STYL

Nová jáma v Lazech u Orlové, jeden z uhelných dolů ve spoluvlastnictví Gutmannů

Šlechta a průmysl ve Slezsku Ve druhé polovině 18. století začala na moravsko-slezském pomezí v oblasti Ostravska a Karvinska těžba uhlí. Po  napoleonských válkách se region začal rychle měnit v  jedno z  industriálních center Evropy. K těžbě „černého zlata“ se přidružovala železárenská a chemická výroba. Význam ostravsko-karvinské uhelné pánve navíc ještě posilovala její pozice na tehdejším pomezí Českých zemí, Uher, Haliče a Pruska. Strategická poloha umožňovala snadnou distribuci zboží a také migraci pracovních sil, pro něž oblast skýtala řadu lákavých příležitostí. Zejména v první fázi industrializace Ostravska sehrála důležitou roli šlechta. Ta jako jediná disponovala dostatečnými prostředky a kontakty. Mezi prvními velkými investory bychom tak našli i představitele vedlejších větví panovnického rodu Habsburků. Především arcivévoda Rudolf Jan, arcibiskup olomoucký, správně pochopil potenciál Ostravska a rozhodl se soustředit železárenskou výrobu v blízkosti uhelných nalezišť. Roku 1828 položil základy Vítkovických železáren. Pozadu nezůstávala ani těšínská větev Habsburků. Arcivévoda Bedřich v poslední třetině 19. století vytvořil z  Těšínské komory prosperující průmyslový konglomerát. Držitel čtyř čestných doktorátů ekonomie jako první podnikatel v regionu zavedl na svých dolech osmihodinovou pracovní dobu. Jeho továrna v Ustroni v dnešním Polsku se stala prvním výrobcem parních pluhů v Evropě. Na intenzivním rozvoji průmyslu začala záhy profitovat i regionální nižší šlechta, k níž patřili Larisch-Mönichové. Potomci rodu Laryšů ze Lhoty a Karviné, podnikali v řadě oblastí, vyjma těžby šlo např. o cukrovarnictví. V roce 1945 již Larisch-Mönichové na Karvinsku vlastnili šest černouhelných dolů, koksovnu, tři zámky a lázně. Na industrializaci rakouského Slezska reagovali také Lichnovští z Voštic, kteří drželi rozsáhlá panství 60 ǀ POSITIV 3/2018

na obou stranách rakousko-pruské hranice. Kníže Karel Lichnovský v Chuchelné provozoval továrny na zpracování lnu a tabáku a na výrobu střeliva. Úpadek nastal až v důsledku hraničních změn po první světové válce, kdy se Chuchelná stala součástí nově vytvořeného Československa. Vývoz do Německa tak byl zatížen cly. Kromě „tradičních“ urozených dynastií se na přetvoření Ostravska v průmyslové centrum evropského významu podílela také řada rodin, které za povýšení do šlechtického stavu vděčily právě svým obchodním aktivitám. K nejprogresivnějším představitelům této tzv. podnikatelské šlechty patřili Rotschildové. Salomon Mayer Rothschild, který roku 1822 získal titul barona, v roce 1935 odkoupil od arcivévody Rudolfa Jana vítkovické hutě. Obchodními partnery Rotschildů se stali mezi jinými Gutmannové, nobilitovaný podnikatelský rod z Lipníku nad Bečvou. O rychlém vzestupu rodu svědčí fakt, že dcera Wilhelma Gutmanna Elsa se roku 1929 provdala za lichtenštejnského knížete Františka I. Éru podnikající šlechty nejen na Ostravsku pak ukončila druhá světová válka a definitivně rok 1948.