STYL ROZHOVOR

Již mnoho let zastáváte pozici vedoucího

lékaře Očkovacího centra na poliklinice

v Ostravě-Hrabůvce. Jak jste se vůbec

ke zdravotnictví dostal?

O tom, že chci být lékařem, jsem se rozhodl v jedenácti letech, když jsem viděl v televizi dokument

o hladomoru ve východní Africe. Od té doby jsem

nikdy nezapochyboval, že se mi to podaří, i přesto, že nejsem z lékařské rodiny. A úžasné na tom

je, že jsem za to rozhodnutí šťasný a považuji ho

za správné i teď, po 24 letech praxe.

V roce 2020 jste byl zvolen děkanem

Lékařské fakulty Ostravské univerzity a nás

zajímá, jaké jsou v této funkci Vaše cíle?

Hlavním cílem je opětovné získání akreditace pro náš

hlavní studijní program Všeobecné lékařství. Následně bychom rádi otevřeli studium stomatologie, kombinované studium ochrany veřejného zdraví, nabrali

více studentů medicíny ze zahraničí studujících v angličtině, akreditovali nové postgraduální doktorské

studijní programy, podpořili vědu a výzkum, zvýšili

počet kvalitních vědeckých publikací a větších grantů, dosáhli na možnost vlastních habilitací a jmenovacích řízení profesorem a mnoho dalších. Jsou to

krátkodobé i dlouhodobé cíle, ke kterým by měl vést

dobře nastavený systém. Ten současně neumožní

opakování problémů, kterým fakulta čelila v minulých letech.

Jak hodnotíte aktuální stav českého zdravotnictví?

České zdravotnictví patří k nejlepším na světě, bohužel aktuální koronavirová pandemie ho těžce zkouší.

I přes sérii politických chyb však zdravotníci statečně

odolávají, i když nesou břímě následků nesprávných

rozhodnutí jiných lidí.

Procestoval jste více než 90 zemí světa, poměrně

často také jezdíte do Afriky. Jaký je cíl těchto

cest?

Do Afriky jezdím na humanitární mise, i když to

stejně jako loni nebude letos možné. Jsou to krásné

okamžiky, kdy přesto, že člověk od rána do večera

intenzivně pracuje, je nabitý energií. Jezdíme často

do oblastí, kde před námi nebyl v minulosti nikdy

žádný běloch a ani lékař, a léčíme ty nejchudší lidi

na světě.

Váš životní příběh vydá na cestopisný román.

Jaká událost ve Vašem životě ve Vás zanechala

nejvýraznější stopu?

Nepochybně narození syna, kterému je už jedenáct let. Doteď navštívil více zemí než spousta dospělých, což doplňuje jeho přehled o světě a vzdělání. Ale na mise je ještě příliš malý. Doufám však,

že jednou bude pokračovat v mých šlépějích.

Založil jste mezinárodní humanitární organizaci

International Humanity. Co Vás k tomu vedlo?

Jezdil jsem po světě už předtím přednášet a viděl

jsem, jak málo stačí k tomu, aby bylo možné pomoci tolika lidem. Ovšem musí se to dělat správně.

Založili jsme proto neziskovou organizaci, která

72 ǀ POSITIV 1/2021

použije ve prospěch chudých a nemocných každou

darovanou korunu. Funguje úspěčně už 17 let

a na to, co se nám podařilo dosáhnout, můžeme

být hrdí.

Jste autorem více než 450 vědeckých

a odborných publikací, což je úctyhodné číslo.

Jaká témata jsou pro Vás nejdůležitější?

Po celou dobu praxe se publikačně věnuji hlavně

infekčním nemocem. Nejvíc odborných textů se

týkalo nemocničních infekcí, cestovní i tropické

medicíny a samozřejmě taky očkování.