STYLE

Radúz Mácha a Jana Stryková, představení Netrpělivost srdce

jsem nečekal, že přijde i nabídka na angažmá. Ještě v polovině čtvrtého ročníku

jsem se dost strachoval, co se mnou bude.

Najednou se však během jednoho týdne

seběhly dvě nabídky z Brna, a to z Husy

na Provázku a Hadivadla. A další týden dvě

nabídky z Prahy, z Vinohradského a Národního. Řekl jsem si, že Národní se neodmítá. První čtyři roky jsem nedostával tolik

příležitostí, jak bych si přál, ale byla to pro

mě obrovská profesionální škola po boku

herců, ke kterým jsem vzhlížel s velkým

respektem. S novým uměleckým šéfem se

pro mne dost změnilo. Soubor se omladil,

mám za sebou větší herecké úkoly. Loňský

rok považuji zatím za svůj nejúspěšnější.

Měl jsem opravdu možnost se vyřádit a tzv.

vyhrát. Dostal jsem svou první hlavní roli

v představení „Netrpělivost srdce“, kde

opravdu „neslezu“ dvě hodiny z jeviště.

To představení naprosto miluji. Jsem rád

za pozitivní kritiky a všechny na něj srdečně zvu. Jako druhou premiéru jsem loni

nazkoušel Erbenovu „Kytici“ s režisérským

duem Skůtr (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský), kde hraji ženicha v baladě „Svatební košile“. Představení se stalo naprostým

diváckým hitem, stojí se na něj fronty, takový zájem jsem v životě nezažil. Když nad

tím tak přemýšlím, jsem rád, že jsem se pro

Národní divadlo tenkrát rozhodl, i když to

nebylo zárukou takto velkých rolí. Měl jsem

možnost pracovat s těmi nejlepšími českými režiséry jako například s J. A. Pitínským,

Michalem Dočekalem, Janem Nebeským,

Danielem Špinarem, Janem Fričem, Lucií

Bělohradskou, Janem Mikuláškem, duem

Skůtr, Jurajem Herzem, Martinem Čičvákem, Vladimírem Morávkem či Štěpánem

Páclem. Ze zahraničních jmen stojí určitě

za zmínku práce na mezinárodním projektu 1914 s americkým režisérem Bobem

Wilsonem. Díky tomuto představení jsem

měl možnost navštívit řadu evropských

divadel a především poznat při práci Soňu

Červenou, jejíž profesionalitu a oddanost

divadlu naprosto obdivuji!

A co Ostrava, Valašsko, rodina, vracíte se?

Bohužel méně, než bych si přál. Více přijíždím pracovně, než za rodinou a kamarády. Hrál jsem v Ostravě v rámci

Shakespearovských slavností roli Claudia

v představení „Mnoho povyku pro nic“.

Také hraji v komedii „Bosé nohy v parku“.

„Kočujeme“ s ní po republice s Veronikou

Freimanovou, Rudou Hrušínským a Aničkou

Kameníkovou/Linhartovou. Zrovna před

pár týdny jsme hráli ve Frýdku – Místku,

Orlové, Frýdlantě a taky v Ostravě. V tomto kraji jsou napro to skvělí diváci a jejich

přijetí bylo vždy velmi upřímně vřelé.

Slyšeli jsme Váš hlas na novém CD albu

s Radůzou. Zajímavé spojení netradičních jmen...

S kolegy z divadla jsme se zpěvačkou Radůzou namluvili a nazpívali audio pohádku plnou písniček s názvem „Uhlíř, princ

a drak“, kde hraju prince Kryšpína. V pohádce příroda potrestala krále za to, že

se špatně staral o její dary a plýtval jimi.

Pohádka nese nenásilně poselství, kterým

je zlepšení vztahu lidí k přírodě a nutnost

její ochrany. Tato spolupráce mě opravdu

moc bavila a také to byl v mých dvaatřiceti letech vlastně můj první pohádkový

princ.

Děkujeme Vám za rozhovor.

Redakce magazínu.

POSITIV 4/2019 ǀ 63