BUSINESS

BUSINESS

Jak jste se dostal k současnému podnikání, které

provozujete?

Martin: Byla to náhoda, je to nějakým způsobem

spojeno s muzikou, jako je v mém případě téměř

všechno. Bylo to v roce 2015, kdy se nově v Bohumíně otevíral hotel a restaurace Pod Zeleným dubem a náš komorní orchestr Camerata Janáček byl

přizván, aby na slavnostním otevření zahrál. Dalo

by se říci, že jsme tento hotel „otevřeli“. Následně

jsme se setkali s pronajímateli a povídali si o podnikání a jejich plánech. Při této příležitosti padlo, že

v původním záměru bylo zřídit ve sklepních prostorech hotelu fitness centrum, ale od začátku se shodli

na tom, že atmosféra a charakter místa je o mnoho

vhodnější pro pivní lázně. Hned od první chvíle jsem

se do těchto prostorů zamiloval. Slovo dalo slovo,

a tak se stalo, že se později Pivní a hudební lázně

Oderberg staly mojí hlavní pracovní činností.

Martin Kachel

Čím jste se zabýval před tím, než jste vstoupil

do podnikatelských vod v současné době?

Martin: Bylo toho poměrně hodně. Po absolvování konzervatoře jsem přijal angažmá v divadle Jiřího Myrona, kde jsem hrál v operetním orchestru

na housle. Ke konci následných studií na Ostravské

univerzitě jsem úspěšně absolvoval konkurz do Janáčkovy filharmonie v Ostravě do skupiny prvních

houslí. Asi po dvou letech působení v orchestru

jsem se chtěl podívat trochu více „do světa”. Přijal

jsem tedy nabídku působení v Německu a hlavně

ve Švýcarsku, v překrásném lázeňském městečku

Weggis na břehu jezera Vierwaldstattersee, a to

na tři sezóny. Následně jsem se vrátil zpět do Janáčkovy filharmonie, kde jsem působil dohromady 25

let. Současně s tím jsem byl a dodnes jsem členem

komorního orchestru Camerata Janáček a učím

na Základní umělecké škole Edvarda Runda v Ostravě hře na housle. Před sedmi lety jsem založil

Oderberg Quartett, který vznikl de facto na zakázku k doprovázení Věry Špinarové na jejích koncertech. Následně jsme pak působení rozšířili i na další

projekty a koncerty. Jsme aktivně činní dodnes.

Petr: U mě to bude podstatně stručnější a jednodušší. Po absolvování školy jsem začal působit

na Střední škole stavební v Ostravě – Vítkovicích,

kde jsem pět let vyučoval základy společenských

věd, filosofii, psychologii, sociologii a hlavně tělesnou výchovu a sport. Poté jsem nastoupil do farmaceutické společnosti Laboratoires Fournier, kde

jsem přednášel na kongresech, seminářích a podobně.

35 ǀ POSITIV 2/2019

Martin: Rád bych v tuto chvíli Petra přerušil a dodal,

že když šel Petr na první konkurz do farmaceutické firmy, půjčil si moje sako a díky tomu byl přijat.

(smích)

Jaký máte největší emotivní zážitek ze své profesní

kariéry?

Martin: Emotivních zážitků jsem měl opravdu hodně, protože v podstatě každý koncert je emotivní

zážitek. Ale jestli mám něco vypíchnout, opravdu

mimořádné byly pro mne koncerty v Asii (Japonsku

a Taiwanu) v letech 1997/98. Janáčkova filharmonie

zde měla tři megakoncerty, kde jsme doprovázeli

esa světové hudební scény - Plácida Dominga, José

Carrerase a Dianu Ross. Na hlavním náměstí v Taipei

bylo snad až 120 tisíc lidí! A pak všechny koncerty

s Věrou Špinarovou. Takový náboj a energii na pódiu

jsem cítil vždy jen s ní…

Petr: Souhlasím s Martinem, emotivních zážitků je

v našem věku již opravdu hodně. Z mé sportovní kariéry třeba atletická liga s Táňou Kocembovou, Helenou Fibingerovou, Honzou Železným, ale i nedávné setkání s mým spolužákem, Daliborem Kupkou,

který byl trenérem Romana Šebrleho a nyní i 3-násobného mistra světa Pavla Masláka. Svůj nejsilnější

emotivní zážitek z poslední doby jsem zažil při práci

pro americkou farmaceutickou společnost. Stal jsem

se nejlepším zaměstnancem společnosti ve střední

Evropě a druhým nejlepším na světě. Díky tomu jsem

mohl procestovat půl světa. Projel jsem východ i západ USA, velkou část Karibiku - Jamajku, Kajmanské

ostrovy, Bahamy i Mexiko apod.

V podstatě Vás hudba doprovází stále i tady v hotelu a pivních lázních. Víme, že v hotelu pořádáte

koncerty. Můžete nám tuto činnost více přiblížit?

Martin: Ano, máme tady krásný, nově zrekonstruovaný secesní sál, který je vhodný především k pořádání

velkých svateb, oslav i konferencí. Ale také jsem hned

věděl, že do těchto mimořádných prostor patří i kvalitní hudba. Založili jsme v Bohumíně Kulturní spolek

Oderberg, který se zaměřuje především na organizaci a pořádání koncertů. Všechny koncerty, které tady

pořádáme, mají vysokou úroveň, o čemž svědčí velmi

příznivé ohlasy posluchačů. Jsem přesvědčen, že touto činností obohacujeme kulturní život ve městě.

