REGION

Slezské zemské

muzeum

Nejstarší veřejné

muzeum v ČR

Mgr.  Jana Horáková je jednou z  mála žen, která

se věnuje historii vojenství a  je zároveň ředitelkou

Slezského zemského muzea v  Opavě. Muzeu, které

patří mezi nejstarší muzea v rámci ČR, se daří poutavou

formou prezentovat historii českého Slezska. Pod jejím

vedením se muzeum zaměřuje nejen na  poznání naší

historie, ale snaží se prezentovat i  flóru kraje v  rámci

Arboreta Nový Dvůr.

Víme o Vás, že se věnujete historii vojenství. Jak jste se

k tomuto zájmu jako žena dostala?

K zájmu o vojenskou historii mě přivedl můj tatínek, který

byl voják. Jenže měl dvě dcery. Sestra byla jemná, citlivá

bytost, naproti tomu já jsem byla takový samorost. Takže

sestra dostávala na hraní panenky, mi tatínek kupoval auta

a tanky, učil mě střílet, lovit ryby, žáby, vyřezávat píšťalky.

Naučil mě ale lásce k historii obecně, brával mne na výlety

po hradech, zámcích a muzeích. Také měl velkou knihovnu,

s množstvím knih o 2. světové válce. Když jsem byla starší,

četla jsem je, moje směřování tedy bylo jasné. Když jsem

dokončila vysokou školu, dva roky jsem učila na základní

škole, ale pak převážila láska k vojenské historii. Dlouhá léta

jsem pak působila jako vedoucí Národního památníku II.

světové války v Hrabyni.

Řídíte muzeum, které má dlouhou tradici, která mapuje

historii Slezska. Jaké je dnes jeho poslání?

Slezské zemské muzeum je nejstarším veřejným muzeem

v České republice, jeho počátky sahají do roku 1814. V současné době pečuje o 2,5 milionu sbírkových předmětů. Je

tak třetím největším muzeem na našem území. Z toho také

vyplývá jeho úkol a poslání – získávat, uchovávat, odborně

zpracovávat sbírkové předměty a zpřístupňovat je veřejnosti, a to nejen prostřednictvím stálých expozic a výstav, ale

také prostřednictvím kulturních a vzdělávacích programů

a přednášek pro všechny věkové kategorie. Muzeum je

také vědecko-výzkumnou institucí, jeho odborní a vědečtí

pracovníci zpracovávají řadu výzkumných úkolů z oblasti

společenských a přírodních věd, ale také z oblasti muzeologického výzkumu a výzkumu ochrany sbírek. Mám-li být

konkrétní, mí kolegové se zabývají např. historií českého

Slezska od pravěku po současnost, domácím i zahraničním

protinacistickým odbojem nebo vývojem národnostních

vztahů v oblasti Slezska a severní Moravy. Muzeum má

opravdu velmi širokou vědecko-výzkumnou činnost a s jejími výsledky seznamuje odbornou i laickou veřejnost v řadě

publikací a samozřejmě také v tematických výstavách.

38 ǀ POSITIV 1/2020

Můžete nám prozradit, co dělá ředitelka muzea po práci? Jak relaxujete a trávíte volný čas, pokud tedy ne zase

prací?

Volného času moc nemám, ne proto, že bych si ho neuměla udělat, ale protože nechci. Nejsem jen ředitelka, ale také

kurátorka fondu militarií a správkyně pozůstalosti po generálu Heliodoru Píkovi a po jeho synovi, generálu Milanu

Píkovi. Víkendy trávím v depozitáři nebo zpracovávám písemnosti, momentálně připravuji edici korespondence Heliodora Píky.

Také mě můžete potkat s detektorem v polích a lesích, s našimi archeology se vydávám po stopách ostravsko-opavské

operace. Jezdím do terénu s přírodovědci, zajímá mě geologie, s kolegy mapujeme opuštěné stavby a zaniklá místa

ve Slezsku. Aby se na ně nezapomnělo, protože v nich žili

lidé a jsou součástí paměti krajiny. A slezská krajina je krásná a má bohatou historii. Vážím si toho, že mohu pracovat

v muzeu a mám tu výsadu, že mám skvělé kolegy, od kterých se mohu stále učit.

Děkujeme Vám za rozhovor.

Redakce magazínu.