Láska k veterině

a ke zvířatům

ho v oboru drží

už 30 let

Otec mi říkal, že když se nebudu učit, půjdu pracovat

do továrny. Z toho jsem měl takovou hrůzu, že jsem

ve škole zabral a pak na medicíně exceloval, říká

v rozhovoru MVDr. Jan Nytra. V roce 1991 otevřel

kliniku, která dnes patří ke špičce v oblasti veterinární

medicíny v České republice a která zároveň poskytuje

útočiště pro stovky opuštěných a hendikepovaných

zvířat ročně.

Pane doktore, věděl jste vždy, že chcete být

veterinářem?

První informace o veterinární medicíně se ke mně dostala na základní škole. Tehdy mi spolužák řekl, že existuje nějaká střední veterinární škola v Kroměříži. V té

době jsem se moc neučil, byl jsem rošťák a měl jsem

hrůzu z továren. Pro mě byly velmi hlučné a nečisté. A

otec mi tehdy řekl, že když se nebudu učit, půjdu do

továrny. Pro mě to byla tak hrozná představa, že jsem

zabral, a z deváté třídy vyšel jako nejlepší. Přijímačky

na střední školu jsem naprosto bez problémů udělal a

okamžitě jsem byl díky prospěchu přijat. Ale do té páté

třídy jsem byl holt takové kvítko.

Proč jste si vybral zvířata, a ne lidi?

Když jsem vyrůstal, vždycky jsme se starali o taková ta

hendikepovaná zvířátka. Pamatuji si, jak jsme našli zmrzlého kosa, celou zimu se o něj starali a na jaře jsme

ho vypustili. Moje maminka k tomu měla blízko, a tak

mě to oslovilo a od té doby jsem měl pocit, že bych to

mohl dělat.

Studium veterinární medicíny není zrovna lehké.

Jak vzpomínáte na dobu studií?

Veterinární medicína se stejně jako lidská medicína studuje 6 let. My jsme na střední škole byli velmi slušný

ročník, mnoho z nás se pak dostalo na vysokou. Ze

střední jsme měli skvělé základy, takže jsme ve třetím a

čtvrtém ročníku na VŠ excelovali, protože jsme měli v

malíčku odborné disciplíny, jako internu velkých i malých zvířat, chirurgii, porodnictví a gynekologii. Dnešním studentům se snažíme pomoci tím, že jim u nás

umožňujeme absolvovat praxi.

POSITIV 4/2021 ǀ 85