Ostrava chce koncertní halu a jsem přesvědčen, že na světové úrovni
REDAKČNÍ RADA
8 ǀ POSITIV 1/2024
Dovolte mi se s Vámi podělit o osobní
zkušenost z organizování architektonic-
ké soutěže na koncertní halu pro Ostra-
vu. Byl jsem v té době zaměstnancem
magistrátu města Ostravy a měl jsem
tu obrovskou příležitost být sekretářem
této soutěže.
Příprava jakékoliv architektonické soutě-
že je náročná. Je to hodně o představách
všech zúčastněných aktérů i schopnosti de-
finovat zadání, ale chce to možná také idea-
listický nadhled a „nesnesitelnou lehkost
bytí“. Je třeba skládat střípky do mozaiky,
která bude nakonec úplná.
Cesta se vždy hledá postupně. Na začátku
byl názor, že nejdůležitější ze všeho je akus-
tika, tedy, že ideální je do soutěže dát akus-
tický model velkého sálu. Od začátku jsem
hovořil o tom, že omezit soutěž definová-
ním tvaru sálu je nesmysl, protože jakýkoliv
unikátní architektonický návrh je odrazem
záměru. Pokud bychom do soutěže dali
ideální model, tvz. shoebox, který je léty
prověřený a je dá se říct klasický, okamžitě
bychom omezili imaginaci a prostor k pro-
pojení akustické vědy s hledáním potřeb-
ného tvaru a výrazu budovy. Každá soutěž
sama o sobě je hledáním ... a vytvářením
nového … unikátního … jinak bychom mohli
zkopírovat třeba Rudolfinum, co já vím.
Omezování. Naše společnost se naučila
stále vše omezovat. Dostali jsme se do
takové pasivní reality. V podstatě žijeme
v pohodlí toho, že nás všichni omezili a my
jsme v komfortní zóně a nemusíme se bát,
že něco pokazíme. Ale! Ti největší velikáni
a ti, co nás posouvají dále, vždy porušují
tuto komfortní zónu. Prostě většina vel-
kých věcí – a týká se to nejen staveb –
vznikla porušením nějakých pravidel.
Někdy je třeba mít tu odvahu udělat sou-
těž zcela otevřenou. Další věcí je přílišný
počet podkladů pro soutěžící. Upřímně:
Architekti svým somatotypem nejsou lidé,
kteří půl roku studují podklady a poté za-
čnou tvořit. Tvoří, protože mají nutkání
– jakékoliv přehnané podklady stejně ne-
mají šanci celé nastudovat – potřebují „vý-
cuc“ – impuls , nebo múzu, chcete-li, a ta
je motorem návrhu. A za velkým nápadem
stojí leckdy i náhoda.
Velká výzva byla konfrontace se stávajícím
objektem. Kulturní dům města Ostravy je
významná stavba od architekta Jaroslava
Frágnera – nedotknutelná stavba. Velký
problém byl se stanoviskem památkářů.
Návrh musí dodržet výšku římsy, umístění
nové přístavby jedině vzadu, aby se „neni-
čilo“ majestátní průčelí budovy a propoje-
ní s Domem kultury podzemním tunelem.
Pokud chceme geniální koncertní halu od
geniálního architekta, tak ho musíme také
nechat vyjádřit přímo jeho přístup k histo-
rické památce. Raději pozvěme do poroty
památkáře, kteří budou onu historickou
podstatu hlídat a připomínkovat u sou-
těžních návrhů. Důvěřujme, že historická
kvalita je vnímaná – nedělejme ze světo-
vých architektů nekulturní barbary. Vždyť
i to je důležitý názor pro společnost, jak se
stavět k přístavbám takovýchto monumen-
tálních, leč někdy umírajících a nevyhovu-
jících dinosaurů architektury.
Výsledek soutěže je unikátní. Architek-
tonický návrh Stevena Holla už teď sbírá
velký obdiv a byl zařazen mezi 10 nejoče-
kávanějších staveb celého světa! Věřím, že
sen se stane realitou!
Ostrava chce koncertní halu
a jsem přesvědčen, že na světové úrovni
Malík ???
Důvěřujme, že historická
kvalita je vnímaná – nedělejme
ze světových architektů
nekulturní barbary.
Ing. arch. Jan Malík
starosta Města Příbor