STYL
Ewo, jste populární zpěvačkou i za hranicemi republiky. Pocházíte z Třinecka a lidé pocházející z této lokality jsou zvyklí nejen tvrdě pracovat, ale i přemýšlet. Jak se mladá holka dostane z Třince do Prahy?
Oslovil mě pan producent na havířovském Festiwalu Polskiej Piosenki Dziecięcej, byla jsem ve správný
čas na správném místě. Pak přišlo štěstí, tuny práce
na sobě, dobrý team, písničky a taky dobrá doba –
dnes už máme mladých umělců spoustu. Když jsem
začínala, bylo mi 12 let a zřejmě tu něco takového
lokálního pro mladé nebylo. Těch faktorů se prostě
potkalo více.
Pocházíte z polského prostředí, jaká v tom vidíte pozitiva?
Mám méně předsudků vůči jiným národnostem, myslím, že jsem docela tolerantní člověk, vyrůstat v pohraničí je něco jako když máte nebo nemáte sourozence. Lidé, kteří se museli naučit respektovat jiné lidi
od dětství a vyrůstali v nějakém trochu konkurenčním
prostředí, kde se o pozornost perou dva, tak je to
něco jiného... Vidím v tom docela hodně společného v případě bydlení na území, kde žijí dvě mentality. Z někoho pak může vyrůst i xenofob, ale to je ten
horší případ.
Především mi však nás kraj přinesl tu výhodu, že mohu
zpívat v polštině a v češtině, pracovat na obou trzích
a na obou byt brána jako „domácí”. Rozhovory, texty
i koncerty mám přirozeně v obou jazycích a je to obrovské plus. Díky tomu, že jsem z našeho kraje, mohu
mít kariéru ve dvou zemích, to je neuvěřitelná výhoda.
Jsem strašně vděčná za to, odkud pocházím.
Je ale vidět, že obecně v České republice v hudební branži uspělo spoustu lidí z okolí Třinecka... Kryštof, Nohavica, Klus, Mirai a jiní – to je náš krásný
Moravskoslezský kraj.
V Třinci jste se nejen narodila, ale měla jste zde i první koncert. Jak se podle Vás Třinecko a celý kraj proměnil?
Už tam víc než 5 let nežiju, cestuji tam za rodiči nebo
na vystoupení, na oslavy svých blízkých, snažím se
o to co nejčastěji to jde. Ale když teď nemám takový
kontakt s každodenností tohoto regionu, tak nechci
dělat chytrou, že vím, jak se tam teď žije...
Když jsem doma ve Vendryni, tak tam je to pořád stejně nádherné. Co se týká architektury, tak si troufám
říct, že existují historičtější a zajímavější oblasti, jako je
třeba Olomouc, Brno, Praha, ale přírodu tam máme
„peckovní“ a tu bychom si měli opečovávat.
Jak byste popsala náš kraj lidem v Praze?
Jsou tu pracovití lidé, lidé s odhodláním, dobrými morálními základy (alespoň u těch, které znám;), krásná
příroda, no a ty Beskydy...
Text: Adam Koneval
Foto:
archiv Ewa Farna
Třinecko a Těšínské Slezsko je zajímavé podnikavými
lidmi, kteří ve svém business něco dokázali a mnohdy je potkáte v Praze a zahraničí. Potkáváte tyto lidi
a co myslíte, že je motivuje?
Potkávám je a jsem na to vždycky dost pyšná! V různých kruzích, třeba v medicíně, od nás pocházejí
56 ǀ POSITIV 2/2018
naprosté špičky! Tito lidé často chtějí odejít do větších
měst, kde je více možností, trh obsáhlejší. Je to často
pochopitelné, ale to neznamená, že u nás člověk nemůže prorazit. Já bych svou práci mohla provozovat
i z Vendryně, dlouho jsem to tak dělala, je v podstatě
jedno odkud na koncerty vyrážíte. Vdala jsem se a šla
za manželem, alespoň prozatím bydlíme ve Středočeském kraji, ale třeba se jednou natrvalo ještě na Těšínské Slezsko vrátím...
Jaké jídlo z našeho kraje máte nejraději?
Mám ráda polská a slezská jídla, která znám od mámy
nebo třeba z akcí jakou je Gorolski bal a další… Ziemniaczane placki, bachora, polski barszcz... Ta kuchyně
je docela tučná, takže není ke každodenní konzumaci
(smích).
Skládá se vlastně z úplně obyčejných surovin a je
úžasná. Pak je to ještě o tom, kdo to jídlo připraví, nejlepší placky dělá moje máma).
Kde Vás v kraji můžeme slyšet v letošním létě ?
Moc se na léto těšíme, koncerty jsou tou nejlepší částí
mé práce. Natáčení ve studiu, překlady textů nebo focení mě nikdy nebaví tak jako živé koncerty. Všechny
termíny najdete na www.ewafarna.com nebo na Facebooku, ale pro příklad uvedu 14.7. Horečky Fest, 18.8.
Palkovice a nebo 8.9. Rýmařov a Krnov.
Moc se těším na první ročník mého vlastního festivalu, jenž se pod názvem Ewa Fest uskuteční od
12.–14. 10. 2018 v Cieszyně a Českém Těšíně –
po obou stranách hranice. Jste srdečně zváni.
Náš magazín je hrdým partnerem Janáčkovy filharmonie Ostrava pro nastávající sezónu. Váš koncert
s ostravskými filharmoniky byl excelentní. Připravujete další společné projekty?
Už teď smíme prozradit, že v červnu 2019 budeme
společně k vidění na jednom z festivalů v Ostravě.
Jakou má povahu historicky nejmladší porotkyně
v SuperStar? Řekla jste o sobě: „Než být nudná, to
raději budu kontroverzní.”
Jestli máte na mysli to, jak jsem se cítila v SuperStar,
tak to sedí. Jsem pořád jedna a ta samá Ewa, ale uvědomuji si nutnost být profesionální a zároveň vím jak
funguje TV. Nuda v showbusinessu je nebo by alespoň mělo být přeci téměř sprosté slovo.
Ta citace je o tom, že jsem lvice, nevadí mi být v centru dění, mám polský temperament a bývám spontánní, energická a kamery mě nijak nestresuji, spíš
naopak. Hodně lidí se před kamerou jakoby zatáhne,
stydí se, zachovají se jinak... u mě to takhle nefunguje
a myslím, že právě proto mi TV show vyhovují, nevadí, cítím se v nich docela přirozeně. Nijakost nebudí
zájem, diskuze, názory, nijakost není charakteristikou
osobností. Takže to, že na mě lidi v SuperStar měli rozpolcené názory je pro mě lepší, než kdybych proplula
nepozorovaně.
Hudba, showbusiness má být o emocích.