STYLE
Radúz Mácha a Jana Stryková, představení Netrpělivost srdce
jsem nečekal, že přijde i nabídka na angažmá. Ještě v polovině čtvrtého ročníku
jsem se dost strachoval, co se mnou bude.
Najednou se však během jednoho týdne
seběhly dvě nabídky z Brna, a to z Husy
na Provázku a Hadivadla. A další týden dvě
nabídky z Prahy, z Vinohradského a Národního. Řekl jsem si, že Národní se neodmítá. První čtyři roky jsem nedostával tolik
příležitostí, jak bych si přál, ale byla to pro
mě obrovská profesionální škola po boku
herců, ke kterým jsem vzhlížel s velkým
respektem. S novým uměleckým šéfem se
pro mne dost změnilo. Soubor se omladil,
mám za sebou větší herecké úkoly. Loňský
rok považuji zatím za svůj nejúspěšnější.
Měl jsem opravdu možnost se vyřádit a tzv.
vyhrát. Dostal jsem svou první hlavní roli
v představení „Netrpělivost srdce“, kde
opravdu „neslezu“ dvě hodiny z jeviště.
To představení naprosto miluji. Jsem rád
za pozitivní kritiky a všechny na něj srdečně zvu. Jako druhou premiéru jsem loni
nazkoušel Erbenovu „Kytici“ s režisérským
duem Skůtr (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský), kde hraji ženicha v baladě „Svatební košile“. Představení se stalo naprostým
diváckým hitem, stojí se na něj fronty, takový zájem jsem v životě nezažil. Když nad
tím tak přemýšlím, jsem rád, že jsem se pro
Národní divadlo tenkrát rozhodl, i když to
nebylo zárukou takto velkých rolí. Měl jsem
možnost pracovat s těmi nejlepšími českými režiséry jako například s J. A. Pitínským,
Michalem Dočekalem, Janem Nebeským,
Danielem Špinarem, Janem Fričem, Lucií
Bělohradskou, Janem Mikuláškem, duem
Skůtr, Jurajem Herzem, Martinem Čičvákem, Vladimírem Morávkem či Štěpánem
Páclem. Ze zahraničních jmen stojí určitě
za zmínku práce na mezinárodním projektu 1914 s americkým režisérem Bobem
Wilsonem. Díky tomuto představení jsem
měl možnost navštívit řadu evropských
divadel a především poznat při práci Soňu
Červenou, jejíž profesionalitu a oddanost
divadlu naprosto obdivuji!
A co Ostrava, Valašsko, rodina, vracíte se?
Bohužel méně, než bych si přál. Více přijíždím pracovně, než za rodinou a kamarády. Hrál jsem v Ostravě v rámci
Shakespearovských slavností roli Claudia
v představení „Mnoho povyku pro nic“.
Také hraji v komedii „Bosé nohy v parku“.
„Kočujeme“ s ní po republice s Veronikou
Freimanovou, Rudou Hrušínským a Aničkou
Kameníkovou/Linhartovou. Zrovna před
pár týdny jsme hráli ve Frýdku – Místku,
Orlové, Frýdlantě a taky v Ostravě. V tomto kraji jsou napro to skvělí diváci a jejich
přijetí bylo vždy velmi upřímně vřelé.
Slyšeli jsme Váš hlas na novém CD albu
s Radůzou. Zajímavé spojení netradičních jmen...
S kolegy z divadla jsme se zpěvačkou Radůzou namluvili a nazpívali audio pohádku plnou písniček s názvem „Uhlíř, princ
a drak“, kde hraju prince Kryšpína. V pohádce příroda potrestala krále za to, že
se špatně staral o její dary a plýtval jimi.
Pohádka nese nenásilně poselství, kterým
je zlepšení vztahu lidí k přírodě a nutnost
její ochrany. Tato spolupráce mě opravdu
moc bavila a také to byl v mých dvaatřiceti letech vlastně můj první pohádkový
princ.
Děkujeme Vám za rozhovor.
Redakce magazínu.
POSITIV 4/2019 ǀ 63