Americký učitel v Ostravě

STYL a jeden semestr jsem byl ve Finsku. To bylo poprvé, co jsem byl v Evropě. Z Finska jsem hodně cestoval, byl jsem například v Rusku, v Británii, Irsku, jednoduše jsem procestoval Evropu, ale do České republiky jsem se v té době nedostal. Evropu jsem si zamiloval, poprvé jsem se cítil ve svém živlu, vyhovovala mi místní mentalita. Když skončil můj výměnný program, těšil jsem se zpátky, takže po vysoké škole jsem našetřil peníze a letěl jsem do Prahy, protože jsem tam do té doby ještě nebyl a mohl jsem si dovolit tam žít. Udělal jsem si TEFL certifikát (certifikát pro učení angličtiny). Můj cíl byl dostat certifikát a procestovat zbytek světa. Chtěl jsem poznávat kultury, nechtěl jsem být jenom turista. Chtěl jsem ty země opravdu poznat, jako jsem to udělal ve Finsku. Chvilku mi to fungovalo, pár měsíců jsem učil v Číně a měl jsem pracovat i v Rusku, ale to mi zabránila byrokracie, takže jsem zůstal tady. Nebyl to můj záměr, ale potom co jsem dostal TEFL certifikát, tak jsem pracoval v Českém Těšíně. Měl jsem jsem tam pak mnoho přátel, takže mi to ani nevadilo. Potom jsem skákal tam a zpátky po Moravskoslezském kraji. Teď mám ženu, dvě šílené děti a celkem permanentní zaměstnání, tak to vypadá, že už tady zůstanu, alespoň si neumím představit, že bych se vrátil zpátky do USA. Thomas Healy je učitelem Anglického jazyka a literatury na The Ostrava International School. Pochází z USA a v ČR již žije asi 14 let. Co nám o sobě prozradil? Odkud přesně jste a jak byste popsal obyvatele místa svého původu, máte odtud nějaké speciální vzpomínky? Vyrostl jsem Silver City, Nové Mexiko, což je tak 2 hodiny od ničeho a 30 minut od nikud. Je to tam opravdu nádherné, ale jak jsem vyrůstal, tak jsem si toho nevážil -- je to tam velmi jedinečné, na severní straně města jsou hory, lesy, řeky a potůčky, nebo co z nich zbylo, zatím co na jihu je poušť, která na první pohled nic nenabízí. Šílené bylo, že jsem si mohl hrát ve sněhu a po hodinové cestě na jih se potit ve výhních pouště, ale přišlo mi to normální jak jsem vyrůstal. Bylo to až poté, co jsem odjel, co jsem si uvědomil, že takhle většina lidí nevyrůstala. Je to zajímavá oblast, etnicky rozmanitá, asi 50% bílých a 50% Mexičanů a možná Indiáni z doby, kdy tam sídlili Apači. Lidé se často dělili na tyto skupiny. Také se snaží udržet historii Westernských psanců -- chvilku tam sídlil i Billy the Kid. Kultura tam se mi tam nikdy moc nezamlouvala, moc jsem jí nechápal. Lidé tam mají mentalitu malého města -- každý má svojí skupinovou identitu, a to se mi nelíbilo, tak jsem se spakoval a zmizel když jsem dostal tu možnost. Proč jste se rozhodl přestěhovat do České republiky, jaký je váš příběh? Tak trochu jsem tady prostě skončil. Šest let jsem strávil v Kalifornii kvůli vysoké škole. Tam jsem byl součástí výměnného programu 56 ǀ POSITIV 3/2018 Mohl byste nám říct, co si myslíte o svém životě v Ostravě a co si o tomto místě myslíte? Myslím si, že můj život tady je stejný jako by byl, kdybych měl podobnou práci někde jinde ve světě. Ráno se vzbudím, tak abych neprobudil mého 1,5 letého syna -- tedy často neúspěšně. Často i on vzbudí mě, poté jdu do práce. Do práce dojíždím autobusem, což je prima vychytávka, kterou v Americe moc nemáme. Ostrava je opravdu unikátní místo a myslím si, že tady existuje mentalita, kterou můžeme vidět snad jen tady. Je tady vidět historie ocelářství a hornictví, což naučilo lidi být otužilí a praktičtí, což by většinou šlo proti intelektuálnímu prožitku města, ale tady jsou horníci pyšní na moderní kulturu a umělci jsou pyšní na své horníky. V Ostravě je velká láska pro kulturu, sídlí tady jedny z nejlepších divadel České republiky. Tohle není pouze můj názor, tyto divadla obdrželi mnoho ocenění. Ostrava má také silnou hudební scénu, viz. Colors of Ostrava. Nenapadá mě jiné místo, kde by se lidé koukli na staré, opuštěné ocelárny, a řekli si, že tam udělají festival a do areálu zabudují kavárnu a uměleckou galerii. Ostraváci se jednoduše rozhodli, že tuto část své historie nezahodí. Lidé jsou tady úžasní a je mi jedno, co o sobě říkají samotní Ostraváci, že jsou nevrlí a nepříjemní, to jsou všechno „kecy”. Češi jsou jedni z nejpřátelštějších a nejvěrnějších lidí, co jsem kdy potkal. V Ostravě je upřímnost k tomu, kdo jsme a optimismus k tomu, kdo můžeme být. Co si myslíte o přístupu k učení na škole The Ostrava International School? Přál bych si vyrůstat a učit se v takovém prostředí. Střední školu jsem nenáviděl, bylo to hodně podobné americkým filmům -- zdálo se, jako by za tím učivem nestál žádný účel. Na naší škole (TOIS), musíme více přemýšlet nad tím, co děláme. Nejsme jen továrna vytvořená pro to, abychom naplnili studenty určitým učivem a poslali je dále, aby dostali další stupeň kvalifikace, a to jen pro to, aby po zbytek života dělali práci, která je nebaví. Myslím si, že studentům dáváme možnost naučit se víc o způsobech, jak se vzdělávat a globálně chápat učivo, ale také rozvíjet svůj potenciál nejen jako studenti, ale také jako lidé.Není to jen o tom, dostat vše správně na testu. Je tom o tom, naučit se, jak přemýšlet.