Ostravský sen (inzerce) (4. strana)

STYLE Radúz Mácha a Jana Stryková, představení Netrpělivost srdce jsem nečekal, že přijde i nabídka na angažmá. Ještě v polovině čtvrtého ročníku jsem se dost strachoval, co se mnou bude. Najednou se však během jednoho týdne seběhly dvě nabídky z Brna, a to z Husy na Provázku a Hadivadla. A další týden dvě nabídky z Prahy, z Vinohradského a Národního. Řekl jsem si, že Národní se neodmítá. První čtyři roky jsem nedostával tolik příležitostí, jak bych si přál, ale byla to pro mě obrovská profesionální škola po boku herců, ke kterým jsem vzhlížel s velkým respektem. S novým uměleckým šéfem se pro mne dost změnilo. Soubor se omladil, mám za sebou větší herecké úkoly. Loňský rok považuji zatím za svůj nejúspěšnější. Měl jsem opravdu možnost se vyřádit a tzv. vyhrát. Dostal jsem svou první hlavní roli v představení „Netrpělivost srdce“, kde opravdu „neslezu“ dvě hodiny z jeviště. To představení naprosto miluji. Jsem rád za pozitivní kritiky a všechny na něj srdečně zvu. Jako druhou premiéru jsem loni nazkoušel Erbenovu „Kytici“ s režisérským duem Skůtr (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský), kde hraji ženicha v baladě „Svatební košile“. Představení se stalo naprostým diváckým hitem, stojí se na něj fronty, takový zájem jsem v životě nezažil. Když nad tím tak přemýšlím, jsem rád, že jsem se pro Národní divadlo tenkrát rozhodl, i když to nebylo zárukou takto velkých rolí. Měl jsem možnost pracovat s těmi nejlepšími českými režiséry jako například s J. A. Pitínským, Michalem Dočekalem, Janem Nebeským, Danielem Špinarem, Janem Fričem, Lucií Bělohradskou, Janem Mikuláškem, duem Skůtr, Jurajem Herzem, Martinem Čičvákem, Vladimírem Morávkem či Štěpánem Páclem. Ze zahraničních jmen stojí určitě za zmínku práce na mezinárodním projektu 1914 s americkým režisérem Bobem Wilsonem. Díky tomuto představení jsem měl možnost navštívit řadu evropských divadel a především poznat při práci Soňu Červenou, jejíž profesionalitu a oddanost divadlu naprosto obdivuji! A co Ostrava, Valašsko, rodina, vracíte se? Bohužel méně, než bych si přál. Více přijíždím pracovně, než za rodinou a kamarády. Hrál jsem v Ostravě v rámci Shakespearovských slavností roli Claudia v představení „Mnoho povyku pro nic“. Také hraji v komedii „Bosé nohy v parku“. „Kočujeme“ s ní po republice s Veronikou Freimanovou, Rudou Hrušínským a Aničkou Kameníkovou/Linhartovou. Zrovna před pár týdny jsme hráli ve Frýdku – Místku, Orlové, Frýdlantě a taky v Ostravě. V tomto kraji jsou napro to skvělí diváci a jejich přijetí bylo vždy velmi upřímně vřelé. Slyšeli jsme Váš hlas na novém CD albu s Radůzou. Zajímavé spojení netradičních jmen... S kolegy z divadla jsme se zpěvačkou Radůzou namluvili a nazpívali audio pohádku plnou písniček s názvem „Uhlíř, princ a drak“, kde hraju prince Kryšpína. V pohádce příroda potrestala krále za to, že se špatně staral o její dary a plýtval jimi. Pohádka nese nenásilně poselství, kterým je zlepšení vztahu lidí k přírodě a nutnost její ochrany. Tato spolupráce mě opravdu moc bavila a také to byl v mých dvaatřiceti letech vlastně můj první pohádkový princ. Děkujeme Vám za rozhovor. Redakce magazínu. POSITIV 4/2019 ǀ 63