Nejde jen o výrobu vodíku Musíme pro něj vytvořit fungující trh

SOLAR GLOBAL PATŘÍ MEZI SPOLEČNOSTI, KTERÉ SI VODÍK V ČESKU VYZKOUŠELY NEJEN NA PAPÍŘE, ALE PŘEDEVŠÍM V REÁLNÉM PROVOZU. V NAPAJEDLECH SPOLEČNOST SPUSTILA VÝROBU ZELENÉHO VODÍKU A NYNÍ ZDE DOKONČUJE TAKÉ INFRASTRUKTURU PRO JEHO VYUŽITÍ V DOPRAVĚ A PRŮMYSLU. 

ZAKLADATEL SKUPINY VÍTĚZSLAV SKOPAL ŘÍKÁ, ŽE DOSAVADNÍ ZKUŠENOSTI UKÁZALY JEDNU PODSTATNOU VĚC: SAMOTNÁ VÝROBA VODÍKU NESTAČÍ. KLÍČOVÉ JE NAJÍT PRO NĚJ DLOUHODOBÉ A EKONOMICKY SMYSLUPLNÉ VYUŽITÍ. BUDOUCNOST PŘITOM NEVIDÍ POUZE V PŘÍMÉ SPOTŘEBĚ VODÍKU. SOLAR GLOBAL ZAJÍMÁ TAKÉ JEHO DALŠÍ ZPRACOVÁNÍ, NAPŘÍKLAD VÝROBA SYNTETICKÉHO METANU NEBO MOŽNOSTI PROPOJENÍ VODÍKU SE STÁVAJÍCÍ PLYNÁRENSKOU INFRASTRUKTUROU.

Spustili jste výrobu zeleného vodíku. Co vám ukázal dosavadní provoz?

Především to, že vyrobit vodík je jen jedna část celého příběhu.

Máme zde PEM elektrolyzér o příkonu 230 kW napájený převážně z vlastní fotovoltaické elektrárny. Díky tomu jsme si mohli v praxi projít celým procesem – výrobou, kompresí, skladováním, kontrolou kvality, logistikou i samotným prodejem vodíku.

Právě praktická zkušenost je podle mne nejcennější. V reálném provozu zjistíte, kolik technických, legislativních a ekonomických otázek musíte vyřešit.

Dnes už náš zelený vodík prostřednictvím společnosti Messer míří do českého průmyslu a současně dokončujeme infrastrukturu, která nám umožní rozšířit možnosti jeho využití.

Za největší přínos Napajedel proto nepovažuji pouze množství vyrobeného vodíku. Mnohem důležitější je know-how, které jsme během těch několika let získali.

Součástí bude i veřejná vodíková plnicí stanice. Věříte tedy vodíkové dopravě?

Věřím jí tam, kde bude dávat ekonomický a provozní smysl. Nemyslím si, že vodík bude dominantním řešením v osobní dopravě. Vývoj bateriových elektromobilů jde velmi rychle dopředu a pro běžné osobní auto je přímé využití elektřiny jednodušší a energeticky efektivnější.

Jiná situace ale může být u autobusů, nákladních vozidel, těžké dopravy nebo uzavřených flotil s vysokým denním nájezdem. Tam mohou hrát významnější roli dojezd, hmotnost, rychlost tankování nebo způsob provozu vozidla.

Proto připravujeme naši plnicí stanici tak, aby dokázala obsloužit jak osobní vozidla, tak autobusy a nákladní dopravu.

Nechceme ale předem rozhodovat za trh, která technologie zvítězí. Chceme mít infrastrukturu, zkušenosti a produkt a následně reagovat na skutečnou poptávku.

Máte po zkušenostech z Napajedel jiný pohled na vodík než na začátku projektu?

Určitě. Když vstupujete do nové oblasti, řadu věcí znáte především ze studií, projektů a předpokladů. Teprve skutečný provoz ukáže, kde jsou problémy.

