Sama bych kamenem nepohnula
www.posiv.cz ǀ 59
WOMAN
Když se ohlédnete zpět – co byl ten první impulz,
kdy jste si řekla: Já chci vést, růst, rozhodovat…?
Proběhl vůbec tento okamžik?
Tento okamžik u mne nastal už na vysoké škole, kde
jsem od třetího ročníku studovala obor Ekonomie
a management v chemickém a potravinářském průmy-
slu. Měla jsem cíl a hlavu nastavenou tak, že jednou
povedu velkou chemickou fabriku. Ano, to se mi tak
úplně nesplnilo, ale jisté paralely s mou dnešní prací
tam určitě vidím. Je pro mne velice atraktivní a moti-
vující pohybovat se ve výrobním prostředí, kde na člo-
věka denně čeká spousta výzev, kterým musí se svým
týmem čelit. V konečném důsledku je asi jedno, jestli
vyrábíte chemické produkty, nebo díly do aut.
Měla jste někdy pocit, že jdete do něčeho naslepo?
Například odchod do USA – bála jste se?
Co převážilo? Co jste si z cesty odnesla?
Odchod do USA byl v podstatě nejodvážnějším roz-
hodnutím mého života. A dnes, když to s odstupem
mohu zhodnotit, tak to bylo rozhodnutí nejlepší.
Zároveň si říkám, kde jsem tehdy našla tu odvahu se-
brat tříleté dítě a odletět do neznáma za oceán. Bez
podpory manžela, mámy a bratra by to rozhodně nešlo
realizovat. V USA mě čekal skvělý tým kolegů, který mi
pomohl se rychle adaptovat a já tak měla prostor se
pustit do práce. Tehdejší Plant Manager závodu, ve kte-
rém jsem působila, pan Paul Harris, je dnes opět mým
nadřízeným na pozici COO, takže vlastně v čase rostu
spolu s ostatními kolegy z USA.
Za těch čtrnáct let práce pro Stant jsem se naučila chá-
pat mentalitu amerických kolegů a zjistila jsem, že je mi
velice blízká a v tomto kulturním prostředí se mi pracu-
je pohodlně. My ženy máme rády jistotu a předvídatel-
nost, a to vše mi Stant a kolegové dokážou poskytnout.
Co bylo vaše nejtěžší profesní rozhodnutí?
Nějaká těžká situace, kterou jste musela řešit –
a která vás něco zásadního naučila?
Nevím, jestli bych to nazvala rozhodnutím, spíše
to samo vyplynulo z celkové situace ve firmě, ale nej-
těžším obdobím pro mne bylo stěhování výrobního
závodu z Karviné do nového objektu v průmyslovém
parku CTP v Ostravě. V určitém období jsme paralel-
ně vyráběli v obou závodech a přestěhovaná výroba
musela být validována zákazníky. Byl to velký objem
práce a stresu koncentrovaný do relativně krátkého
období. Tehdy jsem definitivně pochopila, že člověk
sám nic nezmůže, byť by byl sebedokonalejší. Pokud
kolem sebe nemáte tým lidí, který se ztotožní s vaší my-
šlenkou a je připraven zatáhnout za stejný provaz, tak
kamenem nepohnete.
Změnilo Vás to jako lídra?
Myslím, že ano. Začala jsem klást daleko větší důraz
na osobnostní rysy lidí, které přizvu do svého týmu.
Potvrdilo se mi, že i když máte toho nejlepšího odbor-
níka na světě, který ale nedokáže zapadnout do týmu
a konstruktivně se podílet na výsledku celku, není vám
takový člověk na nic.
Jako lídr se snažím svůj tým motivovat, jít mu příkla-
dem a zároveň dát všem prostor pro vybalancování
osobního a pracovního života. S hlubokým respektem
ke všem individualitám. Každý nese odpovědnost za
plnění daných cílů a dokud jsou plněny, nechávám li-
dem dostatečnou svobodu.
Na co jste ve svém profesním nebo osobním životě
hrdá nebo co se zvlášť povedlo?
Já vnímám Stant v Ostravě jako svoje „miminko“. Znám
každý výrobek, komponent, dodavatele a zákazníka.
To, že se povedlo pozdvihnout závod v Ostravě z pů-
vodně ztrátového na nejlepší ze všech našich pobo-
ček, vnímám jako obrovský úspěch a zadostiučinění.
Ale jak jsem již dříve uvedla, sama bez svého „dream
team“ bych to nikdy nedokázala.
Kde berete vnitřní energii – i v dobách, kdy nic nejde
podle plánu? Co vás drží nad vodou, když je toho
moc? Umíte odpočívat?
Veškerý svůj volný čas, kterého bohužel není mnoho,
věnuji výcviku svých psů. Mám dva American Bully,
se kterými jsem se vydala na dráhu sportovní kynolo-
gie, a to navzdory tomu, že to není plemeno primárně
šlechtěné na sport.
Když opomenu pravidelné tréninky se psy, tak s rodi-
nou rádi cestujeme po světě. Syn se věnuje downhill
sjezdu na kole, takže s ním jezdíme po bike parcích
a zažíváme si tam své chvíle smrtelné hrůzy při všech
jeho jízdách.
Děkuji za rozhovor.
Ing. Karin Hájková vede Stant Manufacturing s.r.o.,
českou pobočku globálního lídra v automove.
Vystudovala chemii a logisku, v oboru působí patnáct
let. Má za sebou zkušenos z USA i globálního řízení
logisky. Inspiruje ženy svým přístupem k leadershipu,
odvaze a lidskos v byznysu.
Měla jsem cíl a hlavu nastavenou tak,
že jednou povedu velkou
chemickou fabriku.
Kde jsem tehdy našla tu odvahu
sebrat tříleté dítě a odletět
do neznáma za oceán?