REGION
Slezské zemské
muzeum
Nejstarší veřejné
muzeum v ČR
Mgr. Jana Horáková je jednou z mála žen, která
se věnuje historii vojenství a je zároveň ředitelkou
Slezského zemského muzea v Opavě. Muzeu, které
patří mezi nejstarší muzea v rámci ČR, se daří poutavou
formou prezentovat historii českého Slezska. Pod jejím
vedením se muzeum zaměřuje nejen na poznání naší
historie, ale snaží se prezentovat i flóru kraje v rámci
Arboreta Nový Dvůr.
Víme o Vás, že se věnujete historii vojenství. Jak jste se
k tomuto zájmu jako žena dostala?
K zájmu o vojenskou historii mě přivedl můj tatínek, který
byl voják. Jenže měl dvě dcery. Sestra byla jemná, citlivá
bytost, naproti tomu já jsem byla takový samorost. Takže
sestra dostávala na hraní panenky, mi tatínek kupoval auta
a tanky, učil mě střílet, lovit ryby, žáby, vyřezávat píšťalky.
Naučil mě ale lásce k historii obecně, brával mne na výlety
po hradech, zámcích a muzeích. Také měl velkou knihovnu,
s množstvím knih o 2. světové válce. Když jsem byla starší,
četla jsem je, moje směřování tedy bylo jasné. Když jsem
dokončila vysokou školu, dva roky jsem učila na základní
škole, ale pak převážila láska k vojenské historii. Dlouhá léta
jsem pak působila jako vedoucí Národního památníku II.
světové války v Hrabyni.
Řídíte muzeum, které má dlouhou tradici, která mapuje
historii Slezska. Jaké je dnes jeho poslání?
Slezské zemské muzeum je nejstarším veřejným muzeem
v České republice, jeho počátky sahají do roku 1814. V současné době pečuje o 2,5 milionu sbírkových předmětů. Je
tak třetím největším muzeem na našem území. Z toho také
vyplývá jeho úkol a poslání – získávat, uchovávat, odborně
zpracovávat sbírkové předměty a zpřístupňovat je veřejnosti, a to nejen prostřednictvím stálých expozic a výstav, ale
také prostřednictvím kulturních a vzdělávacích programů
a přednášek pro všechny věkové kategorie. Muzeum je
také vědecko-výzkumnou institucí, jeho odborní a vědečtí
pracovníci zpracovávají řadu výzkumných úkolů z oblasti
společenských a přírodních věd, ale také z oblasti muzeologického výzkumu a výzkumu ochrany sbírek. Mám-li být
konkrétní, mí kolegové se zabývají např. historií českého
Slezska od pravěku po současnost, domácím i zahraničním
protinacistickým odbojem nebo vývojem národnostních
vztahů v oblasti Slezska a severní Moravy. Muzeum má
opravdu velmi širokou vědecko-výzkumnou činnost a s jejími výsledky seznamuje odbornou i laickou veřejnost v řadě
publikací a samozřejmě také v tematických výstavách.
38 ǀ POSITIV 1/2020
Můžete nám prozradit, co dělá ředitelka muzea po práci? Jak relaxujete a trávíte volný čas, pokud tedy ne zase
prací?
Volného času moc nemám, ne proto, že bych si ho neuměla udělat, ale protože nechci. Nejsem jen ředitelka, ale také
kurátorka fondu militarií a správkyně pozůstalosti po generálu Heliodoru Píkovi a po jeho synovi, generálu Milanu
Píkovi. Víkendy trávím v depozitáři nebo zpracovávám písemnosti, momentálně připravuji edici korespondence Heliodora Píky.
Také mě můžete potkat s detektorem v polích a lesích, s našimi archeology se vydávám po stopách ostravsko-opavské
operace. Jezdím do terénu s přírodovědci, zajímá mě geologie, s kolegy mapujeme opuštěné stavby a zaniklá místa
ve Slezsku. Aby se na ně nezapomnělo, protože v nich žili
lidé a jsou součástí paměti krajiny. A slezská krajina je krásná a má bohatou historii. Vážím si toho, že mohu pracovat
v muzeu a mám tu výsadu, že mám skvělé kolegy, od kterých se mohu stále učit.
Děkujeme Vám za rozhovor.
Redakce magazínu.