STYL

Nová jáma v Lazech u Orlové, jeden z uhelných dolů

ve spoluvlastnictví Gutmannů

Šlechta a průmysl ve Slezsku

Ve druhé polovině 18. století začala na moravsko-slezském pomezí v oblasti Ostravska a Karvinska

těžba uhlí. Po  napoleonských válkách se region začal rychle měnit v  jedno z  industriálních center

Evropy. K těžbě „černého zlata“ se přidružovala železárenská a chemická výroba. Význam ostravsko-karvinské uhelné pánve navíc ještě posilovala její pozice na tehdejším pomezí Českých zemí, Uher,

Haliče a Pruska. Strategická poloha umožňovala snadnou distribuci zboží a také migraci pracovních

sil, pro něž oblast skýtala řadu lákavých příležitostí.

Zejména v první fázi industrializace Ostravska sehrála

důležitou roli šlechta. Ta jako jediná disponovala dostatečnými prostředky a kontakty. Mezi prvními velkými

investory bychom tak našli i představitele vedlejších

větví panovnického rodu Habsburků. Především arcivévoda Rudolf Jan, arcibiskup olomoucký, správně pochopil potenciál Ostravska a rozhodl se soustředit železárenskou výrobu v blízkosti uhelných nalezišť. Roku

1828 položil základy Vítkovických železáren. Pozadu

nezůstávala ani těšínská větev Habsburků. Arcivévoda

Bedřich v poslední třetině 19. století vytvořil z  Těšínské

komory prosperující průmyslový konglomerát. Držitel

čtyř čestných doktorátů ekonomie jako první podnikatel v regionu zavedl na svých dolech osmihodinovou

pracovní dobu. Jeho továrna v Ustroni v dnešním Polsku se stala prvním výrobcem parních pluhů v Evropě.

Na intenzivním rozvoji průmyslu začala záhy profitovat i regionální nižší šlechta, k níž patřili Larisch-Mönichové. Potomci rodu Laryšů ze Lhoty a Karviné, podnikali v řadě oblastí, vyjma těžby šlo např.

o cukrovarnictví. V roce 1945 již Larisch-Mönichové

na Karvinsku vlastnili šest černouhelných dolů, koksovnu, tři zámky a lázně.

Na industrializaci rakouského Slezska reagovali

také Lichnovští z Voštic, kteří drželi rozsáhlá panství

60 ǀ POSITIV 3/2018

na obou stranách rakousko-pruské hranice. Kníže

Karel Lichnovský v Chuchelné provozoval továrny na zpracování lnu a tabáku a na výrobu střeliva. Úpadek nastal až v důsledku hraničních změn

po první světové válce, kdy se Chuchelná stala

součástí nově vytvořeného Československa. Vývoz

do Německa tak byl zatížen cly.

Kromě „tradičních“ urozených dynastií se na přetvoření Ostravska v průmyslové centrum evropského významu podílela také řada rodin, které

za povýšení do šlechtického stavu vděčily právě

svým obchodním aktivitám. K nejprogresivnějším

představitelům této tzv. podnikatelské šlechty patřili Rotschildové. Salomon Mayer Rothschild, který

roku 1822 získal titul barona, v roce 1935 odkoupil

od arcivévody Rudolfa Jana vítkovické hutě. Obchodními partnery Rotschildů se stali mezi jinými

Gutmannové, nobilitovaný podnikatelský rod z Lipníku nad Bečvou. O rychlém vzestupu rodu svědčí fakt, že dcera Wilhelma Gutmanna Elsa se roku

1929 provdala za lichtenštejnského knížete Františka I.

Éru podnikající šlechty nejen na Ostravsku pak

ukončila druhá světová válka a definitivně rok 1948.