Dnes bych řekl, že nejtěžší není zelený vodík vyrobit. Mnohem složitější je vytvořit kolem něj fungující ekonomiku.

Musíte mít výrobu, skladování, infrastrukturu, logistiku a především zákazníka, který má důvod vodík dlouhodobě odebírat.

Přesto připravujete další a výrazně větší vodíkové projekty. Není to v současné situaci příliš velké riziko?

Bylo by, pokud bychom elektrolyzéry stavěli jen proto, že chceme vyrábět co nejvíce vodíku.

Takto nad tím ale neuvažujeme. U každého projektu hledáme propojení výroby obnovitelné elektřiny, akumulace a konkrétního využití vyrobeného vodíku.

Vedle dalšího rozvoje Napajedel připravujeme projekty také ve Starém Městě, v lokalitě u Kolína a ve Skoranově. U větších projektů už se bavíme o elektrolyzérech v jednotkách megawattů.

S rostoucí velikostí projektu ale roste i význam zajištěného odběru. Nedává nám smysl postavit několikamegawattový elektrolyzér a teprve následně začít hledat, komu jeho produkci prodáme.

Chceme postupovat opačně. Nejprve pochopit, kde existuje nebo může vzniknout reálná spotřeba, a podle toho připravovat výrobu a infrastrukturu.

Kde tedy vidíte největší budoucnost zeleného vodíku?

Především tam, kde je obtížné nebo neefektivní využít elektřinu přímo.

Velký prostor vidím v průmyslu, zejména v provozech, které vodík jako surovinu používají už dnes a kde je možné postupně nahrazovat vodík vyráběný z fosilních zdrojů zeleným vodíkem.

Další oblastí může být těžká doprava a specifické dopravní provozy.

Zajímavou roli může mít vodík také přímo v energetice. S dalším rozvojem fotovoltaických a větrných elektráren budou přibývat období, kdy bude elektřiny více, než dokážeme v daném okamžiku spotřebovat nebo ekonomicky uložit do baterií. Elektrolyzér představuje jednu z možností, jak tuto energii využít.

Ovšem nemá smysl používat vodík všude jen proto, že je zelený. Pokud můžeme elektřinu využít přímo, je to zpravidla efektivnější. Vodík by měl přicházet tam, kde přímá elektrifikace začíná narážet na technické nebo ekonomické limity.

Přesto připravujete další a výrazně větší vodíkové projekty. Není to v současné situaci příliš velké riziko?

Bylo by, pokud bychom elektrolyzéry stavěli jen proto, že chceme vyrábět co nejvíce vodíku.

Takto nad tím ale neuvažujeme. U každého projektu hledáme propojení výroby obnovitelné elektřiny, akumulace a konkrétního využití vyrobeného vodíku.

Vedle dalšího rozvoje Napajedel připravujeme projekty také ve Starém Městě, v lokalitě u Kolína a ve Skoranově. U větších projektů už se bavíme o elektrolyzérech v jednotkách megawattů.

S rostoucí velikostí projektu ale roste i význam zajištěného odběru. Nedává nám smysl postavit několikamegawattový elektrolyzér a teprve následně začít hledat, komu jeho produkci prodáme.

Chceme postupovat opačně. Nejprve pochopit, kde existuje nebo může vzniknout reálná spotřeba, a podle toho připravovat výrobu a infrastrukturu.

Kde tedy vidíte největší budoucnost zeleného vodíku?

Především tam, kde je obtížné nebo neefektivní využít elektřinu přímo.

Velký prostor vidím v průmyslu, zejména v provozech, které vodík jako surovinu používají už dnes a kde je možné postupně nahrazovat vodík vyráběný z fosilních zdrojů zeleným vodíkem.

Další oblastí může být těžká doprava a specifické dopravní provozy.

Zajímavou roli může mít vodík také přímo v energetice. S dalším rozvojem fotovoltaických a větrných elektráren budou přibývat období, kdy bude elektřiny více, než dokážeme v daném okamžiku spotřebovat nebo ekonomicky uložit do baterií. Elektrolyzér představuje jednu z možností, jak tuto energii využít.

