Trofej nestačí Musíte vědět, čím za ni zaplatíte

Opustil domov ve dvaadvaceti a vyhrál Ligu mistrů, ale úspěch má vždy svůj účet. Marek Jankulovski ví přesně, co za něj platil. Dnes podniká a zakládá si na jediném – kvalitě. Co si z toho vzít dřív, než dáte všechno do hry?

Přenášíte si něco ze sportu do podnikání? 

Ve sportu i v podnikání platí totéž - potřebujete sebevědomí a věřit si. Zároveň musíte mít pokoru, protože nic není automatické. Nejít doleva, doprava a jít si za svým cílem. Myslím, že to platí nejen ve sportu nebo byznysu, ale v životě celkově. 

Co stojí za vítězstvím?

Lidé vidí, že jsem vyhrál Ligu mistrů a hrál za jeden z nejlepších klubů světa. Ale nevidí, že jsem ve dvaadvaceti letech opustil domov, rodiče, přátele. Šla stranou zábava, večírky, škola. Dnes zpětně vím, že vzdělání je důležité, ale tenkrát jsem viděl jen fotbal a rodiče mě v tom podporovali. 

Věděl jsem, že ve sportu přichází úspěch i krach velmi rychle a talent, který vám možná stačil v Česku, v zahraničí nestačil. Musel jsem jít jednou cestou. Zároveň mi uteklo dětství vlastních dcer, což není stížnost, byla to moje volba a stál jsem za ní. Ale dnes, když mám vnučku, si to vynahrazuji s plným vědomím, co tehdy nebylo možné. Úspěch má vždy svůj účet. Důležité je vědět, co platíte, ještě než podepíšete.

Mnoho sportovců po skončení kariéry tápe, nemají připravenou novou identitu. Vy jste měl jasno?

Musím se přiznat, že když jsem v roce 2012 skončil s fotbalem, úplně jasno jsem neměl. Moje vize byla zůstat ve fotbale, a to se částečně naplnilo, protože jsem dva roky zastával post sportovního ředitele v Baníku a jsem rád, že jsem si to vyzkoušel. Ale brzy jsem pochopil, jak těžká ta práce je. Teď to nadnesu, ale jako hráč přijdete na dvě hodiny na trénink, dvě hodiny na zápas, dáte do toho maximum a máte dvacet hodin volného času. Tady je to úplně naopak. Kdybych chtěl být v této oblasti skutečně úspěšným a respektovaným, musel bych tomu obětovat časově daleko víc. Na to jsem tehdy nebyl připraven, a proto jsem v té pozici skončil a zůstal v managementu. Dnes dělám jiné věci, které nejsou tak časově náročné, ale obohacují mě z úplně jiné stránky. Všechno má svoji cestu. 

Dnes tedy podnikáte?

Nejsem podnikatel v klasickém slova smyslu. Spojil jsem sport s vínem a módou a všechno je to propojené se mnou, s Itálií, kde jsem žil, a s tím, co mi dává smysl. Lidé, kteří mě znají, vědí, že bych nedělal věci, které nemají logiku.

Blížím se k padesátce a člověk musí mít pořád nějaké výzvy. Celý život jsem tu výzvu měl ve sportu, tam jsem si něco dokázal a teď ji mám tady. Mám vína, mám parfém a chci být i tam úspěšný. Akorát vím, že to chce čas. Dnes je doba strašně rychlá a všichni chtějí všechno hned, ale to není moje cesta. 

Proč jste si vybral právě svět vína? 

Nepiju pivo ani tvrdý alkohol, víno je pro mě přirozenou cestou a můj život v Itálii do toho opět krásně zapadá. I proto jsem rád přijal nabídku zapojit se do projektu Wine of the Champions, tedy vína šampionů. Dnes je v projektu zhruba patnáct až dvacet fotbalistů z různých koutů světa. Každý má svoje víno, svoji odrůdu. Já jsem si vybral tu svou podle toho, která mi chutnala, samozřejmě i po konzultaci s odborníky.

A ten příběh je krásný i v tom, že se s kluky potkáváme i po kariéře. Jezdíme do vinic nebo se účastníme profesionálních výstav. Mezi ty nejdůležitější patří ProWein v Düsseldorfu, Vinitaly ve Veroně a v posledních letech také výstava v Paříži. Jsme tam od rána do večera a prezentujeme vína. To mě opravdu baví.

Mám radost i z toho, že dnes spolupracuji s L’Osteria po celé České republice. A především mě těší, že na etiketě není jen jméno Marek Jankulovski, Ronaldinho nebo Roberto Carlos, ale že to víno má skutečnou kvalitu.

Když se něčemu věnuji, tak pořádně. I proto si chci udělat sommelierský kurz.

Co vás přesvědčilo jít i do vlastního parfému? 

Moje první reakce, když mě oslovil výrobce, byla upřímně skepse: kdo si koupí parfém Marka Jankulovského? Nejsem influencer, kariéru mám za sebou. Ale nakonec jsme nad tím seděli asi rok a pilovali, jak by mohl vypadat. 

Jak takový parfém vzniká? Ovlivnil jste jeho skladbu?

Dodal jsem dvě vůně, které mi byly blízké. Profesionální parfuméři je dál rozvinuli a ladili jsme je v několika etapách. Po roce vznikl parfém MJ – svěží, letní a příjemný. Dnes ho lidé kupují a oceňují. To je ta zpětná vazba, která má cenu. 

