ROZHOVOR

Jste více hudebník nebo manažer? Jaké to je řídit tak

velký orchestr?

Moc rád bych řekl, že hudebník, ale moje aktuální pracovní náplň je spíše manažerská. Rozhodně jsem manažer, který pracuje v poměrně specializované branži,

ve které získal dostatečné vzdělání. V podstatě veškerá

má manažerská činnost však vede k umění, resp. jejím

výsledkem je nějaká umělecká aktivita, v našem případě

koncert. Umění nebo hudba v co nejdokonalejším provedení je pro mě tedy hlavní manažerská motivace.

Vedení orchestru je činnost zodpovědná, naplňující,

smysluplná. Nicméně někdy rutinní a někdy i ne úplně

příjemná. To je ve chvíli, kdy musíte dělat kompromisní

rozhodnutí, která se úplně neshodují s tím, o čem jsem

opravdu vnitřně přesvědčen. Ale takových naštěstí není

mnoho. Ředitel orchestru musí být trochu diplomat

a psycholog, měl by dokonale znát ekonomiku podniku.

A musí mít samozřejmě sociální inteligenci, aby přesvědčil své okolí, že to co dělá, má opravdu smysl. Přesto,

že se zabývá uměním, musí stát nohama pevně na zemi.

Opakuji, že tuto práci si nedokážu představit bez předchozího vzdělání v oboru.

Ředitel orchestru musí být trochu

diplomat a psycholog.

Náš magazín je zaměřen i na cizince a poněvadž je JFO

jeden z významných exportních artiklů města a kraje,

co můžete nabídnout cizincům doma a v zahraničí?

Stručně řeknu, že kvalitu, kterou byste hledali spíše

na velkých pódiích v zahraničí. Mnohokrát jsem se přesvědčil, že Janáčkova filharmonie Ostrava snese srovnání

i s věhlasnými světovými orchestry. Má hráčský potenciál

a pokud ho zúročíme dostatkem času na přípravu jednotlivých projektů a navíc osobností dirigenta, která dává

hudbě vlastní názor a tvář, můžete být často svědkem

neopakovatelných zážitků. Jsou to také právě hostující

umělci, jejichž jména se díky nám běžně a často objevují

v Ostravě, stejně jako v Praze nebo ve Vídni či Londýně.

Dle mého názoru se stává poslech JFO exkluzivní záležitostí. Osobnosti jako Nikolaj Luganskij, Federico Colli

nebo Danjulo Ishizaka jsou ve svém oboru špičky. Možná bych to přirovnal k návštěvě sportovní hvězdy typu

Usaina Bolta, u nás se to však stává i dvakrát do měsíce,

ne jednou ročně.

Dle mého názoru se stává poslech JFO

exkluzivní záležitostí.

V jakém netradičním místě jste v poslední době hráli

a kam byste se chtěli dostat?

JFO vystoupila snad na všech kontinentech, do zahraničí jezdí pravidelně, vystupuje dokonce pravidelně na

festivalech zaměřených žánrově jinak – např. Colours of

Ostrava, Štěrkovna Open Music. Nedávno jsem si splnil

takový malý sen – vystoupení na Pražském jaru, které

jsem si dal jako jeden z úkolů během mého působení

zde. Čeká nás turné s Tomášem Klusem, vystoupení se

spoustou špičkových světových umělců. Samozřejmě

jsou mezi těmi desítkami vystoupení místa, která vám

52 ǀ POSITIV 3/2018

takříkajíc utkví v hlavě. V poslední době to pro mě bylo

např. španělské Bilbao, které na mě svou atmosférou

a všudypřítomným uměním opravdu zapůsobilo.

Velmi se těším na turné, které se uskuteční v listopadu

tohoto roku. Naší destinací je tentokrát sice „jen” Polsko,

ale vystoupíme v několika nových koncertních sálech,

které v této kulturní zemi v posledních letech vznikly

a já jsem moc zvědav na jejich vzájemnou akustickou

konfrontaci. Rovněž vystoupení s Lukášem Vondráčkem,

aktuálně jedním z nejzajímavějších pianistů současnosti, které se uskutečnilo počátkem října v Bratislavě

a Klagenfurtu bylo nezapomenutelné. Pravidelně zajíždíme do Švýcarska, Německa, Rakouska, z asijských zemí

je to pak Čína a Korea. Toto naše zahraniční portfolio

bych rád rozšířil zejména o Japonsko. Zajímavé by mohly

být i severské země nebo Rusko. To jsou destinace, kam

české orchestry příliš často nemíří.

Nedávno jsem si splnil takový malý sen

– vystoupení na Pražském jaru.

Poslech vážné hudby umocňuje i místo, kde se hraje.

Hudba a architektura jsou propojeny a vytvářejí tak

„genia loci“. JFO si zasluhuje novou koncertní síň, souhlasíte?

Bezpochyby ano. Ostrava je třetím největším městem

České republiky, výrazně kulturním a osobitým městem.

Živé umění zde doslova bují, již samotná 65letá existence JFO potvrzuje místo Ostravy na kulturní mapě Evropy.

Kvalitní koncertní sál se postupně stal standardem v podobně velkých městech třeba v Polsku. Zde koncertních

sálů vzniklo v poslední době více než deset. Je třeba si

uvědomit, že koncertní sál je důležitá veřejná budova

(samozřejmě ne jediná). Budova, která slouží obyvatelům města, pomáhá mu definovat sebe sama. Není to

jen stánek pro skupinu nadšenců postavený proto, aby

měli kde hrát. Takhle to chápat nelze. Samozřejmě kvalitní koncertní sál s dokonalou akustikou pomůže dalšímu

uměleckému rozvoji orchestru a navíc přitáhne spoustu

dalších zahraničních umělců, kteří by do Ostravy třeba

vůbec nezavítali. Navíc by sál neměl sloužit jen Janáčkově filharmonii. Máme tu například i Mezinárodní hudební

festival Leoše Janáčka, (do nedávna Janáčkův máj), máme

tu Ostravské dny nové hudby atd. Doporučuji každému

navštívit novou budovu polského NOSPRu v nedalekých

Katowicích, aby pochopil, o čem zde v Ostravě hovoříme.

Nedávno vypsaná architektonická soutěž však dává naději, že ke stavbě koncertního sálu, asi na třetí pokus od roku

1969, však v dohledné době dojde.

Kvalitní koncertní sál se postupně

stal standardem v podobně

velkých městech.

Ředitele významné filharmonie si představuji jako

umělce ve fraku. Jaký je Jan Žemla ve svém osobním

životě, jaké má zájmy a touhy?

Myslím, že jsem člověk s naprosto běžnými zájmy, jen

mám v životě to štěstí, že se mohu profesně zabývat něčím, co je i mým koníčkem, tedy hudbou. Ta zaplňuje

podstatnou část mého života, samozřejmě vedle času