STYL

Šance nad Mosty u Jablunkova jsou středověkou pevností, kterou navštívil i „císař pán“... Beran s ovečkami a jehňátky. A mezi tím stádečko koz. To je dnešní posádka středověké pevnosti Šance nad Mosty u Jablunkova. Ekologická sekačka trávy v místě, kde se psala historie této země. Dříve hlídala Jablunkovský průsmyk, a tím také vstup do země přes jedinou bránu, kterou nechala příroda v hradbě Těšínských Beskyd, císařská vojenská jednotka. Dnes se tudy může procházet kdokoli, tedy pokud mu nevadí již zmíněné ovce a kozy.

Text a foto: Petr Žižka

Ty ovce a kozy jsou totiž nejen živou a ekologickou sekačkou na trávu, ale taky docela dobrou turistickou atrakcí. Procházíte se místem, odkud jsou dokonalé rozhledy. Díváte se na Těšínsko na jedné straně a na slovenské Kysuce na straně druhé. Města zůstala hluboko pod vámi a s nimi i rachot toho všeho, co městský život přináší. Ten nekonečný hlomoz vystřídaly monotónní zvuky zvířat – důležité a někdy i trochu varovné bečení berana i vysoký, žalostný bekot jehňat. Znáte lepší způsob, jak restartovat mozek? Ne vždy však bylo toto místo určeno k odpočinku. Ba přímo naopak – tady to opravdu smrdělo střelným prachem, potem vojáků, krví a bojem o život. Mosty u Jablunkova měly v minulosti strategický význam. Ostatně, kdo by si nehlídal vstup do země? Jak už to bývá, místem, kterým v dobách míru proudily kupecké karavany, mašírovaly v dobách nepokojů i vojenské šiky. Obranné valy, zvané Šance, vznikly na tomto ideálním místě s rozhledem na všechny strany proto, aby zabránily vpádu Turků. Mnohokrát byly přestavovány tak, aby odolaly stále se zlepšujícím zbraním a vojenským technikám. Jejich půdorys tvořil tvar hvězdy, či spíše komety a dodnes je to v krajině poznat. I přesto, že se pevnost stále zlepšovala, několikrát ji dobyly pruské jednotky. Pevnost na východě dnešní České republiky navštívil v roce 1765 i syn císařovny Marie Terezie, tehdy mladičký Josef II. Když viděl, v jak zuboženém stavu pevnost je, postaral se o její další opravu. A jak už to bylo u muže,

62 ǀ POSITIV 2/2018

známého později jeho reformami zvykem, „reformoval“ i pevnost a zřídil tady rovnou i poštovní úřad a správu polesí. Mimochodem právě z té doby pochází jedna z legend: Víte, proč dodnes zdobí vesty mužských gorolských krojů knoflíky s rakouskou orlicí? Je to památka právě na onu návštěvu následníka trůnu. Když se Josef II. vypravil za poznáním odlehlých koutů mocnářství, znamenalo to pochopitelně, že s ním jel na „služební cestu“ také konvoj kadeřníků, pobočníků, podkoních, krejčích a sluhů všeho druhu. A právě jeden z krejčíků zapomněl jakousi truhlici v jedné z místních chalup. Když ji pak místní lidé otevřeli dávno poté, co panovník z kraje odjel, zjistili, že je plná knoflíků k slavnostní uniformě císařpána. Co kdyby panovníkovi upadl nějaký knoflík, že? Proto ta truhlice plná knoflíků. Její obsah však nepřišel vniveč. Na počest vzácné návštěvy si „goroli“ našili císařské knoflíky na své slavnostní kroje. A činí tak dodnes… Dnes už toto místo není prosyceno pachem potu žoldáků ani krev prolitá v bojích zde není cítit. Přesto je v krajině zapsán silný příběh o Jablunkovském průsmyku, kterým procházeli v dobách míru kupci a v dobách válek vojska. Kamiony dole v údolí, které tvoří nekončící šňůru a spojují dnes Českou republiku se Slovenskem, jsou ostatně důkazem, že tento příběh píše své další kapitoly. Kapitoly o tom, jak se po dávných koňských povozech s jantarem, solí, kořením a šperky valí dnes kamiony naložené naprosto vším, na co si jen člověk vzpomene...