ROZHOVOR Jste více hudebník nebo manažer? Jaké to je řídit tak velký orchestr? Moc rád bych řekl, že hudebník, ale moje aktuální pracovní náplň je spíše manažerská. Rozhodně jsem manažer, který pracuje v poměrně specializované branži, ve které získal dostatečné vzdělání. V podstatě veškerá má manažerská činnost však vede k umění, resp. jejím výsledkem je nějaká umělecká aktivita, v našem případě koncert. Umění nebo hudba v co nejdokonalejším provedení je pro mě tedy hlavní manažerská motivace. Vedení orchestru je činnost zodpovědná, naplňující, smysluplná. Nicméně někdy rutinní a někdy i ne úplně příjemná. To je ve chvíli, kdy musíte dělat kompromisní rozhodnutí, která se úplně neshodují s tím, o čem jsem opravdu vnitřně přesvědčen. Ale takových naštěstí není mnoho. Ředitel orchestru musí být trochu diplomat a psycholog, měl by dokonale znát ekonomiku podniku. A musí mít samozřejmě sociální inteligenci, aby přesvědčil své okolí, že to co dělá, má opravdu smysl. Přesto, že se zabývá uměním, musí stát nohama pevně na zemi. Opakuji, že tuto práci si nedokážu představit bez předchozího vzdělání v oboru.

Ředitel orchestru musí být trochu diplomat a psycholog. Náš magazín je zaměřen i na cizince a poněvadž je JFO jeden z významných exportních artiklů města a kraje, co můžete nabídnout cizincům doma a v zahraničí? Stručně řeknu, že kvalitu, kterou byste hledali spíše na velkých pódiích v zahraničí. Mnohokrát jsem se přesvědčil, že Janáčkova filharmonie Ostrava snese srovnání i s věhlasnými světovými orchestry. Má hráčský potenciál a pokud ho zúročíme dostatkem času na přípravu jednotlivých projektů a navíc osobností dirigenta, která dává hudbě vlastní názor a tvář, můžete být často svědkem neopakovatelných zážitků. Jsou to také právě hostující umělci, jejichž jména se díky nám běžně a často objevují v Ostravě, stejně jako v Praze nebo ve Vídni či Londýně. Dle mého názoru se stává poslech JFO exkluzivní záležitostí. Osobnosti jako Nikolaj Luganskij, Federico Colli nebo Danjulo Ishizaka jsou ve svém oboru špičky. Možná bych to přirovnal k návštěvě sportovní hvězdy typu Usaina Bolta, u nás se to však stává i dvakrát do měsíce, ne jednou ročně.

Dle mého názoru se stává poslech JFO exkluzivní záležitostí. V jakém netradičním místě jste v poslední době hráli a kam byste se chtěli dostat? JFO vystoupila snad na všech kontinentech, do zahraničí jezdí pravidelně, vystupuje dokonce pravidelně na festivalech zaměřených žánrově jinak – např. Colours of Ostrava, Štěrkovna Open Music. Nedávno jsem si splnil takový malý sen – vystoupení na Pražském jaru, které jsem si dal jako jeden z úkolů během mého působení zde. Čeká nás turné s Tomášem Klusem, vystoupení se spoustou špičkových světových umělců. Samozřejmě jsou mezi těmi desítkami vystoupení místa, která vám 52 ǀ POSITIV 3/2018

takříkajíc utkví v hlavě. V poslední době to pro mě bylo např. španělské Bilbao, které na mě svou atmosférou a všudypřítomným uměním opravdu zapůsobilo. Velmi se těším na turné, které se uskuteční v listopadu tohoto roku. Naší destinací je tentokrát sice „jen” Polsko, ale vystoupíme v několika nových koncertních sálech, které v této kulturní zemi v posledních letech vznikly a já jsem moc zvědav na jejich vzájemnou akustickou konfrontaci. Rovněž vystoupení s Lukášem Vondráčkem, aktuálně jedním z nejzajímavějších pianistů současnosti, které se uskutečnilo počátkem října v Bratislavě a Klagenfurtu bylo nezapomenutelné. Pravidelně zajíždíme do Švýcarska, Německa, Rakouska, z asijských zemí je to pak Čína a Korea. Toto naše zahraniční portfolio bych rád rozšířil zejména o Japonsko. Zajímavé by mohly být i severské země nebo Rusko. To jsou destinace, kam české orchestry příliš často nemíří.

Nedávno jsem si splnil takový malý sen – vystoupení na Pražském jaru. Poslech vážné hudby umocňuje i místo, kde se hraje. Hudba a architektura jsou propojeny a vytvářejí tak „genia loci“. JFO si zasluhuje novou koncertní síň, souhlasíte? Bezpochyby ano. Ostrava je třetím největším městem České republiky, výrazně kulturním a osobitým městem. Živé umění zde doslova bují, již samotná 65letá existence JFO potvrzuje místo Ostravy na kulturní mapě Evropy. Kvalitní koncertní sál se postupně stal standardem v podobně velkých městech třeba v Polsku. Zde koncertních sálů vzniklo v poslední době více než deset. Je třeba si uvědomit, že koncertní sál je důležitá veřejná budova (samozřejmě ne jediná). Budova, která slouží obyvatelům města, pomáhá mu definovat sebe sama. Není to jen stánek pro skupinu nadšenců postavený proto, aby měli kde hrát. Takhle to chápat nelze. Samozřejmě kvalitní koncertní sál s dokonalou akustikou pomůže dalšímu uměleckému rozvoji orchestru a navíc přitáhne spoustu dalších zahraničních umělců, kteří by do Ostravy třeba vůbec nezavítali. Navíc by sál neměl sloužit jen Janáčkově filharmonii. Máme tu například i Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka, (do nedávna Janáčkův máj), máme tu Ostravské dny nové hudby atd. Doporučuji každému navštívit novou budovu polského NOSPRu v nedalekých Katowicích, aby pochopil, o čem zde v Ostravě hovoříme. Nedávno vypsaná architektonická soutěž však dává naději, že ke stavbě koncertního sálu, asi na třetí pokus od roku 1969, však v dohledné době dojde.

Kvalitní koncertní sál se postupně stal standardem v podobně velkých městech. Ředitele významné filharmonie si představuji jako umělce ve fraku. Jaký je Jan Žemla ve svém osobním životě, jaké má zájmy a touhy? Myslím, že jsem člověk s naprosto běžnými zájmy, jen mám v životě to štěstí, že se mohu profesně zabývat něčím, co je i mým koníčkem, tedy hudbou. Ta zaplňuje podstatnou část mého života, samozřejmě vedle času