Ovšem nemá smysl používat vodík všude jen proto, že je zelený. Pokud můžeme elektřinu využít přímo, je to zpravidla efektivnější. Vodík by měl přicházet tam, kde přímá elektrifikace začíná narážet na technické nebo ekonomické limity.

Končí vyrobený vodík vždy přímo u zákazníka, nebo vás zajímá i jeho další zpracování?

Právě to je oblast, která nás dnes velmi zajímá. Na vodík se podle mne nemůžeme dívat pouze jako na palivo pro automobil, nebo plyn, který naplníme do tlakových lahví a odvezeme zákazníkovi. Vodík je zároveň energetický nosič a surovina, se kterou můžeme dále pracovat.

Jednou z cest, kterou chceme do budoucna prověřovat, je výroba syntetického metanu. Zelený vodík lze při metanizaci spojit s oxidem uhličitým a výsledkem je syntetický metan. Pro nás je na tom zajímavá především možnost propojit výrobu obnovitelné elektřiny s plynárenskou infrastrukturou a průmyslem.

Zajímáme se i o možnost přimíchávání vodíku do plynu, tedy blending. Samozřejmě si uvědomujeme, že zde existují technická i legislativní opatření a že se musí posuzovat celý systém včetně infrastruktury a koncových zařízení. Přesto je to směr, který chceme sledovat a prověřovat.

Pro mne je podstatné, že nám tím vzniká více možností, jak s energií pracovat. Právě flexibilita je podle mne na vodíku zajímavější než představa, že existuje pouze jeden správný způsob jeho využití.

Není dnes kolem vodíku více očekávání než skutečného byznysu?

Částečně ano. Cena zeleného vodíku je stále vysoká, infrastruktura teprve vzniká a počet skutečných odběratelů je omezený.

Vzniká tím klasický problém nové technologie. Zákazník nechce investovat do vodíkového řešení, pokud nemá jistotu dostupného vodíku za předvídatelnou cenu. Výrobce zase nechce investovat do velkého elektrolyzéru, pokud nemá jistotu odběru.

V této fázi rozvoje vodíkového trhu proto hraje důležitou roli také veřejná podpora. Je potřeba otevřeně říct, že řada současných vodíkových projektů, včetně těch našich, by bez dotačních prostředků vznikala jen velmi obtížně. Počáteční investice do elektrolyzérů, skladování a související infrastruktury jsou stále vysoké a trh zatím není natolik rozvinutý, aby je dokázal sám ekonomicky ospravedlnit.

Co tedy rozhodne o tom, zda se zelený vodík skutečně prosadí?

Rozhodne ekonomika. Cena zeleného vodíku musí postupně klesat a současně musí vzniknout dostatečná poptávka. Významnou roli bude mít samozřejmě evropská regulace a požadavky na dekarbonizaci průmyslu a dopravy, ale dlouhodobě podle mě nemůže celý obor stát pouze na dotacích.

Podpora má smysl při rozjezdu nové technologie a infrastruktury. Nakonec ale potřebujeme vytvořit standardní podnikatelské prostředí, ve kterém bude existovat výrobce, infrastruktura a zákazník a všem třem bude ekonomicky dávat smysl v systému fungovat.

Jakou roli bude vodík v energetice skutečně hrát?

Vodík nenahradí elektřinu, nebude jí konkurovat, ale stane se jejím partnerem. Budoucí energetika bude podle mě kombinací technologií. Budeme potřebovat obnovitelné zdroje, bateriová úložiště, flexibilitu, chytré řízení spotřeby a v některých oblastech také vodík.

A zároveň nemusíme zůstat pouze u samotného vodíku. Pokud bude v konkrétním případě dávat větší smysl jeho další zpracování například na syntetický metan, musíme být schopni pracovat i s touto variantou.