Láska k veterině a ke zvířatům ho v oboru drží už 30 let (2. strana)

Láska k veterině a ke zvířatům ho v oboru drží už 30 let Otec mi říkal, že když se nebudu učit, půjdu pracovat do továrny. Z toho jsem měl takovou hrůzu, že jsem ve škole zabral a pak na medicíně exceloval, říká v rozhovoru MVDr. Jan Nytra. V roce 1991 otevřel kliniku, která dnes patří ke špičce v oblasti veterinární medicíny v České republice a která zároveň poskytuje útočiště pro stovky opuštěných a hendikepovaných zvířat ročně. Pane doktore, věděl jste vždy, že chcete být veterinářem? První informace o veterinární medicíně se ke mně dostala na základní škole. Tehdy mi spolužák řekl, že existuje nějaká střední veterinární škola v Kroměříži. V té době jsem se moc neučil, byl jsem rošťák a měl jsem hrůzu z továren. Pro mě byly velmi hlučné a nečisté. A otec mi tehdy řekl, že když se nebudu učit, půjdu do továrny. Pro mě to byla tak hrozná představa, že jsem zabral, a z deváté třídy vyšel jako nejlepší. Přijímačky na střední školu jsem naprosto bez problémů udělal a okamžitě jsem byl díky prospěchu přijat. Ale do té páté třídy jsem byl holt takové kvítko. Proč jste si vybral zvířata, a ne lidi? Když jsem vyrůstal, vždycky jsme se starali o taková ta hendikepovaná zvířátka. Pamatuji si, jak jsme našli zmrzlého kosa, celou zimu se o něj starali a na jaře jsme ho vypustili. Moje maminka k tomu měla blízko, a tak mě to oslovilo a od té doby jsem měl pocit, že bych to mohl dělat. Studium veterinární medicíny není zrovna lehké. Jak vzpomínáte na dobu studií? Veterinární medicína se stejně jako lidská medicína studuje 6 let. My jsme na střední škole byli velmi slušný ročník, mnoho z nás se pak dostalo na vysokou. Ze střední jsme měli skvělé základy, takže jsme ve třetím a čtvrtém ročníku na VŠ excelovali, protože jsme měli v malíčku odborné disciplíny, jako internu velkých i malých zvířat, chirurgii, porodnictví a gynekologii. Dnešním studentům se snažíme pomoci tím, že jim u nás umožňujeme absolvovat praxi. POSITIV 4/2021 ǀ 85