STYL
Nová jáma v Lazech u Orlové, jeden z uhelných dolů
ve spoluvlastnictví Gutmannů
Šlechta a průmysl ve Slezsku
Ve druhé polovině 18. století začala na moravsko-slezském pomezí v oblasti Ostravska a Karvinska
těžba uhlí. Po napoleonských válkách se region začal rychle měnit v jedno z industriálních center
Evropy. K těžbě „černého zlata“ se přidružovala železárenská a chemická výroba. Význam ostravsko-karvinské uhelné pánve navíc ještě posilovala její pozice na tehdejším pomezí Českých zemí, Uher,
Haliče a Pruska. Strategická poloha umožňovala snadnou distribuci zboží a také migraci pracovních
sil, pro něž oblast skýtala řadu lákavých příležitostí.
Zejména v první fázi industrializace Ostravska sehrála
důležitou roli šlechta. Ta jako jediná disponovala dostatečnými prostředky a kontakty. Mezi prvními velkými
investory bychom tak našli i představitele vedlejších
větví panovnického rodu Habsburků. Především arcivévoda Rudolf Jan, arcibiskup olomoucký, správně pochopil potenciál Ostravska a rozhodl se soustředit železárenskou výrobu v blízkosti uhelných nalezišť. Roku
1828 položil základy Vítkovických železáren. Pozadu
nezůstávala ani těšínská větev Habsburků. Arcivévoda
Bedřich v poslední třetině 19. století vytvořil z Těšínské
komory prosperující průmyslový konglomerát. Držitel
čtyř čestných doktorátů ekonomie jako první podnikatel v regionu zavedl na svých dolech osmihodinovou
pracovní dobu. Jeho továrna v Ustroni v dnešním Polsku se stala prvním výrobcem parních pluhů v Evropě.
Na intenzivním rozvoji průmyslu začala záhy profitovat i regionální nižší šlechta, k níž patřili Larisch-Mönichové. Potomci rodu Laryšů ze Lhoty a Karviné, podnikali v řadě oblastí, vyjma těžby šlo např.
o cukrovarnictví. V roce 1945 již Larisch-Mönichové
na Karvinsku vlastnili šest černouhelných dolů, koksovnu, tři zámky a lázně.
Na industrializaci rakouského Slezska reagovali
také Lichnovští z Voštic, kteří drželi rozsáhlá panství
60 ǀ POSITIV 3/2018
na obou stranách rakousko-pruské hranice. Kníže
Karel Lichnovský v Chuchelné provozoval továrny na zpracování lnu a tabáku a na výrobu střeliva. Úpadek nastal až v důsledku hraničních změn
po první světové válce, kdy se Chuchelná stala
součástí nově vytvořeného Československa. Vývoz
do Německa tak byl zatížen cly.
Kromě „tradičních“ urozených dynastií se na přetvoření Ostravska v průmyslové centrum evropského významu podílela také řada rodin, které
za povýšení do šlechtického stavu vděčily právě
svým obchodním aktivitám. K nejprogresivnějším
představitelům této tzv. podnikatelské šlechty patřili Rotschildové. Salomon Mayer Rothschild, který
roku 1822 získal titul barona, v roce 1935 odkoupil
od arcivévody Rudolfa Jana vítkovické hutě. Obchodními partnery Rotschildů se stali mezi jinými
Gutmannové, nobilitovaný podnikatelský rod z Lipníku nad Bečvou. O rychlém vzestupu rodu svědčí fakt, že dcera Wilhelma Gutmanna Elsa se roku
1929 provdala za lichtenštejnského knížete Františka I.
Éru podnikající šlechty nejen na Ostravsku pak
ukončila druhá světová válka a definitivně rok 1948.