BUSINESS
BUSINESS
Jak jste se dostal k současnému podnikání, které
provozujete?
Martin: Byla to náhoda, je to nějakým způsobem
spojeno s muzikou, jako je v mém případě téměř
všechno. Bylo to v roce 2015, kdy se nově v Bohumíně otevíral hotel a restaurace Pod Zeleným dubem a náš komorní orchestr Camerata Janáček byl
přizván, aby na slavnostním otevření zahrál. Dalo
by se říci, že jsme tento hotel „otevřeli“. Následně
jsme se setkali s pronajímateli a povídali si o podnikání a jejich plánech. Při této příležitosti padlo, že
v původním záměru bylo zřídit ve sklepních prostorech hotelu fitness centrum, ale od začátku se shodli
na tom, že atmosféra a charakter místa je o mnoho
vhodnější pro pivní lázně. Hned od první chvíle jsem
se do těchto prostorů zamiloval. Slovo dalo slovo,
a tak se stalo, že se později Pivní a hudební lázně
Oderberg staly mojí hlavní pracovní činností.
Martin Kachel
Čím jste se zabýval před tím, než jste vstoupil
do podnikatelských vod v současné době?
Martin: Bylo toho poměrně hodně. Po absolvování konzervatoře jsem přijal angažmá v divadle Jiřího Myrona, kde jsem hrál v operetním orchestru
na housle. Ke konci následných studií na Ostravské
univerzitě jsem úspěšně absolvoval konkurz do Janáčkovy filharmonie v Ostravě do skupiny prvních
houslí. Asi po dvou letech působení v orchestru
jsem se chtěl podívat trochu více „do světa”. Přijal
jsem tedy nabídku působení v Německu a hlavně
ve Švýcarsku, v překrásném lázeňském městečku
Weggis na břehu jezera Vierwaldstattersee, a to
na tři sezóny. Následně jsem se vrátil zpět do Janáčkovy filharmonie, kde jsem působil dohromady 25
let. Současně s tím jsem byl a dodnes jsem členem
komorního orchestru Camerata Janáček a učím
na Základní umělecké škole Edvarda Runda v Ostravě hře na housle. Před sedmi lety jsem založil
Oderberg Quartett, který vznikl de facto na zakázku k doprovázení Věry Špinarové na jejích koncertech. Následně jsme pak působení rozšířili i na další
projekty a koncerty. Jsme aktivně činní dodnes.
Petr: U mě to bude podstatně stručnější a jednodušší. Po absolvování školy jsem začal působit
na Střední škole stavební v Ostravě – Vítkovicích,
kde jsem pět let vyučoval základy společenských
věd, filosofii, psychologii, sociologii a hlavně tělesnou výchovu a sport. Poté jsem nastoupil do farmaceutické společnosti Laboratoires Fournier, kde
jsem přednášel na kongresech, seminářích a podobně.
35 ǀ POSITIV 2/2019
Martin: Rád bych v tuto chvíli Petra přerušil a dodal,
že když šel Petr na první konkurz do farmaceutické firmy, půjčil si moje sako a díky tomu byl přijat.
(smích)
Jaký máte největší emotivní zážitek ze své profesní
kariéry?
Martin: Emotivních zážitků jsem měl opravdu hodně, protože v podstatě každý koncert je emotivní
zážitek. Ale jestli mám něco vypíchnout, opravdu
mimořádné byly pro mne koncerty v Asii (Japonsku
a Taiwanu) v letech 1997/98. Janáčkova filharmonie
zde měla tři megakoncerty, kde jsme doprovázeli
esa světové hudební scény - Plácida Dominga, José
Carrerase a Dianu Ross. Na hlavním náměstí v Taipei
bylo snad až 120 tisíc lidí! A pak všechny koncerty
s Věrou Špinarovou. Takový náboj a energii na pódiu
jsem cítil vždy jen s ní…
Petr: Souhlasím s Martinem, emotivních zážitků je
v našem věku již opravdu hodně. Z mé sportovní kariéry třeba atletická liga s Táňou Kocembovou, Helenou Fibingerovou, Honzou Železným, ale i nedávné setkání s mým spolužákem, Daliborem Kupkou,
který byl trenérem Romana Šebrleho a nyní i 3-násobného mistra světa Pavla Masláka. Svůj nejsilnější
emotivní zážitek z poslední doby jsem zažil při práci
pro americkou farmaceutickou společnost. Stal jsem
se nejlepším zaměstnancem společnosti ve střední
Evropě a druhým nejlepším na světě. Díky tomu jsem
mohl procestovat půl světa. Projel jsem východ i západ USA, velkou část Karibiku - Jamajku, Kajmanské
ostrovy, Bahamy i Mexiko apod.
V podstatě Vás hudba doprovází stále i tady v hotelu a pivních lázních. Víme, že v hotelu pořádáte
koncerty. Můžete nám tuto činnost více přiblížit?
Martin: Ano, máme tady krásný, nově zrekonstruovaný secesní sál, který je vhodný především k pořádání
velkých svateb, oslav i konferencí. Ale také jsem hned
věděl, že do těchto mimořádných prostor patří i kvalitní hudba. Založili jsme v Bohumíně Kulturní spolek
Oderberg, který se zaměřuje především na organizaci a pořádání koncertů. Všechny koncerty, které tady
pořádáme, mají vysokou úroveň, o čemž svědčí velmi
příznivé ohlasy posluchačů. Jsem přesvědčen, že touto činností obohacujeme kulturní život ve městě.
