Dálnice, která tvoří pořádek v objednání
www.posiv.cz 47
HEALTHCARE
dat. A přichází i důležitá myšlenka, která vysvětluje,
proč nemá vzniknout jeden monolit. Zdravotnictví je
roztříštěná krajina. Tisíce ambulancí, různá pracoviš-
tě, různé systémy, různé procesy. V takovém terénu
se nevyplácí stavět jednu pevnost. Vyplácí se budovat
síť komunit, které se domluví na pravidlech a bezpeč-
nosti. V našem prostředí se jim pracovně říká afinitní
domény. Mezi doménami pak vzniká propojení, které
je standardizované a kontrolovatelné. Nejde o to sdílet
všechno všem. Jde o to sdílet správné věci správným
lidem ve správný čas.
Jenže s dálnicí přichází i něco, co si poskytovatelé
zdravotních služeb začínají uvědomovat stále ostřeji.
Přibývají požadavky na kybernetickou bezpečnost,
na auditovatelnost, na správu přístupů, na práci se sou-
hlasy a výjimkami. A zároveň roste tlak na praktičnost.
Zdravotníci digitalizaci neodmítají. Naopak, tam,
kde jim ušetří kroky, sníží riziko chyby a dá smyslupl-
nou informaci ve správný čas, ji často přijmou rychle,
někdy až překvapivě spontánně. Odmítají spíš ne-
smysly. Klikání pro klikání, dvojí přepisování, formu-
láře,… Proto je tak důležité, aby nové věci nevznikaly
„od stolu“, ale v participativním prostoru, kde se potká
stát, odborné společnosti, poskytovatelé i dodava-
telé a kde se pravidla ladí podle reality provozu, ne
podle ideálního schématu.
Umělá inteligence
Do toho vchází umělá inteligence. Zdravotníci ji začali
používat někde jako „druhý pár očí“ v zobrazovacích
metodách, jinde jako pomocníka pro třídění textů,
sumarizaci, hledání signálů v datech. AI dokáže ušetřit
čas a snížit rutinu, ale umí také sebevědomě chybovat.
Zdravotnictví proto bude muset v příštích letech zvlád-
nout jednoduchý paradox. Vzít si z AI užitek, a přitom
nepustit z ruky odpovědnost. Podobně přirozeně roste
telemedicína. Ne jako náhrada ordinace, ale jako dopl-
nění tam, kde systém nestačí.
V příštích deseti letech se zdravotnictví bude měnit
rychleji, než jsme byli zvyklí. Ne proto, že by někdo
vymyslel jeden velký systém, ale protože se propojí
mnoho menších služeb, které se začnou chovat jako
infrastruktura. EHDS tomu dá evropský rámec a tlak
na standardy. AI přidá rychlost a produktivitu, ale i nové
otázky odpovědnosti. Telemedicína pomůže vyplňo-
vat mezery, hlavně v dlouhodobé péči a v podpoře
pečujících. A národní projekty, pokud budou dobře
spravované, poskytnou společné „dálnice“, po kterých
se budou moci pohybovat i všichni poskytovatelé, aniž
by každý stavěl vše od nuly.
Objednávkový systém
Pokud se jednou propojí objednávkové systémy pra-
covišť, může se z eŽádanky stát také jakýsi orientač-
ní bod na mapě. Ne mapa jako v turistice, ale mapa
péče. Indikující lékař by nemusel volat naslepo a pa-
cient by nemusel obcházet tři recepce a slyšet třikrát
„zkuste to jinde“. V přehledu by bylo vidět, kdo dané
vyšetření nebo výkon skutečně dělá, jaké má volné ka-
pacity, jaké jsou nejbližší termíny a jak daleko to od vás
je. Člověk by si pak nevybíral jen podle názvu zařízení,
ale podle reálné dostupnosti. Třeba „do týdne a deset
minut autem“ místo „za dva měsíce a přes půl kraje“.
A lékař by zároveň viděl totéž z profesního pohledu.
Nejen kam pacienta posílá, ale i jak rychle se k péči
skutečně dostane. V takových drobných, praktických
věcech se digitalizace přestává tvářit jako IT a začne
působit jako obyčejná úleva v každodenním životě.
Pro pacienty to může znamenat méně opakovaných
vyšetření, méně „přineste papír“, méně situací, kdy roz-
hoduje náhoda. Pro poskytovatele to znamená příleži-
tosti. Ale i to, že se zvýší složitost řízení. Zdravotnictví
bude potřebovat více lidí, kteří umějí spojit svět práva,
kliniky a techniky do jedné srozumitelné mapy. A mož-
ná právě to je nejpozitivnější výhled. Že se z digitaliza-
ce stane obor, který nebude o kouzlech, ale o dobrém
řemesle.