Jan Fridrich: Zájem o průmysl ve mně vzbudil můj dědeček
STYL
82 POSITIV 2/2024
zažívat fascinaci nad tím, co všechno se odehrává
v tomto rozlehlém průmyslovém areálu. Pamatuji si,
když se mě během pohovoru finanční ředitel Tatry Ing.
Daniel Bekeš zeptal, proč právě Tatra, má odpověď
byla, že bych chtěl najít spojení financí a ekonomie
s průmyslem, a pokud bych mohl pomyslně nastar-
tovat svou kariéru ve společnosti, která je na českém
trhu již 174 let a vybudovala si pověst nejen v Česku,
ale po celém světě, bral bych to jako velkou výzvu, ale
zároveň jako zodpovědnost s úctou k tradici.
Jaké dovednosti a znalosti jste si ze svého studia pře-
nesl do praxe během vaší stáže?
Těchto dovedností je spousta, určitě se nejedná jen
o účetní znalosti, komunikaci a prezentování, ale i na-
příklad jazyk je mi obrovskou výhodou. Přestože je
Tatra ryze česká společnost, má podíly i ve firmách
v zahraničí, například v Indii, tyto účetní rozvahy a zá-
věrky jsou pak v angličtině a v takových případech je
mi znalost účetních pojmů i v angličtině velmi užiteč-
ná. Ve škole jsme však měli během dvou prvních se-
mestrů spoustu předmětů, které se často už automatic-
ky promítají do každodenní práce a řešení problémů,
ať už je to obchodní právo, efektivní komunikace či IT
dovednosti.
Jaké jsou vaše kariérní cíle po dokončení studia? Plá-
nujete po ukončení studia zůstat ve Francii, vrátit
se do České republiky, nebo pracovat v nějaké jiné
zemi? Proč?
Od mládí se ve mně vždy praly dvě kariérní cesty,
jedna se ubírala směrem práva a ta druhá směrem
financí a ekonomie, ovšem nyní také díky stáži v Tat-
ře mohu s klidným srdcem říci, že jsem se vydal tím
správným směrem. Nejraději bych do budoucna
skloubil kariéru v managementu nějaké průmyslové
firmy s vedením své vlastní firmy, kterou jsem před
rokem založil. Tato firma se specializuje na výrobu
a montáž, konkrétně hliníkových doplňků k rodin-
ným domům, od pergol přes ploty až po zimní zahra-
dy, tedy ať už se vydám jakoukoliv cestou, čeká mě
mé vysněné propojení financí, managementu a prů-
myslu. Co se týče země, kde bych se rád v budouc-
nu kariérně pohyboval nebo dokonce usadil, je zde
opět možností spousta. Člověk se během pobytu
v zahraničí neustále vyvíjí a já osobně se cítím v cizí
zemi téměř vždy spokojeně. V cizí zemi je stále co
objevovat – kulturní zvyky, krásná místa ve městech
i v přírodě, nebo třeba ochutnávat tradiční pokrmy
s novými místními přáteli. Ovšem z pohledu budouc-
nosti si myslím, že to Francie nebude. Jsem velký mi-
lovník Itálie, a tak bych se vůbec nedivil, kdyby moje
cesta směřovala právě tam. Už teď jednám s někte-
rými firmami o možnosti stáže během příštího roku
na severu Itálie. Nakonec si však stejně myslím, že
mé srdce po určitém čase v zahraničí zůstane věrné
mému rodnému Valašsku.
Co byste doporučil studentům, kteří mají zájem o stu-
dium v zahraničí?
Nebát se. Znám spoustu lidí, kteří se zkrátka jen
obávají, co je v cizí zemi čeká, ale ve většině přípa-
dů se jedná pouze o strach z neznámého a tito lidé
si tak nechávají uniknout obrovskou příležitost. Ne-
musí to být hned celé bakalářské studium v zahraničí,
ale určitě bych všem moc doporučil využít alespoň
nabídky programu Erasmus+, máme například v Gre-
noble českou skupinu, kde jsou jak stálí studenti, tak
studenti z programu Erasmus a pravidelně se setkává-
me. Z těch praktických rad bych pak určitě doporučil
studovat cizí jazyky, tedy minimálně angličtinu, pro-
tože tou se dnes člověk domluví už opravdu všude,
i ve Francii (smích). Poté bych doporučil mít spoustu
mimoškolních aktivit, protože to je přesně to, co tyto
studenty odliší od ostatních a dnes už to opravdu není
jen o skvělých známkách – často je zkušenost mimo
školní lavici mnohem cennější. V neposlední řadě, po-
kud si chce člověk výrazně zvýšit pravděpodobnost
přijetí, doporučil bych vystudovat stejně tak jako já
a mí spolužáci IB Diploma Program. Nejde jen o sa-
motný certifikát, ale také o průběh studia, které se vel-
mi podobá tomu vysokoškolskému, jak potřebnou
disciplínou, tak také obsahem.
Jak trávíte svůj volný čas a jak se vám daří
vybalancovat pracovní a osobní život?
Jsem sportovec tělem i duší, o čemž koneckonců
svědčí také mé rozhodnutí pro studium na úpatí
francouzských Alp. Navíc tam mám obrovské štěstí
na kamarády, protože jsou s nadsázkou stejní blázni
do sportování v horách, jako já. Každou volnou chvíli
trávím buď na lyžích, protože pozice města Greno-
ble nabízí možnost lyžování od druhé půlky listopadu
až do poloviny dubna, po zbytek roku pak obouvám
pohorky a toulám se horskými masivy za doprovodu
kamzíků a svišťů. Doma na Valašsku tomu pak není
jinak, i přesto, že jsou tu hory o poznání nižší. Tady
však většinou trávím čas v sedle horského kola nebo
cestováním s kamarády. Celé léto mi pak zabere orga-
nizace mého vlastního festivalu s názvem Veselá Fest,
který jsem se svým týmem vybudoval během pěti let
z návštěvnosti 150 lidí během prvního roku až na cel-
kových 1 200 v roce 2023. Jsem velmi aktivní člověk,
takže doma se příliš nezdržím, snažím se spíše stále
hledat cesty, jak zapsat každý den do kalendáře tak,
aby se počítal a aby bylo na co vzpomínat.
Honzo, děkujeme Vám za rozhovor.
“
Kdybych měl vyzdvihnout tři
dovednos, které mi tato škola dala, byly
by to rozhodně naslouchání, sebedůvěra
a efekvní komunikace.
”
Text: Petra
Helebrantová
Foto: archiv Jana
Fridricha
“
Věřím, že klíčovými ingrediencemi
k úspěchu jsou odhodlání, otevřenost
novým zkušenostem a neustálá touha
se ptát. Překonávání vlastních hranic
a snaha učit se z každé příležitos mě
přivedly k všestrannos, exibilitě
a hlubšímu pochopení souvislos, což
mě připravilo na neustále se vyvíjející
kariéru.
”