Petře, rádi bychom se zeptali, jak jste se dostal od učení a farmacie k tomu, že jste tady vybudoval takto úžasný srub?
Petr: Popravdě řečeno, těch důvodů bylo několik. Celý
život jsem aktivně sportoval a miloval hory. Do budoucna jsem plánoval přestěhovat se do hor. Když jsem měl
v nedávné době těžkou životní etapu, výpověď v práci,
rozchod s přítelkyní a nevěděl jsem co dál, pořídil jsem
si pozemek na Čeladné a konečně jsem měl příležitost
postavit se na vlastní nohy. Splnit si svůj sen a postavit si
srub. A důležitým důvodem bylo i to, že není v Beskydech mnoho míst, kde může přijet 20 a více lidí na jedno
místo a užívat si vše pohromadě v jednom objektu a navíc v luxusním srubu.
Jak probíhala výstavba srubu?
Petr: Začal jsem tím, že jsem si u renomované firmy
z Čeladné „Sruby Pacák“ nechal vystavět skelet srubu, což je kulatina, kterou skládali na sebe. Zbytek
jsem, opět s jejich odbornou pomocí, radami a pak
svépomocí a kamarády, dostavěl. Během roku se mi
srub povedlo plně zprovoznit.
Jste dlouholetí kamarádi. Spolupracujete spolu
v rámci obchodu nebo obchodní spolupráce?
Martin: Vzhledem k tomu, že naše činnost v nových
oborech je relativně krátká, tak jsme se zatím stačili
pouze domluvit, že v budoucnu spolupracovat chceme. Každopádně vytváříme cesty, jak spolupráci propojit a navzájem si pomoci.
36 ǀ POSITIV 2/2019
Můžete nastínit, v čem by Vaše spolupráce měla spočívat?
Petr: Určitě bychom chtěli začít cateringem. Protože
se v mém srubu nevaří, chtěl bych využít služeb hotelu Pod Zeleným dubem, kde je vynikající kuchyně.
Plánujeme organizovat svatby, oslavy, teambuildingy,
na všech těchto akcích bychom catering využívali.
A navíc bych chtěl partě lidí, kteří budou trávit třeba
týdenní pobyt na lyžích ve srubu, následně nabídnout
relax a odpočinek v pivních lázních.
Jaký máte pocit z toho, co váš kamarád vybudoval?
Šel byste do toho také? Do něčeho podobného?
Martin: Když se tady teď na Petra dívám, asi bych
do toho nešel. Vy to sice nevidíte, ale zrovna tady sedí se
skoro přeříznutými dvěma prsty, což bych si já jako houslista nemohl dovolit. Takže, co se týče stavby a řezání,
do toho bych určitě nešel. Jsem ochoten si tam sednout
a z uctivé vzdálenosti třeba přispět nějakou radou, ale
rozhodně by mě k této práci neměli pouštět.
Petr: Velmi Martina obdivuji pro to, co tady vytvořil a vybudoval. Kdybych měl ještě víc odvahy a síly než mám,
tak bych do toho šel, ale byl bych úplně „tabula rasa“.
Neumím si představit, jak to všechno funguje. Takže zůstaneme každý v tom svém a raději si budeme pomáhat.
Oblíbená kniha?
Martin: Spolčení hlupců (John Kennedy Toole), Kyberiáda (Stanisław Lem).
Petr: Vše o Sokratovi, Platónovi a Aristotelovi. Také
určitě Sigmund Freud Výklad snů – nevědomí, předvědomí, vědomí, oidipovský komplex a topika. Z té
odlehčené literatury třeba Egypťan Sinuhet (Mika
Waltari)
Oblíbený film?
Martin: Je jich určitě více, namátkou Kouř (1991, muzikál / komedie, CZ), Tajemství hradu v Karpatech (1981,
komedie, CS), z novějších třeba Bobry (2014, drama/
mysteriózní, PL)
Petr: Gladiator, Hanebný pancharti, Valkýra (2008, drama / thriller, USA)
Oblíbené jídlo?
Martin: Cokoliv, co uvaří moje žena nebo šéfkuchař
hotelu Pod Zeleným dubem, mistr svého řemesla, pan
Milan Dobřanský.
Petr: Nejsem vybíravý, jím všechno, ale miluji jehněčí...
Vaše oblíbené místo v kraji?
Martin: Jsem velmi časově vytížený. Moc nikam nejezdíme, takže zahrada a bazén …
Petr: Samozřejmě hory. Lysá hora, Pustevny, Radhošť
a Beskydy vůbec.
Jaké máte zájmy? Zbývá vám čas na zájmové aktivity?
Martin: Myslím, že jsem těch aktivit vyjmenoval více
než dost (smích), takže jsem rád, když si můžu odpočinout. Mám rád relax a odpočinek, i když mi na něj příliš
času nezbývá.
Petr: To co mě provázelo celým životem, tedy sport.
Teď chytám základy golfu, protože mám cca 900
m
od srubu největší golfové hřiště v republice.