Láska k veterině
a ke zvířatům
ho v oboru drží
už 30 let
Otec mi říkal, že když se nebudu učit, půjdu pracovat
do továrny. Z toho jsem měl takovou hrůzu, že jsem
ve škole zabral a pak na medicíně exceloval, říká
v rozhovoru MVDr. Jan Nytra. V roce 1991 otevřel
kliniku, která dnes patří ke špičce v oblasti veterinární
medicíny v České republice a která zároveň poskytuje
útočiště pro stovky opuštěných a hendikepovaných
zvířat ročně.
Pane doktore, věděl jste vždy, že chcete být
veterinářem?
První informace o veterinární medicíně se ke mně dostala na základní škole. Tehdy mi spolužák řekl, že existuje nějaká střední veterinární škola v Kroměříži. V té
době jsem se moc neučil, byl jsem rošťák a měl jsem
hrůzu z továren. Pro mě byly velmi hlučné a nečisté. A
otec mi tehdy řekl, že když se nebudu učit, půjdu do
továrny. Pro mě to byla tak hrozná představa, že jsem
zabral, a z deváté třídy vyšel jako nejlepší. Přijímačky
na střední školu jsem naprosto bez problémů udělal a
okamžitě jsem byl díky prospěchu přijat. Ale do té páté
třídy jsem byl holt takové kvítko.
Proč jste si vybral zvířata, a ne lidi?
Když jsem vyrůstal, vždycky jsme se starali o taková ta
hendikepovaná zvířátka. Pamatuji si, jak jsme našli zmrzlého kosa, celou zimu se o něj starali a na jaře jsme
ho vypustili. Moje maminka k tomu měla blízko, a tak
mě to oslovilo a od té doby jsem měl pocit, že bych to
mohl dělat.
Studium veterinární medicíny není zrovna lehké.
Jak vzpomínáte na dobu studií?
Veterinární medicína se stejně jako lidská medicína studuje 6 let. My jsme na střední škole byli velmi slušný
ročník, mnoho z nás se pak dostalo na vysokou. Ze
střední jsme měli skvělé základy, takže jsme ve třetím a
čtvrtém ročníku na VŠ excelovali, protože jsme měli v
malíčku odborné disciplíny, jako internu velkých i malých zvířat, chirurgii, porodnictví a gynekologii. Dnešním studentům se snažíme pomoci tím, že jim u nás
umožňujeme absolvovat praxi.
POSITIV 4/2021 ǀ 85