STYL ROZHOVOR
Již mnoho let zastáváte pozici vedoucího
lékaře Očkovacího centra na poliklinice
v Ostravě-Hrabůvce. Jak jste se vůbec
ke zdravotnictví dostal?
O tom, že chci být lékařem, jsem se rozhodl v jedenácti letech, když jsem viděl v televizi dokument
o hladomoru ve východní Africe. Od té doby jsem
nikdy nezapochyboval, že se mi to podaří, i přesto, že nejsem z lékařské rodiny. A úžasné na tom
je, že jsem za to rozhodnutí šťasný a považuji ho
za správné i teď, po 24 letech praxe.
V roce 2020 jste byl zvolen děkanem
Lékařské fakulty Ostravské univerzity a nás
zajímá, jaké jsou v této funkci Vaše cíle?
Hlavním cílem je opětovné získání akreditace pro náš
hlavní studijní program Všeobecné lékařství. Následně bychom rádi otevřeli studium stomatologie, kombinované studium ochrany veřejného zdraví, nabrali
více studentů medicíny ze zahraničí studujících v angličtině, akreditovali nové postgraduální doktorské
studijní programy, podpořili vědu a výzkum, zvýšili
počet kvalitních vědeckých publikací a větších grantů, dosáhli na možnost vlastních habilitací a jmenovacích řízení profesorem a mnoho dalších. Jsou to
krátkodobé i dlouhodobé cíle, ke kterým by měl vést
dobře nastavený systém. Ten současně neumožní
opakování problémů, kterým fakulta čelila v minulých letech.
Jak hodnotíte aktuální stav českého zdravotnictví?
České zdravotnictví patří k nejlepším na světě, bohužel aktuální koronavirová pandemie ho těžce zkouší.
I přes sérii politických chyb však zdravotníci statečně
odolávají, i když nesou břímě následků nesprávných
rozhodnutí jiných lidí.
Procestoval jste více než 90 zemí světa, poměrně
často také jezdíte do Afriky. Jaký je cíl těchto
cest?
Do Afriky jezdím na humanitární mise, i když to
stejně jako loni nebude letos možné. Jsou to krásné
okamžiky, kdy přesto, že člověk od rána do večera
intenzivně pracuje, je nabitý energií. Jezdíme často
do oblastí, kde před námi nebyl v minulosti nikdy
žádný běloch a ani lékař, a léčíme ty nejchudší lidi
na světě.
Váš životní příběh vydá na cestopisný román.
Jaká událost ve Vašem životě ve Vás zanechala
nejvýraznější stopu?
Nepochybně narození syna, kterému je už jedenáct let. Doteď navštívil více zemí než spousta dospělých, což doplňuje jeho přehled o světě a vzdělání. Ale na mise je ještě příliš malý. Doufám však,
že jednou bude pokračovat v mých šlépějích.
Založil jste mezinárodní humanitární organizaci
International Humanity. Co Vás k tomu vedlo?
Jezdil jsem po světě už předtím přednášet a viděl
jsem, jak málo stačí k tomu, aby bylo možné pomoci tolika lidem. Ovšem musí se to dělat správně.
Založili jsme proto neziskovou organizaci, která
72 ǀ POSITIV 1/2021
použije ve prospěch chudých a nemocných každou
darovanou korunu. Funguje úspěčně už 17 let
a na to, co se nám podařilo dosáhnout, můžeme
být hrdí.
Jste autorem více než 450 vědeckých
a odborných publikací, což je úctyhodné číslo.
Jaká témata jsou pro Vás nejdůležitější?
Po celou dobu praxe se publikačně věnuji hlavně
infekčním nemocem. Nejvíc odborných textů se
týkalo nemocničních infekcí, cestovní i tropické
medicíny a samozřejmě taky očkování.