Minulost neřeším, spravit musíme přítomnost
10 ǀ POSITIV TECHNOLOGY
TECHNOLOGY | INTERVIEW
Svaz průmyslu je klíčovým hráčem českého
hospodářství. V současnosti se ale průmysl potýká
s poklesem v některých oborech a jistou stagnací.
Jak byste zhodnotil jeho současný stav?
Český průmysl prochází logickou, ale zároveň nároč-
nou transformací. Ovlivňuje ji hned několik faktorů.
Jedním z nich je výrazná generační obměna – většina
firem vznikla nebo se transformovala z bývalých stát-
ních podniků před 35 lety. Tehdejším zakladatelům
bylo třicet čtyřicet let, dnes je jim 65 až 80 a začínají
předávat řízení svým nástupcům. To je jeden z výraz-
ných momentů, který v českém průmyslu aktuálně
pozorujeme.
Vedle toho se potýkáme s dalšími problémy Evropy
– drahými energiemi, neflexibilním trhem práce a pře-
regulovaností. A do toho přichází i geopolitické tlaky:
celní války iniciované prezidentem Trumpem nebo
přesun ekonomického těžiště ze Západu do Asie.
Často slýcháme, že jako „malá země“ nemáme
možnost ovlivnit evropskou politiku. Je to pravda?
Není. Češi si ten model malé země trochu vnutili sami.
Z pohledu úspěšnosti naší ekonomiky máme možnost
ovlivňovat evropskou politiku a v minulosti jsme to dě-
lali – někdy špatně, ale někdy i dobře.
Jeden příklad: v debatě o elektromobilitě byla Česká
republika lídrem při prosazování rozvolnění přísných
kvót na výrobu elektroaut. Přestože jsme kdysi jejich
zavedení sami podpořili, dokázali jsme nyní vyjed-
nat toto změkčení. Máme tedy vliv – a měli bychom
si to přiznat.
Není fér jen kritizovat Brusel. Ursula von der Leyen
sama přiznala, že Komise musí v některých směrech
změnit kurz. Očekává ale tlak od členských států –
a ten je obtížný, protože neexistuje jednotný pohled.
Některé země by v zelené politice dokonce přitvrdily,
i když tím ničí vlastní průmysl. Příkladem je Španělsko,
které agresivní zelenou politikou oslabuje své automo-
bilky i další obory.
Je rozmanitost názorů mezi členskými státy spíš
překážkou, nebo přínosem?
Je to dvojsečné. Pestrost je cenná, ale když potřebu-
jete nastavit společný cíl, je to problém. My jako Svaz
průmyslu kritizujeme rozhodnutí EU, která si stanovila,
že do roku 2040 sníží emise o 90 %, ale každá země
má jinou výchozí pozici.
Dánsko se rozhodlo prakticky vzdát průmyslu a sází
na farmaceutický sektor a větrnou energii. Česká
republika je ale v jiné situaci – uprostřed Evropy,
s omezenými možnostmi obnovitelných zdrojů, ale se
silnou průmyslovou základnou, která živí nejen nás,
ale i EU. Jeden univerzální cíl je proto extrémně těžko
realizovatelný.
Připomeňme zprávu Maria Draghiho o konkurence-
schopnosti Evropy. Ta jasně pojmenovala, že Evropa
má problém a musí ho řešit. Ursula von der Leyen
to vzala za základ své inaugurační řeči. Jenže realita je
taková, že stále existují státy, které tu situaci nepovažu-
jí za natolik vážnou a nemají vůli provádět zásadní, byť
nezbytné změny.
Jedním z klíčových faktorů konkurenceschopnosti
je energetika. Má dnes Česko dostatek energie, je
cenově dostupná?
Energetika je dnes jedním z největších problémů EU.
Podnikatelé a výrobci platí za energii dvakrát až třikrát
víc než v USA nebo Asii. A netýká se to jen tradičních
oborů. Např. když vyrábíte kachličku, tvoří energie
až 40 % nákladů, stejně tak ve sklářství, ocelářství či
chemii. Ale týká se to i moderních sektorů – například
datová centra už dnes potřebují obrovské množství
energie a do budoucna budou potřebovat ještě víc.
Problém je dvojí:
1. Cena komodity. Evropa nemá dostatek vlastních
zdrojů. Plyn téměř netěžíme, uhlí končíme, obno-
vitelné zdroje mají limity a vyžadují drahé záložní
systémy.
2. Cenová struktura. Více než polovinu účtu tvoří po-
platky a daně – podpora starých solárních zdrojů,
rozvoj přenosové soustavy či emisní povolenky.
To vše cenu navyšuje.
Současný model je neudržitelný. Firmy nemají vyšší
spotřebu energie proto, že by plýtvaly, ale protože
to jejich výroba prostě vyžaduje. Pokud model nezmě-
níme, dokončíme proces, který už běží – vytlačování
výroby z Evropy. Typickým příkladem je farmacie – an-
tibiotika nebo základní chemické látky už se v Evropě
nevyrábějí, protože se to nevyplatí. Dovážíme to z
Asie. Ale opravdu chceme být takhle závislí? Musíme
úplně přehodnotit způsob, jakým se v Evropě tvoří
cena energií.
Jak by podle vás měl vypadat budoucí energetický
mix České republiky?
Už v roce 2015 bylo v aktualizované Státní energetic-
ké koncepci jasné, že se musíme opřít o jádro. To je
pro Česko základ. Plyn může fungovat jako přechodný
zdroj, obnovitelné zdroje jen jako doplněk.
Uhlí skončí velmi brzy. Proto je klíčové, že vláda roz-
hodla o dostavbě Dukovan. Následovat bude nutně
i Temelín – a právě proto považuji za správné, že se
Svaz průmyslu je největší byznysový svaz v Česku.
Dlouhodobě hájí zájmy rozhodující čás českého
průmyslu a sehrává klíčovou roli v podpoře tuzemských
rem. Je součás sociálního dialogu a připomínkovým
místem k návrhům mnoha legislavních předpisů.