Postavit plnicí stanici nestačí
STANICE ZA ZLOMEK CENY DOTAČNÍCH PROJEKTŮ, KASKÁDOVÉ PLNĚNÍ BEZ CHLADIČE A NOVÁ STANICE VE ZLÍNSKÉM KRAJI. JAN SVĚTLÍK A VLADIMÍR DYNDA MLUVÍ O TOM, CO OSTRAVSKÁ PILOTNÍ STANICE PO ČTYŘECH LETECH PŘINESLA, KDE VODÍKOVÁ MOBILITA DRHNE A PROČ SAMOTNÉ STANICE NESTAČÍ.
V roce 2022 jste postavili plnicí stanici v Ostravě, která je prezentována jako důležitý začátek vodíkové mobility v Česku. Co po čtyřech letech prokázala?
Vladimír Dynda: Stanice splnila svůj účel tím, že ukázala, že lze postavit relativně jednoduché zařízení bez státní podpory, tedy rychle a bez zbytečných vedlejších nákladů. Jako pilotní projekt tak stanice zajistila edukaci zúčastněných projektantů, realizátorů a provozovatele a podpořila jednoznačně vzdělanost v oboru.
Jan Světlík: Stanice absolutně splnila svůj účel, protože jsme díky ní získali zkušenosti s tím, jak se vodík dá plnit originálním způsobem. Do stanice jsme zainvestovali společně s APT. Nechtěli jsme utratit spoustu peněz, stála opravdu zlomek toho, co dotační stanice. Zároveň jsme vyvinuli novou revoluční metodu kaskádovitého plnění, abychom nemuseli používat standardně využívaný chladič, který celou stanici prodražuje. Díky tomu máme technologii odzkoušenou a posunula nás neuvěřitelným způsobem dopředu.
Jak se z vašeho pohledu rozvíjí vodíková mobilita?
Jan Světlík: Pro mne je vývoj vodíkové mobility absolutním zklamáním, protože věci, které jsou funkční, se nepoužívají. U stanic stavěných z dotačních programů zadavatelé požadují nejdražší technologie, které nám zpětně ničí celou mobilitu. Například město Ostrava vysoutěžilo plnicí stanici za 200 milionů korun, přestože by měla stát zhruba 50 milionů. Vše je dáno správným zadáním investora.
Často se říká, že bez stanic nebudou vodíková vozidla a bez vozidel se nevyplatí stavět stanice. Kdo podle vás musí udělat první ekonomicky rizikový krok?
Vladimír Dynda: Jsem přesvědčen, že první krok musí zajistit vhodnou infrastrukturu plnicích stanic. Ten, kdo ho má udělat, respektive zajistit podmínky, aby se tak mohlo stát, je představitel státní doktríny o ochraně životního prostředí. Jsou s tím spojené další aspekty, například zvýšení podílu vlastních zdrojů energie, rozumějme obnovitelné energie. Tím představitelem jsou ministerstva dopravy, průmyslu a obchodu a životního prostředí. Jejich zásluhou jsou některé pilotní projekty vykonány. Systematické působení v tomto směru nakonec přeroste ve všeobecný zájem. Vždyť 2 ze 4 VPS vznikly ze soukromé iniciativy bez státní podpory, dvě jsou postaveny s podporou. Jen doplním, že máme v republice ještě další dvě stanice, které jsou umístěny u organizací typu v.v.i.
V našem rozhovoru v roce 2023 jste říkal, že se v Česku o vodíku především hovoří, ale skutečných projektů a firem, které se jím živí, je málo. Co se od té doby změnilo v Cylinders Holding? Kolik vodíkových řešení jste od té doby dodali, a do kterých zemí?
Jan Světlík: Vodíkové projekty nám rostou celosvětově. Dodáváme do půlky světa – do Evropy, Ameriky, velkým trhem je Austrálie a hodně věcí dodáváme i pro Jižní Koreu. V Česku jsme pravděpodobně jediná firma exportující v zajímavém ročním objemu kolem 10 milionů eur jen ve vodíkových technologiích. Je toho mnoho, co dodáváme, např. máme zvládnutá standardní řešení pro uskladňování vodíku na tlaky 100, 200, 300, 420, 555 , 1 000 i 1100 barů.
