STYL ROZHOVOR

Vaše klinika se otevřela jako jedna

z prvních veterinárních ordinací

a funguje již od roku 1991. Letos slavíte

30 let, lze Vás tedy právem považovat

za úspěšného podnikatele.

Spojení medicíny a podnikání je sice pro

mnoho lidí docela dráždivé, ale stejně

jako jiní lékaři specialisté jsme od roku

1991 soukromí podnikatelé, máme soukromé praxe. Během těch 30 let jsme

vybudovali vyhledávanou kliniku, založili

nadaci. Také jsem dělal předsedu Moravskoslezského spolku na ochranu zvířat,

kde jsem se věnoval problematice týrání

zvířat.

Můžete srovnat úroveň, na jaké byla

veterina v začátcích Vašeho podnikání

a na jaké je dnes?

V začátcích to bylo zcela jiné než teď,

byl to velký přerod. Začínali jsme se skleněnými stříkačkami a jehlami, které se

vyvařovaly, dnes už je všechno na jedno

použití. Náš první rentgen byl jen vývojka

a ustalovač v kádích, dnes, díky digitalizaci, máme během pár vteřin k dispozici

snímek ve vysoké kvalitě. Některé operace jsme dříve znali pouze ze zahraniční

literatury, a dnes jsou u nás běžnou praxí.

Děláme věci, které se běžně dělají v lidské medicíně, a my jsme vždycky pár kroků za ní. Dnes tady máme dva chirurgické

sály, jeden na operace ortopedické, neurochirurgické, laparoskopické s plným

vybavením včetně inhalační anestezie

s monitoringem vitálních funkcí včetně

klimatizace a černobílého systému, druhý na operace měkkých tkání a operace

malých hlodavců. Máme tady specializaci kardiologickou včetně USG vyšetření,

dále dermatologickou, také zubní specializaci, rentgen s přímou digitalizací, laboratoř na biochemické, hematologické

vyšetření krve včetně stanovení hormonů

a srážlivosti krve a další.

Myslím si, že veterinární medicína v ČR se

hodně posunula a je srovnatelná se světem. To, co se dělá v Americe nebo jinde

v Evropě, děláme i tady. Nemusíme se za

nic stydět. I v ortopedii děláme ty nejmodernější operace, které se dělají všude

jinde ve světě.

Jaké spektrum služeb svým zákazníkům

nabízíte?

S trochou nadsázky, krom transplantací

všechno. Když přijde pacient, děláme

veškeré interní vyšetření. Nedávno přišla

paní s kocourem na vyšetření štítné žlázy. Vyšetření jsme udělali hned na místě

a zjistili jsme, že problém není ve štítné

86 ǀ POSITIV 4/2021

žláze, ale v ledvinách. Na základě toho

jsme započali s léčbou.

Nabízíme komplexní péči, která zahrnuje moderní diagnostiku, celý panel interních vyšetření, špičkový ultrazvuk i rentgen, různá endoskopická

vyšetření, operace jak měkkých, tak

tvrdých tkání. V poslední době přijímáme hodně těžkých onkologických

pacientů. Věnujeme se ortopedii a neurochirurgii, což je přímo má specializace, to dělám rád. Provádíme zubní specializaci včetně výplní zubů u psů.

Také musím zmínit specializaci kardiologickou – člověk, který si svého psa nebo

kočku nechá u nás na kardiologii vyšetřit,

od nás dostává celý kardiologický protokol včetně navržené léčby.

Zmínil jste nadaci na pomoc zvířatům.

Ta sídlí v areálu a je určena pro kočky

a psy a další drobná zvířátka. Na jaký

popud jste nadaci zřídil?

Nadace byla založena v roce 1994 a pro

město Ostravu zajišťuje útulek pro kočky.

Má kapacitu 60 míst pro kočky a 8 míst

pro pejsky. Bereme i jiná zvířátka, jako třeba nalezené morče, králíka, měli jsme tu

fretky, želvy, zraněného srnce, hady, ale

většinu tvoří kočky. Těch máme ročně cca

400 a 60 psů. Jedním ze zakládajících členů nadace je i současný primátor Ostravy

Tomáš Macura. Nadace vznikla v době,

kdy existoval pouze malý útulek pro psy

ve Vítkovicích. Ten byl plný, kapacita nestačila, a tak jsme vytvořili náš útulek. A

dnes je tady již 26 let.

