Šampion na kurtech, premiant ve škole

Od školních lavic v Ostravě k univerzitní elitě v USA. Šimon Mališ motivuje nejen studenty, že nic není nemožné. S odhodláním, disciplínou a vášní lze skloubit i zdánlivě nemožné – špičkový sport a akademické výsledky.

Vydal jste se na cestu za americkým snem, kde kombinujete tenis s univerzitním studiem. Jak vám znalosti a dovednosti získané na mezinárodní škole pomáhají zvládat tento náročný životní styl?

Jazykově mi studium na ISO pomohlo opravdu hodně. Bez dobrého základu angličtiny by pro mne aklimatizace v USA byla mnohem složitější. Díky škole jsem ve výuce od začátku vše chápal, což mi dodalo jistotu. Do života mi studium dalo disciplínu a zkušenost, jak komunikovat s lidmi. A dnes vidím, že to byl obrovský krok, který mi otevřel cestu k americkému studiu i sportu.

Tenis je individuální sport, ale univerzitní týmy často fungují jako rodina. Jak se liší dynamika tenisového týmu v Americe?

Je to úplně něco jiného než doma. V Americe je tenis hodně týmový, když udělá jednotlivec chybu, bere to celý tým. Proto je důležité se stmelit, podporovat se navzájem a fungovat jako rodina. Náš cíl je jasný, vyhrát National Championship. Už jsme k tomu byli blízko, když jsme skončili na druhém místě, a věřím, že se nám to podaří.

Jak je náročné skloubit školní povinnosti s koníčky?

Program je tak nabitý, že musím mít vše detailně naplánované. Ráno začínám v posilovně, následuje tenisový trénink, rychlé jídlo a škola. Odpoledne bývá běh nebo další trénink a večer zase škola a povinnosti. Do toho pravidelné nákupy, vaření a péče o domácnost, protože bydlíme s parťáky z týmu sami a o vše se staráme. Každý den je nabitý a vyžaduje hodně disciplíny.

Když už si ale najdu volno, rád chodím s kamarády k moři nebo na bazén v campusu.

Porovnáte studium a život na mezinárodní škole s tím, co zažíváte v Americe?

Největší rozdíl je v tom, že v Americe platí – co si neuděláš sám, to nemáš. Člověk se musí postarat úplně o všechno. Rozdíly vidím i ve stylu vyučování a v tom, že zodpovědnost je mnohem víc na studentovi. Ale naopak podobnost je v přístupu a otevřenosti, kterou jsem zažil už v Ostravě a která mi teď pomáhá.

Už jste na univerzitě nějakou dobu. Je něco, co jste se naučil na kurtech nebo mimo ně a berete si to do života?

Určitě organizovanost. Jak říká náš trenér: „Being organized.“ Znamená to mít vše naplánované, být uspořádaný a nenechávat věci na poslední chvíli. Když je rozvrh nabitý, tohle pravidlo je úplně klíčové. A taky jsem se naučil spoléhat víc sám na sebe.

Jakou radu byste dal současným studentům, kteří se chtějí vydat podobnou cestou v zahraničí? 

Důležité je osamostatnit se. Být připravený se o sebe postarat a spoléhat hlavně na vlastní zodpovědnost. K tomu je potřeba disciplína a vytrvalost. Ať už jde o školu, nebo sport, obojí je hodně náročné a bez těchto vlastností to nejde.