Historie i budoucnost Dům umění a jeho Bílý stín

STYL Historie i budoucnost Dům umění a jeho Bílý stín Mgr. Jiří Jůza, Ph.D. je ředitelem Galerie výtvarného umění v Ostravě (GVUO). Za jeho působení se z regionální galerie stala respektovaná instituce celorepublikového významu, do které ročně zavítá přes 100 tisíc návštěvníků. Mgr. Jiří Jůza je předsedou Rady galerií České republiky, člen nákupních a kulturních komisí, rad i pracovních týmů na Ministerstvu kultury ČR, v českých galeriích i kulturních institucích ve městě. Pane řediteli, ostravské výtvarné umění je historicky spjato s průmyslem a manuální prací. Jaké je dnes postavení GVUO a kam směřuje? Z pohledu umění průmysl sehrával historicky důležitou roli. Samotný vznik Domu umění byl spjat s významnými průmyslníky (Eduard Šebela, Oskar Federer a další), kteří se zasloužili o jeho zrod a provoz. Výtvarné umění reflektovalo průmysl jako městotvorný element a jako nositele sociálních problémů. Dnes je galerie příspěvkovou organizací Moravskoslezského kraje. Je klasickým muzeem umění s významnou sbírkou s díly od pozdního středověku do současnosti. Myslím, že za poslední léta jsme si mezi krajskými galeriemi vydobyli výrazné místo. Daří se nám realizovat významné projekty a plnit funkce, které instituce našeho charakteru má plnit. Jsem rád, že správnost kroků je potvrzována i nejrůznějšími oceněními (soutěže Gloria Musealis, Czech Grand Design, Nejkrásnější česká kniha roku, Cena Jantar). Nemůžeme se srovnávat s galeriemi národního typu, protože mají ekonomické, personální a prostorové podmínky mnohonásobně větší. Dá se ale říci, že jsme dosáhli limitů, kterých je Dům umění schopen. Zároveň ale víme, že možnosti a potenciál jsou daleko větší. 102 ǀ POSITIV 2/2019 Černá Ostrava je již historie. Jak vidíte budoucnost Domu umění v přístavbě Bílý stín? Právě v Bílém stínu spatřujeme budoucnost. Jedná se o zásadní rozvojový element, který se stane významným potenciálem pro region. Umožní představit naše sbírky, pořádat větší výstavní projekty a doprovodné programy, vzdělávat a být otevřeným komunitním prostorem přístupným napříč generacemi a individuálními zájmy. Dům umění byl už v roce 1926 vnímán jako zásadní pro poznání historie a budování lokální identity, byl potřeba jako místo vzdělávání a trávení volného času. Těch bariér, které po téměř sto letech stále máme, je mnoho. Nejvýznamnější je neexistence stálých expozic, které by byly využívány školami. Zájem je veliký, ale nejsme schopni na něj reagovat. Pochopitelně dalších aspektů činností s nebo bez Bílého stínu je mnohem více. To by bylo na jedno celé samostatné číslo. Jste předsedou Rady galerií ČR. Jak si podle Vás stojí výtvarné umění v našem kraji z pohledu České republiky? Z celorepublikového pohledu si náš region vede dobře. Ostravská scéna je vnímána pozitivně a je to dáno Fakultou umění, která už řadu let generuje zajímavé osobnosti. Na druhou stranu jsou zde přirozené limity v naší geografické poloze a dlužno říci, že i nedostatečná institucionální podpora. Což máme na paměti a snažíme se zlepšovat. Mnohdy se však i přesto může jevit jako nedostačující, ačkoliv realizujeme projekty výstavní i publikační, které se zaměřují na místní stěžejní umělce (například Daniel Ba-