Nabízíte i nadstandardní služby, kvůli

kterým za Vámi jezdí pacienti třeba

i přes celou republiku?

My jsme referované pracoviště, jezdí

k nám lidé na ortopedické, neurochirurgické nebo laparoskopické operace, na speciální dermatologii. Před lety

jsme jako první dělali neurochirurgickou

operaci, kdy jsme operovali cystu v páteři (syringomyelii). Bylo to ve spolupráci

s jedním pracovištěm humánní medicíny,

kdy bylo potřeba udělat magnetickou

rezonanci. Využili jsme toho, že humánní kolega měl zkušenosti ze zahraničí,

a aplikoval je na pejska, který by jinak

umřel. Případ jsme společně úspěšně vyřešili. Dneska děláme společně s lidskou

medicínou i jiné operace, ať už laparoskopický odběr vaječníků, nebo přišití

žaludku přímo v břiše u velkých plemen

psů. Jako snad první v republice jsme zaváděli stent kocourovi, aby mohl močit.

S jakým nejexotičtějším zvířetem jste se

za dobu své praxe dostal do kontaktu?

Když jsem začínal, vezli mi na vyšetření

hroznýše. Představoval jsem si, že 3 chlapi přinesou 5m hada. Nakonec přinesli

košíček s malým háďátkem, které se navíc

během cesty samo zotavilo. Také jsme tu

měli pumu se zlomenou nohou. A asi před

3 nebo 4 lety si jedna slečna pořídila servala, což je kočka velká asi jako rys s nebezpečnými zuby i drápy. Už jsme ho 3x

operovali, protože vždycky sežral nějakou

hračku a ucpal si střevo. Když k nám slečna

přišla, byla zoufalá, protože serval měl poraněnou nohu a ve třech ordinacích jí ho

odmítli ošetřit. Tak jsme ho uspali, udělali

rentgen, zjistili zlomenou nohu, dali jsme

fixační obvaz, zlomenina srostla a bylo.

Mezitím už serval vyrostl, váží asi 25 kg

a my jsme rádi, že nám slečna jednou za

čas pošle obrázek, jak se jim daří.

Kolik pacientů denně ošetříte?

Moc. V průměru 50 až 70 za den. Jsme

tady 4 lékaři a 4 asistenti a těch případů

je opravdu hodně.

Co je na práci veterináře nejhezčí, a co

je naopak stinná stránka této profese?

Nejhezčí je, když se vám daří zachránit

zdraví a životy zvířat. Ale ne vždy se dá

vše vyřešit. Když mám onkologického

pacienta pejska, který už má metastázy

všude, tak to je potom těžké. A stejně

jako v lidské medicíně je nejdůležitější

včasnost, pak se pacient dá ještě zachránit. Když už to možné není a musíme jej

utratit, to je potom ta stinná stránka. Bohužel musíme dělat i tuto službu. Klad je

ale v tom, že zvířeti můžeme ušetřit mnoho trápení a bolesti, což u lidí nejde.

Vzhledem k tomu, že to je fyzicky

i emočně náročná práce, jak si dobíjíte

baterky?

Moje baterky jsou moje děti. Kromě toho

máme dva psy a kocoura, jezdíme do

Beskyd na chalupu, občas vyrazíme na

kolo, lyže, rádi cestujeme. Ale hlavně mě

nabíjejí naši pacienti. Veterinární medicínu zkrátka musíte milovat, mít zodpovědnost a obětovat této práci hodně času.

Pokud k ní vztah nemáte, nejste schopen

obětovat spoustu času studiu nových

věcí, po pár letech náš obor opustíte. A

máme také slušné a milé klienty, což velmi oceňujeme.

Pane doktore, děkujeme Vám za

rozhovor.

Text: Ing. Jitka Štefková

Foto: Jiří Staněk