BUSINESS

BUSINESS Jak jste se dostal k současnému podnikání, které provozujete? Martin: Byla to náhoda, je to nějakým způsobem spojeno s muzikou, jako je v mém případě téměř všechno. Bylo to v roce 2015, kdy se nově v Bohumíně otevíral hotel a restaurace Pod Zeleným dubem a náš komorní orchestr Camerata Janáček byl přizván, aby na slavnostním otevření zahrál. Dalo by se říci, že jsme tento hotel „otevřeli“. Následně jsme se setkali s pronajímateli a povídali si o podnikání a jejich plánech. Při této příležitosti padlo, že v původním záměru bylo zřídit ve sklepních prostorech hotelu fitness centrum, ale od začátku se shodli na tom, že atmosféra a charakter místa je o mnoho vhodnější pro pivní lázně. Hned od první chvíle jsem se do těchto prostorů zamiloval. Slovo dalo slovo, a tak se stalo, že se později Pivní a hudební lázně Oderberg staly mojí hlavní pracovní činností.

Martin Kachel

Čím jste se zabýval před tím, než jste vstoupil do podnikatelských vod v současné době? Martin: Bylo toho poměrně hodně. Po absolvování konzervatoře jsem přijal angažmá v divadle Jiřího Myrona, kde jsem hrál v operetním orchestru na housle. Ke konci následných studií na Ostravské univerzitě jsem úspěšně absolvoval konkurz do Janáčkovy filharmonie v Ostravě do skupiny prvních houslí. Asi po dvou letech působení v orchestru jsem se chtěl podívat trochu více „do světa”. Přijal jsem tedy nabídku působení v Německu a hlavně ve Švýcarsku, v překrásném lázeňském městečku Weggis na břehu jezera Vierwaldstattersee, a to na tři sezóny. Následně jsem se vrátil zpět do Janáčkovy filharmonie, kde jsem působil dohromady 25 let. Současně s tím jsem byl a dodnes jsem členem komorního orchestru Camerata Janáček a učím na Základní umělecké škole Edvarda Runda v Ostravě hře na housle. Před sedmi lety jsem založil Oderberg Quartett, který vznikl de facto na zakázku k doprovázení Věry Špinarové na jejích koncertech. Následně jsme pak působení rozšířili i na další projekty a koncerty. Jsme aktivně činní dodnes. Petr: U mě to bude podstatně stručnější a jednodušší. Po absolvování školy jsem začal působit na Střední škole stavební v Ostravě – Vítkovicích, kde jsem pět let vyučoval základy společenských věd, filosofii, psychologii, sociologii a hlavně tělesnou výchovu a sport. Poté jsem nastoupil do farmaceutické společnosti Laboratoires Fournier, kde jsem přednášel na kongresech, seminářích a podobně. 35 ǀ POSITIV 2/2019

Martin: Rád bych v tuto chvíli Petra přerušil a dodal, že když šel Petr na první konkurz do farmaceutické firmy, půjčil si moje sako a díky tomu byl přijat. (smích) Jaký máte největší emotivní zážitek ze své profesní kariéry? Martin: Emotivních zážitků jsem měl opravdu hodně, protože v podstatě každý koncert je emotivní zážitek. Ale jestli mám něco vypíchnout, opravdu mimořádné byly pro mne koncerty v Asii (Japonsku a Taiwanu) v letech 1997/98. Janáčkova filharmonie zde měla tři megakoncerty, kde jsme doprovázeli esa světové hudební scény - Plácida Dominga, José Carrerase a Dianu Ross. Na hlavním náměstí v Taipei bylo snad až 120 tisíc lidí! A pak všechny koncerty s Věrou Špinarovou. Takový náboj a energii na pódiu jsem cítil vždy jen s ní… Petr: Souhlasím s Martinem, emotivních zážitků je v našem věku již opravdu hodně. Z mé sportovní kariéry třeba atletická liga s Táňou Kocembovou, Helenou Fibingerovou, Honzou Železným, ale i nedávné setkání s mým spolužákem, Daliborem Kupkou, který byl trenérem Romana Šebrleho a nyní i 3-násobného mistra světa Pavla Masláka. Svůj nejsilnější emotivní zážitek z poslední doby jsem zažil při práci pro americkou farmaceutickou společnost. Stal jsem se nejlepším zaměstnancem společnosti ve střední Evropě a druhým nejlepším na světě. Díky tomu jsem mohl procestovat půl světa. Projel jsem východ i západ USA, velkou část Karibiku - Jamajku, Kajmanské ostrovy, Bahamy i Mexiko apod.