Hovoříte také o modelu, který nevyužívá pouze samotný vodík, ale také vznikající kyslík a teplo. Jak by takový celek konkrétně fungoval a pro jaký typ průmyslového podniku může dávat ekonomický smysl?
Jan Světlík: Při výrobě vodíku elektrolýzou vznikají další produkty: kyslík a velké množství tepla. Zároveň získáváte flexibilitu sítě. Pokud vyrábíte více produktů a prodáváte jen jeden, budete mít ekonomický problém. Je potřeba překlopit myšlení a využívat všechny tyto dobře prodejné komodity. Pak můžeme dodávat vodík i ostatní produkty za velmi zajímavou cenu.
Výroba dává smysl při negativních cenách elektřiny, kdy vám platí za to, že ji odebíráte. Naopak nebudu vodík vyrábět, když je cena elektřiny maximální.
Může podle vás stabilní elektřina z jádra nebo budoucích malých modulárních reaktorů vytvořit ekonomičtější základ pro výrobu nízkoemisního vodíku než samotné obnovitelné zdroje?
Jan Světlík: Propojení malého jaderného reaktoru s elektrolyzéry vytváří úžasný prostor, jak efektivně vyrábět elektřinu, vodík, kyslík i teplo. Jaderný reaktor navíc poskytuje přehřátou páru, což pomáhá v části vodíkových technologií. Vodík dokáže dokonalým způsobem skladovat elektřinu v době, kdy není odběr. Budoucnost energetiky vidím v jádru, výroba vodíku bude nedílnou součástí.
Cylinders Holding nabízí SMART kontejnery a smart řešení pro přepravu vodíku, jehož logistiku lze řídit z centrálního pracoviště nebo mobilního zařízení. Co přesně je na tomto řešení „smart“, jak se liší od běžného přepravního kontejneru a kde už je reálně nasazeno?
Jan Světlík: SMART kontejner má vnitřní řízení, dá se ovládat na dálku a má svůj autonomní systém a počítačové centrum. Když pošleme kontejner s 5 500 m³ plynu a klient chce 1 000 m³, kontejner naprogramujeme na dálku tak, aby uvolnil přesně 1 000 m³ a dál nic nedal, aniž by tam musel někdo fyzicky chodit a měřit.
Používání je zatím velmi malé, ale považuji to za kontejner budoucnosti, jehož doba ještě přijde.
Pane Světlíku, dlouhodobě kritizujete přeregulování evropského průmyslu. Pane Dyndo, vy jste se naopak podílel na tvorbě pravidel, která mají zajistit bezpečnost vodíkových zařízení. Kde podle vás leží hranice mezi nezbytnou bezpečností a regulací, která už pouze prodražuje nebo blokuje projekty?
Jan Světlík: Celou vodíkovou mobilitu zabila Evropská komise přísnými podmínkami. Např. vyžadováním zeleného vodíku ze zdrojů, které se ještě nepostavily, čímž odradila přes 90 % investorů. Nejprve je potřeba zavést vodíkové technologie do provozu a potom se můžeme bavit o tom, jakým koeficientem zelenosti je budeme posuzovat.
Často přirovnávám regulaci Evropské komise k tomu, že regulujeme nenarozené dítě a diktujeme mu, do jaké základní a střední školy má chodit. V první etapě zavádění není nutné striktně vyžadovat zelený vodík.
Vladimír Dynda: Nejsem si sám jist, jestli vidím nějakou hranici, která by způsobovala efekt, na který se ptáte. Je pozitivní, že pracujeme s harmonizovanými technickými standardy a právními předpisy. Některé z nich jsou sdíleny i s USA. Tím chci říci, že se obrovské množství odborných pracovníků řídí těmito předpisy a kdyby se v nich vyskytly nějaké negativní administrativní vlivy, tak se jistě někdo ozve. To se týká bezpečnosti.
