Strana 54
54 | POSITIV 1/2018
Jako jedna z mála účastnic letošních Olympijských her
pocházíte z Moravskoslezského kraje, jak brzy je třeba
začít trénovat, aby se dosáhlo Vašich výsledků?
V mém sportu platí staré známé přísloví – čím dřív, tím líp.
Já sama jsem s lyžováním začala už ve dvou letech, kdy mě
rodiče postavili na lyže a pustili z kopce dolů. Hned jsem
si lyžování zamilovala a od té doby tomu věnuji všechen
svůj čas a energii.
Na jakých sjezdovkách jste začínala se svoji sportovní
kariérou?
Z Havířova to mám nejblíže na Bílou a na Praděd. Takže
v těchto dvou střediscích se cítím jako doma.
Která je Vaše nejoblíbenější disciplína?
Nejradši mám obří slalom. Je to královská a zároveň
nejtěžší disciplína. „Obřákový“ oblouk je základem celého
závodního lyžování, z něj pak vycházejí techniky oblouků
všech dalších disciplín.
Co rozhodlo pustit se ve sjezdovém vajíčku dolů
kopcem, pro normálního smrtelníka po nepochopi-
telném ledovém příkrovu? Nepřipadá Vám sjezd příliš
velký risk?
Risk je zisk, ne? Pro mě je to úžasný pocit, jet rychlostí přes
100 km/h, skákat na skocích víc než 30 metrů a bojovat
o každou setinu sekundy a hlavně s pocitem, že je to
všechno jenom na mně. To je ten správný adrenalin,
který mě nutí postavit se na start sjezdu znovu a znovu.
Já osobně se ale za sjezdařku nepovažuju, jezdím to jen
občas kvůli kombinaci, nemáme na to dostatečné finance
ani tréninkové podmínky.
Získala jste 17. místo v kombinaci. S jakými pocity
či nadějemi jste na olympiádu do Koreji jela?
Já jsem byla strašně ráda, že se mi vůbec podařilo na
olympiádu nominovat. Kvůli zranění a následné operaci,
jsem měla velké tréninkové manko, tudíž i méně času na
závodění a do poslední chvíle jsem nevěděla, jestli mi
nominace vyjde. Za 17. místo jsem samozřejmě velmi
ráda, trochu mi to spravilo náladu z nedokončeného
obřího slalomu, kde byly moje největší ambice.
Co s lyžařkou na startu udělá pád kolegyně?
Tahle situace je vždycky nepříjemná. Nikdy nevíte, jak
dlouho to bude trvat nebo co se soupeřce stalo, proč
se to stalo a vlastně to ani vědět nechcete. Když se něco
takového přihodí, tak se snažím soustředit hlavně na sebe
a zůstat v tom svém nastaveném závodním režimu.
Jak vnímáte výsledky české olympijské výpravy?
Co dokázali naši sportovci je úžasné, je to pro mě i určitou
motivací.
Byla jste ambasadorkou olympijského festivalu
v Ostravě a Moravskoslezském kraji, může být tento
festival motivační pro zrod nových talentů?
Myslím si, že olympijské parky jsou skvělý projekt. Mě
osobně dost mrzelo, že jsem se do parku nestihla podívat.
Je dobré, že se sport jako takový v Česku podporuje tímto
stylem a samozřejmě doufám, že to děti berou i jako motivaci.
Jakou roli hraje rodinné zázemí pro Vaši lyžařskou
kariéru? Bez rodiny bych nebyla z daleka tam, kde jsem.
Rodiče mě k lyžování přivedli a jejich podpora je nesmírně
důležitá. Moc si toho vážím.
Jak se daří finančně pokrýt tréninky a účasti na
závodech? Podporuje Vás nějaká konkrétní firma
z Moravskoslezského kraje?
Lyžování je jeden z nejdražších sportů. Bez sponzorů,
podpory rodiny, svazu a sportovního resortu by to nešlo.
My jsme stále takoví amatéři, nemáme velký tým, trenéry
servismany, fyzioterapeuty, jako Rakušané, Italové, Švédi
apod. Snažíme se trénovat na těch nejlepších místech,
s těmi nejlepšími a to stojí dost peněz. Konkrétně
z Moravskoslezského kraje mě sponzoruje rodinná firma
Sport servis Paulát, firma B4B a také město Havířov.
Vraťme se k Vašemu rodišti – Moravskoslezkému kraji.
Na olympiádu s Vámi jela i Gabriela Capová z Bruš-
perku. Udělaly jste si v Koreji „domácí” prostředí?
S Gabčou a dalšími, jsme bydlely na stejném apartmánu,
známe se dlouho. Ale domácí prostředí se v Koreji moc
udělat nedalo. Navíc na to ani nebyl čas, kvůli náročnému
programu. Já jsem se po technických disciplínách
přestěhovala na hotel, který byl přímo pod závodním
kopcem, ve středisku, kde se jely rychlostní disciplíny,
abych nemusela hodinu dojíždet autobusem.
Které z lyžařských středisek v Moravskoslezském kraji
máte nejraději?
Jednoznačně Bílá v Beskydech.
STYLE