Vidět a ctít genius loci
52 ǀ POSITIV 2/2025
ARCHITEKTURA
Vidět a ct genius loci
Lenka Míková patří k nejzajímavějším osobnostem současné české architektury. Se svým studiem
se zaměřuje na citlivou transformaci historických budov a jejich novou interpretaci. Rozhovor vznikl
při příležitos konference PULSE v ostravském Gongu, kde Lenka vystoupila se svou prezentací
o rekonstrukcích a interiérech.
Jak přistupujete k památkové podstatě objektů?
Začínáme vždycky prohlídkou na místě a dalším kro-
kem bývá rešerše historie stavby i místa, abychom
pochopili, v jakém kontextu vznikla, k čemu sloužila,
kdo ji stavěl a jak byla koncipována. Anebo si objed-
náme odborný stavebně-historický průzkum, který
pečlivě prohledá dostupné zdroje a prameny a napoví
nám ohledně původní podoby stavby i jejího dalšího
vývoje. Díky tomu pak tušíme, které části stavby jsou
ty nejcennější, co je naopak novotvar, případně jakým
způsobem je vhodné s již pozměněnými částmi zachá-
zet. O to se pak mohou opírat i naše rozhodnutí – při
návrhu je to pro nás určitá nápověda. Takže to je dů-
ležitý podklad nejen pro památkově chráněné stavby,
kde to vyžadují orgány památkové péče, ale prostě
kdykoli se projekt týká historické stavby. V rámci prů-
zkumu se dělají i různé sondy. U rekonstrukcí je pak mi-
nimálně důležité udělat stavebně-technický průzkum,
který prozkoumá stav konstrukcí. Třeba u rekonstrukcí
chalup a roubenek to většinou stačí, je pak zajímavé
nastudovat si specifika místní lidové architektury, a to
už dohromady napoví i leccos o stavebním vývoji.
Vedle průzkumů je nicméně zásadní taky vlastní vní-
mání, čtení souvislostí a zhodnocení. S tím souvisí vší-
mavost architekta, aby na průzkum navázal, vyhodno-
til s ohledem na stavební záměr možnosti a potenciál
stavby, nemusí se vždy stoprocentně řídit doporuče-
ním z průzkumu.
Třetí rovina je pak význam budovy – kulturní, historic-
ký, společenský i osobní. Jaká významná událost se
tam třeba odehrála apod. Genius loci toho místa. Vidět
nejen to, co je hmotné, ale zachovat i kulturní dědictví
nebo vzpomínky té budovy. Propsat do nové proměny
i dřívější příběh toho místa. Např. v klubu v Rudolfinu
jsme zachovali původní kožené sedačky i světelný
podhled jako otisk dřívější rekonstrukce pod vedením
Karla Pragera. Tyto prvky totiž nesly jeho specifický
rukopis a přišlo nám důležité tam tuhle stopu udržet.
Navíc jsou prý filharmonici často celkem konzervativní
a byli už na to sezení zvyklí, nechali jsme tam naschvál
i původní „thonetky“.
Nebo jiný příklad – jeden klient chtěl opravit malou
chatu, ke které jeho rodina měla silný vztah. V rám-
ci zadání nám k tomu poslal i báseň. A i když šlo jen
o obyčejnou dřevěnou chatku, emocionální a vzpo-
mínková hodnota tu měla velký význam a snažili jsme
se to respektovat i v návrhu.
Je možné říci, zda cena pak určuje, jaké historické
atributy zachovat a jaké ne? A do jaké míry?
Zachování starých budov nebo jejich částí není jed-
noznačně dražší nebo levnější, spíš závisí na nárocích
budoucího využití nebo klienta, co od výsledku očeká-
vá. Když od výsledku požaduje parametry novostavby,
pak je adaptace náročnější, což se projeví i na ceně.
Naopak pokud necháte někde původní stavbu, v pod-
statě ušetříte cenu za demolici a nový materiál, takže
to může vyjít levněji.
Text: Ing. arch. Ondřej Doule, Ph.D. a Ing. arch. Jan Malík, foto: PULSE
Vidět nejen to, co je hmotné,
ale zachovat i kulturní dědictví
nebo vzpomínky té budovy.