V podstatě Vás hudba doprovází stále i tady v hotelu a pivních lázních. Víme, že v hotelu pořádáte koncerty. Můžete nám tuto činnost více přiblížit? Martin: Ano, máme tady krásný, nově zrekonstruovaný secesní sál, který je vhodný především k pořádání velkých svateb, oslav i konferencí. Ale také jsem hned věděl, že do těchto mimořádných prostor patří i kvalitní hudba. Založili jsme v Bohumíně Kulturní spolek Oderberg, který se zaměřuje především na organizaci a pořádání koncertů. Všechny koncerty, které tady pořádáme, mají vysokou úroveň, o čemž svědčí velmi příznivé ohlasy posluchačů. Jsem přesvědčen, že touto činností obohacujeme kulturní život ve městě. Petře, rádi bychom se zeptali, jak jste se dostal od učení a farmacie k tomu, že jste tady vybudoval takto úžasný srub? Petr: Popravdě řečeno, těch důvodů bylo několik. Celý život jsem aktivně sportoval a miloval hory. Do budoucna jsem plánoval přestěhovat se do hor. Když jsem měl v nedávné době těžkou životní etapu, výpověď v práci, rozchod s přítelkyní a nevěděl jsem co dál, pořídil jsem si pozemek na Čeladné a konečně jsem měl příležitost postavit se na vlastní nohy. Splnit si svůj sen a postavit si srub. A důležitým důvodem bylo i to, že není v Beskydech mnoho míst, kde může přijet 20 a více lidí na jedno místo a užívat si vše pohromadě v jednom objektu a navíc v luxusním srubu. Jak probíhala výstavba srubu? Petr: Začal jsem tím, že jsem si u renomované firmy z Čeladné „Sruby Pacák“ nechal vystavět skelet srubu, což je kulatina, kterou skládali na sebe. Zbytek jsem, opět s jejich odbornou pomocí, radami a pak svépomocí a kamarády, dostavěl. Během roku se mi srub povedlo plně zprovoznit. Jste dlouholetí kamarádi. Spolupracujete spolu v rámci obchodu nebo obchodní spolupráce? Martin: Vzhledem k tomu, že naše činnost v nových oborech je relativně krátká, tak jsme se zatím stačili pouze domluvit, že v budoucnu spolupracovat chceme. Každopádně vytváříme cesty, jak spolupráci propojit a navzájem si pomoci. 36 ǀ POSITIV 2/2019

Můžete nastínit, v čem by Vaše spolupráce měla spočívat? Petr: Určitě bychom chtěli začít cateringem. Protože se v mém srubu nevaří, chtěl bych využít služeb hotelu Pod Zeleným dubem, kde je vynikající kuchyně. Plánujeme organizovat svatby, oslavy, teambuildingy, na všech těchto akcích bychom catering využívali. A navíc bych chtěl partě lidí, kteří budou trávit třeba týdenní pobyt na lyžích ve srubu, následně nabídnout relax a odpočinek v pivních lázních. Jaký máte pocit z toho, co váš kamarád vybudoval? Šel byste do toho také? Do něčeho podobného? Martin: Když se tady teď na Petra dívám, asi bych do toho nešel. Vy to sice nevidíte, ale zrovna tady sedí se skoro přeříznutými dvěma prsty, což bych si já jako houslista nemohl dovolit. Takže, co se týče stavby a řezání, do toho bych určitě nešel. Jsem ochoten si tam sednout a z uctivé vzdálenosti třeba přispět nějakou radou, ale rozhodně by mě k této práci neměli pouštět. Petr: Velmi Martina obdivuji pro to, co tady vytvořil a vybudoval. Kdybych měl ještě víc odvahy a síly než mám, tak bych do toho šel, ale byl bych úplně „tabula rasa“. Neumím si představit, jak to všechno funguje. Takže zůstaneme každý v tom svém a raději si budeme pomáhat. Oblíbená kniha? Martin: Spolčení hlupců (John Kennedy Toole), Kyberiáda (Stanisław Lem). Petr: Vše o Sokratovi, Platónovi a Aristotelovi. Také určitě Sigmund Freud Výklad snů – nevědomí, předvědomí, vědomí, oidipovský komplex a topika. Z té odlehčené literatury třeba Egypťan Sinuhet (Mika Waltari) Oblíbený film? Martin: Je jich určitě více, namátkou Kouř (1991, muzikál / komedie, CZ), Tajemství hradu v Karpatech (1981, komedie, CS), z novějších třeba Bobry (2014, drama/ mysteriózní, PL) Petr: Gladiator, Hanebný pancharti, Valkýra (2008, drama / thriller, USA) Oblíbené jídlo? Martin: Cokoliv, co uvaří moje žena nebo šéfkuchař hotelu Pod Zeleným dubem, mistr svého řemesla, pan Milan Dobřanský. Petr: Nejsem vybíravý, jím všechno, ale miluji jehněčí... Vaše oblíbené místo v kraji? Martin: Jsem velmi časově vytížený. Moc nikam nejezdíme, takže zahrada a bazén … Petr: Samozřejmě hory. Lysá hora, Pustevny, Radhošť a Beskydy vůbec. Jaké máte zájmy? Zbývá vám čas na zájmové aktivity? Martin: Myslím, že jsem těch aktivit vyjmenoval více než dost (smích), takže jsem rád, když si můžu odpočinout. Mám rád relax a odpočinek, i když mi na něj příliš času nezbývá. Petr: To co mě provázelo celým životem, tedy sport. Teď chytám základy golfu, protože mám cca 900  m od srubu největší golfové hřiště v republice.