Jak se přechod z vrcholového sportu projevuje v přístupu k podnikání?

Ve sportu rozhodovaly vteřiny. Správný čas, správné místo, rozhodující moment. V podnikání se tohle úplně obrátí. Čas tady hraje roli v jiném smyslu. Důležitá je trpělivost, postupné budování důvěry a schopnost přijmout odmítnutí bez paniky.

Přijdu za potenciálním odběratelem a on mi řekne, že víno momentálně nebere. V pořádku. Po roce se situace může změnit. Tento mindset ve sportu neexistoval, tam bylo rozhodnutí okamžité. To je pro mě asi největší přestavba uvažování.

Mohou vás fanoušci ještě vidět na sportovních utkáních? 

Ano, stále hrávám zápasy za legendy AC Milán nebo Neapole. Když mi někdo zavolá a já můžu na takové utkání vyrazit, vždy se na chvíli vrátím do té doby a mám z toho obrovskou radost.

Na druhou stranu věk nezastavíte. Jsou dny, kdy mě cestování stojí hodně energie a říkám si, že bych raději byl doma, trávil čas s dcerami, i když už jsou dospělé, a s vnučkou. Někdy jsem pak opravdu rád, když jsem dva tři dny doma a odpočinu si. Ale vzápětí jsem zase rád, že můžu cestovat. Takové to je.

Vidíte paralely mezi vaší kariérou a příběhy dnešních podnikatelů?

Hodně. Znám úspěšné podnikatele, kteří jedou od pondělí do neděle bez zastavení. Rozumím jim, protože když chcete být úspěšný, dáváte tomu všechno a stranou často jde volný čas, rodina i dovolená. Ale vždy je něco za něco.

Zmíním třeba majitele Baníku. Je to úspěšný podnikatel, ale vidím, jak moc energie ho to stojí. Na druhou stranu neumí odpočívat. To, že se dnes Baníku nedaří, je prostě život, za měsíc nebo dva může být všechno jinak. Ale tu únavu vidím a říkám si, že to není úplně dobře.

Můžete být úspěšný podnikatel nebo vyhrát Ligu
mistrů, ale tělo máte jen jedno. Tito lidé jedou od pondělí do neděle a v pondělí znovu nanovo. I proto jsou úspěšní. A to jsou přesně ty věci v pozadí, které ostatní nevidí. Zvenku je vidět jen pěkné auto a velký dům.

Co vám dnes dobíjí energii?

Dobíjím baterky na horách. Tam načerpám energii, čerstvý vzduch a hlavně klid. Ale nejvíc mi dnes energii dobíjí vnučka. Když spolu někam vyrazíme, jsem nejšťastnější člověk na světě. Zapomenu na všechny problémy a starosti, které má dnes každý z nás. Mám je i já.

Jak dnes vnímáte Ostravu a Moravskoslezský kraj?

Vnímám to pozitivně a můžu srovnávat. Když jsem v roce 2000 odcházel do zahraničí, Ostrava byla spojovaná hlavně s těžbou uhlí, doly a smogem. Když jsem se po dvanácti letech vrátil, našel jsem úplně jiné město. Rozvíjí se kultura, přibývá zeleně a děje se tu spousta zajímavých aktivit.

A dnes, po dalších čtrnácti letech, si myslím, že je to krásné město, kde se dobře žije. Máme blízko Beskydy, a když sem přijedou lidé z Prahy, jsou nadšení.

Co říkáte na Nové Bazaly?

Nesmírně se těším. Na Bazalech jsem vyrůstal a dodnes si živě pamatuji, jak jsem dojížděl městskou hromadnou dopravou na zastávku Kamenec u stadionu Bazaly, vyšel schody a začal trénovat. Vím, co znamenají pro Ostravu a fanoušky.

Dnes tam jezdím pracovně dvakrát až třikrát týdně a pokaždé, když přijedu, mám husí kůži a představuji si ten nový fotbalový stánek. Když jsem viděl vítězný návrh, měl jsem z toho opravdu radost.

Věřím, že za pět nebo šest let budeme chodit na nový stadion. A až bude stát, budu první, kdo by tam zorganizuje zápas legend.

Ostrava umí vyprodávat haly a vytvářet atmosféru, která není jinde samozřejmostí. Čím to je?

Ostrava je prostě jiná a lidé tady drží při sobě. Když se pořádá nějaký event, ať už mistrovství světa v hokeji, beachvolejbal nebo Zlatá tretra, bývá všude plno. Lidé si nenechají ujít příležitost vidět v akci slavné sportovce. Ani se tolik nedívají na cenu vstupenek, důležitá je pro ně podpora a atmosféra.

Ostravští fanoušci jsou výjimeční. Myslím si, že takoví jinde v republice nejsou. A důkaz? Milan Baroš má v září rozlučku a za osm hodin bylo vyprodáno. Volal jsem mu druhý den, jestli by ještě nebyly lístky, a říkal, že už nejsou. Kdyby měl stadion kapacitu padesát tisíc lidí, přišlo by jich padesát tisíc.

Co byste řekl lidem, kteří zde žijí a podnikají?

Hlavně věřte sami sobě. Mějte sebevědomí, ale zároveň kolem sebe dobré lidi a také trochu štěstí. Když se tohle všechno skloubí, člověk může být úspěšný.

V Ostravě máme spoustu úspěšných lidí ze sportu, byznysu i kultury.