Ing. Petra Crhák, Ph.D.,

Coach, Supervisor, Director, Asociace integrativních koučů, z.s.

Před nějakou dobou jsem seděla na konferenci. Speaker na pódiu mluvil o budoucnosti práce, produktivitě a za jeho zády AI v reálném čase generovala prezentaci podle toho, co zrovna říkal. Slidy, texty, grafiku. Automaticky.

A já si v tu chvíli říkala: „Takže já tvořím prezentaci několik týdnů… a teď to někdo zvládne během svého vystoupení?“ Bylo to fascinující i lehce děsivé zároveň. Protože AI dnes nemění jen rychlost práce. Mění naši představu o hodnotě.

Dřív bylo cenné něco vytvořit. Dnes to technologie zvládne během pár minut. Text, obrázek, návrh, analýzu. A čím rychleji to všechno vzniká, tím víc máme pocit, že musíme být ještě rychlejší, produktivnější a efektivnější taky. Jenže možná právě v tom je problém. Ve chvíli, kdy všechno začíná být dokonalé, rychlé a automatizované, začíná být vzácné něco úplně jiného. Lidskost. Nedokonalost. Schopnost být skutečně přítomní.

AI sice umí vytvořit bezchybný text nebo prezentaci. Ale neumí vytvořit důvěru v místnosti. Neumí vycítit, že je někdo na hraně vyhoření. Neumí dát práci hlubší smysl. A možná ani obyčejnou radost a lehkost. A možná právě tady leží řešení budoucnosti. Ne v tom být rychlejší než technologie. Ale neztratit člověka ve světě, který zrychluje rychleji než my sami. Protože možná jednou nebude nejcennější to, co umíme vytvořit. Ale to, jak se vedle nás ostatní lidé cítí.

The More Perfect Technology Becomes, the More Valuable People Are

Some time ago, I was sitting at a conference. The speaker on stage was talking about the future of work and productivity, and behind him AI was generating a presentation in real time based on what he was saying. Slides, text, graphics. Automatically.

And in that moment I thought to myself: “So I spend weeks creating a presentation, and now someone can manage it during their own talk?” It was fascinating and slightly terrifying at the same time. Because today, AI is not only changing the speed of work, it is changing our idea of value.

In the past, it was valuable to create something. Today, technology can do it within minutes. Text, an image, a design, an analysis. And the faster all of it is created, the more we feel that we have to be even faster, more productive and more efficient too. But perhaps that is precisely the problem. At the moment when everything begins to feel perfect, fast and automated, something completely different becomes rare. Humanity. Imperfection. The ability to be truly present.

AI may be able to create a flawless text or presentation, but it cannot build trust in a room. It cannot sense that someone is on the edge of burnout. It cannot give work a deeper meaning. And perhaps not even ordinary joy and lightness. Perhaps this is exactly where the solution for the future lies. Not in being faster than technology, but in not losing the human being in a world that is accelerating faster than we are. Because perhaps one day, the most valuable thing will not be what we are able to create, but how other people feel when they are around us.