Strana 12
12 | POSITIV 1/2018
Pocházíte z Moravskoslezského kraje, který prošel
nelehkým obdobím transformace a nastoupil cestu
přeměny s aktuálním cílem dosažení tzv. Chytrého
regionu. Jak vnímáte ekonomickou přeměnu a pří-
ležitosti v rámci udržitelného hospodářského růstu?
Lidská společnost se neustále vyvíjí a proměňuje.
Ekonomika je nedílnou součástí společnosti
a dokonce tou její částí, která se vyvíjí patrně nej-
rychleji. Je to mimo jiné významně dáno i technolo-
gickým pokrokem. Někdy se hovoří o tom, že žijeme
dnes ve 21. století v „postindustriální“ době. Postupně
v průběhu posledních cca 50 let se charakter ekonomik
ve vyspělých zemích výrazně proměnil, zmizela (nebo
téměř zmizela) celá odvětví (např. některé obory
bývalého těžkého průmyslu), vznikly obory nové (např.
mobilní telekomunikace, produkce softwaru apod.).
To se pochopitelně muselo promítnout do zásadních
změn i v regionální dimenzi a příkladem takové struk-
turální konverze je i velká část Moravskoslezského kraje.
Jednoduše řečeno, jedná se o přirozený a v zásadě
nevyhnutelný vývoj. To, že dnes kraj směřuje k tomu, aby
se přeměnil na moderní region, který staví na své tech-
nické tradici v novém „chytrém“ provedení, je jenom
dobře.
Jsme ryze exportní ekonomika, což je znát i na
firmách v našem kraji. Vidíte nějaké hrozby nebo
omezení, které nás mohou v blízké budoucnosti
ovlivnit?
Hrozby a rizika existují vždy a jaksi přirozeně dopro-
vázejí každé lidské konání. Ale konkrétněji a věcněji
k blízké budoucnosti. V nejbližším období řekněme
2–3 let by se české ekonomice včetně Moravsko-
slezského kraje mělo dařit velice slušně. Česká
ekonomika dnes netrpí žádnými viditelnějšími
makroekonomickými nerovnováhami. A pokud
se bude i nadále situace příznivně vyvíjet zejména
v eurozóně, pak je naše perspektiva pozitivní. Největší
riziko nebo spíše nejistotu v tomto kratším horizontu
tedy spatřuji v nějaké neočekávané turbulenci ve
světové ekonomice (např. sílící tendence k protek-
cionismu ze strany USA). V delší perspektivě bude
české podniky i nadále trápit nedostatek kvalifikované
pracovní síly. Obecně naše největší výzvy zůstávají
v oblastech tzv. trojího “I“ – Instituce – Inovace –
Infrastruktura.
Pro posílení ekonomického potenciálu kraje je nutno
udržet kvalifikovanou pracovní sílu, neboť sázet na
její mobilitu zatím nelze. To jde ruku v ruce s růstem
mezd, jako stabilizačním faktorem. Jaká je Vaše
prognóza růstu mezd pro letošní rok?
Mzdy porostou i nadále svižně, letos okolo 8%
v průměru, příští rok nejméně o dalších 5%. S tím, že
o něco rychleji se asi i nadále budou zvyšovat mzdy
tzv. modrých límečků, kde napětí na trhu práce u řady
profesí je mimořádné.
V kraji působí mnoho zahraničních investorů, nejen
v automobilovém průmyslu, díky nimž roste export
místních firem. Jak může centrální banka přispívat
k vytváření podmínek pro trvale udržitelný
hospodářský růst v regionu?
Centrální banka přispívá k vytváření takových
podmínek obecně pro celou zemi a tím i pro konk-
rétní regiony. Měnová politika z povahy věci
nemůže být zacílena regionálně. Úkolem každé
centrální banky je příslušnými nástroji měnové politiky
pečovat o cenovou stabilitu, de facto působit proti
nadměrným výkyvům hospodářského cyklu a tím
přispívat k obecné národohospodářské rovnováze.
Ta je potom klíčovou podmínkou pro zdárný vývoj
ekonomiky jako celku, protože pouze v takovém
prostředí mohou podniky, ale i občané činit efektivní
rozhodnutí o svých investicích i výdajích, a to je základ
nejen současné, ale i budoucí prosperity. Kromě toho
centrální banka bdí rovněž nad zachováním finanční
stability. Jinak řečeno, staráme se o to, aby náš finanční
sektor (tedy především banky) fungoval spolehlivě
nejen v dobrých časech, ale aby obstál, až někdy opět
budeme konfrontováni s externími či interními šoky.
Pane guvernére, pocházíte z Moravskoslezského
kraje, část života jste zde prožil, vracíte se do kraje
za jeho památkami a přírodou? Můžete doporučit
zajímavé místo k návštěvě nebo specialitu regionální
kuchyně?
Ano, je to tak. Narodil jsem se v Ostravě-Vítkovicích,
tehdy ještě ve stínu fungujících vysokých pecí. Pak
jsme několik let bydleli v Porubě na sídlišti. Později
se moji rodiče po epizodách v Martině na Slovensku
a v Hranicích na Moravě vrátili zpět téměř domů do
Českého Těšína, kde jsem dokončil základní školu
a strávil krásná gymnaziální léta.
Nejraději vzpomínám na dětství a mládí v Nýdku,
odkud pocházeli oba moji rodiče. Měli jsme tam
skromnou dřevěnou chatku ve Střelmé. Prožil jsem
tam moc krásných dní na svazích Čantoryje, Sošova,
Filipky a okolí, v kruhu nejbližších včetně obou babiček
a dědečků. Bratr tam žije s rodinou stále, a pokud se
mi daří najít čas, tak se tam vždy rád vracím. Místa,
kde člověk stráví většinu dětství a mládí mu už na vždy
zůstanou v srdci jako ta nejbližší.
Takže určitě doporučuji Těšínské Beskydy – nádherný
hřeben hor od Nýdku až po Hrčavu (nejvýchodnější
obec ČR s trojmezím hranice mezi ČR, SK a PL).
A nikdy nezapomenu na bramborové „placki na
blasze,“ jak je dělávala babička Rusnoková, ať už byly
na sladko se smetanou nebo se škvarkami.