Chtěla jsem být svobodná a tvořit
www.posiv.cz ǀ 71
WOMAN
Existují prvky, které by podle vás neměly chybět
v žádném interiéru? Jaké trendy teď rezonují
u zákazníků?
Po letech šedé, bílé a béžové konečně přicházejí
barvy. Roste zájem o přírodní materiály – lidé se zají-
mají o prostředí, ve kterém žijí. Dělali jsme třeba bio
matrace z přírodních materiálů – kaučuk, koňské žíně,
viskóza… Spánek je totiž také součást funkčního desig-
nu domova.
Z mého pohledu rozhodně nesmí chybět látky.
Dekorace oken – ať už záclony, závěsy nebo rolety –
zútulní prostor, změkčí ho, zateplí, a hlavně přinesou
ten pravý pocit domova. I klienti, kteří zpočátku chtěli
nechat okna „holá“, se často vracejí, ať jim pomůžeme
vytvořit útulný domov. V nás lidech je hluboce zakoře-
něná touha po úkrytu, bezpečí – a záclona, ač nená-
padná, hraje v tomhle psychologickou roli.
Na druhé straně je silný trend automatizace – kolejnice
na elektrické ovládání a napojení na chytré domácnos-
ti. Kombinace přírody a technologií dnes tvoří zajímavý
kontrast.
V kancelářích jsou populární textilní clony, které od-
dělují prostor, aniž by úplně izolovaly. Vytvářejí pocit
soukromí a bezpečí, což je v dnešní době otevřených
kanceláří velmi ceněné.
Vzpomínáte na projekt, který byl pro vás zatím
největší výzvou? A kam byste se chtěla posunout dál?
Ano, jednalo se o velký dům, kde jsme zajišťovali kom-
pletně všechno, co se týká látek a dekorací – od záclon
a závěsů, přes ručníky, dekorace, vázy, až po vybavení
koupelen. Byla to moje první takto komplexní realiza-
ce. A naprosto mě nadchla. Klient mi dal důvěru, pustil
mě do svého domova – a já mohla tvořit. Byla to ob-
rovská zkušenost a dodnes na ni s radostí vzpomínám.
Zatím pracuji převážně pro soukromé klienty, ale moc
bych si přála realizovat i menší designové hotely nebo
penziony. To mě opravdu láká. Mám za sebou i několik
kancelářských projektů – třeba celé patro s pracov-
nou, zasedačkou a zónami pro zaměstnance.
Jak si vybíráte materiály a dodavatele? Když
přijde člověk do vašeho ateliéru, je ohromen tou
rozmanitostí – jak jste našla ty správné partnery?
Začátky byly plné pokusů a omylů. Měla jsem výhodu,
že manželova maminka se v tomto oboru už pohybo-
vala, takže mi doporučila některé firmy. Jenže velmi
rychle se ukázalo, že s nimi nerezonuji. Jejich styl, pří-
stup – nebylo to ono. Ale i to bylo důležité, protože
jsem si osahala, jak ten svět funguje, a některé vzor-
níky jsem jako začínající podnikatelka dostala zdarma.
To mi ten rozjezd usnadnilo.
Brzy jsem ale pochopila, že „zdarma“ má vždycky svou
cenu. A tak jsem se rozhodla vydat na prestižní vele-
trh do Frankfurtu a začala hledat své vlastní dodava-
tele. Postupně jsem objevovala, testovala, vyřazovala.
V tomhle směru pořád hledám, ať už díky veletrhům,
spolupráci s konkurencí, nebo kontaktům v oboru.
Například jsem nedávno objevila španělské dodavate-
le, kteří se zaměřují čistě na přírodní materiály – a to
mě moc baví.
Dnes už mám ověřené partnery, vím, jakou mají spo-
lehlivost, jaké jsou dodací lhůty, jak se materiály cho-
vají. Ale i tak – dvakrát ročně přijde nová kolekce. A to
je upřímně někdy až moc. Znamená to znovu testovat,
vyřazovat, přemýšlet. Je to kolotoč, který se nikdy ne-
zastaví. Ale právě v tom je ta živost téhle profese – že
vás pořád posouvá dál.
Vidíte nějaký rozdíl mezi podnikáním v designu
a jinými obory?
Rozhodně. V designu jste velmi blízko lidem – doslova
vstupujete do jejich domovů, do jejich nejintimnějších
prostor. To není samozřejmost. Cítím pokoru, když
někam vcházím – protože tam lidé sdílejí své příběhy,
životy, radosti i bolesti.
Nesnažím se prodávat produkt. Prodávám emoci.
Vytvářím prostor, ve kterém se lidé cítí dobře. Je to vel-
mi intuitivní, psychologická práce. Pracuji s náladou,
barvou, detailem, který změní atmosféru místnosti.
Každý interiér je originál a já se snažím vystihnout
osobnost člověka, který v něm žije.
Děkuji za rozhovor.
V designu jste velmi blízko lidem –
doslova vstupujete do jejich domovů,
do jejich nejinmnějších prostor.
V dětství mi ve škole říkali,
že na to nemám. A já jim uvěřila.