Petře, rádi bychom se zeptali, jak jste se dostal od učení a farmacie k tomu, že jste tady vybudoval takto úžasný srub?

Petr: Popravdě řečeno, těch důvodů bylo několik. Celý

život jsem aktivně sportoval a miloval hory. Do budoucna jsem plánoval přestěhovat se do hor. Když jsem měl

v nedávné době těžkou životní etapu, výpověď v práci,

rozchod s přítelkyní a nevěděl jsem co dál, pořídil jsem

si pozemek na Čeladné a konečně jsem měl příležitost

postavit se na vlastní nohy. Splnit si svůj sen a postavit si

srub. A důležitým důvodem bylo i to, že není v Beskydech mnoho míst, kde může přijet 20 a více lidí na jedno

místo a užívat si vše pohromadě v jednom objektu a navíc v luxusním srubu.

Jak probíhala výstavba srubu?

Petr: Začal jsem tím, že jsem si u renomované firmy

z Čeladné „Sruby Pacák“ nechal vystavět skelet srubu, což je kulatina, kterou skládali na sebe. Zbytek

jsem, opět s jejich odbornou pomocí, radami a pak

svépomocí a kamarády, dostavěl. Během roku se mi

srub povedlo plně zprovoznit.

Jste dlouholetí kamarádi. Spolupracujete spolu

v rámci obchodu nebo obchodní spolupráce?

Martin: Vzhledem k tomu, že naše činnost v nových

oborech je relativně krátká, tak jsme se zatím stačili

pouze domluvit, že v budoucnu spolupracovat chceme. Každopádně vytváříme cesty, jak spolupráci propojit a navzájem si pomoci.

36 ǀ POSITIV 2/2019

Můžete nastínit, v čem by Vaše spolupráce měla spočívat?

Petr: Určitě bychom chtěli začít cateringem. Protože

se v mém srubu nevaří, chtěl bych využít služeb hotelu Pod Zeleným dubem, kde je vynikající kuchyně.

Plánujeme organizovat svatby, oslavy, teambuildingy,

na všech těchto akcích bychom catering využívali.

A navíc bych chtěl partě lidí, kteří budou trávit třeba

týdenní pobyt na lyžích ve srubu, následně nabídnout

relax a odpočinek v pivních lázních.

Jaký máte pocit z toho, co váš kamarád vybudoval?

Šel byste do toho také? Do něčeho podobného?

Martin: Když se tady teď na Petra dívám, asi bych

do toho nešel. Vy to sice nevidíte, ale zrovna tady sedí se

skoro přeříznutými dvěma prsty, což bych si já jako houslista nemohl dovolit. Takže, co se týče stavby a řezání,

do toho bych určitě nešel. Jsem ochoten si tam sednout

a z uctivé vzdálenosti třeba přispět nějakou radou, ale

rozhodně by mě k této práci neměli pouštět.

Petr: Velmi Martina obdivuji pro to, co tady vytvořil a vybudoval. Kdybych měl ještě víc odvahy a síly než mám,

tak bych do toho šel, ale byl bych úplně „tabula rasa“.

Neumím si představit, jak to všechno funguje. Takže zůstaneme každý v tom svém a raději si budeme pomáhat.

Oblíbená kniha?

Martin: Spolčení hlupců (John Kennedy Toole), Kyberiáda (Stanisław Lem).

Petr: Vše o Sokratovi, Platónovi a Aristotelovi. Také

určitě Sigmund Freud Výklad snů – nevědomí, předvědomí, vědomí, oidipovský komplex a topika. Z té

odlehčené literatury třeba Egypťan Sinuhet (Mika

Waltari)

Oblíbený film?

Martin: Je jich určitě více, namátkou Kouř (1991, muzikál / komedie, CZ), Tajemství hradu v Karpatech (1981,

komedie, CS), z novějších třeba Bobry (2014, drama/

mysteriózní, PL)

Petr: Gladiator, Hanebný pancharti, Valkýra (2008, drama / thriller, USA)

Oblíbené jídlo?

Martin: Cokoliv, co uvaří moje žena nebo šéfkuchař

hotelu Pod Zeleným dubem, mistr svého řemesla, pan

Milan Dobřanský.

Petr: Nejsem vybíravý, jím všechno, ale miluji jehněčí...

Vaše oblíbené místo v kraji?

Martin: Jsem velmi časově vytížený. Moc nikam nejezdíme, takže zahrada a bazén …

Petr: Samozřejmě hory. Lysá hora, Pustevny, Radhošť

a Beskydy vůbec.

Jaké máte zájmy? Zbývá vám čas na zájmové aktivity?

Martin: Myslím, že jsem těch aktivit vyjmenoval více

než dost (smích), takže jsem rád, když si můžu odpočinout. Mám rád relax a odpočinek, i když mi na něj příliš

času nezbývá.

Petr: To co mě provázelo celým životem, tedy sport.

Teď chytám základy golfu, protože mám cca 900 

m

od srubu největší golfové hřiště v republice.