drahé přítelkyni a kolegyni Jane
McAdam Freudové. Tento sochařský diptych, vyrobe-
ný z oceli, zlata a světla, ztělesňuje přítomnost i trans-
cendenci. Jeden portrét odráží Janinu pozemskou
podstatu – je na něm vyryto její jméno a odkaz. Druhý,
zlacený a iluminovaný, evokuje její duchovní záři –
světlo, které nás i nadále vede a inspiruje.
Plastika lidi v okolí oslovuje – jak místní, tak i zahraniční
turisty. Vnímají ji jako šperk na architektuře domu, kte-
rý je do ní citlivě zasazen.
Architekturuodmalamiluji...aráda
vytvářímplaskyanebodesignové
prvkyprokonkrétníprostory.
www.posiv.cz 87