Jiná je situace kolem regulace výroby a spotřeby, kdy vodíkový rasismus, rozumějte členění vodíku podle barev a způsobu jeho zrodu, může oddalovat nasazení vodíkové technologie. Tady jsem přesvědčen, že se nacházíme v takové fázi vývoje aplikací vodíku, že jsou důležitější výsledky aplikací, než nyní používaný vodík z obnovitelných zdrojů. Ten je navíc jednak málo dostupný a za ceny, které zcela demolují stávající ekonomické kalkulace. Tím se proto stane nová vodíková technologie spíš ojedinělou než hromadně nasazenou. To ale není cíl této chvíle! Tady máme jasně dané cíle v usnesení vlády ČR o aktualizaci rozvoje vodíkových technologií, jaký má být například počet vodíkových vozů a počet plnicích stanic, a například spotřeba vodíku v roce 2030 celkem 20 000 tun za rok. Takže spíše potřebujeme podporu pro nasazení těch technologií, nikoliv jejich tlumení omezováním vhodných barev vodíku, respektive jeho původu.
APT připravuje další plnicí stanici, mimo jiné ve Zlínském kraji. Co už dnes o ní můžete veřejně potvrdit?
Vladimír Dynda: Jedná se o veřejnou vodíkovou stanici s plnicími tlaky 350 i 700 bar ostrovního typu, kdy vodík je vyráběn elektrolyzérem přímo na místě instalace stanice. Investorem je společnost Solar Global Service, a. s. Tato skupina se angažuje v energetice a disponuje dostatečným zdrojem obnovitelné elektrické energie. Stanice tak bude první s pouze obnovitelným, chcete-li zeleným, vodíkem. Je v záměru využít tuto novou vodíkovou plnicí stanici s obnovitelným vodíkem pro plnění 10 linkových autobusů veřejné dopravy zlínského kraje. Technologii jsme rozšířili i o možnost plnit tlakové lahve tímto zeleným vodíkem o čistotě 5.0 pro využití u dalších zájemců o obnovitelný vodík.
Uvedení do provozu je naplánováno na přelom října a listopadu. Nyní na stavbě jsou všechna zařízení dodána, běží finální montáž a v říjnu pak budou provedeny úkony směřující k ověření bezpečnosti a funkční způsobilosti před uvedením stanice do provozu.
Co dnes chybí k tomu, aby v Moravskoslezském kraji nevznikaly jen jednotlivé vodíkové projekty, ale propojený řetězec od výroby přes skladování a distribuci až po stabilního odběratele?
Vladimír Dynda: Dobrá vůle při koordinaci celkového záměru kraje, bez parciálních zájmů a s podporou všech dostupných zdrojů. Takto nabyté zkušenosti by mohly vést i k novým organizačním uskupením se speciálním posláním, například v oblasti distribuce vodíku nebo specializovaných služeb v oblasti kontroly kvality a bezpečnosti. Určitě spojení výrobců vodíku s provozovateli plnicích stanic a s provozovateli dopravních flotil.
Jan Světlík: Vodíkové projekty celosvětově rostou a doufám, že Moravskoslezský kraj vytvoří kvalitní vodíkovou strategii, která se naplní. Pokud se zavede veřejná vodíková doprava, mělo by se postupovat od lokálních projektů, které se budou postupně propojovat a rozšiřovat. Ovšem situaci v Česku komplikuje ještě chybějící vhodný zdroj čistého vodíku.
Ve vodíkové komunitě je známá také vaše píseň „Což takhle dát si vodík“. Potřebuje dnes český vodík více optimismu?
Vladimír Dynda: Písnička se asi opravdu líbí a inspirovalo mě to k přípravě nového textu. Snad brzy budeme mít příležitost ji pustit veřejně. S úsměvem jde všechno lépe a s hezkou melodií snad ještě lépěji. Vodík potřebuje pozornost, představuje jednu z variant dekarbonizačních způsobů a snah civilizované společnosti. Chtěl bych, aby vodík byl pro nás zdrojem optimismu, ne jeho spotřebičem!