V Ostravě vznikne vodíkový polygon CEETe H₂ propojí výzkum, energetiku i městskou dopravu
Vyrobit vodík je jen první krok. Pokud má najít širší uplatnění, je potřeba zvládnout také jeho skladování, distribuci a využití. Právě celý tento řetězec má v reálných podmínkách propojit výzkumný polygon CEETe H₂ na VŠB – Technické univerzitě Ostrava.
CEETe H₂ vzniká jako pilotní vodíkový výzkumný uzel Moravskoslezského kraje. Podpora z Operačního programu Spravedlivá transformace prostřednictvím Státního fondu životního prostředí ČR umožní vybudovat výzkumné prostředí propojující vodíkový řetězec od výroby přes skladování a distribuci až po praktické využití. Oproti běžnému laboratornímu výzkumu nabídne možnost ověřovat technologie i jejich vzájemné vazby v podmínkách blízkých skutečnému provozu a získávat data pro další výzkum, vývoj a validaci řešení ve spolupráci s průmyslem.
Vodík provázejí velká očekávání, ale také otázky kolem jeho ceny, účinnosti nebo vhodných oblastí využití. Na které z nich by měl CEETe H2 přinést odpověď?
Stanislav Mišák: Vodíkové technologie nevnímáme jako univerzální řešení pro dopravu, průmysl nebo energetiku. Vodík je jednou z technologií, která může mít důležitou roli tam, kde dává technický, ekonomický a environmentální smysl. A právě to chceme v CEETe H2 ověřovat. Celý řetězec od výroby vodíku přes jeho skladování a distribuci až po konkrétní využití. Chceme získat reálná data o účinnosti, provozních nárocích, kvalitě vodíku a dlouhodobém chování technologií. Teprve jejich propojením můžeme objektivně říci, kde má vodík své místo a kde bude vhodnější jiné řešení. Úkolem výzkumu není dokazovat, že nějaká technologie je správná, ale zjistit, za jakých podmínek je přínosná a udržitelná pro společnost.
Od výzkumu k autobusům v ostravských ulicích
Dopravní podnik Ostrava se má stát aplikačním a validačním partnerem projektu a propojit výzkum s reálným provozem městské hromadné dopravy. Výzkumníkům poskytne data potřebná pro ověřování bezpečnostních metodik, digitálních modelů a prediktivních nástrojů.
Jakou roli bude mít Dopravní podnik Ostrava v projektu CEETe H2?
Martin Chovanec: Naší rolí nebude pouze využívat vodíkovou infrastrukturu, ale především pomoci ověřovat výsledky výzkumu v podmínkách skutečného provozu. Dopravní podnik Ostrava může projektu nabídnout něco, co se v laboratoři vytváří jen obtížně: reálná provozní data, zkušenosti řidičů, pracovníků údržby a dispečinku nebo možnost sledovat technologii v každodenním provozu městské dopravy. Toto propojení výzkumu s reálným provozem považujeme za hlavní hodnotu spolupráce.
Mohou zkušenosti z CEETe H2 pomoci určit, pro jaké typy městské dopravy je vhodnější bateriový a pro jaké vodíkový pohon?
Martin Chovanec: Nemyslím si, že bychom měli vodík a bateriovou elektromobilitu stavět proti sobě. Každá technologie má jiné vlastnosti a její vhodnost závisí na dostupnosti a efektivním využití energetických zdrojů, dopravních podmínkách nebo době potřebné pro doplnění energie. Reálný provoz nám umožní tyto parametry dlouhodobě sledovat a porovnávat. Výsledky budou určeny k širšímu využití i dalšími provozovateli. Naším společným cílem je, aby zkušenosti získané v Ostravě pomohly i ostatním lépe se rozhodovat o budoucím rozvoji čisté mobility.
Polygon, který má ukázat, kde vodík dává smysl
CEETe H2 nemá být zaměřen pouze na dopravu. Infrastruktura má být otevřeným prostředím pro výzkum, vzdělávání a spolupráci s firmami a partnery. Získaná provozní data mají pomoci lépe pochopit celý vodíkový řetězec a hledat oblasti, kde může být jeho využití skutečně přínosné.
Podle čeho poznáte, že projekt skutečně splnil svůj účel?
Stanislav Mišák: Úspěch projektu pro mne nebude spočívat v tom, že jsme postavili novou infrastrukturu. Poznáme jej podle toho, zda díky ní dokážeme vytvořit znalosti a technologie využitelné v praxi a současně inspiraci pro další potenciální provozovatele vodíkových technologií. CEETe H2 bude živou laboratoří, ve které se propojí výzkum s reálným provozem, průmyslem i veřejným sektorem. Pokud díky získaným datům dokážeme zvýšit bezpečnost a efektivitu vodíkových technologií, hledat cesty ke snižování jejich nákladů, pomoci firmám ověřovat nová řešení a objektivně určit, kde vodík dává a kde nedává smysl, pak projekt svůj účel splnil.